Č. 12236.
Řízení správní. — Zaměstnanci veřejní (Slovensko): 1. Předpisy zák. čl. 20: 1901 (§ 9) o navrácení v předešlý stav ve věcech státně-zaměstnaneckých na Slov. a Podk. Rusi byly zákonem č. 269/1920 Sb. zrušeny. — 2. Není žádné obecně platné normy, která by v požitkových věcech státních zaměstnanců poskytovala právní nárok na navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k opravnému prostředku.
(Nález ze dne 28. prosince 1935 č. 20747/33.)
Prejudikatura: ad 2. srov. Boh. A 577/20, 742/21, 3297/24.
Věc: František U. v K. a Richard Š. v K. proti ministerstvu vnitra o příbytečné a o navrácení v předešlý stav.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l František U., nadstrážník uniformované stráže bezpečnosti v K., žádal podáním ze 7. listopadu 1928 a st-l Richard Š., obvodní inspektor 2. třídy uniformované stráže bezpečnosti, podáním z 19. listopadu 1928, o přiznání a vyplacení příbytečného (příplatku na byt) a sice prvý za dobu od 1. září 1923, druhý od 1. března 1926 a oba až do 31. prosince 1927. Žádostem těmto nevyhověl zemský úřad v Bratislavě výměry z 13. prosince 1928 a sice u stěžovatele U. poukazem na pravoplatnost rozhodnutí býv. min. pro Slov. z 26. listopadu 1925 a z 31. prosince 1926 stran st-le Š. poukazem na pravoplatnost rozhodnutí splnomocněného ministra ze 14. dubna 1926 a s dodatkem v obou výměrech, že presidium zemského úřadu nenachází příčiny, aby na shora citovaných rozhodnutích něco1 měnilo. Výměry tyto neobsahují poučení o opravných prostředcích. O dotyčných výměrech byli zpraveni st-lé 2., pokud se týče 3. ledna 1929.
Proti těmto výměrům zemského úřadu v Bratislavě podali st-lé dne 4. března 1929 stížnosti přímo na nss, kteréž byly usnesením ze 7. června 1929 odmítnuty pro nepřípustnost podle § 21 a § 5 odst. 2 zák. o ss č. 36/1876 ř. z. proto, že rozhodnutí zemského úřadu v Bratislavě, vydané tímto úřadem jako služebním úřadem st-lů, není konečné, ježto není žádnou normou opravný prostředek z rozhodnutí takových vyloučen, a že bylo lze se odvolati k nadřízené instanci, jež jest ministerstvo vnitra. O těchto usneseních nss-u byli zpraveni st-lé k rukám svého právního zástupce Dr. Alberta N., advokáta v K., dne 18., resp. 17. června 1929.
Na to podali st-lé 3. července 1929 u zemského úřadu v Bratislavě proti výměrům tohoto úřadu z 13. prosince 1928: 1. jednak žádost o navrácení v předešlý stav, udávajíce, že stížnosti, které podali na nss, byly odmítnuty shora uvedenými usneseními, že byli o usneseních těch zpravení dne 18., pokud se týká 17. června 1929, že teprve z těchto usnesení se dověděli, že výměry zemského úřadu v Bratislavě nebyly konečnými, a že bylo další odvolání proti nim přípustno, že však výměry ty neobsahovaly poučení o opravném prostředku podle § 68 vlád. nař. č. 8/ 1928 Sb., že tím zmeškali podati odvolání k ministerstvu vnitra, a navrhovali proto, aby jim na základě § 71 bodu 2, § 84 bodů 1 a 3 a § 85 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. byla povolena restituce do předešlého stavu a aby současně předložená odvolání byla předestřena ministerstvu vnitra, 2. jednak odvolání do výměrů zemského úřadu v Bratislavě z 13. prosince 1928, v nichž v podstatě opakují vývody svých nss-em odmítnutých stížností.
