NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 5

Poplatky.
359
Poplatky.

A) Poplatky (Část všeobecná).
I. Pojem.
Obsáhlému oboru poplatkovému věnovala věda finanční jen sporou pozornost, až Rau ve 3. svazku své učebnice o politické ekonomii vykázal poplatkům postavení, které jim v systemu státních příjmů právem přináleží. Pojednání L. ze Steinu a Voj. Wagnera přispěla nemálo ku vědeckému porozumění a ku dalšímu rozvoji nauky o poplatcích. V nejnovější době obohacena literatura práva poplatkového obšírným dílem prof. Dra. M. Talíře, který první obtížnou tuto látku zpracoval v pořádku soustavném. Ovšem názory o pojmu a podstatě poplatků nejsou doposud všeobecně ustáleny, nýbrž naopak ve mnohé příčině značně odchylny.
Poplatky nebo taxy jsou ony příjmy uvedené v soustavě finanční mezi nepřímými daněmi, které zaplatiti musí jednotliví občané ve zvláštních případech za dožádanou činnost orgánů státních, ať již občané žádají za tuto státní Činnost přímo, nebo nepřímo zavdávají k tomu podnět svým jednáním. Pojem »státní« činnosti sluší však rozšířiti na pojem státu v širším slova smyslu, takže sem spadají též činnosti všech ostatních veřejných samosprávných korporací, obcí, okresů, žup (krajů), zemí atd. Oproti daním, které jsou vlastním prostředkem k úhradě státních potřeb, ospravedlniti lze poplatky tou základní myšlénkou, že daněmi uhraditi se mají potřeby všem občanům státním společné, kdežto náklad vyžádaný zvláštním zájmem jednotlivce má též postihnouti jen tohoto jednotlivce; tím čelí se nad to nespravedlivému rozdělení břemene daňového. Výši poplatku možno určiti buďto dle domnělých nákladů dožádané činnosti státní nebo dle hodnoty, jakou má činnost ta pro jednotlivce. Posléze může co do výměry poplatku závažnou býti okolnost, zda úmyslem státu jest nadržovati či překážku stanoviti činnosti občana státního, pokud jest činnost ta předmětem povinnosti poplatkové. Avšak o důvodech rozhodných pro výši poplatků vede se v literatuře tuhý boj; někteří spisovatelé jdou docela tak daleko, že upírají vůbec povahu poplatku dávce, která převyšuje Poplatky.
náklady státní činnosti. Ježto pak styk s úřady téměř výhradně jest písemný, dožadována jest činnost státní — vedle místních vyhledávání, která předsebéřou zřízenci státní — rozhodující měrou ve formě jednotlivých podání stran a ve formě úředních vyřízení o tom, jako: ve formě rozsudků, výnosů, dekretů, nařízení, potvrzení a pod. Tvoříť tedy podání a vyřízení hlavně přirozené předměty poplatků. Poplatková povinnost úředních písemností dá se odvoditi z té myšlénky, aby se povinnosti poplatkové podrobily písemnosti vůbec, zvláště však soukromé listiny, z čehož ponenáhlu se vyvinula poplatková povinnost veškerého majetkového obchodu, pokud se uskutečňuje sděláním listin. Jakmile si však zjednala platnosti povinnost poplatková těchto listin, vede myšlénka tato téměř sama sebou ku povinnosti poplatkové majetkového obchodu vůbec. Tím změnila se ale podstata dávky úplně, ježto se tu poplatek stal znenáhla zdaněním obchodu majetkového, jakousi daní z obchodu. Leč poplatek nezanikl při tom v této dani z obchodu, nýbrž potrvává všude tam, kde jde o zvláštní dožádání se státní činnosti, má tedy neporušenou platnost vedle dani z obchodu. Může se toliko státi, že tyto oba druhy dávek nepozůstávají vedle sebe v oddělených obnosech, nýbrž za jistých okolností obsaženy jsou oba druhy dávek v jediné jen sazbě poplatkové.
II. Druhy poplatků.
1. Podle toho, pojí li se vyměření poplatků k takovým všeobecným momentům, které opakují se při všech poplatkových jednáních, či padá li na váhu zvláštní schopnost poplatková aktu nějakého vzhledem k jeho významu pro zájem súčastněných osob, rozeznávají se poplatky všeobecné a zvláštní. Všeobecné poplatky jsou tudíž poplatky za dovolání se úřadů a jich činnosti vůbec, bez ohledu na zvláštní účely a zájmy, kdežto zvláštní poplatky přihlíží ku zvláštní kvalifikaci předmětné státní činnosti pro účely státního občana za to žádajícího.
2. Jsou-li poplatkové sazby pro jednotlivá poplatná jednání upraveny obnosem předem již stanoveným, nezměnitelným, slují pevné čili stálé poplatky, jinak změnitelné čili nestálé.
3. Podle toho, zda povinný poplatek plyne do státní pokladny či přináleží funkcionáři vykonávajícímu úřední činnost, různí se poplatky fiskální a služební. V jednotlivých státech německých vyskytuje se též rozdělení poplatků na jednotlivé a úhrnné; k prvním počítají se ony, které sluší zapraviti v sazbě pro každý jednotlivý spis nebo listinu zvlášť. Při rozsáhlých projednáváních naskytuje se tudíž celá řada takovýchto jednotlivých poplatků. Stanoví-li se však místo nich již napřed jediná poplatková sazba pro různé druhy projednávání se zřetelem ku všem závažným momentům, je tu poplatek úhrnný. Než nelze nazvati poplatkem každou dávku, která pojmově sice ku poplatkům náleží, a obráceně není poplatkem ve vlastním slova smyslu každá dávka, která nazývá se poplatkem či taxou. Dále není mezi theoretiky posud shody o mnohých dávkách, které naskýtají se pode jménem poplatku nebo taxy, mají-li se zařaditi mezi poplatky čili nic. Tak nenáležejí ku př. pokuty — jako poplatky exekuční atd. — vybírané pode jménem poplatku ku poplatkům v přímém slova smyslu, kdežto o četných poplatcích vybíraných na drahách, poště, při telegrafu a telefonu doposud sporno jest, zda patří ku poplatkům či ku státním příjmům výdělkovým. Pro úplnost lze však i takovéto dávky zařaditi do následujícího výpočtu. Obor poplatků jest tak nekonečné rozvětven, že se s nimi setkáváme Poplatky.
361
v každém možném vztahu občana státního ke státu, tedy všude tam, kde stát činně vystupuje prováděje účel práva a moci své. Dle toho lze též poplatky rozvrhnouti podle funkcí správy státní. Každý jednotlivý obor správní vykazuje svoje zvláštní poplatky nehledě dokonce ku poplatkům soukromoprávního listinného obchodu, které se jeví jakožto daň z obchodu, a nehledě dále ku poplatkům za písemná podání stran ve styku s úřady, kteréžto poplatky společný jsou hlavním odvětvím správním.
4. Na poli fysického a duševního života shledáváme poplatky za výtahy z rejstříků o narozeních a úmrtí, poplatky za přijetí do svazku obecního, taxy pro veřejné nemocnice, porodince a chorobince, poplatky, které se v jednotlivých městech platí z pozůstalostí do nemocenského fondu a fondu chudinského, poplatek za přijetí ve školách, školné, kolejné a zkušební taxy, taxy za propůjčení duchovních obročí, důstojenství, titulů, řádů a šlechtictví. Osvobození od služby vojenské zakládá závazek ku placení vojenské taxy, pobyt v cizozemsku zhusta dává podnět ku zapravení poplatků za úřední listiny vyhotovené vyslanectvem a konsuláty, v lázeňských místech zapravuje se pak obecnímu úřadu léčební a hudební taxa.
5. Ku poplatkům za konání spravedlnosti sluší počítati: rozmanitě stupňované poplatky za podání (písemná), přílohy a soudní vyhotovení, knihovní zápisy, rozsudky a nálezy, za exekuční úkony a taxu depositní.
6. Zvlášť pak bohatým na poplatky jest obor hospodářského života; sem náležejí poplatky měrové, kutací, poplatky za zbrojní pas, taxy za honební lístky. Taxy nebo-li úhradné při použití erárních hřebčinců, taxy za zvěrolékařské ohledání na stanicích lodních nebo železničních, kde se dobytek nakládá a skládá, poplatky za rybářské certifikáty na adriatickém pobřeží. Dopravnictví stiženo jest cestným, mostným, přístavným, plavebními poplatky za upotřebení veřejných zřízení jako: jeřábů, vah, různými taxami a poplatky při dopravě poštovní, při dopravě telegramů a za upotřebení telefonů; dále sluší jmenovati poplatky puncovní, mincovní a ražebné, poplatek za cejchování měr a vah a poplatky za upotřebení veřejných vah a měříren. Vynálezce musí zapraviti taxu zvláštní, aby mohl výlučně zužitkovati svůj vynález, továrník na ochranu svých tovarů pak musí zaplatiti poplatek za registraci vzorku a známek.
Dále patří sem obecním úřadem vybíraný poplatek za stánek v trhu neboli tržní licence a hudební licence a licence k různým představením (produkcím) plynoucí do chudinského fondu, dále taxy za otevření hostinců a výčepů přes policejní hodinu; za zkoušení a revisi parních kotlů, rovněž za zkoumání třaskavin co do způsobu výroby a prodeje jich sluší zapraviti zvláštní taxy.
