NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 15 (1906)

Smlouvy o dodávání piva.
1)
Snaha, určiti co možná kvantum výroby před obdobím výrobním dávala druhdy, nevídaná dříve konkurrence při odbytu piva dává nyní pivovarům popud k uzavírání smluv v nápise uvedených.
Míní se jimi smlouvy, kterými hostinský zavazuje se na doba určitou nebo neurčitou odbírati pivo výhradně neb vedle jiného piva s pivovarem spolukontrahentem nekonkurujícího (plzeňského, černého) od určitého pivovaru, a pivovar pivo jemu dodávati. Hospodářský důvod ku uzavírání smluv těch u hostinských bývá, že pivovar poskytne hostinskému zápůjčku, by umožnil mu zahájení neb vedení živnosti, kterouž zápůjčku zavazuje se hostinský spláceti pivovaru v malých částkách, na př. připlácením obnosu 1 koruny ku kupní ceně každého odebraného hektolitru piva; někdy hostinský, koupiv hostinec od pivovaru neb většího podílníka jeho, zavazuje se při kupu, že odbírati bude pivo z pivovaru toho. Zápůjčky pivovarů k účelu zde uvedenému dosahují časem výše obrovské. Pohl ve spise výše jmenovaném uvádí, že 38 větších pivovarů ve Westfálsku rýnském mělo v roce 1903 při celkovém akciovém kapitálu 61668000 marek zapůjčeno 39453984 marek k účelu tomu.
V Bavorsku, kde pivo je »pátým živlem«, dostalo se smlouvě naší v jistém směru zvláštní zákonné úpravy. Na základě ustanovení čl. 18. úvoz. zák. k zákonu obchodnímu, dle něhož zůstávají platným? předpisy zemských zákonodárství, »soweit sie das aus dem Vertrage sich ergebende Schuldverhältnis für den Fall regeln, dass nicht besondere Vereinbarungen (der Parteien) getroffen wurden«, vydaly Bavory v čl. 13. a 14. úvoz. zák. k zákonu občanskému z 9. června 1899 zvláštní ustanovení o smlouvě o dodávání piva.2)
V pojednání tomto nejde nám ovšem o systematické zpracování smlouvy o dodávání piva, nýbrž jen o vytčení některých jejích zvláštností, v praxi důležitých.
Co především závazku hostinského se týče, vyznačuje se on tím, že kvantum piva. které hostinským má býti odebráno, řídí se zpravidla spotřebou hostinského v jeho hostinci. Trvání závazku obmezeno někdy bývá vytčením jisté pomíjející okolnosti, na př. při poskytnutí zápůjčky splacením přijaté zápůjčky ve smluvených menších částkách. V případě tomto rozumí se dle § 1413 obč. z., že pivovar splacení zápůjčky způsobem jiným než smluveným přijati nemusí, a že přijetím splacení zápůjčky najednou, pokud není zvláštních okolností případu, nepřestává ještě závaznost hostinského odbírati pivo dle prvotní úmluvy. — Zvláštností závazku pivovaru je, že pivovar je povinen dodávati hostinskému pivo výhradně z pivovaru svého, tak že pivo z pivovaru jiného hostinský jakožto aliud nemusil by přijati. Pivo z každého pivovaru platí obecně jakožto zvláštní druh zboží.
Závazek hostinského pivo odebírati a závazek pivovaru pivo dodávati jsou závazky osobní, které při zřízení pivovaru nebo živnosti hostinské na právní nástupce nepřecházejí. Dlužno tu vytknouti, že v případě prodeje pivovaru nebo zrušení nájmu jeho o nemožnosti plnění (objektivní) se strany dosavadního majitele neb nájemce pivovaru ještě nebude lze mluviti, pokud jen bude jim možno, pivo pro spotřebu hostinského potřebné z pivovaru toho si opatřiti a hostinskému je dodati.
Co se týče právní povahy smlouvy naší, nesprávný je zajisté názor některými právníky německými dříve hájený3), že ve smlouvě naší spatřovati jest pouhé pactum de contrahendo, kdežto v jednotlivých dodávkách samostatné kupní smlouvy na základě oné úmluvy předběžné. Vždyť cíl, ku kterému pactum de contrahendo směřuje, je pouhé contrahere, kdežto v případě našem je předmětem smlouvy přímo plnění. Je tedy smlouva naše smlouvou perfektní a sice, ježto jde při ní o směnu věci za peníze, smlouvou kupní4), při níž ovšem plnění neděje se najednou, nýbrž sukcessivně dle spotřeby hostinského.
