NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Č. 6756.

Četnictvo (Slovensko): Býv. uher. četnický příslušník, který po převratu odešel ze Slov. na území maďarské a tam byl pensionován, nemá vůči čsl. státu nároku na pensi.
(Nález ze dne 27. září 1927 č. 19612). Věc: Jan B. v O. proti ministerstvu vnitra stran pense.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad st-lově žádosti za převzetí do evidence čsl. četnických pensistů a za výplatu pense na vrub čsl. státu, ježto se na st-le nevztahují ustanovení zák. č. 194/20 a zák. č. 153/23, a že st-l tudíž nemá nároku na výplatu pense na vrub čsl. státu, protože přestal býti rak. a uher. vojenským, pokud se týče býv. král. uherským četnickým gážistou tím, že po státním převratu vstoupil do služeb nynějšího maďarského státu a konal tam službu jako četník až do 1. srpna 1920, kdy byl podle dekretu maď. král. četn. velitelství v Budapešti z 29. dubna 1921 pensionován, a ježto dále není ani čsl. státním občanem.
Podle konstantní judikatury nss-u může nárok na výslužné vznésti s účinkem toliko osoba stojící k čsl. státu v poměru zaměstnaneckém, ač-li pensijní norma zákonná nestanoví výjimku.
St-1 nebyl nikdy státním zaměstnancem čsl., neboť podle jednacích spisů odešel po převratu jako král. uh. četnický příslušník na území státu maďarského a za převzetí do akt. služeb čsl. státu ani nežádal, nýbrž domáhal se jedině, aby byl převzat do evidence čsl. četn. pensistů a byla mu vyplacena pense na vrub čsl. státu. Mohl by set tedy st-l domáhati nároku na pensi jedině jako býv. četnický gážista uherský.
Podle ustanovení § 76 zák. č. 153/23 pro nárok na odpočivné požitky gážistů býv. rak. a uher. četnictva, jimž byly jako takovým přiznány odpočivné požitky býv. státem rak. nebo uher., jakož i pro nárok na odpočivné požitky a odbytné rak. nebo uher. četn. gážistů z povolání, převzatých do činné služby v čsl. četnitcvu, platí obdobně ustanovení zák. č. 194/20 s tím, že pravomoc mno tamže uvedená se vyhrazuje stran četn. gážistů min-u vnitra.
Výjimkou ze zásady, že nárok na výslužné vůči čsl. státu přísluší jedině státním zaměstnancům čsl., byly uvedenými ustanoveními zákonnými přiznány nároky na odpočivné požitky jednak gážistům býv. rak. a uher. četnictva, jimž byly jako takovým přiznány odpočivné požitky býv. státem rak. nebo uher., jednak rak. nebo uher. četn. gážistům z povolání, kteří nebyli převzati do činné služby v čsl. četnictvu.
Není sporu o tom, že st-l nepožívá odpočivných požitků od býv. král. Uherského, naopak jest nesporno, že st-l pobíral pensi od nynějšího státu maďarského. Nemůže se tedy st-l důvodně domáhati nároku na odpočivné požitky, jehož přepokladem jest, že osobě četnické byly již přiznány požitky býv. státem uher.
Než st-l nemá právního nároku na pensi ani jako uherský četn. gážista z povolání, který nebyl převzat do činné služby v čsl. četnictvu. Pro nárok těchto osob platí — jak bylo uvedeno — obdobně ustanovení zák. č. 194/20. Z § 2 cit. zák. je zřejmo, že nárok na odbytné nebo pensi má pouze taková četn. osoba z povolání, která nebyla převzata min-em vnitra do četn. činné služby čsl. a jejíž přihláška byla meritorně zamítnuta. Poněvadž však min. vnitra může převzíti býv. uher. četn. gážistů do čsl. činné služby četn. jen, když o to žádá, je zřejmo, že — když osoba taková nežádá za převzetí do činné služby, nenabízí tudíž své služby státu — nemůže uplatňovati nárok na odbytné nebo pensi. V takovém případě nemá min. vnitra ani možnost, aby osobu tu převzalo do činné služby, a lze pak tím méně mluviti o nějakém nároku na odbytné nebo pensi, poněvadž lze odbytné nebo pensi podle cit. předpisů zákonných přiznati jen v případě, když gážista žádal za převzetí, avšak nebyl převzat.
Podle jednacích spisů st-l vůbec nežádal, aby byl převzat do čsl. služby četn., nýbrž domáhal se jedině, aby byl převzat do evidence čsl. četn. pensistů a aby mu byla vyplácena pense. Když mu za tohoto stavu věci min. vnitra nař. rozhodnutím nepřiznalo pensi, nelze shledati, že byl st-l zkrácen na svých právech subj.

Citace:

č. 6756. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 251-253.