Vydání zúročitelných cenných papírů nebo akcií zakládá závazek k zaplacení poplatku ve způsobě kolku kuponního, připuštění papírů těch do ochhodu bursovního vymáhá zaplacení poplatku za lístek bursovní; každé bursovní uzavření obchodu má za následek zaplacení poplatku dohodčího. Připuštění k advokácii, přijetí za veřejného jednatele, za notáře, za sensála podléhá zvláštnímu poplatku. Dlužno zmíniti se též ještě o poplatcích za živnostenské legitimace v obchodu mezi státy německé celní a obchodní jednoty, jakož i o poplatku za dohled státní při společnostech a spolcích povinných veřejným účtováním. Poplatky.
7. Na poli správy finanční shledáváme se vedie kolku kartovního, kalendářového a novinářského s různými poplatky komisionářskými, doručovacími při berních exekucích (t. zv. poplatky exekuční), zápisné při celních a nákladních manipulacích a s taxami za jmenování státních úředníků.
8. Nejdůležitějšími však, nejobsáhlejšími a finančně nej značnějšími jsou poplatky připadající na jednání právní.
III. Zákonodárství.
Poplatkový zákon ze dne 9. února 1850 č. 50 ř. z. jedná o svrchu (ad 8.) zmíněných poplatcích z jednání právních, listin, spisů a úředních jednání.
1. Historický rozvoj.
Ke konci minulého a na počátku nynějšího století nebyla nařízení o poplatcích sestavena v jednotném zákonu, nýbrž rozptýlena v četných nařízeních, patentech a dvorských dekretech. Tak nalézají se co do poplatku pozůstalostního nařízení o zemanských taxách z pozůstalostí v traktátu de iure incorp. tit. 4. §§ 5 a 26; patenty o dani dědické ze dne 6. června 1759 a ze dne 18. března 1765; dv. dek. ze dne 5. října 1787 o zavedení mortuaria při právech zemských; patenty ze dne 8. listopadu 1787 a ze dne 29. ledna 1789 o dědictvích a odkazech a o ekvivalentu daně dědické; dv. dekret ze dne 21. července 1788 o zániku mortuaria při dolnorakouském právu zemském; zákon o mortuariu ze dne 27. června 1791; dv. dek. ze dne 22. února 1792 o dani dědické ze třetiny jmění připadající po zákonu farním kostelům po farářích; dv. dek. direktoria ze dne 25. září 1795 o mortuariu při dědictvích a darech; a nař. českého gubernia ze dne 10. května 1796 o záležitostech daně dědické; dále sluší se zmíniti o dv. dek. ze dne 23. února 1797 o mortuariu při darech mezi živými a o dv. dekretu ze dne 1. června 1797 o úmrtní taxe z odkazů; dekret česko-rakouské dvorské kanceláře ze dne 17. ledna 1799 o mortuariu při smlouvách o usazení, obživě a poskytování platů v Tyrolsku; dekret finančního dvorského úřadu ze dne 23. července 1799 o úmrtní taxe z lén a svěřenství; dekret česko-rakouské dvorské kanceláře ze dne 13. ledna 1801 o mortuariu ze jmění horního; dv. dek. spojeného dvorního úřadu ze dne 10. června 1801 o dědické dani osob vojenských a dv. dek. ze dne 10. srpna 1801 o ekvivalentu daně dědické duchovenstva; konečně dv. dek. ze dne 15. července 1803 o požívání úmrtní taxy při iudicia deleg. milit. mixt.
Vedle těchto současně platných předpisů byl vydán ještě značný počet zvláštních dekretů a nařízení, která poukazovala, jak má se užiti uvedených předpisů ve zvláštních případech. Jednotné sdělání zákonů o mortuariu nastalo teprve patentem o dani dědické ze dne 15. října 1810. Shora uvedené zákony ovládá myšlénka, aby mírná daň postihla ony majetkové předměty, které při přechodu s osoby na jinou osobu za příčinou smrti na světlo přijdou a které při svém vzniku mohly zdanění uniknouti. Mortuarium neboli úmrtní taxa jest tedy zároveň korrektivem stávajícího systemu berničného ve formě pokročilejší daně majetkové, jakož též patent o dani dědické z r. 1810 i v titulu svém i v úvodních slovech svých tuto dávku přímo označuje za »daň«. Ještě rozmanitěji utvářilo se zákonodárství co do poplatků a tax, které zapraviti jest ve styku s úřady v kolcích. Poplatky.
363
K rozmanitosti této přispěla ovšem nemálo zvláštní organisace úřadů v dobách oněch. V následujícím buďtež uvedeny jen nejdůležitější zákony: taxy knihovní v traktátu de jur. incorp. tit. 4.; dvorský řád o taxách ze dne 11. července 1785 a zemský řád o taxách ze dne 3. dubna 1786 o taxách vztahujících se na osoby vojenské, o taxách lenních, o taxách za námořské patenty a námořské pasy: všeobecný řád o taxách ve věcech sporných ze dne 1. listopadu 1781 a řád o jednáních šlechtického soudcovského úřadu ze dne 13. září 1787 při patrimoniálních a komunálních soudech v Dolních Rakousích; nejvyš. rozhod. ze dne 8. října 1787 o laudemiu při změnách držebností; patent kolkový ze dne 28. února 1788; dek. dvorské kanceláře ze dne 2. listopadu 1790 o taxe depositní; dv. dek. ze dne 28. února 1792 o expeditních, hodnostních a karenčních taxách veřejných úředníků; obnovený patent knihovní pro Horní Rakousy ze dne 2. listopadu 1792; nař. haličského gubernia ze dne 13. prosince 1793 o povinnosti a způsobu přikládání kolků; dv. dek. ze dne 14. března 1794 o povinnosti kolkové knížek platebních; vyhláška štýrského gubernia ze dne 26. července 1794 o laudemiu; dv. dek. ze dne 2. června 1796 o zavedení kolku papírového, kartového a kalendářového v západní Haliči (s některými nařízeními o kolku účetním); dv. dek. ze dne 10 ledna 1797 o kolkování podmínečně osvobozených listin ve sporech právních; dekret finančníko úřadu dvorského ze dne 20. května 1801 o kolkování pasů pro cizozemce; reskript ze dne 5. října 1802 o zvýšení důchodků kolkových a pečetních s předpisy o kolku papírovém, o kolku pro směnky, směnečné protesty a knihy obchodní; zákonem ze dne 1. dubna 1812 vyhlášený všeobecný řád o taxách při deskách zemských; všeobecný řád o taxách ve věcech sporných a jednáních šlechtického soudnictví vyhlášený dv. dekretem ze dne 19. ledna 1811; dolnorakouské vládní nařízení ze dne 3. prosince 1828 č. 67011 o poplatcích za vyhotovení listin a o poplatcích kolkových pro knížky cestovní; konečně patent ze dne 31. března 1832 o taxách za výhradná privilegia.
Ve všech těchto právě současně platných nařízeních shledáváme sice větším dílem vlastní poplatky ve smyslu definice v úvodu podané, leč poplatek charakterisující se jakožto daň z obchodu zabírá postavení značně významné. K poslední skupině poplatků přináleží především laudemium, kolek kalendářní, kartový, kolek na kvitance a kolek směnečný. I tato druhá skupina zákonných předpisů o taxách došla většinou souborné a jednotné kodifikace v zákonu o kolcích a taxách vyhlášeném v nejvyš. patentu ze dne 27. ledna 1840. Tento zákon zasluhuje povšimnutí ve směru dvojím, a to jednak v tom, že ponechal v platnosti jinak dosti skrovnou část dřívějších nařízení zákonných, jakkoli úlohou jeho bylo zavěsti jednotnost v dávky kolkové, jednak však v tom, že zrušil patent o dani dědické z r. 1810 co do výsledku svého velice důležitý neposkytnuv za to dostatečné náhrady (dekret presidia dv. kom. ze dne 24. května 1840). Zákon z r. 1840 rozpadá se ve dvě části; prvá část pojednává o dávce, kterou vybírati jest v kolcích, a obsahuje poplatky z listin, soudních úkonů ve věcech sporných i nesporných a úředních aktů v záležitostech mimosoudních; dále obsahuje osvobození od kolků, předpisy o užívání kolků, o povinnosti ku zapravení poplatku kolkového a o ručení za zákonné užívání kolků, posléze o zákonných přestupcích a odměny postižné a udavačské. Část druhá pojednává o dávce (taxe), kterou sluší přímo vybírati za propůjčení milosti, Poplatky
služby, za dosazení na obročí duchovní, za propůjčení privilegia, za rozličná oprávnění (jako připuštění k advokácii, přijetí za notáře, za sensála), za uschování zboží soudně uloženého.
Když významný rok 1848 vedl ku vyvlastnění půdy a pozemků a za následek měl přetvoření úřadů správních a novou organisaci soudů, jevila se nutnou reforma zákonodárství poplatkového. Reforma tato stala se císařským pat. ze dne 9. února 1850 č. 50, kterýžto zavedl místo prvního dílu zákona o kolcích a taxách z r. 1840 a místo všech kromě tohoto zákona ještě platných nařízení provisorní zákon o poplatcích z jednání právních, z listin, spisů a jednání úředních. Druhá část zákona z r. 1840 o taxách potrvala v platnosti. Tento nový zákon jeví se být rozšířením zákona o taxách a kolcích z r. 1840 a ostatních vedle něho platících nařízení, ježto nebyly tam opět pojaty toliko předměty v těchto zákonech povinnosti poplatkové podrobené; recipována totiž ustanovení patentu o dani dědické z r. 1810 ve formě poplatku z převodu majetkového na případ smrti, podřízena dále povinnosti poplatkové nadto důležitá kategorie právních jednání, totiž: nabytí vlastnictví nebo služebnosti užívání nebo požívání věci nemovité a to i pro ten případ, že o tom nebyla nijaká listina zřízena. Platný zákon obsahuje tudíž sice i ryzí správní poplatky, většinou však daně z obchodu, neodpovídá proto zcela názvu svému.