Hostinští, jsouce ve styku přímém s konsumenty, jichž přáním snaží se vyhověti, často brzy, zvlášť sesílili-li hospodářsky, pociťují závazek svůj jakožto příliš je tísnící a snaží se ho sprostiti. Pivovar vidí se pak nucen, zjednati nároku svému průchodu pořadem práva.
Námitky, jež hostinskými ve sporech proti žalobě pivovaru na dodržení smlouvy se činí, jsou, že závazek hostinského, v přílišnou odvislost od pivovaru jej uvádějící, jest dle § 878. obč. z. nedovoleným, smlouva sama pak již pro neurčitost předmětu plnění neplatnou. Zároveň namítává se téměř vždy, že pivo pivovarem hostinskému dodávané bylo jakosti špatné, a že hostinský, déle je odbíraje, byl by ohrozil tím svou existenci.
Přihlédněmež k jednotlivým těmto námitkám.
Co se týče především námitky neplatnosti smlouvy pro nedovolenost závazku, dlužno vytknouti nejprve, že ne každá smlouva, jejíž obsah, vymáhání neb motivy z etického stanoviska jsou závadný, jest proto již neplatná. Kolik smluv jinak v obchodním světě uzavíraných v platnosti své bylo by otřeseno! Nemravnost, činící smlouvu neplatnou, jest jen tehdy dána, kde přestoupení mravnosti nabývá určitějšího tvaru, kde totiž buď smluvené jednání neb pojetí jeho do smlouvy neb jeho spojení s určitým majetkovým plněním je nemravné.5) Oproti prvnímu prohlubiteli nauky této, Windscheidovi, který obor smluv pro nemravnost závazku neplatných vymezoval v podstatě na případy, »wenn der Vertrag auf Beförderung des Verbotenen oder Hinderung des Gebotenen gerichtet ist«, spatřuje Lotmar smlouvu contra bonos mores v těchto případnostech: 1. bylo-li smluveno jednání, trpění neb opomenutí, které je nemorální;
2. činí-li se předmětem dohodnutí jednání, trpění, neb opomenutí, které sice není nemorální, »aber von Moralwegen nicht vertraglich vorgenommen oder zugesichert und damit dem Rechtszwang umerstellt werden darf«; do této kategorie řadí Lotmar smlouvu o opomenutí obchodní konkurence, zejména také tak zvanou konkurenční klausuli ve služebních smlouvách pomocníků obchodních a živnostenských;
3. uvádí-li se smlouvou v příčinný vztah ku jednání, trpění neb opomenutí hospodářské plnění, které — ať již je morální, neb nemorální — »von Moralwegen nicht in solcher Kausalbeziehung zu Geld oder Geldeswert stehen darf« (na př. ujednání odměny za pravdivé svědectví).6)
S hlediska tohoto smlouva o dodávání piva v jednoduché své formě zajisté nemravnou se nejeví; povážiti jest také, že hostinský ze smlouvy rovněž čerpá prospěch, mnohdy že jen tím bylo mu umožněno živnost otevříti, a co tvrzení odvislosti od pivovaru, že vlastně každá smlouva s plněním vzájemným značí obmezení volnosti spolukontrahentovy v přemnohých případech stejně těžce pociťované.
Nelze ovšem ani v nejmenším pochybovati, že v případech, kde pivovar, využitkovav lehkomyslnosti neb nouze hostinského, dal si cd něho slíbiti plnění, jež na př. co do obsahu neb doby závazku nebylo by v žádném poměru k užitku, jejž pivovar hostinskému smlouvou poskytuje,7) jevila by se smlouva již vzhledem na důvod právní, v zákoně z 28. května 1881 č. 47 ř. z. výrazu došlý, nedovolenou. Rovněž smlouvy, kterými jedna strana jest vázána nad míru hospodářské nutnosti8), neb kde docela lze mluviti o »Aufhebung der Betätigung der Personlichkeit des Schuldners9), praxe důvodně prohlašuje za nedovolené.
