NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 11323.

Občanství státní: * Žádost za udělení čsl. státního občanství podle zák. z 1. července 1926 č. 152 Sb. může úřad vrátiti a prohlásiti ve smyslu odst. 3 § 4 cit. zák. za odvolanou jedině tehdy, nedoplnil-li žadatel k vyzvání žádost udáním těch náležitostí, které jsou uvedeny pod písmenami a—g) odst. 2 cit. §u, nikoliv nedoplnil-li žadatel žádost dokladem o těchto náležitostech.
(Nález ze dne 2. června 1934 č. 11079.)
Věc: Tibor Sch. v Bratislavě proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l žádal o udělení čsl. státního občanství podle zák. č. 152/1926. Žádost tu vrátil zem. úřad v Bratislavě třikráte k doplnění určitými doklady. Když st-l poslednímu vyzvání úřadu ze 4. listopadu 1931 v dané lhůtě nevyhověl, uváděje, že žádané doklady v dané lhůtě předložiti nemůže, poněvadž si je musí opatřiti v cizině, vrátil zem. úřad v Bratislavě žádost st-lovu s tím, že ji považuje za odvolanou, poněvadž žadatel v dané lhůtě žádost nedoplnil.
Odvolání do tohoto rozhodnutí podané zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodu I. instance.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
St-l namítal v odvolání z výměru I. instance, že výzvám zem. úřadu vždy vyhověl, a pokud mu nebylo možno žádaný doklad zaopatřili, že označil úřad, u kterého se má šetření provésti, anebo okolnosti, ze kterých se má usuzovati na základ jeho nároku; žadatel není povinen žádné doklady předložiti, nýbrž podle § 4 má jen označiti dokazovací prostředky, a zem. úřad není oprávněn k výroku o tom, zda předložené doklady stačí, naopak má zem. úřad jen úkol připraviti věc a předložiti ji min.; v dané lhůtě nebylo možno žádané doklady zaopatřiti; žádané svědectví o pobytu nemohl st-l předložiti, poněvadž obec to odepřela, st-l však uvedl o tom svědky. Stížnost do tohoto rozhodnutí namítá shodně s odvoláním, že postup úřadu I. instance, který byl nař. rozhodnutím schválen, neodpovídal zákonu. Námitku tu shledal nss důvodnou z těchto úvah:
Cit. zákon v § 4 odst. 1 a 2 v písm. a) až g) uvádí taxativně, jaká »označenie« musí žádost obsahovati. V odst. pak h) praví, že nejsou-li tyto údaje doloženy veřejnými listinami, nechť jsou v žádosti označeny dokazovací prostředky, které chce strana, aby byly použity. Odst. 3 cit. paragrafu pak stanoví, že politický úřad II. instance žádost odpovídající předpisům předešlého odstavce předloží ministerstvu vnitra. Nevyhovuje-li žádost předpisům předešlého odstavce, vrátí politický úřad II. stolice žádost straně za účelem doplnění nebo opravy. Neučiní-li tak strana v přiměřené lhůtě úřadem určené, považuje se žádost za odvolanou....A konečně odst. 4 § 4 stanoví, že úřad, když údaje žádosti nejsou doloženy hodnověrnými listinami, vyšetří a zjistí podmínky udělení čsl. státního občanství, při čemž může dáti přísežně vyslechnouti....
Z těchto ustanovení zákona vychází tedy najevo, že udání žádosti nemusí býti doloženo žádnými doklady, nýbrž, že žadatel sice je oprávněn udání svá doložiti veřejnými listinami, avšak povinen jest v žádosti jen označiti prostředky, kterými údaje žádosti dokazuje a o nichž chce, aby úřad jich použil. Proto také důsledkem tohoto ustanovení praví dále zákon, že úřad si vyšetří a zjistí podmínky udělení čsl. státního občanství, tedy sám si zjistí, zda údaje žádosti těmto podmínkám, totiž podmínkám udělení státního občanství odpovídají.
Z ustanovení těch jde dále na jevo, že politický úřad II. stolice v řízení, jež má za účel zjistiti, zda žádost vyhovuje formelním předpisům § 4, jest oprávněn žádati od strany pouze, aby doplnila udání žádosti, tedy prostě jen, aby udala data, která uvádí odst. 2 § 4 pod písm. a)—g). Není tedy politický úřad II. stolice zásadně oprávněn žádati od žadatele nějakých dokladů a není ani oprávněn rozhodovati o tom, zda některý údaj žádosti jest vůbec doložen. Nutno přiznati stížnosti, že úřad má tu pouze úkol postarati se, aby žádost obsahovala údaje zákonem požadované, že však není oprávněn jednak nějakých dokladů na straně žádati, jednak prohlásiti žádost za odvolanou, když strana doklad nepředloží. Náhled ten má oporu v první větě odstavce 3, podle které politický úřad II. stolice žádost, odpovídající předpisům předešlého odstavce, předloží min. vnitra. Žádost pak odpovídající »předpisům předešlého odstavce« jest taková žádost, která prostě obsahuje všecka »označenie« odstavce 2.
V těchto »označeních« nikde není uvedeno, že by strana musila žádost doložiti nějakými doklady, naopak z písm. h) zcela určitě vychází na jevo, že žádost doklady opatřena býti nemusí a že se na straně jen požaduje, aby v žádosti označovala dokazovací prostředky, o nichž strana chce, aby jich bylo použito.
I když tedy žádost neobsahuje dokladů, nýbrž jen udání, žádaná písm. a)—g) odstavce 2, a když o udáních těch jen prostě nabízí důkazní prostředky, není politický úřad II. instance oprávněn žádati na žadateli nějakých dokladů, nýbrž jest povinen sám z moci úřední vyšetřiti, zda tu podmínky udělení jsou. Vrátiti žádost s účinkem, že se považuje za odvolanou, může úřad jen tehdy, když žadatel nedoplnil k vyzvání úřadu v dané lhůtě žádost udáním těch náležitostí, které jsou uvedeny pod písm. a)—g) odstavce 2, nikoliv když žadatel nedoplnil žádost nějakým dokladem.
Tomu také nasvědčují materiálie zákona, které (Tisk posl. sněmovny z roku 1926 č. 514) výslovně uvádějí, že strana není povinna údaje žádosti dokumentárně doložiti, ač jest to v jejím zájmu záhodno a že úřad jest povinen ex offo vyšetřiti všechny údaje a okolnosti stranou hodnověrnými listinami nedoložené. Vylíčenému shora stanovisku nasvědčují i předpisy vl. nař. ze 13. ledna 1928 č. 8 Sb., kde se v § 48 odst. 4 ukládá stranám povinnost k důkazu jejich tvrzení jen »pokud je jim to možno«.
Právní názor, na němž je založeno rozhodnutí prvé stolice, je tedy v rozporu se zákonem. Potvrzujíc rozhodnutí I. stolice přes námitky odvolatele, octlo se tedy i nař. rozhodnutí v rozporu se zákonem.

Citace:

Č. 11323. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1157-1159.