2. Předmět poplatku.
Ve smyslu § 1 popl. z. označují se jako předmět dávky této:
a) všechna právní jednání, jimiž se dle občanských zákonů práva zakládají, přenášejí, utvrzují, mění nebo ruší a to při nabývání vlastnictví nebo služebnosti požívání anebo užívání nemovité věci, nebo při darování věci movité, jež se má převésti (odevzdati) teprve po smrti dárcově, bez rozdílu, zřídí-li se o tom nějaká listina čili nic, ve všech ostatních případech jen za té podmínky, že se listina zřídí;
b) všechny převody majetkové na případ smrti;
c) vysvědčení a knihy obchodníků a živnostníků;
d) podání, zápisy do veřejných knih a úřední vyhotovení.
3. Zásady při vybírání poplatků. Poplatky vybírají se buďto pevným obnosem nebo obnosem, který roste s hodnotou předmětu dle stupňující se hodnoty jeho (poplatky stupnicové neb obnosem, který roste s hodnotou předmětu dle procent této hodnoty (procentní poplatky). A sice
a) pevnému poplatku podléhají: podání, duplikáty a přílohy jich, dále opisy, záhlaví (rubrik) vyjímaje záhlaví podání soudních; vysvědčení, knihy obchodní a živnostenské, úřední vyhotovení v zákonu uvedená,
všechny ony listiny právní, které nepodléhají poplatku stupnicovému; posléze nálezy ve věcech sporných, jichž předmět nelze oceniti;
b) Poplatku stupnicovému podléhají: všechna právní jednání, která v sobě obsahují převod majetkový, utvrzení práva, zrušení nebo splnění nějakého závazku, byla-li o tom vyhotovena listina; jednání tato nesmí se však týkati nabytí vlastnictví k nějaké věci nemovité nebo podobného práva ani darování věci movité.
c) Procentním poplatkům podléhají: právní jednání, jimiž se vlastnictví nebo služebnost požívání nebo užívání věci nemovité úplatně nebo bezplatně přenáší; darování movitých věcí, které odevzdávají se teprve po smrti dárcově, nebo vyhotoví-li se o tom listina; převody majetkové Poplatky.
365
na případ smrti; zápisy k nabytí věcných práv do knih veřejných; soukromoprávní konečné rozsudky v zákonu vyznačené. Stálé (pevné) poplatky pohybují se mezi 1 kr. r. m. a 12 zl. r. m., procentní mezi 1/2% a 8%, stupnicové počínají 5 kr. r. m. a jsou co do výše neobmezeny.
4. Zapravování poplatků. Poplatky platí se buďto v kolcích (placení nepřímé) nebo bezprostředním zaplacením (placení přímé). V kolcích zapravují se poplatky při všech stálých (pevných) poplatcích vyjímaje rozsudky ve věcech sporných, jichž předmět nelze oceniti; při všech stupnicových poplatcích, udána-li hodnota plnění v listině a nepřevyšuje-li poplatek obnos 25 zl. r. m. (je-li tu obnos vyšší, má strana volnost piatiti poplatek přímo nebo nepřímo); při darování movitých věcí, nepřevyšuje-li poplatek obnos 25 zl. r. m., při zápisech do knih veřejných, nepřevyšuje-li poplatek sumu 25 zl. r. m.; při pozůstalostech, které pozůstávají jen z věcí movitých a soudně jsou projednávány, jestliže poplatek nepřevyšuje sumu 25 zl. r. m. Ve všech ostatních případech má místo placení přímé.
5. Soustava zákona poplatkového. Zákon tento sestává ze tří hlav. První hlava obsahuje tři oddíly, z nichž první vytýká všeobecná ustanovení o předmětu, výměře a způsobu placení dávky, o dobývání, klasifikaci v případech konkursu, o promlčení a osvobození, druhý pojednává o zvláštních ustanoveních o poplatcích kolkových ohledně třídy kolků, vyměřování poplatků, o způsobu, jakým se plní povinnost kolková, o opatření papíru kolkového atd., a třetí díl probírá zvláštní ustanovení o přímém placení poplatků ohledně příslušnosti vyměření poplatků, o povinnosti k udání, jakož i o zaplacení poplatků.
Druhá hlava pojednává o povinnosti k placení dávky a o ručení, třetí hlava jedná o přestupcích zákona a odměnách udavačů a postihačů.
Co do zevního uspořádání zákona patrný jest vliv zákona z r. 1840. Než i textová stilisace namnoze pojí se netoliko k zákonu z r. 1840, nýbrž zhusta i k četným dřívějším zákonům. K zákonu z r. 1850 pojí se sazba (tarif), která prohlášena byla za integrující součástku tohoto zákona a uvádí jakožto plod dalekosáhlé kasuistiky v abecedním pořadu jednotlivé poplatné předměty i s výměrou poplatků. 117 hesel opatřeno jest čísly položkovými (položkami sazbovými), kdežto ostatní hesla poukazují k heslům položkami sazby opatřeným. Sazbě této předeslána jsou t. z v. připomenutí, v nichž vytčena jsou jednak ustanovení zákon doplňující, jednak ustanovení táhnoucí se ku zařízení sazby. I tento zákon byl sice četnými zákony a nařízeními obměněn a doplněn, leč k definitivnímu zákonodárství nikdy nedošlo; provisorium zákona tohoto z r. 1850 trvá podnes.
IV. Dodatečné zákony a nařízení.
Z důležitějších dodatečných zákonů sluší jmenovati tyto:
Naříz. min. fin. ze dne 3. května 1850 č. 181 ř. z. o slevě poplatků při změnách držebností; cís. nař. ze dne 19. března 1853 č. 53 ř. z. o poplatcích z převodů majetkových; nař. min. fin. ze dne 28. března 1854 č. 70 ř. z. o zavedení známek kolkových a o způsobu jich upotřebení; cís. nař. ze dne 8. července 1858 č. 102 ř. z. o změnách poplatků následkem zavedení rakouské měny zemské; cís. nař. ze dne 17. května 1859 č. 89 o zavedení mimořádné přirážky; zák. ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z. o některých změnách zákona ze dne 9. února 1850. Tato první novela Poplatky.
o poplatcích měla trvati vzhledem ku provisorní povaze zákona ze dne 9. února 1850 jen pro správní rok 1863, platnost její byla však zákony finančními od roku k roku rozšiřována. Druhá novela o poplatcích jest zákon ze dne 29. února 1864 č. 20 ř. z., který byl původně určen jen pro rok 1864, byl však rovněž finančními zákony od roku k roku udržován v platnosti; zák. ze dne 3. července 1868 č. 94 ř. z. týká se úmluvy se zeměmi koruny uherské co do kolků, poplatků a tax; zák. ze dne 8. března 1876 č. 26 ř. z. o poplatcích ze směnek, účtů, kupeckých poukázek a dlužních úpisů; třetí novela o poplatcích ze dne 31. března 1890 č. 53 ř. z., která snižuje poplatky za převod nemovitých věcí a služebností jim na roveň postavených a upravuje poplatky ze sázek a loterií, slosování, výher a výpůjček loterních; čtvrtá a poslední novela (cís. nař. ze dne 26. prosince 1897 č. 205 ř. z.) mění konečně některá ustanovení o poplatcích soudních.
B) Ekvivalent poplatkový.
I. Pojem.
V odst. A) naznačeno bylo, jak se ponenáhlu vyvinula z poplatku zvláštní daň z obchodu, zvláště, jak jeví se poplatky, které zaplatiti jest při přechodu majetkových kusů za příčinou smrti, jakožto doplnění stávajícího systemu berničního. Jsou tudíž poplatky dědické daněmi, které majetkový obchod tíží právě tak, jako kterékoli jiné daně, a které vzhledem k případnému placení daní postihují každý majetkový předmět a mají v jistém ohledu vliv na hodnotu jeho. A přece bylo by nemálo značných komplexů majetkových, kterých by tato daň nepostihla, poněvadž při nich vzhledem ku právní kvalifikaci vlastníka jest dědičnost vyloučena; je to jmění t. zv. mrtvé ruky, kteréž by oproti volně převoditelnému jmění ostatních osob požívalo neoprávněné výhody. Tato myšlénka, o níž v patentech o dani dědické ze dne 6. června 1759 a ze dne 18. března 1765 ještě není zmínky, vyslovena byla poprvé v § 50 patentu o dani dědické pro Halič ze dne 31. srpna 1786 takto: »Jelikož dosud předepsaným zařízením postižen jest předkem jen světský stav a světské kněžstvo (vzhledem k jeho volně děditelnému jmění), ústavy a kláštery však, které jsou k držbě způsobilými, pokud jich statky a kapitál neděditelnými jsou, ve příčině toho, co právě v držení mají, nikdy ničím k této dávce nepřispěly, má k zachování poměrné rovnosti veškeré duchovenstvo řádové ze svých příjmů zaplatiti ročně 2% jakožto ekvivalent daně dědické«. Ustanovení toto bylo též s některými obměnami, zvláště zavedením stoupající progresivní sazby berní ze 2% na 4% pojato do patentu o dani dědické ze dne 15. října 1810. Při tom se však přehlédlo, že kromě duchovenstva ještě i jiné korporace mají nezcizitelné jmění, jako k. př. obce, nadace, spolky atd., a že ve příčině tohoto jmění netoliko přechod na osoby jiné za příčinou smrti vyloučen jest, nýbrž převod tohoto jmění na osoby jiné právními akty mezi živými částečně jest vyloučen, částečně jest značnou měrou stěžován, že tudíž tyto korporace požívají zvláštní výhody netoliko co do poplatků dědických, nýbrž i co do ostatních poplatků z převodů majetkových. Těchto úvah povšimnuto si teprve v ustanoveních zákona poplatkového ze dne 9. února 1850 č. 50 ř. z., pokud se týká, ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z. Kromě toho vyslovena v těchto zákonech domněnka, že volně děditelné jmění průměrně po desíti letech mění držitele ať již cestou práva dědického, ať již právním jednáním mezi živými, takže týž Poplatky.