Posouzení otázky této bude věcí volného uvážení soudcova, čerpaného z okolností toho kterého případu, jehož úkolem bude nalézti pravou mez mezi zájmy individua a zájmy pospolitosti.10)
Konečně dlužno míti na zřeteli, že mohou naskytnouti se případy, kde pouze vedlejší úmluvy při smlouvě o dodáváni piva jeví se nedovolenými; v případech těch neplatnost postihovala by jen onen vedlejší závazek, pokud ovšem smlouva sama dle intencí stran dá se mysliti bez něho. — Co se týče námitky neplatnosti smlouvy pro neurčitost předmětu jejího, vyžaduje sice § 869. obč. z., by přivolení ku smlouvě bylo určité, ustanovuje, že je-li prohlášení zcela neurčité, smlouva nevznikne. O neurčitosti předmětu smlouvy ve smyslu tomto nelze však mluviti tam, kde předmět smlouvy je určen, a toliko kvantum plnění předem stanoveno není, určití se však dá tím, že vytčena byla určitá okolnost je vymezující. Dlužno míti dále na mysli, že zákon co do určitosti předmětu smlouvy nestanoví tak přísných požadavků, jako co do určitosti ceny kupní.11) V našem případě předmět plnění je určen (pivo určitého druhu z toho kterého pivovaru), a kvantum jeho stanoveno je v typickém případě smlouvy naší spotřebou hostinského v jeho živnosti, jejíž množství ve sporu dá se zjistiti (zápisky hostinského, svědectvím zástupců pivovaru jiného, od něhož hostinský porušiv smlouvu pivo odbíral, a pod.). — Přicházíme k otázce prakticky nejdůležitější, jaký právní účinek totiž má, dodává-li pivovar hostinskému pivo špatné, zda zejména může hostinský, jemuž pivovar dodával po delší dobu pivo jakosti závadné, po případě odstoupiti od smlouvy vůbec.
Tu dlužno především konstatovati, že výpovědi svědecké ve sporech takových ve směru tom nutno bráti s velikou opatrností. Svědkové, ponejvíce konsumenti, vypovídají zde de facto o svých subjektivních dojmech, a jak různá je chuť lidská, tak různý bude z pravidla soud různých osob o kvalitě téhož piva. Není snad sporu, kde námitka ta se činí, kde by celá řada osob nepotvrdila, že pivo hostinskému pivovarem dodávané bylo jakosti špatné. Zcela důvodně krajský soud v Novém Jičíně v rozhodnutí ze 27. srpna 1904 - Bc. IV. 60/4 / 21 rozhodnutím nejvyššího soudu ze 17. listopadu 1904, č. 15781 potvrzeném, uvažuje výsledky takového provedeného důkazu svědeckého, vytkl, že výpovědi odběratelů, spočívající na subjektivních posudcích jejich nebyly s to, aby důkaz o špatné jakosti piva zjednaly, nýbrž že bylo věcí hostinského, by tvrzenou trvalou vadnosť jakosti piva znalci dal zjistiti. Nelze téhož říci o rozhodnutí téhož soudu ze 27. května 1905 Bc. IV. 44/5 / 12, rozhodnutím nejvyššího soudu ze 7. září 1905, č. 11820 potvrzeném, kde týž soud při zjištěném stavu věci celkem stejném výpovědí svědků konsumentů a sklepníků, že hosté stěžovali si na špatnou jakost piva a že je vraceli, považoval za prokázáno, že pivo hostinskému pivovarem dodávané bylo jakosti špatné, přes to, že jiný hostinský v místě usedlý vypovídal, že bral pivo z téhož pivovaru a sice z téhož vozu, a že pivo bylo jakosti dobré, a nepřihlížeje k otázce, zda vady byly již v čas dodání piva a zda hostinským pivovaru byly v čas oznámeny, žalobu pivovaru zamítl s odůvodněním, že pivovar, dodávav hostinskému pivo jakosti špatné, jej sprostil tím závazku, pivo od něho odbírati.
