Č. 3414.

Honební právo (Slovensko): Stanovila-li obec na Slovensku v dražebních podmínkách pro propachtování honitby, že dražitel se musí vykázati nejen movitým, ale i nemovitým jměním, není nezákonné, odepřel-li župan ve smyslu § 3 zák. čl. 22 : 1883 schválení smlouvy pachtovní proto, že dostatečnou záruku poskytuje i jmění movité.
(Nález ze dne 29. března 1924 č. 5128). Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nebyla schválena smlouva z 19. února 1921, kterou propachtována byla obecní honitba v B. Ignáci B., na dobu od 1. srpna 1921 do 30. července 1927 za roční pachtovné 1440 Kč.
Ob. zast. bylo zároveň poukázáno, aby honitbu propachtovalo veřejnou dražbou na dobu 6 roků a 6 měsíců od 1. srpna 1922 do 31. ledna 1929 a aby ještě před vypsáním dražby předložilo župnímu úřadu pachtovní podmínky k schválení a to z následujících důvodů:
»Pachtýř honitby Ignác B. byl zároveň obecním rychtářem v době, kdy bylo prováděno řízení za účelem pachtu honitby. Jako zákonný zástupce obce nemůže býti s obcí ve smluvním poměru. Tato inkompatibilita nebyla odstraněna tím, že Ignác B. od té doby není více rychtářem obce. Výhradou obsaženou v odst. 2. pachtovních podmínek, že účastníci dražby musí míti také nemovitý majetek, obmezena byla veřejnost dražby, jelikož tím bylo vyloučeno z účastenství při dražení obecenstvo, které nemá nemovitého majetku, má však dostatečnou jinou majetkovou záruku. Výhrada uvedená jest proto nezákonná.
Mimo to nebyla velikost požadovaného majetku označena, což může dáti obecnímu zastupitelství podnět k libovolnému rozhodování.«
Rozhoduje o stížnosti obce B. do tohoto rozhodnutí pro nezákonnost a vady řízení podané, řídil se nss následujícími úvahami:
Župan odepřel schválení smlouvě ohledně pachtu honitby B-cké také z toho důvodu, že dražební podmínka, že účastnici dražby musí míti také nemovitý majetek, příčí se zákonu.
Stížnost namítá proti tomu, že dotčená výhrada vložena byla do dražebních podmínek z té příčiny, že poměry majetkové po převrate stále se mění, že při smlouvách uzavřených na delší dobu poskytuje nemovitý majetek pachtýře honitby silnější záruku pro dodržení smlouvy.
Honební zákon uherský, zák. čl. 20 z r. 1883 ustanovuje v § 3, že při pachtu obecní honitby, o kterou zde jde, jest se říditi ustanovením § 110 zák. čl. 18 z r. 1871, na místě něhož nyní platí § 120 zák. čl. 22 z r. 1886 (§ 166 zák. čl. 22 z r. 1886).
Tento předpis zařaděn jest mezi ustanovení týkající st. opravy obecního jmění a stanoví, že pronájem obecního majetku může zpravidla uskutečněn býti ve veřejné dražbě, že modality dražby a cenu vyvolací určuje ob. zast., které také dražbu schvaluje. Ohledně obsahu podmínek dražebních neobsahuje zákon žádného výslovného předpisu.
Z toho plyne, že je ob. zast. oprávněno stanoviti jak podmínky ráru formálního, tak podmínky rázu věcného, že zejména oprávněno jest určovati podmínky, jež by zajišťovaly plnění smlouvy, tedy žádati určitou záruku.
Ustanovení § 3 zák. čl. 20 z r. 1883 vyhrazeno jest schválení pachtu obecní honitby na Slovensku župnímu úřadu. Zákon při tom nestanoví, z jakého hlediska úřad při tomto schvalování má postupovati. Schválení ponecháno jest tedy volné úvaze schvalujícího úřadu. Může tudíž úřad odepříti schválení také z důvodu, že některá ustanovení podmínek dražebních nepokládá účelnými. Když žal. úřad zkoumaje v mezích své kompetence také účelnost dražebních podmínek, shledal, že k zabezpečení účelu, který obec sledovala, vhodnějším prostředkem jest i nemovité jmění určité výše, ktežto výhradu, že dražitel se má vykázati nejen movitým jměním, nýbrž i nemovitým jměním, nepokládal za oprávněnou, a když z toho důvodu odepřel schválení pachtovní smlouvy, nelze v tom shledávati porušení zákona.
Stačí-li však již tento důvod k neschválení pacht, smlouvy, není třeba zabývati se ještě dalšími důvody úřadem pro jeho výrok uvedenými a st-lem potíranými, ježto i kdyby důvody ty byly uznány nesprávnými, nebylo by lze docíliti výsledku stížností sledovaného, totiž odstranění nař. rozhodnutí, poněvadž uznáno bylo, že neschválení pachtovní smlouvy již z důvodu svrchu uvedeného srovnává se se zákonem.
Proto byla stížnost zamítnuta jakožto bezdůvodná.

Citace:

č. 3414. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 902-904.