NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 25 (1916) - Příspěvek k ustanovení §§ 448. a 597. c. ř. s.

Příspěvek k ustanovení §§ 448. a 597. c. ř. s.

V právní záležitosti V. S., nájemce honitby v N., jako žalobce, proti Anně S., domkářce v N,, žalované o zrušení výroku rozhodčího soudu v N., učinil odvolací soud v B. na odvolání žalobce a stížnost žalované ohledně útrat do rozsudku c. k. okresního soudu ve Ž. následující usnesení:
Stížnost Anny S., jakož i odvolání V. S. se co nepřípustné zavrhují. Otraty nese každá strana své.
Důvody:
Žalobou uplatňuje žalobce, aby výrok rozhodčího soudu pro rozhodování nároků na náhradu škody způsobené honbou a zvěří v obvodu obecní honitby v N. ze dne 7. července 1915, dle něhož V. S. povinným uznán byl za škodu způsobenou zvěří na poli Anny S. této obnos 48 K zaplatiti a útraty řízení per 9 K nahraditi, zrušen byl.
Rozsudkem uvedeným byla žaloba zamítnuta a žalobce povinným uznán žalované útraty sporu na 302 K 70 h stanovené do 14 dnů zaplatiti.
Proti zamítnutí žaloby podal žalobce do rozsudku odvolání, kdežto žalovaná co do útrat si stěžuje, že útraty byly nízko přisouzeny.
Soudní dvůr uznal dle § 471. čís. 2. civ. ř. soudního v neveřejném sezení, že odvolání i stížnost jsou podle zákona nepřípustné.
Žaloba jest žalobou na zrušení výroku rozhodčího a má dle § 597. c. ř. s. o žalobě té postupováno býti podle všeobecných předpisů civ. řádu soudního.
Dle § 448. c. ř. s., když hodnota sporného předmětu nepřesahuje obnos 100 K, mají platnost míti zvláštní ustanovení v §§ 449. až 453. c. ř. s. uvedená. Hodnota předmětu sporného v tomto případě nepřesahuje 100 K,. neb jedná se tu o oduznání nároku per 48 K a útrat 9 K, tedy celkem 57 K. Žalobce sice v žalobě udává předmět sporu na 200 K, avšak ocenění to očividně jest přemrštěné (§ 269. c. ř. s.), neb neběží o nic jiného, než o uvedených 57 K, pročež první soudce neměl o žalobě zahájiti řízení řádné, nýbrž řízení bagatelní, neb ocenění předmětu sporu v žalobě dle § 56. j. n. jest důležité pro určení příslušnosti, nikoliv ale pro určení formy řízení.
Ustanovení § 448. c. ř. s. jest obligatorní a nemohou strany na jiném řízení se usnésti, nýbrž musí řízení to v každém případě, v kterém předpoklady jeho dány jsou, zavedeno býti.
Mohlo by se snad za to míti, že dle § 597. c. ř. s. o žalobě zavedeno má býti řízení řádné před soudy okresními, ježto dle § 226. nař. z 5. května 1897 č. 112 ř. z. žaloby takové se mají zapisovali do rejstříku C. Avšak ustanovení to mluví o rejstříku pro spory vůbec, má na mysli také rejstřík Cb.
Jest v ustanovení tom též uvedeno, že žaloby určovací, o zmatečnost a obnovu, jakož i ve věcech exekučního řízení se do toho rejstříku mají zapisovati, ač všechny ty žaloby, jsou-li předpoklady § 448. c. ř. s. dány, vyřizují se v řízení bagatelním a zapisují se do rejstříku Cb.
Všeobecné předpisy civilního řádu soudního obsahují také předpisy o řízení bagatelním. neb teprve částka šestá, začínající § 548. c. ř. s., mluví o zvláštních druzích řízení, a ustanovení § 448. c. ř. s. obsaženo jest v částce třetí.
Názoru toho jest i literatura, Neumann a Ott.
Projednal-li tedy i první soudce omylem a neprávem věc v řízení řádném a nikoliv v řízení bagatelním, není tím soud odvolací vázán, nýbrž musí tento soud otázku přípustnosti opravného prostředku na základě stávajících předpisů zákona samostatně řešiti. Dle § 452., 501. c. ř. s. může ve věcech nepatrných rozsudek v odpor vzat býti odvoláním toliko pro zmatečnosti, v § 477. čís. 1—7 c. ř. s. vypočtené, které v přítomném odvolání uplatňovány nebyly, pročež odvolání jest nepřípustné a rovněž nepřípustný jest dle § 55., 517. c. ř. s. rekurs proti rozsudku co do útrat.
Ustanovení o útratách spočívá na §§ 40., 50., 52. c. ř. s.
Nejvyšší soudní dvůr stížnost žalobce do tohoto usnesení zavrhl.
Odůvodnění:
Názor hájený odvolacím soudem, že se v tomto případě jedná o bagatelní věc, jest správný.
Dle směrodatného předpisu § 448. c. ř. s. sluší použiti bagatelního řízení, a sice obligatorně, nepřevyšuje-li úhrnný obnos peněžní žalobou žádaný, aneb hodnota předmětu sporu obnos 100 K. Z toho plyne důsledně, že není nutné a ani rozhodné, oceňuje-li žalobce předmět sporu nepozůstávající z peněžního obnosu, jakmile se věc má tak, že hodnota neb rozhodná hranice hodnoty jest již dle ob- sahu žaloby najisto postaveno. Ustanovení §§ 57. a 59. jur. norm., týkajících se věcné příslušnosti soudu ohledně povinnosti žalobce k ocenění předmětu sporu, lze ovšem obdobně použiti za účelem přípravy rozhodnutí, sluší-li užiti zvláštních ustanovení o řízení baganím, avšak právě jen tehdy, je-li tato pomůcka potřebnou. V této rozepři jest však jasno, že žalobci běží pouze o to, odstraniti cestou sporu rozhodčí nález odsuzující ho k zaplacení 57 K, že tedy hodnota sporného předmětu nemůže přesahovati tohoto obnosu. Dle toho není ani žádné příčiny, aby se obdobně přihlíželo k předpisu § 60. odst. 4. j. n., jehož se žalobce dovolává.
Je-li tu však bagatelní záležitost, jest nynější stížnost dle konečné věty § 517. c. ř. s. nepřípustnou a bylo ji tudíž zavrhnouti.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího dvoru soudního ve Vídni ze dne 11. ledna 1916, č. j. R III 227/15 / 1.)
A. K.

Citace:

Příspěvek k ustanovení §§ 448. a 597. c. ř. s.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 5, s. 237-239.