Dlužno dále míti na mysli, že pivo vyžaduje větší péče se strany hostinského, než snad kterýkoli jiný druh zboží od obchodníka, a že i pivo v dobré jakosti pivovarem dodané, uloží-li se v místnosti nevhodné neb s teplotou nepřiměřenou, snadno u hostinského na jakosti může utrpěti, rovněž snad zařízením hostinského při čepování a p.
Jisto je, že pivo hostinskému pivovarem dodávané, i když není o tom zvláštní úmluvy, musí nejen býti vad prosto, ale i míti, má-li býti »Handelsgut« ve smyslu čl. 335. obch. z., vlastnosti, jichž k prodejnosti piva se vyžaduje; nesmí tedy býti na př. příliš mladé neb dlouhým ležením snad již nákyslé. — Připomenouti tu třeba, že výraz »mittlere Art und Güte« čl. 335. obch. z. nevztahuje se na otázku druhu, nýbrž pouze na otázku kvality dodaného druhu smluveného.12)
Postavení hostinského, jemuž pivovar, zvlášť je-li značně vzdálen, dodal pivo špatné jakosti, je ovšem velice nepříjemné; vedle výčitek konsumentů, jež snášeti mu bude, utrpí i újmu majetkovou menším odbytem piva, mimo to odpudí si tím snadno hosty i na vždy. A aby hostinský měl v reservě větší zásoby piva, jež by ani nahodilou velkou spotřebou nepředvídanou nemohly býti vyčerpány, důvodně zvlášť při menších živnostech žádati nelze. Tím, že nemožnost pivovaru vzdáleného, pivo bezvadné v čas jemu dodati, opravňuje jej opatřiti si pivo až do doby, kdy pivo nové pivovarem bude moci mu býti dodáno, od pivovaru jiného, hostinskému obyčejně spomoženo nebude, neb jiného pivovaru, zvlášť na venkově, rovněž nebude hned po ruce.
Následky zde uvedené budou pro hostinského tím závažnější, jestli pivovar dodal mu pivo vadné jakosti opětovně, nebo snad dokonce po delší dobu dodával hostinskému pivo jakosti špatné. Jisto je, že cit právní v případě tomto žádá, by hostinský směl odstoupiti od smlouvy vůbec.
V té příčině navrhoval výbor sněmovny bavorské při jednání o zákonném upravení naší smlouvy, by hostinský směl od smlouvy odstoupiti, jestli pivovar v období tříměsíčním dodal dvakrát hostinskému pivo vadné, a hostinský, vadnosť piva zpozorovav, ji neprodleně pivovaru oznámil. Než návrh ten nestal se zákonem pro odpor sněmovny říšských radů, která lekala se uzákoniti ustanovení toto pro jeho výjimečný ráz.13)
Říšský soud německý, v rozhodnutí ze 12. prosince 1901 v případě našem prohlásiv smlouvu pro dodávání piva špatné jakosti za zrušenou, odůvodnil výrok svůj takto: »Es hat hier ais selbstverständlich bedungen zu gelten, dass fortgesetzt gut zu liefern und andernfalls der Rücktritt gestattet sei.« Právem proti odůvodnění tomuto brojí Ehrenbacher,14) Pohl,15) Staub,16) neboť odůvodnění toto obsahuje zcela libovolné vkládání do smlouvy něčeho, co právě pro odůvodnění se potřebuje.
Nejjednodušším zdánlivě bylo by říci v případě našem, jak to někteří němečtí právníci zastávají pro případy podobné,17) že tím, že pivovar dodával po delší dobu hostinskému pivo jakosti vadné, jeví se prokázáno, že dodávati pivo jakosti řádné stalo se mu nemožným, kterážto nemožnost plnění po smlouvě nastalá, třebas pouze nahodilá, smlouvu zrušuje (§ 1447. obč. z.). Než odůvodnění toto, jak na první pohled patrno, správno by nebylo. Tím, že pivovar, třebas opětovně, nedodal pivo vad prosté, není ještě nikterak zjištěno, že by bylo mu nemožno dodati pivo jakosti bezvadné. Dlužno tu dále připomenouti, že pojem nemožnosti pomíjející jakožto povšechný faktor smlouvu rušící zákonodárci je neznám.18) Toliko v případech, kde pro splnění smlouvy určitá doba je tak podstatná, že splnění opožděné dle vůle stran neb povahy věci splněním smlouvy již by se nejevilo, i pomíjející nemožnost plnění smlouvu zrušuje.19)
Pro obor německého práva občanského operuje smlouvou naší Staub ve spise: Die positiven Vertragsverletzungen (Berlin 1904) a dovolávaje se vůbec pro případy, kde smlouva porušena byla tím, že dodána byla věc vadná, analogie § 286. a § 326. obč. z. něm. o nesplnění smlouvy vůbec, dospívá k závěru, že hostinský, jemuž pivovar dodával po delší dobu pivo jakosti vadné, smí od smlouvy vůbec odstoupiti.
