NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13606.

Pokud vnucený správce byl oprávněn k úmluvě s věřitelem, jenž před zahájením vnucené správy dodal do spravovaného podniku zařízení s výhradou vlastnictví, že věřitel ponechá zařízení ve spravovaném podniku a že mu za to bude placeno odškodné.
(Rozh. ze dne 7. června 1934, R I 524/34.) Exekuční soud schválil dohodu mezi vnuceným správcem majitele hotelu a firmou F. a odpočítal 7759 Kč jako výdaj vnucené správy. Rekursní soud neschválil dohodu vnuceného správce s firmou F. s tím, že na ni připadajících 7759 Kč nemá býti vzato jako výdaj na správu z výnosů vnucené správy.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
S názorem rekursního soudu, že se úmluva mezi vnuceným správcem a firmou F. vymyká účelům vnucené správy, nelze souhlasiti. První soud zjistil, že skoro celé zařízení hotelové bylo z příslušenství hotelu vyloučeno, protože bylo dodáno firmou F. s výhradou práva vlastnického, a že tato firma byla oprávněna ustoupiti od smlouvy a žádati zařízení zpět, takže, by vnucená správa mohla býti vedena a jinde zařízení hotelové nebylo lze si zaopatřiti, ujednal vnucený správce se zmíněnou firmou s výhradou soudního schválení ujednání, že firma ponechá v podniku přes sezonu celé zařízení a že jí za to bude vyplaceno odškodné. Podle tohoto zjištění došlo k tomuto ujednání již po vyřízení sporu a vnucený správce vstoupil vlastně v ujednání učiněné již dříve dlužníky, jakž vysvítá z protokolu z 13. prosince 1933, a bylo učiněno jen k tomu cíli, by vnucená správa mohla býti účelně vedena. Podle tohoto ujednání nešlo již o placení splátek na kupní cenu, jak se nižší soudy mylně domnívají, nýbrž šlo o placení odškodného za používané zařízení hotelové ponechané firmou F. vnucenému správci, bez něhož nemohla se vnucená správa provésti, takže tu šlo ve skutečnosti o výdaje, kterých k hospodaření na nemovitosti dané do vnucené správy bylo třeba (§ 121 ex. ř.). Vnucený správce byl k ujednání úmluvy oprávněn a prvý soud ji podle § 112 ex. ř. právem schválil, třebaže se tak stalo z jiných důvodů.

Citace:

Čís. 13606.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 668-669.