367
majetkový předmět každých 10 let jednou by se vymknul poplatku z převodu majetkového. Zákon finguje tudíž při naznačených korporacích co do každého jednotlivého majetkového předmětu, když se dostal v držení osoby ekvivalentem povinné, že za každých 10 let nastoupí majetkový převod a žádá za tento fingovaný (smýšlený) převod poplatek. Jelikož může pak jmění těchto korporací během let změny doznati, stanovena byla pro osoby ekvivalentem povinné povinnost ku přiznání (fassi); každých 10 let se opětující, nařízení to, které se ostatně naskytá již v § 59 patentu o dani dědické z r. 1810.
II. Předměty ekvivalentu poplatkového.
Kdežto zákon ze dne 9. února 1850 č. 50 ř. z. obmezuje ekvivalent poplatkový na nemovité statky obcí, kostelů, nadací a duchovních obročí, které nějaký důchod (rentu) nesou, rozšířil zák. ze dne 13. prosince 1862 povinnost ekvivalentní na veškeré movité i nemovité jmění netoliko jmenovaných korporací, nýbrž i spolků, ústavů a společností, zamýšlel však co do movitých věcí zavésti ekvivalent jen pro ony způsoby převodu, kteréž způsobují úbytek poplatku procentního, tedy ekvivalent za poplatky z převodu movitých věcí darováním mezi živými nebo na případ smrti. Totéž platí ohledně jmění akciových a jiných výdělkových společností. Při tom vedla ovšem zákonodárce ta myšlénka, že obchod s movitými věcmi jmenovaných korporací nebo s celým jměním společností výdělkových právním jednáním mezi živými nepodléhá zvláštním obmezením, že tedy při těchto způsobech převodu nenastává nutně úbytek ekvivalentu poplatkového, nýbrž zbývá jen převod jmění na případ smrti. Správnosti tohoto myšlenkového postupu svědčí jednak stilisace úvodních slov pol. saz. 106 B e) zák. ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z. uchylující se od zákona z r. 1850, jakož i ta okolnost, že zavedena byla nižší procentová sazba poplatků pro movité věci jmenovaných korporací a zákonem ze dne 20. února 1864 č. 20. ř. z. i pro nemovité jmění akciových a jiných výdělkových společností. Podle cit. právě pol. saz. 106 B e) mají zaplatiti ekvivalent procentních poplatků za každých 10 let trvání držby:
1. nadace, obročí (beneficia), kostely, duchovní a světské obce, spolky, ústavy a jinaké ústavy a společnosti, jichž členům nepřísluší podíl ku kmenovému jmění společnosti, z hodnoty nemovitých věcí 3%, z hodnoty movitých věcí 1 1/2%, při čemž započísti dlužno i hodnotu honebního práva příslušejícího obcím na základě § 6 cís. pat. ze dne 7. března 1849 č. 154 ř. z., pokud výnos tento skutečně přirůstá k důchodům obce (výn. min. fin. ze dne 21. ledna 1861 č. 16 ř. z. a výn. ze dne 9. dubna 1862 č. 16077, věstník č. 16).
2. Podniky akciové a jinaké výdělkové společnosti, jichž účastníkům příšluší ku kmenu společného jmění podíl, mají zaplatiti jen z hodnoty nemovitých věcí 1 1/2% (§ 22 zák. ze dne 29. února 1864 č. 20 ř. z.). Ekvivalentu poplatkovému nepodléhají společnosti k společenskému výdělku založené, které zřízeny byly jen na doživotí účastníků nebo pro jich dědice nebo ne na delší dobu než 15 let. Překročí-li však trvání takovýchto výdělkových společností založených jen do 15 let dodatečně hranici tuto, podléhají takové společnosti výdělkové ekvivalentu poplatkovému ode dne, kterého stanoveno prodloužené trvání jich (výn. min. fin. ze dne 10. března 1864 č. 29 ř. z.). Nižší sazbě 1 1/2% z hodnoty nemovitých věcí podléhají též hospodářská a výdělková společenstva registrovaná ve smyslu zák. ze dne 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. a jinaká samostatná, výdělková Poplatky.
a hospodářská společenstva neregistrovaná spočívající na zásadě svépomoci (spolky záloženské a úvěrní, potravní spolky, společenstva stavební, příbytková, strojařská a pod.), která činnost svou dle stanov obmezují na vlastní spolučleny, i když přijímají zápůjčky od nečlenů, zboží nakupují nebo částky pokladniční ukládají u podniků nebo ústavů veřejným účtováním povinných. Dále záložny vzniklé na základě zvláštních zákonů zemských z fondů kontribučenských a berničních; obecní záložny; dále spolky a společenstevní jednoty na zásadě vzájemnosti spočívající, které obraly si dle stanov za úkol pojišťování podpory nemocenské, pensi invaliditních, na případ stáří, pensi vdovských a sirotčích pro dělníky, pomocníky a učně (dělnické nemocenské pokladny, pokladny invalidní, pensijní, pohřební a podpůrné spolky a pod.) [zák. ze dne 27. prosince 1880 č. 151 ř. z., zák. ze dne 27. prosince 1880 č. 1 z r. 1881, zák. ze dne 14. dubna 1885 č. 43 ř. z. a zák. ze dne 15. dubna 1885 č. 51 ř. z.).
III. Osvobození.
Od ekvivalentu poplatkového osvobozeny jsou:
1. nemovité věci, jichž vlastnictví sice nedílně společenstvu přináleží, z čehož však právo na požívání nebo užívání spojeno jest nerozlučně s jinými oddělenými a volnými držebnostmi pozemkovými neb domovními, a to i tehdy, když právo toto lze přenésti na nějakou jinou pozemkovou nebo domovní držebnost;
2. všechny ony nemovité věci, které nepodléhají dani pozemkové
nebo domovní ;
3. movité věci kostelů a modliteben věnované bohoslužbě;
4. movité věci nadací určené pro účely vyučovací, dobročinné a humanitní, dále spolky a ústavy pro jmenované účely, nesmí-li se jich jmění dle stanov více již naznačeným účelům odníti, posléze movité jmění německého řádu rytířského určené trvale ke službě zdravotní (výn. min. fin. ze dne 4. července 1864 č. 31748 věst. č. 33 a ze dne 6. listopadu 1871 č. 33823 věst. č. 39);
5. držitelé oněch obročí (benefícií), jichž čistý příjem nepřesahuje ročně 500 zl. r. m., připadá li však doplnění kongruy nějakému fondu, musí ekvivalent zapraviti tento fond (zák. ze dne 15. února 1877 č. 98 ř. z.).
IV. Lhůta ku zapravení ekvivalentu poplatkového.
Povinnost zapraviti ekvivalent poplatkový počíná dokončeným 10. rokem počítaje tím okamžikem, kterého erár nabyl práva ku řádnému procentnímu poplatku z nabytí jmění. Ježto však jedině co do nemovitých věcí podléhá každý způsob nabytí procentnímu poplatku, kdežto co do věcí movitých tomuto poplatku podléhá toliko nabytí darováním, nadací nebo převodem majetkovým na případ smrti, podřízeny jsou povinnosti ekvivalentní movité věci jinakým způsobem nabyté bez ohledu na dobu nabytí počínaje každým obdobím desítiletým (bod 15 výnosu fin. min. ze dne 26. července 1880 č. 102 ř. z.). Na první rok vypadající částka z ekvivalentu na desítiletí vyměřeného zaplatiti se musí ve stejných předem jdoucích lhůtách čtvrtletních, které splatný jsou 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého roku, jinak počítají se zákonné 5% úroky z prodlení ode dne nejblíže následujícího po terminu splatnosti až do odvedení splatné zadržalosti a s touto se zároveň vybírají (zák. ze dne 6. dubna 1856 č. 50 ř. z., ze dne 8. března 1872 č. 33 ř. z. a ze dne 23. ledna 1892 č. 26 ř. z.). Každých deset let vyměřuje se znova tento poplatkový ekvivalent Poplatky.
369
a k účelu tomu musí osoby ekvivalentem povinné celé jmění své znova přiznati. Počátkem takovýchto vyměřovacích period vydávají se vždy nové obsáhlé prováděcí předpisy, které vytýkají formu přiznání, způsob vyplnění, čas a místo podání, jakož i způsob odhadování jmění. První desítiletí sáhalo od 1. ledna 1850 až do 31. října 1860 s nařízením min. fin. ze dne 3. května 1850 č. 181 ř. z. a výn. min. fin. ze dne 30. března 1852 č. 85 ř. z. jakožto předpisem prováděcím; druhé desítiletí počalo 1. listopadem 1868 a mělo skončiti 31. říjnem 1870, skončilo však vzhledem ku změně správního roku nastalé nařízením min. fin. a nejvyššího účetního úřadu kontrolního ze dne 17. října 1863 č. 46 ř. z. 31. prosincem 1870. Prováděcím předpisem pro toto desítiletí bylo původně nař. min. fin. ze dne 27. července 1860 č. 187 ř. z., toto bylo však zrušeno zákonem ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z. a 10. bodem nařízení min. fin. ze dne 20. prosince 1862 č. 102 ř. z.; pro třetí desítiletí od 1. ledna 1871 až do 31. prosince 1880 byl prováděcím předpisem výn. min. fin. ze dne 18. května 1870 č. 76 ř. z. a pro čtvrté desítiletí od 1. ledna 1881 až do 31. prosince 1890 výn. min. fin. ze dne 26. července 1880 č. 102 ř. z.; páté desítiletí sahá od 1. ledna 1891 až do 31. prosince 1900 s prováděcím předpisem min. fin. ze dne 25. května 1890 č. 101 ř. z.