Nám ovšem názor ten, proti němuž ostatně v literatuře německé silný odpor se jeví20), neboť jest přec jen značný rozdíl mezi kontrahentem, který smlouvy vůbec nesplnil, a tím, který snad jen nedopatřením svých lidí dodal zboží vadné, vodítkem při řešení naší otázky mohl by býti nanejvýš jen v tom případě, kdybychom neobdrželi v zákonodárství našem na otázku tu odpovědi přímé.21)
Přihlédněmež tudíž především k dotyčným zákonným ustanovením.
Koupě piva hostinským k účelu dalšího zcizení je obchodem dle čl. 271. obch. z., hostinští i majitelé pivovarů jsou kupci ve smyslu obchodního zákona.22) Platí tedy pro smlouvu naši především ustanovení obchodního zákona, a pokud ten předpisů neobsahuje, právní obyčej, a není-li jeho, občanský zákon.
Dle čl. 347. obch. z. je hostinský povinen, pivo jemu pivovarem zaslané ihned po dodání, jak toho povaha zboží připouští, zkoumati, a shledá-li zboží vadným, pivovaru to ihned oznámiti. Při větší zásilce piva ovšem dostačí, zkoumá-li hostinský jen část, snad dva neb tři sudy. I co do sudů hned po dodání neprozkoumaných má hostinský povinnost, vadnost zboží, jakmile ji zpozoruje, pivovaru ihned oznámiti. Vytýkané vady jest tak poznačiti, aby z oznámení pivo- var mohl seznati, o jaké vady jde.23) Opomene-li hostinský toho, platí zboží za schválené a nemůže hostinský, pokud nejde o vady, které nebyly poznatelny ani při řádném prozkoumání, vadnost zboží již k platnosti přiváděti.24) Opatrnost obchodní bude veleti hostinskému, chce-li domáhati se důsledků z vadnosti zboží pořadem práva, by důkazy o vadné jakosti piva v čas si opatřil, tedy zboží znalci dal ohledati, po případě dle čl. 348. obch. z. neb při velkých zásilkách o soudní zjištění důkazů zažádal. Zatím musí ovšem hostinský dle čl. 348. obch. z. zboží řádně uschovávati.
Čl. 347. obch. z. platí ovšem toliko pro obchody distanční, o něž však v případě našem v praxi obyčejně půjde, ježto, je-li hostinský v místě, kde je i pivovar, pivo snadno bude -moci si vyměniti, tak že větší obtíže sotva budou vznikati. Ostatně není příčiny, proč by při obchodech místních, pro něž zákon nemá ustanovení zvláštních, předpisu čl. 347. obch. z., pokud jde o stejný důvod právní, nemělo se užíti analogicky. Při nynějších snadných prostředcích dopravních a dorozumívacích význam vzdálenosti beztoho mizí. Konečně i spisovatelé, kteří lekají se analogického užiti ustanovení obchodního zákona o obchodech distančních na obchody místní,25) vidí se nuceni, konstruovati závazek obchodníka ku neprodlenému zkoumání zboží a oznámení vadnosti jeho dovoláváním se pojmu »Treu und Qlauben im Verkehr« právně dosud dosti mlhavého.
