Čís. 1175.
Obec nemůže se po 30. červnu 1921 domáhatí exekuce, třebas zábor bytu byl právoplatně usnesen před tímto dnem.
(Rozh. ze dne 13. září 1921, R I 1132/21.)
Na základě usnesení ze dne 16. června 1921, jímž zabrala byt, domáhala se obec dne 8. července 1921 jeho vyklizení. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl, ježto dle § 70 zákona o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921, čís. 100 sb. z. a n. mohou bytové úřady v provádění opatření dle zákona o zabírání bytů obcemi pokračovati pouze do 30. června 1921. Nabyla-li mezi tím třetí osoba z právoplatného a zavčasného zabrání ze dne 16. června 1921 práv, jest na ní, by jim zjednala platnosti. Rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Jde tu o výklad § 70 zákona čís. sb. z. a n. 100/1921 ve stati: »bytové úřady mohou v prováděni těchto opatření pokračovati do 30. června 1921.« Dlužno souhlasiti s názorem stěžovatele, že přes to, že platnost zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 sb. z. a n. nebyla prodloužena, nepřestala dnem 30. června 1921 veškerá činnost bytových úřadů, že sice nesmějí činiti další opatření, že však aspoň tehdy, byl-li byt právoplatně zabrán před 30. červnem 1921, mohou se domáhati, by takové právoplatné opatření (§ 27 zákona ze dne 30. října 1919, čís. 592 sb. z. a n.) bylo vykonáno. Pro tento názor mluví také odlišné textování § 33 zákona čís. sb. z. a n. 592/1919 (toto zmocnění bytových úřadů platí do 31. prosince 1920) a § 70 zákona čís. sb. z. a n. 100/1921 (mohou v provádění těchto t patření pokračovati do 30. června 1921). Zákon č. sb. z. a n. 592/1919 stanovil přesnou hranici, kdežto zákonem čís. sb. z. a n. 100/1921 bylo pouze vyjádřeno, že bytové úřady nesmějí po dni 30. června 1921 činiti dalších opatření, nikoliv však, že nesmějí opatření, již učiněná, prováděti. Dle § 31 zákona čís. sb. z. a n. 592/1919 jsou rozhodnutí bytových úřadů vykonatelná soudní exekucí (§ 1 čís. 12 ex. ř.). Jsou tudíž platnými exekučními tituly. Kdyby byl zákonodárce zamýšlel zrušiti dnem 30. června 1921 platnost těchto exekučních titulů, byl by to jistě přesněji vyjádřil, jdeť tu o hluboký zásah do poměrů bytových.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Na místo nařízení vlády o zabírání bytu obcemi ze dne 22. ledna 1919, čís. 38 sb. z. a n. a nařízení ministerstva Českosl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 30. dubna 1919, čís. 76 (3577 pres.) vstoupil zákon ze dne 30. října 1919, čís. 592 sb. z. a n. Podle § 33 tohoto zákona obce, které byly zmocněny, aby provedly opatření podle těchto nařízení, a společné bytové úřady, podle těchto nařízení zřízené, byly od počátku účinnosti tohoto zákona až do 31. prosince 1920 zmocněny, by provedly opatření podle §§ 2 až 31 cit. zákona. Toto zmocnění bylo nařízením vlády ze dne 22. prosince 1920. čís. 656 sb. z. a n. prodlouženo do vydání nového zákona o zabírání bytů obcemi, nejdéle do 30. dubna 1921, a v § 70 zákona o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921, čís. 100 sb. z. a n. jest ustanoveno, že obce a společné bytové úřady, podle §§ 1 a 33 cit. zák. ze dne 30. října 1919 zmocněné, aby provedly opatření podle citov. zákona, mohou v provádění těchto opatření pokračovati do 30 června 1921. Obce (společné bytové úřady) nejsou tudíž od 1. července 1921 již oprávněny, by pokračovaly v provádění opatření podle §§ 2 až 31 cit. zák., nemohou tedy prováděti ani opatření v § 31 téhož zák. uvedené, totiž navrhovati, aby jejich rozhodnutí o zabrání bytů neb místností bylo vykonáno exekucí soudní. Pro tento nedostatek zmocnění byl návrh na nucené vyklizení, teprve dne 8. července 1921 podaný, prvním soudem právem zamítnut.