Vedle placení ekvivalentu poplatkového při převodu předmětů majetkových s osob ekvivalentem povinných na osoby jiné a obrácené zapraviti dlužno řádný poplatek z převodu majetkového; kromě toho vybírá se vedle poplatku 3% a 1 1/2%ního mimořádná 25%ní přirážka (cís. nař. ze dne 17. května 1859 č. 89 ř. z. a § 2 zák. ze dne 13, prosince 1862 č. 89 ř. z.).
C) Osvobození od poplatků.
I. Dle § 2 zák. ze dne 9. února 1850 č. 50 ř. z. podléhají poplatku jen ony předměty, které jsou v sazbě (tarifu) jmenovaného zákona výslovně uvedeny. Mluví-li tedy poplatkový zákon o osvobozeních, rozumějí se tím pravé výjimky (exempce), ježto by dotyčné předměty podléhaly povinnosti poplatkové všeobecně stanovené, kdyby nebylo opačného nařízení zákonného. Co do osvobození těchto dlužno rozeznávati mezi výhodami z dřívějších dob pocházejícími a zákonem z r. 1850 nedotčenými a mezi osvobozeními oněmi, která poskytnuta jsou zmíněným právě zákonem z r. 1850 a zákony následujícími.
II. Osvobození původní.
Sem náleží :
1. osvobození od kolků poskytnutá dekretem dv. kanc. ze dne 3. září 1841 č. 106 sb. zák. pol. spořitelnám ohledně vkladních knížek spořitelních a všech listin i spisů naskýtajících se při zápůjčkách spořitelen vyjímaje ony listiny, které zastupují listy zástavní;
2. osvobození od poplatků poskytnutá cís. patentem ze dne 3. listopadu 1841 č. 569 sb. zák. pol. haličskému městskému úřadu úvěrnímu (nyní haličský pozemkový ústav úvěrní ve Lvově) pro všechny spisy a výnosy, kvitance a stvrzení, počítaje v to listy zástavní a postoupení jich, avšak vyňaty jsou kupony na úroky, které podléhají třídnímu kolku.
3. Nejvyšším rozhodnutím ze dne 20. prosince 1842 přiznáno bylo výjimečné osvobození od poplatků půjčovnám a zastavárnám, které jakožto pomocné ústavy pro nuzné třídy lidu se schválením příslušného úřadu formálně jsou ustaveny; osvobození ta platí pro zástavní úpisy a zástavní Poplatky.
lístky, protokoly o prodeji propadlých zástav, pro kvitance stran o obnosech, které přijaly jako přebytek nad výši jejich dluhu ze sumy stržené za propadlé a prodané zástavy; konečné pro ony listiny, které má předložiti dlužník půjčovně, chce-li — ztrativ list zástavní — dostati nazpět zástavu nebo zbytek tržní ceny (dek. dv. kane. ze dne 9. března 1843 č. 21 sb. zák. pol.).
III. Osvobození novější:
1. osvobození osobní a věcná, podle toho, zda důvodem osvobození jest povaha předmětu, o němž se spis nebo listina vyhotoví nebo uzavře nějaké jednání právní, či povaha osoby, která předsebéře jednání poplatné nebo pro niž se jednání to předsebéře (§ 10 zák. ze dne 9. února 1850).
2. Potrvá-li toto osvobození za všech okolností, je to osvobození bezpodmínečné; vázáno-li však na určité podmínky, slove osvobození to podmínečným. Jakmile odpadne podmínka, za které osvobození bylo dáno, a která v sazbě v každém jednotlivém případu výslovně jest jmenována, vzchází povinnost zapraviti poplatek (§ 12 cit. zák.). Poplatek zaplatiti se má však před použitím podmiňujícím povinnost poplatkovou; mimo to má osoba poplatkem povinná dáti kolkové známky na spisu nebo listině přetisknouti (razítkem), prve než dojde k aktu podléhajícímu povinnosti poplatkové §§ 4 — 7 nař. min. fin. ze dne 28. března 1854 č. 70 ř. z.).
IV. Osvobození od poplatků vzhledem k osobě.
Osobního osvobození může se dostati jedině té osobě, kteréž zákonem jest přiznáno. Uzavírá-li tedy osoba poplatkem povinná jednání s osobou od poplatků osvobozenou, neplatí snad pro osobu onu stejné osvobození (§ 13 cit. zák.).
1. Jde-li o jednání, která podléhají bezprostřednímu zapravení poplatků, musí býti na útraty strany kolkové povinnosti podřízené opatřen náležitým kolkem exemplář stranou touto vyhotovený, pokud se listina sdělává několikeronásobně; jediný exemplář opatří se kolkem rovněž na útraty strany kolkovou povinností stížené. Osoba kolkováním povinná musí hraditi úplný obnos kolkový za podání, opisy rubrik, přílohy podané společně osobami osvobozenými a neosvobozenými, dále za protokoly i s přílohami společně podepsané, pak za úřední opisy a ověření (§ 20 cit. z.).
2. Co do přímých poplatků stanoví § 69 cit. zák., setkají-li se osoby poplatkem povinné a od poplatků osvobozené: Při dědictví, odkazech, darech nebo při zápisu věcných práv vyměřiti sluší poplatek jen dle podílu, jakým v tom jest účastna strana poplatkem povinná. Při oboustranně závazných jednáních právních má průchod pravidlo vytčené v § 20 cit. zák., pokud by dle pravidla poplatek zaplatiti se měl v kolcích a jen výjimečně přímo se zapravuje ve smyslu §§ 5, 28 a 29 cit. zák.; ve všech ostatních případech má zapraviti polovinu poplatku z obou stran smluvních strana poplatkem povinná. Skládá-li se jedna strana ze dvou nebo více osob, z nichž jedna jest od poplatku osvobozena, druhá však poplatku podléhá, má místo osvobození od poplatku jen dle míry podílu v jednání, který přísluší osobě od poplatku osvobozené; nedá-li se však tento podíl ani přibližně určiti, musí osoby poplatkem povinné zaplatiti celý poplatek (§ 69 cit. zák.). Setká-li se osoba poplatkem povinná s osobou od poplatků osvobozenou v nějakém právním sporu, musí strana poplatkem povinná — byvši odsouzena k náhradě soudních útrat — zapraviti i onen Poplatky.
371
obnos poplatkový do pokladny důchodkové, který by zaplatiti byla musila osoba od poplatků osvobozená, kdyby se jí osvobození nebylo dostalo (§ 13 cit. zák.). Podle nař. min. fin. ze dne 31. srpna 1858 č. 137 ř. z. vykázati tedy sluší soudu zároveň s výkazem o soudních útratách i ony poplatky, které by byla musila zaplatiti osoba osvobozená. Byla-li osoba neosvobozená odsouzena k částečné neb úplné náhradě nákladů soudních, musí soud zmíněný seznam s opisem nálezu (rozsudku, výměru) předložití úřadu ustanovenému k vyměřování poplatků. Záznam poplatků kolkových vytčený v § 29 zák. poplatkového z r. 1850 ve rozepři právní pro případ chudoby jedné strany žalobní zrušen jest následkem p. s. 75 o zák. ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z., dle kteréhož se oněm osobám, jichž chudoba dotvrzena jest zákonitě sdělaným vysvědčením, v soudním řízení poskytuje pro jich vlastní rozepři právní osobní osvobození; v případu tomto má průchod § 13 zák. ze dne 9. února 1850 a nař. min. fin. ze dne 31. srpna 1858 (nař. min. fin. ze dne 20. prosince 1862 č. 102 ř. z.). [Ohledně poplatků, které dlužno zapraviti z rozsudků, viz čl. Poplatky z rozsudků.] Osobní osvobození uvedena jsou v p. s. 75 popl. z. Takovéhoto osvobození požívají za podmínek a obmezení v zákonu vyjmenovaných pro právní jednání, spisy a listiny tamtéž uvedené:
a) veřejné úřady a veřejné ústavy dotované ze státního pokladu, jakož i jejich zástupcové;
b) veřejné ústavy, které nejsou ze státního pokladu dotovány, slouží však účelům veřejným a správa jich vedena jest přímo úřady státními neb obecními, dále správy jmění církevního a obce;
c) Jeho Veličenstvo císař a členové císařské rodiny;
d) ředitelství pokladen patrimonialních, avitikálních a fondů rodinných;
e) příslušníci cizích států ustanovení za vyslance cizích mocností;
f) osoby náležející k aktivnímu vojsku a sbory vojenské od plukovníka dolů (srv. též zák. ze dne 7. června 1881 č. 68 ř. z.);
g, h, i, k) poddůstojníci a prostí vojíni, mužstvo finanční stráže a zemské stráže bezpečnostní nebo četnictva a osoby náležející obraně občanské;
l) správce konkursní podstaty a výbor věřitelů (zák. ze dne 9. ledna 1869 č. 7 ř. z.);
m, n) trestanci;
o) v soudním řízení ony osoby, jichž chudoba jest prokázána vysvědčením zákonitě vyhotoveným;
p) osoby stojící pod poručenstvím neb opatrovnictvím, kteréž jsou obmezeny na nejnutnější obživu;
q) pachtéři vybírání přímých nebo nepřímých dávek;
r) obchodní a živnostenské komory, komory advokátní, společnosti hospodářské a všechny nepolitické humanitní a dobročinné spolky ohledně korespondence s veřejnými úřady;
s) správcové duší ve příčině podání týkajících se správy duší (srv. k tomu též jednotlivé speciální výnosy o osobních osvobozeních v úředním vydání popl. z.).