Výměry z 21., pokud se týká z 20. června 1930 zemský úřad v Bratislavě jednak zamítl žádosti o navrácení v předešlý stav, pokud jde o zmeškání odvolací lhůty proti výnosům zemského úřadu z 13. prosince 1928 na základě § 9 zák. čl. 20: 1901, a odmítl současně podaná odvolání st-lů na základě § 5 odst. 1 zák. čl. 20: 1901 jako opožděná a to v podstatě z těchto důvodů: 1. Pro posouzení záležitosti této jsou směrodatnými ustanovení zák. čl. 20: 1901 a nikoliv, jak st-lé tvrdí, ustanovení vlád. nař. č. 8/1928 Sb., ježto otázka vyplacení příbytečného, která jest předmětem tohoto pokračování, jest nesporně věcí služebního poměru státního zaměstnance a proto ve smyslu odst. 2 § 1 cit. vlád. nař. ustanovení tohoto vlád. nař. č. 8/1928 Sb. na dané případy neplatí. — 2. Žádosti o navrácení v předešlý stav nutno posuizovati proito podle § 9 zák. čl. 20: 1901, kterýž v odst. 2 předpisuje, že takováto žádost musí býti podána do 15 dnů po uplynutí zameškané lhůty. A tu byly napadnuté výměry presidia zemského úřadu v Bratislavě doručeny stranám dne 2., pokud se týká 3. ledna 1929, kdežto žádosti o navrácení v předešlý stav byly podány až 3. července 1929 a tedy zřejmě daleko po uplynutí 10denní lhůty. Bylo proto žádosti ty zamítnouti. — 3. V důsledku zamítnutí žádostí o navrácení v předešlý stav byla odmítnuta odvolání, st-li současně podaná, pro opožděnost. — 4. Na základě ustanovení § 5 min. nař. č. 4600/1901 M. E. zkoumal zemský úřad ex offo i otázku, zda některé z označených podání není možné považovati snad za žádost o obnovu pokračováni podle § 10 zák. čl. 20: 1901, dospěl však i v tomto směru k výsledku zápornému, ježto nejsou splněny předpoklady obnovy pokračování ve smyslu odst. 2 § 10 cit. zák. čl., to jest nejsou uplatňována žádná nova, kteráž by bez viny strany nebyla bývala mohla býti uplatňována v rámci původního řízení.
V odvoláních, podaných do těchto výměrů, brojili st-lé pouze s hlediska bodů 1. a 2. důvodů shora uvedených. Odvoláním těmto nevyhověl žal. úřad výnosy z 9., pokud se týká z 22. května 1931 z důvodů napadnutých výměrů zemského úřadu v Bratislavě a se zřetelem k tomu, že zák. čl. 20: 1901 §em 135 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. nebyl zrušen pro řízení ve věcech služ. poměru státních zaměstnanců, poněvadž § 135 v odst. 1 stanoví, že s účinností tohoto nařízení pozbývají platnosti, pokud výslovně není stanovena výjimka, pro úřady, proi něž toto nařízení platí, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto nařízení a v bodu 6 cituje jako tímto vlád. nař. zrušený též zák. čl. 20: 1901 o zjednodušení řízení administrativního; než podle § 1 odst. 2 cit. vlád. nař. nevztahuje se toto vlád. nař. na řízení ve věcech služ. poměru státních zaměstnanců a zůstává tudíž zák. čl. 20: 1901 pro řízení tohoto druhu i nadále v platnosti. —
Nss uvážil o stížnostech, jež v podstatě jsou souhlasné, toto:
Jest sice pravda, že vl. nař. z 13. ledna 1928 č. 8 Sb. v § 135 odst. 1 stanoví, že s účinností tohoto nařízení, to jest podle § 137 cit. vlád. nař. na Slovensku dnem 1. července 1928, pozbývají platnosti pro úřady, pro něž toto nařízení platí, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto nařízení, a že podle § 135 odst. 2 bodu 6 cit. vlád. nař. k těmto předpisům, jež výslovně se zrušují, patří i zák. čl. 20: 1901 o zjednodušení administrativního řízení atd. Než tu nelze přehlédnouti, že odst. 1 § 135 cit. vlád. nař. stanoví, že pozbývají platnosti jen ona ustanovení v jiných předpisech obsažená o předmětech, které jsou upraveny v tomto nařízení, pokud není výslovně stanovena výjimka.
A takovouto výjimku stanoví právě, jak správně dí žal. úřad, předpis § 1 odst. 2 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., jenž výslovně normuje, že nař. to se nevztahuje na řízení ve věcech služ. poměru státních zaměstnanců.
Nemůže býti sporu o tom, že st-l U. jako nadstrážník a st-l Š. jako obvodní inspektor sboru uniformované stráže bezpečnosti jsou oba státními zaměstnanci. Není dále sporu o tom, že se st-lé v řízení správním a nyní ve stížnosti domáhají přiznání a vyplacení příbytečného (příplatku na byt) a že tím uplatňovali a uplatňují zřejmě nároky prýštící z jejich služ. poměru jako státních zaměstnanců vůči státu. Je-li tomu tak, pak neplatí na st-le jako státní zaměstnance ve věcech jejich služebního poměru vůči státu ustanovení vlád. nař. č. 8/1928 Sb. vůbec a tudíž neplatí tu ani ustanovení § 135 odst. 2 č. 6 tohoto vlád. nař., čili jinými slovy, vlád. nař. č. 8/1928 Sb. zrušilo ustanovení zák. čl. 20: 1901 toliko se zřetelem k předmětům, jichž vlád. nař. to se týká, ke kterýmžto předmětům však nepatří podle výslovného ustanovení § 1 odst. 2 a § 135 odst. 1 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. řízení ve věcech služ. poměru státních zaměstnanců.
Neplatí-li však vlád. nař. č. 8/1928 Sb. pro řízení ve věcech služ. poměru státních zaměstnanců vůbec, pak nemůže se na řízení tohoto druhu vztahovati ani ustanovení § 68 odst. 2 tohoto vlád. nař. stran poučení o opravném prostředku a neporušil proto žal. úřad v nař. rozhodnutí zákona a obzvláště předpisu § 68 odst. 2 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., když je na dané případy neaplikoval a jest opačné stanovisko stížnosti právně mylné.