Jakých právních prostředků jest užíti, by správa byla přivedena k platnosti, obchodní zákon, který v čl. 337. až 359. nepodává úplné- ho zákonného upravení obchodní koupě, nýbrž jen ku zvláštnostem poměrů obchodních přihlíží,26), ustanovení nemá. Že ustanovení čl. 355. obch. z. jen tak beze všeho analogicky nelze užiti, poukázali jsme již výše; jde tu o případy se různící, jež obchodní zákon sám rozeznává, zvlášť je vytýkaje. Platí tu tedy dle čl. 1. obch. z., pokud právních obyčejů není, subsidiárně předpisy občanského zákona. § 932. obč. z. dává kupci, jemuž dodáno bylo zboží vadné, a vada řádnému užívání věci jest na újmu a napraviti se nedá, — a o takové vady půjde dle povahy věci v případě našem — právo žádati zrušení smlouvy a náhradu škody, pokud ovšem vytýkané vady byly tu již v době odevzdání věci.
Zvláštností smlouvy naší, jak poukázali jsme již výše, však jest, že plnění se strany pivovaru neděje se najednou, nýbrž povlovně dle spotřeby hostinského. S druhé strany předpokládá však ústav správy právě, že splnění se stalo. Že nárok ze správy přivésti lze k platnosti co do splněné vadné části smlouvy, o tom pochybnosti není. Otázkou je pouze, kdy a za jakých podmínek hostinský, jemuž pivovarem opětovně po delší dobu dodáváno bylo pivo jakosti vadné, bude moci od celé smlouvy odstoupiti.
Jestli již z obsahu smlouvy samé bude patrno, že strany plnění se strany pivovaru mínily jakožto plnění nedílné, kladouce důraz na řádné nepřetržité dodávání piva řádné jakosti, může zajisté hostinský, i když jen jednou dodáno mu bylo zboží jakosti vadné, od smlouvy odstoupiti. Ovšem i v tomto případě dle analogie čl. 356. obch. z., odůvodněné zde stejností právního důvodu — jde o koupi jen dle druhu určenou — bude povinností hostinského, aby to pivovaru oznámil, a pokud povaha věci to připouští, jemu tempus modicum ku řádnému splnění poskytl.
Jak však v případech obyčejných, kde o nedílnosti plnění a
priori mluviti nelze?
Dílnost plnění, kterýž pojem nutno rozeznávati od pojmu dílnosti věcí hmotných, je pojem relativní. Zda plnění jest dílné, posouditi jest, jak také čl. 359. obch. z. výslovně vytýká, dle okolností, zvlášť povahy smlouvy, úmyslu kontrahentů, povahy předmětu, který plniti se má, a pod. Jako při věcech hmotných nelze o dílnosti jich mluviti již tam, kde dalším dělením podstata smlouvy byla by zrušena, nelze o dílnosti plnění jinak pojmově dílného mluviti již tehdy, jestli podstata plnění jevila by se již ohrožena. Jestliže pivovar opakovaně v delším období dodává hostinskému pivo jakosti vadné, přijde okamžik, kdy rozdíl mezi částí smlouvy vadně splněnou a plněním smluvním vůbec přestává býti rozdílem pouze kvantitativním, kdy stává se již i rozdílem kvalitativním, čímž další dílnost plnění jeví se vyloučena.27)
Posouditi, kdy nastává předpoklad tento, bude věcí volného uvážení soudcova, čerpaného z okolností toho kterého případu. V případech, kde již z vůle stran ve smlouvě výrazu došlé bude patrno, že smlouva pouze co do části řádně splněné a části ještě nesplněné by nebyla bývala uzavřena mezi stranami vůbec nebo za týchž podmínek, bude soudci úkol jeho zvlášť usnadněn. Bude tedy moci hostinský, jemuž opětovně v delší době pivo- varem dodáváno bylo pivo jakosti vadné, za podmínek zde uvedených dle § 932. obč. z. žalovati na zrušení smlouvy a náhradu škody, po případě žalobě pivovaru na další odebírání piva námitkou dle § 1052. obč. z. účinně se brániti.
Dr. Alois Němec.

Pro obor práva v Německu platného pojednávají o otázce této: Ehrenbacher: Der bayerische Bierlieferungsvertrag, Nürnberg 1904; Pohl: Die juristische Natur des Bierlieferungsvertrages, Bonn 1904; Artmann ve spise: Bayerisches Landesprivatrecht, Berlin 1902.