Bylo by příliš obšírno uváděti jednotlivě všechna věcná osvobození vytčená v položkách sazby popl. zák. nebo poskytnutá zákony dodatečnými; sluší jen všeobecně vytknouti stanoviska, která rozhodovala při poskytnutí výhod poplatkových. Vedle důvodů zcela všeobecných vynikají Poplatky.
zvláště úvahy národohospodářské a administrativně-právní. Таk dlužno s hlediska hospodářského posuzovati četné a dalekosáhlé výhody v záležitosti vyvazení pozemků, osvobození od poplatků při arondaci a dělení společných pozemků, při poskytnutí úvěru ku zmírnění nouze zemí živelními pohromami postížených, při vysoušení bařinatých krajin nebo při regulaci řek. Stejné úvahy rozhodovaly při poskytování výhod společenstvům výdělkovým a hospodářským a záložnám (zák. ze dne 21. května 1873 č. 87 ř. z., ze dne 27. prosince 1880 č. 1 ř. z. z roku 1881 a ze dne 15. dubna 1885 č. 51 ř. z.), osvobození poskytnutá místním dráhám na základě zákona ze dne 25. května 1880 č. 56 ř. z., jakož i výhody při konversi zápůjček hypotekárních (zák. ze dne 26. prosince 1893 č. 209 ř. z.).
Se stanoviska práva správního posuzovati jest přiznané výhody při řízení za účelem úpravy práva rybářského ve vodách vnitrozemských, při opatřeních proti rozšíření révokazu, při allodisaci lén a při opravném řízení knihovním. Na konec slušelo by se zmíniti o osvobozeních, která se poskytují jednotlivým nadacím zřízeným u příležitosti zvláštních slavností, o osvobozeních poskytnutých rozmanitým veřejným zápůjčkám a jednotlivým ústavům úvěrním. (Jednotlivá osvobození otištěna jsou v úředním vydání zákona poplatkového.)
D) Přihlášení ku vyměření poplatků (zák. popl. §§ 43 a 44).
I. Všechna právní jednání nebo jednání úřední podléhající přímému placení poplatků sluší úřadu oznámiti a předložití mu listiny, pokud o tom zřízeny byly. Vedle toho jsou osoby ku přímému zapravení poplatků zavázané povinny, dodati úřadu výkazy a doklady ku vyměření poplatků potřebné. Také soudy mají pak k dožádání dotyčného úřadu doručiti k tomuto cíli doklady u nich se nalézající. Tomuto zákonnému nařízení lze tím vyhověti, že se zmíněnému úřadu předloží místo originálu ověřený opis nebo se učiní úřední sdělení. Přeje-li si strana užiti tohoto svolení, má podati soudu s prvopisem (originálem) ověřený opis jeho v těch případech, v nichž se žádá o zápis do veřejných knih ku nabytí věcných práv, nebo vůbec, kde má soud zaslati listiny ku vyměření poplatků úřadu k tomu ustanovenému. Má-li strana ohlásiti právní jednání přímo u úřadu dotčeného, opatřiti si má prozatím soudní ověření opisu listiny, kterýžto předložiti se musí za účelem vyměření poplatků. Toto ověření provede se bez poplatku v obou případech za šetření odstavce 5. připomínek ku sazbě popl. z. Opisy listin sdělané a ověřené za účelem vyměření poplatků požívají podmínečného osvobození od kolků pro potřebu k naznačenému účelu a nesmí se stranám vrátiti (výn. min. fin. ze dne 30. května 1850 č. 214 ř. z.).
II. Příslušnost:
1. Jde-li o převod vlastnictví, požívání nebo užívání nějaké nemovité věci podléhající dani pozemkové nebo domovní, sluší právní jednání oznámiti jak stranami tak i úřady vždy onomu bernímu úřadu, v jehož katastru o dani pozemkové nebo domovní tato nemovitá věc jest předepsána. Není-li nemovitá věc podrobena dani pozemkové nebo domovní, sluší podati oznámení u berního úřadu, v jehož okresu má své sídlo soud, který vede o tom veřejné knihy. Není-li nemovitá věc zapsána ani v katastru pozemkovém anebo domovním, ani v jiné knize veřejné, dlužno oznámení učiniti bernímu úřadu toho okresu, v němž jest ona věc nemovitá. Poplatky.
373
2. Právní jednání o věcech movitých mají oznámiti úřady, u nichž se jednání takové uzavírá, bernímu úřadu okresu, v němž se onen úřad nachází.
3. Zápisy do knih veřejných:
a) k nabytí práva vlastnického, požívacího neb užívacího ku věcem nemovitým jest oznámiti tam, kde sluší dotyčné jednání právní oznámiti dle prvního odstavce tohoto nařízení;
b) zápisy jiných práv dlužno sděliti bernímu úřadu, v jehož okresu leží soud. Sdělení musí učiniti onen soud, který má přímo doručiti nařízení zápisu úřadu pověřenému vedením veřejných knih.
4. Soudní nálezy má oznámiti soudce v první instanci rozsudek vynesší onomu bernímu úřadu, v jehož okresu má své stanoviště.
5. Výkazy pozůstalostní má oznámiti soud projednávací bernímu úřadu, v jehož okresu se nalézá, i tehdy, jsou-li v pozůstalosti nemovité věci, které patří v jiný okres berní.
6. Strany jsou povinny v podáních svých, která obsahují oznámení právních jednání nebo úředních jednání o nemovitých věcech úřadům berním, udati ona data, kterých nezbytno věděti úřadům ku správnému provedení tohoto nařízení. Činí-li si strany nárok na slevu poplatku ve smyslu výnosu min. fin. ze dne 4. května 1850 č. 181 ř. z., jsou povinny připojiti buďto výtah z veřejných knih, ve kterých zapsáno jest poslední nabytí nemovitých věcí, nebo předložití listinu právní opatřenou doložkou vkladní, na jejímž základě zapsáno jest nabytí práva vlastnického, požívacího nebo užívacího ve prospěch těch osob, od nichž práva tato na ně byla převedena, a to buď v prvopise nebo v ověřeném opisu kolku prostém.
7. Ony úřady ustanovené ku vedení veřejných knih, které mají provésti zápisy naznačené v 3. odstavci tohoto předpisu, jsou povinny ve smyslu § 47 zák. popl. mlčky převzatá břemena zápisem jednání právního t. j. ona břemena, která nejsou výslovně uvedena v listině právní, oznámiti ve výtahu z veřejné knihy bernímu úřadu současně se zapsanými listinami a doklady. Opomenutí ukládá ručení za skrácení, kterému tím jest státní pokladna vydána (výn. min. fin. ze dne 2. prosince 1850 č. 470 ř. z.). Soudní úřady jsou povinny v každém udavším se případu krátkou cestou oznámiti berním úřadům všechna bližší data z knih pozemkových potřebná ku vyměření poplatků a beze všeho zdráhání poskytnouti nezbytná potvrzení (výn. min. fin. ze dne 8. února 1851 č. 672). Aby se úřadům povolaným ku vyměřování poplatků usnadnilo předepsané řízení, byly vydány zvláštní předpisy nař. min. fin. ze dne 3. března 1852 č. 82 ř. z.
III.Lhůta k oznámení:
Právo pokladny státní na poplatek vzchází tím okamžikem, kdy právní jednání jest v tuzemsku uzavřeno. Tímto okamžikem jest při právních jednáních, o kterých se strany shodly na písemné smlouvě, doba zřízení této listiny (§ 884 o. o. z.). K uzavření smlouvy mezi osobami, které jsou co do způsobilosti závazkové omezeny, přináleží však i svolení oněch osob, pod jichž ochranou zmíněné osoby stojí, nebo v jichž prospěch stanoveno jest dotčené obmezení. Nelze tedy pokládati za hotová jednání právní koupě (kupní smlouvy), s nimiž spojeno jest odloučení pozemků, vyhledává-li se k tomu konsens politického úřadu a konsensu tohoto nabyto nebylo. Předloží-li se tedy takovéto smlouvy bez politického konsensu ku vyměření poplatků, náleží úřadu povolanému k vyměření poplatků zaslati Poplatky.
předkem smlouvu úřadu politickému, který dle § 44 popl. z. vrátí ji úřadu poplatkovému, neshledá-li závad pro udělení konsensu. Neudělí-li se konsens, nemá místo nijaký převod majetkový a tudíž ani poplatek; rozumí se však samo sebou, že musí dotyčný úřad politický sděliti s úřadem k vyměřování poplatku ustanoveným, že oznámení právního jednání odpadá. Nabude-li se však dle úmluvy stran práva dnem uzavřené smlouvy nebo určitým jiným dnem, a jeví-li se neschválení úřadu jenom jako výminka rozvazovací, rozhoduje pro lhůtu ohlášení den, kdy smlouva byla uzavřena (výn. min. fin. ze dne 24. dubna 1862 č. 17663). Den, kdy jednání bylo uzavřeno, nepočítá se do lhůty k přihlášení, a připadne-li na konec její neděle nebo svátek, prodlužuje se lhůta o tento den (rozh. min. fin. ze dne 15. ledna 1852 č. 39466).
