NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 2277.

Rozhodl-li odvolací soud o odvolání, ač bylo podáno opožděně, nelze to vytýkati v dovolání.
(Rozh. ze dne 13. února 1923, Rv I 95/23.).
Žalobu o předání bytu procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud jí vyhověl.
Nejvyšší soud nedal místa dovolání mimo jiné z těchto
důvodů:
S hlediska dovolacích důvodů čís. 1 a 2 §u 503 c. ř. s. vytýká žalovaný, že odvolací soud neměl rozhodnouti o žalobcově odvolání, jelikož bylo opožděné. Dovolatel má pravdu v tom, že ustanovení §u 575 c. ř. s. o osmidenní lhůtě odvolací platí i ve sporech dle §u 1096 obč. zák. o předání najatých bytů a že proto odvolací soud v tomto případě měl postupovati ve smyslu §§ 471, čís. 2, 473 a 474 odstavec druhý c. ř. s., jelikož rozsudek soudu prvé stolice byl doručen odvolateli dne 22. července 1922 a odvolací spis byl podán teprve dne 8. září 1922. Než porušení uvedených předpisů nezakládá žádné ze zmatečnosti taxativně vypočtených v §u 477 c. ř. s., ani vady odvolacího řízení ve smyslu čís. 2 §u 503 c. ř. s., která by zabránila důkladnému posouzení a přezkoumání věci. V tomto směru dlužno ještě poukázati k tomu, že dle §u 519 čís. 1 c. ř. s. rekurs je přípustným pouze do usnesení odvolacího soudu, jímž odvolání bylo jako opožděné odmítnuto.

Citace:

Čís. 2277. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 269-269.