NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7292.

Obecní dávka ze psů: Okolnost, že majitel hlídacího psa vyvádí jej také občas na procházku, nezbavuje psa ještě vlastnosti psa, chovaného pouze k hlídání.
(Nález ze dne 22. května 1928 č. 13897).
Věc: Městská obec Č. L. proti okresní správní komisi v České Lípě o obecní dávku ze psů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebními příkazy starosty města Č. L. byla Janu B., hostinskému v Č. L. předepsána za rok 1925 obecní dávka ze psů částkami 100 Kč a 150 Kč. — Odvolání Jana B. bylo obecním zastupitelstvem zamítnuto; dalšímu odvolání však bylo nař. rozhodnutím vyhověno.
Stížnost obce neuznal nss důvodnou.
Podle § 1 pravidel o vybírání dávky ze psů v městě Č. L. schválených výnosem zsv-u v Praze z 11. dubna 1923, jest každý držitel psa v obci povinen platiti dávku a to: a) z každého psa, chovaného pouze k hlídání domu a dvoru, dále k účelům živnostenským neb hospodářským, nebo konečně ze psa přísežného personálu mysliveckého pro honbu 30 Kč ročně; b) z každého psa jinakého 100 Kč ročně. Chová-li někdo několik psů jedné z obou kategorií, zvyšuje se sazba za druhého a každého dalšího psa vždy o 50% základní sazby.
V daném případě jest na sporu, zdali psy, chované Janem B. jest podrobiti snížené dávce ze psů podle ustanovení § 1 lit. a) pravidel jako psy, chované pouze k hlídání domu a dvora, či zda tito psi podléhají dávce podle předpisu § 1 lit. b) pravidel. Stížnost tvrdí, že pro zmíněné psy nelze přiznati výhodu snížené dávky podle ustanovení § 1 lit. a) pravidel proto, že jejich majitel vodí je s sebou na vycházky a tím je účelu hlídání na jistou dobu odnímá, z čehož usuzuje stížnost, že majitel nechová psy jen ke hlídání domu a dvora, nýbrž že je drží také pro vycházky. Naproti tomu žal. úřad v nař. rozhodnutí zastává náhled, že okolností stížností tvrzenou neztrácejí zdanění psi ještě vlastnost psů, chovaných pouze k hlídání domu a dvora ve smyslu dávkových pravidel. Nss dal za pravdu žal. úřadu.
Podle slovného znění svrchu cit. ustanovení § 1 lit. a) dávk. pravidel vylučuje každý jiný účel, k němuž jest pes kromě hlídání domu a dvora chován, nárok majitele psa na uložení dávky nižší sazbou — nejde-li ovšem o některý účel jiný, jenž v témže předpisu jest uznán rovněž za důvod stanovení nižší sazby. Zdali jest pes chován k účelu ještě jinému, než k hlídání domu a dvora, sluší posouditi podle okolností konkrétního případu.
Žal. úřad v daném případě vycházel z předpokladu, že majitel vodí zdaněné psy občas s sebou na vycházku proto, aby psy udržel zdravé, neboť po názoru žal. úřadu vyvádění psů, kteří jinak jsou drženi uvázáni v úzkých prostorách stavení nebo dvora, patří k řádnému ošetřování psů. Že by tento úsudek žal. úřadu byl v rozporu s obsahem spisů správních nebo byl logicky nemožný, nss neshledal. Stížnost také netvrdí, že úsudek ten spočívá na nesprávných předpokladech skutkových, zejména neuvádí skutečností, z nichž by bylo nutno usouditi, že majitel vyváděním zdaněných psů sledoval cíl jiný, než žal. úřadem předpokládaný; rovněž nepopírá, že dostatek volného pohybu jest požadavkem řádného ošetřování psů. Nss musil tudíž podle § 6 odst. 1. zák. o ss položiti za základ svého rozhodnutí skutkové zjištění, že majitel vyváděl zdaněné psy jen z důvodu řádného jich ošetřování.
Vycházeje z tohoto skutkového zjištění, přisvědčil pak nss názoru žal. úřadu, že tato okolnost o sobě netvoří samostatný účel, pro nějž jest pes chován, a nemohl proto uznati nesprávným výrok žal. úřadu, že psi, o jichž zdanění jde, jsou chováni pouze pro hlídání domu a dvora, a tudíž podléhají podle § 1 lit. a) dávk. pravidel snížené dávce ze psů.

Citace:

č. 7292. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 703-704.