IV. Zrušení poplatku.
Povinnost poplatková nemá místa při právních jednáních, která jsou dle občanských zákonů neplatna (rozh. min. fin. ze dne 8. prosince 1852 č. 30278 a rozh. min. fin. ze dne 26. května 1855 č. 11766).
V. Poplatky podmíněné.
Při právních jednáních, která vyhledávají soudního schválení, jest jednání uvavřeno dle § 26 lit. a) teprve okamžikem, kdy schválení to bylo uděleno (výn. fin. min. ze dne 19. dubna 1852 č. 12677). Sem náležejí též dary mezi snoubenci na případ sňatku, jsou-li podrobeny poplatku procentnímu a neodnášejí se na případ smrti; nedojde-li ku sňatku, lze poplatek žádati zpět (výn. min. fin. ze dne 26. dubna 1854 č. 14614).
VI. Povinnost k oznámení.
Oznámiti právní jednání poplatkem povinná přináleží:
1. při jednáních, která jsou uzavřena v tuzemsku poplatky povinném, do 8 dnů po skončeném jednání a to:
a) veřejným zřízencům, soudům a úřadům, bylo-li jednání u nich uzavřeno;
b) bylo-li učiněno před notářem nebo za spolupůsobení advokáta nebo s veřejným pověřením zřízeného jednatele nebo správce, připadá povinnost ta tomuto notáři, advokátu, jednateli nebo správci. Opomene-li notář oznámiti jednání právní před ním uzavřené a přímému poplatku podléhající, dopouští se přestupku § 44 popl. z.
c) Kromě toho jsou povinny oznámení učiniti obě strany.
2. Při jednáních, která byla uzavřena mimo tuzemí poplatkovou povinností stižené, která mají však v něm platnosti nabýti, sluší oznámení učiniti osobou, kterou došla v tuzemsku listina právní o jednání tom zřízená.
3. V případech pod č. 1. i 2. sluší oznámení učiniti týmiž osobami před vypršením lhůt tam naznačených, prve než bylo listiny v tuzemsku úředně užito nebo prve než byl splněn závazek v listině té převzatý nebo dříve než se předsevezme na základě tohoto právního jednání nová činnost právně závazná. Vedení důkazu o šetření předepsané lhůty přináleží v případu pochybnosti osobám poplatným (poplatníkům). Poplatník povinen jest provésti důkaz jmenovitě v tom případu, nastoupí-li důvod pochybnosti vyznačený v § 24. Dle § 44 popl. z. stanoveno jest oznámení poplatného jednání právního u úřadu povolaného ku vyměřování poplatků jakožto podmínka, která se má splniti dříve, nežli se listiny upotřebí; nevyhledává se tedy ani vyměření poplatku, ani zaplacení jeho k nezávadnému Poplatky.
375
upotřebení listiny, tudíž i ku vyhotovení opisu notářského (výn. min.
fin. ze dne 29. listopadu 1850 č. 39481).
Opomene-li se ohlásiti jednání právní, kterým se přenáší právo vlastnické, požívací a užívací ku věci nemovité, u berního úřadu, nelze pokládati to za zkrácení důchodků ve smyslu § 80 popl. z. v tom případu, byla-li listina právní do lhůty v § 44 cit. zák. stanovené podána ku zápisu do knih veřejných (výn. min. fin. ze dne 7. dubna 1851 č. 4608).
Převádí-li se jistým jednáním právním více nemovitých věcí ležících v okresu různých poplatkových úřadů, má každý úřad odděleně vyměřiti poplatek z nemovitých věcí, které leží v jeho okresu. Je-li pro tyto všechny věci udána v listině právní úhrnná cena, dlužno vyzvati stranu, aby zvlášť udala cenu těchto věcí aspoň potud, pokud leží v různých okresích úředních. Předpis, že má každý úřad vyměřiti poplatek a tudíž jej v knihách svých předepsati, nebrání tomu, aby se k žádosti straně některé dovolilo zaplatiti poplatek jen u jednoho úřadu, takže splacený obnos bude se posuzovati z části jako vklad onoho úřadu, u kterého měl býti splacen (výn. min. fin. ze dne 13. května 1853 č. 7740).
VII. Prodloužení lhůty k oznámení.
Nemohou-li osoby povinné přímo zaplatiti poplatek podati do lhůty zákonem stanovené dokladů a výkazů potřebných ku vyměření poplatků, mají žádati za prodloužení lhůty prokázavše závadné okolnosti a nezbytnou potřebu času. Má-li soud za povinnost oznámiti akt poplatný, sluší u něho podati žádost ve všech ostatních případech sluší podati žádost u úřadu ustanoveného ku vyměřování poplatků. Nebylo-li za prodloužení lhůty žádáno a překročí-li se zákonná nebo prodloužená lhůta, dlužno strany přidržeti ke splnění jich závazků tresty pořádkovými (výn. min. fin. ze dne 6. dubna 1856 č. 50 ř. z.). Všechna podání za účelem vyměření poplatků jsou kolků prosta, vyjímaje žádosti za poskytnutí splátek, pokud nejsou zákonitě odůvodněny, a dále stížnosti (rekursy) (popl. z. p. s. 44 q).
E) Vyměřování poplatků.
I. Poplatky vybírají se buďto v kolcích nebo přímo (§ 3 zák. ze dne 9. února 1850 č. 50 ř. z.).
1. Poplatek kolkový má zpravidla vypočísti si strana sama a naložiti s ním na spisu kolku podrobeném, jak předepsáno jest (§§ 21a 28 cit. zák. a nař. min. fin. ze dne 28. března 1854 č. 70 ř. z.). Pouze při pozůstalostech, které sestávají jen z věcí movitých a soudně jsou projednávány vyměřuje poplatek — nepřevyšuje-li bez mimořádné přirážky 20 zl. — soudce projednávající a strana zapraviti jej musí ve známkách kolkových ve lhůtě vytčené v § 26 popl. z. (§ 6 C) zák. ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z.).
2. Přímo zapravované poplatky (§ 5 popl. z.) vyměřují naproti tomu úřady k tomu určené, výši jejich oznamují stranám platebními rozkazy a sluší je hotově spiatiti u pokladen k tomu ustanovených (§ 42 cit. zák.). K tomu konci dlužno oznámiti právní jednání neb úřední pro jednávání podléhající přímému zapravování poplatků úřadu poplatkovému (viz odst. D).
II. Poplatky vyměřují se dle ustanovení sazby (tarifu) zákona poplatkového pro každé právní jednání poplatkem povinné na základě peněžní hodnoty nebo peněžního obnosu předmětu jednání. §§ 15 —19 poplat. z. stanoví, jak sluší zachovati se při vyměřování takovýchto jednání právních, Poplatky.
jichž předmět obsahuje více plnění nebo opětující se plnění, jichž plnění stanoveno jest jenom jistou nejvyšší měrou, nebo ve příčině několika plnění jest zůstavena volba, jsou-li předměty z části cenitelné, z části necenitelné, konečně není-li obnos peněžitý vyjádřen měnou rakouskou. §§ 35 a 39 popl. z. obsahují příslušná nařízení o tom, jaký vliv mají změny v obsahu jednání právního na vyměření poplatků a jakého postupu třeba jest šetřiti, vykazuje-li jedna a táž listina právní jednání právní různého druhu. Punktace ve smyslu § 885 o. o. z. posuzovati sluší co do vyměření poplatků jako listiny v řádné formě zřízené (§ 37 popl. z.). V případu novace musí se vyměřiti onen poplatek, který předepsán jest pro právní jednání, ve kteréž se dřívější jednání přeměnilo (§ 38 popl. z.).
III. Splatiti nutno předepsané poplatky, jakmile písemně byly oznámeny osobě poplatkem povinné od úřadu k tomu povolaného. Nebyl-li poplatek splacen do 30 dnů po doručení rozkazu platebního, sluší zapraviti 5% úroky z prodlení, a nadto může berní úřad poplatek dobývati cestou exekuční, při čemž dlužník jest povinen nahraditi i útraty dobýváním vzešlé (§ 60 popl. z., nař. min. fin. ze dne 6. dubna 1856 č. 50 ř. z., zák. ze dne 8. března 1876 č. 26 ř. z. a ze dne 23. ledna 1892 č. 26 ř. z.). Jenom ve dvou případech nemusí se předepsaný poplatek ihned zapraviti; totiž v těch případech, kde přenáší se vlastnictví nějaké věci se služebností požívání neb užívání bezplatně na osobu nějakou, dopouští se vzhledem k §§ 58 a 59 popl. z., aby se zaplatil poplatek z nabytí vlastnictví těchto věcí v té míře, v jaké bylo zmíněnými služebnostmi obtíženo, teprve v té době, kdy služebnost zaniká; poplatek musí se však zjistiti (§ 9 zák. ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z.). Dále jest procenální poplatek při právních jednáních, jichž splnění závisí na nějaké události nejisté (výminka odkladací), zapraviti teprve tehdy, když událost ona nastane; nicméně dlužno uzavřené jednání v čas oznámiti bez ohledu na tuto výminku (§ 10 zák. ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z.). O zaplaceném poplatku vydati jest kvitanci (§ 61 zák. popl.).
III. Přirážky:
Císařským nařízením ze dne 17. května 1859 č. 89 ř. z. byla zavedena zvláštní mimořádná (válečná) přirážka ku poplatkům, která byla zákonem ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z. stanovena pro všecky procentní a stupnicové poplatky na 25% zákonné sazby poplatkové; avšak zákonem ze dne 20. června 1868 č. 67 ř. z. zrušena byla přirážka ku poplatku připadajícímu na výhry, pokud nezáležejí ve skvostech a nebyly učiněny v loterii číselné. Z přirážky k poplatkům 3 1/2% a 1 1/2% z převodu vlastnictví, požívání nebo práva užívacího na věcech nemovitých jsou vyňaty Tyroly a Vorarlberg vzhledem k tomu, že jsou tam zvláštní poměry (bod 12. cís. nař. ze dne 17. května 1859).
