Čís. 1800.
Zajištění půdy drobným pachtýřům (zákon ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n.).
Drobným pachtýřům, jimž byl ve smyslu § 29 zák. pacht prodloužen, nelze uložiti vedle dosavadního pachtovního náhradu zvýšených reálných daní a přirážek z pachtovaných pozemků. Dávku z katastrálního výnosu z půdy hradí však i bez zvláštní úmluvy.
(Rozh. ze dne 29. srpna 1922, R I 980/22.)
Nárok pachtýřů na prodloužení pachtu na dalších 10 let byl uznán soudy všech tří stolic, návrh vlastníkův pak na zvýšení pachtovného byl zamítnut.
Nejvyšší soud uvedl v tomto směru
v důvodech:
Kdyby pachtýřům bylo uloženo, by nahražovali správě velkostatku vedle dosavadního pachtovného zvýšení reálných daní a přirážek z pachtovaných pozemků a stoupnutí režie a patronátních břemen, které dle dosavadních podmínek nebyli povinni platiti, byly by tím nesporně pachtovní podmínky v jejich neprospěch zhoršeny. Tomu však brání, jak praví správně rekursní soud, ustanovení § 29 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., dle něhož má pachtýř právo žádati, by mu pozemek ponechán byl dále v pachtu za stejných podmínek jako dosud. Ani podle pozdějších předpisů není přípustno, těmto pachtýřům pacht zvýšiti. Jak zákon ze dne 30. října 1919, čís. 593 sb. z. a n. o ochraně drobných zemědělských pachtýřů, tak i vládní nařízení ze dne 3. srpna 1920, čís. 471 sb. z. a n. o úpravě pachtovného, jež připouštěly za podmínek tam uvedených, pachtovné zvýšiti, předepisují výslovně a sice zákon v § 14, nařízení v § 9, že ustanovení zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 zůstávají nedotčena. Opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n. o úpravě pachtovného ustanovilo v § 2 (5), že propachtovatel může žádati, by pachtýř za rok 1920 a zbývající léta nesl veškeré zvýšení, které co do daní, přirážek a ostatních veřejných dávek, jichž placení pachtýř nepřevzal, nastalo nebo nastane, praví však v § 3, že ustanovení to netýká se půdy zajištěné drobným pachtýřům podle zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n. Zákon ze 12. srpna 1921, čís. 313 z. a n. a zákon ze dne 13. července 1922 o obnově drobných zemědělských pachtů nevylučuje sice výslovně ze své působnosti drobné pachty podle zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., nelze jich však na ně použíti, poněvadž se týkají jen obnovení pachtů, které končily v druhé polovici roku 1921, nebo končí v roce 1922. Co se týče dávky z katastrálních výnosů půdy podle § 6 opatření Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920, čís. 494 sb. z. a n. a nařízení vlády ze dne 23. září 1920, čís. 541 sb. z. a n., kterou patrně stížnost míní »hektarovým příspěvkem«, ukládá již zákon každému pachtýři, tedy i pachtýři podle zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. a n., by dávku tu nahradil propachtovateli k jeho žádosti, netřeba tedy pachtýřům tuto povinnost ukládati v pachtovních podmínkách.