Referendum v Norsku. V Norsku došlo nedávno k tomuto v ústavách mnohých států sice přípustnému, avšak ve skutečnosti nesmírně vzácnému aktu normotvornému: Lid norský rozhodl obecným hlasováním o zrušení zákona prohibičního. — Podle ustálené tradice většiny demokratických států jest suverén lid pouze k tomu, aby volbami rozdělil zhruba politickou moc mezi strany, které se mu již jako hotové představí. Podle této tradice, která se ujímá zejména v mladých demokraciích, lze s lidem mluviti jen politicky a žádati od něho odpověď jen v otázkách politiky a politika (v tomto technickém smyslu) není právě ničím jiným než rozdílením, resp. bojem o moc ve státě. Ale norský případ dokazuje, že je možno otázati se lidu i v docela konkrétní zákonodárné otázce, která nikterak s politikou nesouvisí. Zde by byla zcela nemístná námitka, kterou často říkáme a slýcháme v našich poměrech, že zákony mají dělati odborníci. Neboť jistě že se nehodí dáti lidu rozhodovati o otázce, na níž možno odpověděti jen na základě odborných znalostí, ať už by šlo o reformu daňovou nebo reformu trestního zákona a pod. Také v otázce zákazu alkoholu lze uvésti mnoho vědeckých důvodů, ale patrně stejné množství pro i proti, takže se věc na konec přece jeví jako vědecky neřešitelná, otázka ethická nebo ještě lépe jako otázka prostě lidská, k jejímuž řešení je každý člověk zdravého rozumu stejně nebo chceme-li: stejně málo schopen a proto stejným právem povolán. A pro řešení takovýchto otázek není referendum — i když nejde o chladně rozumný lid norský — prostředkem zcela nepřijatelným. —n—