IV. Úřady:
V předchozím označeny byly úřady berní jako takové úřady, u nichž sluší zprávu podati o uzavřených jednáních právních. V oněch městech však, kde zřízeny jsou samostatné úřady poplatkové, podati jest těmto úřadům oznámení nařízené v § 43 popl. z. Takovéto poplatkové úřady jsou: ve Vídni, v Praze, v Linci, v Solnohradu, v Celovci, v Lublani, v Terstu, v Opavě, ve Lvově a v Černovicích. Těmto poplatkovým úřadům přikázáno jest celé jednání týkající se vyměření poplatků, kdežto berní úřady (hlavní berní úřady) kompetentními jsou ku vyměřování poplatků Poplatky.
377
jen v jednodušších případech přidělených jim výslovně »úředním poučením o formálném projednání a súčtování přímých poplatků zák. ze dne 17. ledna 1885 č. 1728.« Všechna ostatní vyměřování poplatků berním úřadům nepřikázaná spadají v kompetenci finančních okresních ředitelstev (pokud se týká finančních ředitelstev). Při jednotlivých okresních ředitelstvích finančních zřízeny byly výnosem min. fin. ze dne 19. září 1891 č. 27524 k obstarávání výkonů s vyměřováním poplatků spojených samostatná »oddělení poplatková« a sice v Čechách, na Moravě, v Dolních Rakousích, Štýrsku, Tyrolsku, Vorarlbersku, Haliči a Dalmacii.
F) Přestupky poplatkové.
Přestupky předpisů poplatkových mají v zápětí buďto zvýšení poplatků, a to bez řízení trestního nebo zahájení řízení trestního.
I. Zvýšení poplatků:
1. Trojnásobný obnos pravidelného poplatku předepsati jest se srážkou obnosu zapraveného v kolcích nebo přímo bez zavedení řízení trestního od těch osob, které k zapravení dávky jsou povinny nebo za ni ručí v těchto případech: vyhotoví-li se listina nějaká nebo spis na papíře nekolkovaném, nedostatečně (neúplně) kolkovaném nebo nesprávně kolkovaném; upotřebí-li se způsobem povinnosti poplatkové podléhajícím listiny nebo spisu podmínečně od kolku osvobozeného a nezapravil se předepsaný poplatek kolkový; nepřiloží-li se k nějakému vyhotovení úřednímu předepsaný kolek; nedá-li se kolek nebo nezaplatí-li se v době předepsané poplatek z listiny nebo spisu zřízeného v cizozemsku; konečně opomene-li se do lhůty předepsané úřadu ku vybírání poplatku ustanovenému předložiti listina kolkovým poplatkem povinná, která podléhá přímému poplatku vzhledem ku výši obnosu kolkového nebo proto, že v ní hodnota peněžitá nebyla udána (§ 79 popl. z. a § 6 posl. odst. zák. ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z.).
2. Naproti tomu dlužno zapraviti dvojnásobnou sumu obnosu pravidelně vypadajícího se srážkou obnosu v kolcích zapraveného bez zavedení řízení trestního od těch osob, které povinny jsou dávku zaplatiti nebo za ni ručí, opomene-li se ve lhůtě předepsané oznámiti úřadu ku vyměřování poplatků zřízenému právní jednání podléhající přímému poplatku důsledkem § 5 С popl. z. (§ 80 popl. z.). Srv. k tomu výn. min. fin. ze dne 30. března 1852 č. 85 ř. z., ze dne 14. června 1860 č. 11170 věst. č. 34, zák. ze dne 23. května 1883 č. 83 ř. z. a nař. min. fin. ze dne 11. června 1883 č. 91 ř. z. Tomuto zvýšení poplatků základem býti má též mimořádná přirážka zavedená cís. nařízením ze dne 17. května 1859 (výn. min. fin. ze dne 12. července 1859 č. 31561 věst. č. 39). O zvýšení poplatků při podáních v záležitostech mimosoudních (§ 81 zák. popl.) srv. čl. Poplatky kolkové z podání.
3. Nezapraví-li se vůbec nebo proti předpisu stálé (pevné) poplatky za giro (převod rubopisem) na poukázkách od kupců nebo na kupce vydané, za giro na zavazkových listech kupeckých, na konosamentech námořníků, nakládacích listech povozníků, vydacích listech (listech skladních, varantech), na listech o zápůjčkách na lodi a pojistkách námořských, dále poplatek za knihy obchodníků a živnostníků (vyjímaje hlavní knihy, kontokorentní a saldové), dále stálé (pevné) poplatky za protokoly repertorit a protestů notářských, vymáhati dlužno desateronásobné nedostávajícího Poplatky.
se poplatku bez zavedení řízení trestního na těch osobách, které povinny jsou poplatek zapraviti (§ 13 zák. ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z.).
4. Neučiní-li se dosti kolkové povinnosti při směnkách, při kupeckých poukázkách o plnění peněžním podléhajících poplatku jako směnky, pokud se týká, podléhajících stálému (pevnému) poplatku 5 kr. (p. s. 11, 2 b aa) zák. ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z. a § 12 zák. ze dne 29. února 1864), při dlužních listinách kupců podléhajících poplatku jako směnky, jde-li o zálohy na cenné papíry nebo zboží, dále při zástavních úpisech kupců v obchodu stravném podléhajících stálému (pevnému) poplatku 10 kr. (§ 8 zák. ze dne 29. února 1864), konečně při nákladních listech podléhajících pevnému poplatku 1 kr., pokud se týká 5 kr. (p. s. 47 d bb), při účtech (p. s. 83 В 2), rozvahách nebo kontech rozvahových (§ 10 zák. ze dne 13. prosince 1862) a nákladních listech (p. s. 101 1. A, b), zaplatiti jest padesateronásobný obnos sumy dle předpisu připadající počítaje v to poplatek řádný, pokud má se zapraviti poplatek dle stupnice 1. nebo pevným obnosem.
5. Má-li se ve jmenovaných případech zapraviti poplatek dle stupnice 2., obnáší zvýšení poplatku i s řádným poplatkem jen desateronásobné sumy dle předpisu připadající (§ 20 zák. ze dne 8. března 1876 č. 26 ř. z.).
II. Ve všech ostatních případech průchod má trestní zákon o přestupcích důchodkových pro skrácení důchodková (§ 82 popl. z.). Zvláště užiti jest trestního zákona důchodkového, byl-li kolek padělán (§ 408 č. 5 a 6 tr. z. důch.), dány-li do oběhu nepravé kolky (§ 417 tr. z. důch.), dopustí-li se nedbalosti co do objevení přestupku kolkového osoba k tomu zřízená (§ 418 tr. z. důch.), dá-li kdo listině nebo spisu kolku podléhajícímu takovou zevní tvářnost, že se musí pokládati za nekolkovaný, nebo opomene-li kdo při ověření opisu připojiti poznámku, jak prvopis kolkován (§ 419 tr. z. důch.), dále při neoprávněném obchodu s kolky a blankety kolkovanými (§ 420 tr. z. důch.), posléze jsou-li v obsahu nějaké listiny takové nesprávnosti, které mají podstatný vliv na povinnost kolkovou (§§ 83 a 84 popl. z.). Trestní zákon důch. uvádí pro každý jednotlivý případ zvláštní pokutu. Toliko co do zkrácení důchodkových při poplatcích, jež přímo sluší zapraviti, stanoví § 85 popl. z. pokutu v 3 — 6násobném obnosu, o nějž poplatek byl zkrácen nebo bylo nebezpečí zkrácení. Prodej známek kolkových za cenu vyšší než předepsanou posuzovati jest jako nedovolený obchod se známkami kolkovými (§ 89 popl. z., § 420 tr. z. důch. a § 15. nař. min. fin. ze dne 28. března 1854 č. 70 ř. z.).
III. Pokuty a ostatní zvýšení poplatků pro přestupky poplatkové promlčují se v 5 létech ode dne, kdy přestupek spáchán byl (§ 14 zák. ze dne 13. prosince 1862). Příjemce listiny nebo spisu kolku podléhajícího, avšak vůbec nekolkovaného nebo nesprávně kolkovaného může se osvoboditi od placení částky zvýšení poplatku sáhající nad míru poplatku řádného, učiní-li do 30 dnů po přijetí listiny oznámení úřadu důchodkovému (§ 88 popl. z. a § 22 zák. ze dne 8. března 1876 č. 26 ř. z.). Zvýšení poplatků nastupující dle §§ 79—81 popl. z. prominouti lze cestou milosti zcela nebo z části; leč zvýšení poplatků nastupující dle § 20 zák. ze dne 8. března 1876 smějí se prominouti jen do polovice, oznámí-li to strana povinná, nésti škodlivé následky přestupku důchodkového, sama úřadu finančnímu, prve než se úřad ten odjinud o tom doví, a zaplatí-li zároveň zkrácený Poplatky dědické.
379
poplatek i se zvýšením vzdávajíc se další stížnosti proti tomu (§ 21 zák. ze dne 8. března 1876). Srv. nař. min. fin. ze dne 31. března 1876 č. 54 ř. z. (O ručení veřejných úředníků, advokátů, notářů a veřejných jednatelů za pokuty viz §§ 90 a 91 popl. z. a též výn. min. fin. ze dne 10. července 1856 č. 20811, věst. č. 31.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Poplatky. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 375-395.