Pokud pak žal. úřad zamítl žádosti st-lů o navrácení v předešlý stav podle předpisů zák. čl. 20: 1901, bylo uvésti:
V daných případech jde o spory vzniklé u zaměstnanců policejního ředitelství v Košicích, tedy na Slovensku. Podle § 2 odst. 1 zák. z 15. dubna 1920 č. 269 Sb. úředníci a zřízenci ustanovení při úřadech na Slov. a Podk. Rusi jsou podrobeni jako státní úředníci a zřízenci zákonům a ustanovením pro státní úředníky a zřízence toho druhu v ostatních částech republiky Československé platným, zejména zákonu z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. o služebním poměru státních úředníků a státního služebnictva (služ. pragmatice), a nařízením a předpisům k němu vydaným, jakož i všem zákonům a ustanovením, kterými jsou v ostatních částech republiky Československé upraveny služ. a zaopatř. požitky státních úředníků a státního služebnictva, zejména zákonu ze 7. října 1919 č. 541 Sb. a ze 17. prosince 1919 č. 2 Sb. z r. 1920, při čemž podle odst. 2 § 2 zák. č. 269/20 Sb. zvláštní požitky, jež se poskytují státním zaměstnancům vzhledem k mimořádným nynějším poměrům na Slov., nejsou tím dotčeny.
Vzhledem k této všeobecné normaci služ. poměru a obzvláště ze znění odst. 1 § 2 zák. č. 269/1920 Sb., že státní úředníci a státní zřízenci na Slovensku jsou podrobeni jako takoví zákonům a ustanovením pro státní úředníky a zřízence toho druhu v ostatních částech republiky Československé, a dále z citace služ. pragmatiky č. 15/1914 ř. z., kteráž upravuje nejen materielní, nýbrž i formelní stránku (viz na př. služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. §§ 14 až 20 o kvalifikaci, §§ 37 až 39 o služ. pořadí, §§71 až 83 o přeložení do výslužby, na dovolenou s čekatelným, postavení mimo službu, §§ 112 atd. stran řízení disciplinárního a §§ 179, 181 a 188 stran podúředníků a zřízenců) služ. poměru stát. úředníků a stlát, zřízenectva, nutno usouditi, že citovaným ustanovením bylo právo stát. zaměstnanectva tak, jak se vyvinuto v ostatních částech republiky Československé, přeneseno i na Slov. a Podk. Rus (nyní zemi Slovenskou a Podkarpatskou) v plném rozsahu, že tedy zák. č. 269/20 chtěl z důvodů jednotnosti provésti úplnou unifikaci státně-zaměstnaneckého práva na celém území republiky a to jak práva materielního, tak formelního.
Ale pak plyne z toho další právní důsledek, že i stran navrácení v předešlý stav ve věcech služ. požitků státních zaměstnanců na Sloiv. a Podk. Rusi platí normy práva zaměstnaneckého, jak se vyvinulo v ostatních částech republiky Československé, resp., že nemá na Slov. a Podk. Rusi platiti ani v uvedeném směru nic, coi by neplatilo také v ostatním území republiky. V důsledku toho nelze pro území Slov. od účinnosti zák. č. 269/1920 Sb. v tomto směru pokládala již za platný předpis § 9 zák. čl. 20: 1901; totéž platí ze stejných důvodů i o ustanoveních tohoto zák. článku a předpisů vydaných k jeho provedení stran poučení o opravných prostředcích ve služebních věcech státních zaměstnanců.
Po názoru nss-u není tudíž ve shodě se zákonem, jestliže žal. úřad aplikoval na žádosti st-lů stran navrácení v předešlý stav ve sporu o příbytečném předpisy zák. čl. 20: 1901. Leč přes to nedospěl nss ke zrušení nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.
Ve státně-zaměstnaneckém právu, jak se vyvinulo v ostatních částech republiky Československé, to jest v zemi České a Moravskoslezské, není všeobecného předpisu, který by připouštěl navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k opravnému prostředku. Není také specielního ustanovení takového ve služ. pragmatice č. 15/1914 ř. z., ani v plat. zák. č. 103/1926 Sb. neb v jiných zákonných předpisech upravujících služ. poměr státních zaměstnanců, resp. příslušníků sboru stráže bezpečnosti. Není také ustanovení, které by úřadu správnímu ukládalo povinnost za určitých předpokladů žádost o navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k podání opravných prostředků vyhověti. Strana nemá tudíž právního nároku, aby jí byla restituce v předešlý stav pro zmeškání lhůty v požitkových věcech stát. zaměstnanců povolena, a neměli právo takové ani oba st-lé (viz nál. Boh. A 577/20, 742/21, 3297/24). Nelze proto v zamítnutí jejich žádosti restituční shledatí nějaké porušení jejich subjektivních práv ve smyslu § 2 zák. o ss, které by jedině mohlo vésti ke zrušení nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.