Článek 13. jmenovaného zák. úvoz. zní:Wird zwischen einem Brauer und einem Wirte ein Vertrag uber die Lieferung von Bier ohne Bestimmung der Menge des zu liefernden Bieres geschlossen, so gilt, soweit nicht ein Anderes vereinbart wird, ais Gegenstand des Vertrages der gesamte Bedarf an Bier, der sich in dem Gewerbebetrieb des Wirtes während der Dauer des Vertragsverhältnisses ergibt. Der Wirt ist verpflichtet, den Bedarf ausschliesslich von dem Brauer zu beziehen, der Brauer hat dem Wirte die jeweils verlangten Mengen zu liefern. Ist die Dauer des Vertragsverháltnisses nicht bestimmt, so kann dieses von jedem Teile für den Schluss des Monats September jedes Jahres gekündigt werden.Geht das Geschäft des einen oder des andern Teiles durch Rechtsgeschäft unter Lebenden auf einen Dritten uber, so hat der bisherige Inhaber dafür einzustehen, dass der neue Inhaber in den Vertrag eintritt.Článek 14. dává pivovaru pro dlužnou kupní cenu piva nárok na zjišťovací hypotéku na pozemku, na kterém hostinská živnosť jest provozována, po případě také na jiných pozemcích hostinského, na nichž hostinský s pozemkem dříve jmenovaným vede společné hospodářství.
Srov. o tom Pohl, str. 17. a násl.
Dniestrzanski ve spise: Das Wesen des Werklieferungsvertrages, Vídeň 1898, str. 40. smlouvy dodávaci vůbec, pokud zboží při uzavírání smlouvy nebylo ještě hotovo,, zahrnuje výrazem smlouvy o dodání díla (Werklieferungsvertrag), obsahující v sobě živly jak kupu, tak smlouvy o dílo. Praktického významu rozeznávání toto v případě našem míti nebude, ježto dle § 1158. obč. z. a povahy věci — v případech prakticky závažných jde o objednání piva jakožto zboží — smlouvu naši bude posuzovati dle ustanovení o kupu.
Lotmar, Der unmoralische Vertrag, str. 77.
Lotmar, str. 68. a násl.
Srov. Steinbach: Treu und Glauben im Verkehre. Oest. Ger.-Zeit. 1900, str. 26.
Grabscheid: Unerlaubte Rechtsgeschäfte, Oest. Ger.-Zeit. 1900, str. 389.
Rozhodnutí nejv. soudu z 12. února 1903, č. 16884 ex 1902 uveřejněné v časopise »Oest. Zentralblatt für die juristische Praxis 1903, str. 378.
Steinbach: Die Moral ais Schranke des Rechtserwerbers und der Rechtsausübung str. 100.
Staub-Fisko: Komentar zum Handelsgesetzbuche. II. str. 277.
Staub—Pisko, Kommentar, při čl. 335 obch. z.
Ehrenbacher str. 50.
1. c. str. 49.
1. c. str. 46.
Die positiven Vertragsverletzungen, Berlin 1904, str. 28.
Srovn. o tom: Ehrenbacher 1. c. str. 44, Staub 1. c. str. 7 a násl.
Hasenohrl: Das oesterreichische Obligationenrecht, I. str. 436. 2. vyd.
Kisch: Die Wirkungen der nachtraglich eintretenden Unmoglichkeit der Erfüllung. Jena 1900, str. 19.
Srovn. o tom: Ehrenbacher 1. c. str. 48, Staub sám 1 c. str. 30.
Na rozhodnutí našeho nejvyššího soudu, které by otázkou touto zabývalo se podrobněji, jsem nepřišel.
Srovn. nejnověji o tom Randa: Das oester. Handelsrecht I., str. 76.
Staub—Pisko, Kommentar, II., str. 260.
Staub—Pisko, 1. c. II., str. 261.
Pollitzer: Das oester. Handelsrecht str. 654, Canstein: Das oester. Handelsrecht II, str. 130, Staub—Pisko: Kommentar II., str. 280.
Politzer, 1. c. str. 623.
Srovn. vývody Hasenohrlovy o dílnosti plnění ve spise: Das oester. Obligationenrecht I., str. 179.

Citace:

Smlouvy o dodávání piva. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1906, svazek/ročník 15, číslo/sešit 3, s. 146-150, 186-191.