Č. 9138.

Stavební právo: Demoliční příkaz (podle § 119 stav. řádu pro Prahu) lze dáti jen vlastníku domu.
(Nález ze dne 23. března 1931 č. 119/30). Věc: Walter E. a Růžena E. v P. proti zemskému správnímu výboru v Praze o příkaz podle § 119 stav. řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem městského úřadu v P. z 29. února 1928 bylo st-lce Růženě E. na základě § 119 stav. ř. nařízeno, aby dala ve lhůtě 6 neděl odstraniti. provisorní dřevěnou kůlnu, kterou bylo jí stavebním konsensem z 11. prosince 1922 povoleno zříditi na pozemku dědiců K. na dobu pěti let, a také další dvě kůlny, jež byly na témž pozemku zřízeny bez stavebního povolení a kterých užívá firma W. E., obchod s uhlím v P., za kancelář a za skladiště. Opis tohoto výměru doručen firmě W. E. »na vědomí« a zároveň příkaz stejného obsahu dán také vlastníkům zmíněného pozemku.
Proti nařízenému odstranění kolen podali oba dnešní st-lé rekursy, které osk v P. odmítla s odůvodněním, že legitimaci ke stížnosti do opatření podle § 119 stav. řádu má pouze vlastník objektu, st-lé že však vlastníky pozemku, o který se jedná, nejsou. Další jejich odvolání zamítl zsv v Praze nař. rozhodnutím ze správných důvodů II. stolice.
St-lé namítají především, že procesní legitimace byla jim odepřena neprávem proto, že příkaz k odstranění kolen byl dán jim. Námitku tuto, pokud ji vznáší st-lka Růžena E., shledal nss důvodnou, neboť byla-li této st-lce uložena povinnost sporné kolny odstraniti — a to se podle správních spisů skutečně stalo— pak nelze zajisté již z tohoto důvodu upírati jí právo, aby se.proti závazku tomu, cítí-li se jím ve svých právech dotčena, bránila. Naproti tomu nemohl nss uznati důvodnou stejně motivovanou námitku st-le Waltra E., protože jemu povinnost odstraniti kolny uložena nebyla. Avšak st-l tento obhajuje ovšem svou procesní legitimaci dále i tím, že kolny, jichž užívá za skladiště a kancelář a jichž odstranění jinou osobou má podle nař. rozhodnutí strpěti, jsou jeho vlastnictvím. Námitku stejného obsahu vznesl také již ve svém rekursu, leč žal. úřad nevzal k ní zřetel, vycházeje podle přijatých důvodů II. stolice z právního názoru, že do stavebně-policejniho příkazu ve smyslu § 119 stav. řádu může si stěžovati toliko vlastník pozemku, jímž st-l není. Avšak názor tento jest nesprávný.
Příkaz ke zboření stavby lze — již podle podstaty věci — dáti jen vlastníku domu, poněvadž pouze jemu přísluší právo volného nakládání s budovou. Že tomu tak jest, vysvítá i ze souvislosti předpisu § 119 stav. ř., který v prvých dvou odstavcích jediná o dozoru stav. úřadu nad plněním závazků, vlastníkům' domů zákonem uložených (odst. 1) a o rozkazech, daných z příčin veřejných k přestavbě stavení jejich majetníkům (odst. 2). Mělo-li by se snad nař. rozhodnutí rozuměti tak, že vlastníkem stavby nemůže býti subjekt rozdílný od vlastníka pozemku, byl by i v tom omyl, neboť, jak plyne z ustanovení § 435 o. z. o. ve znění třetí částečné novely z 19. března 1916 č. 69 ř. z., nemusí býti vlastnictví pozemku a stavby, která byla na cizím pozemku zřízena s úmyslem, aby tam nezůstala trvale — a o takové stavby zde nepochybně jde — nerozlučně spojeno. Odepřel-li tedy žal. úřad procesní legitimaci st-lce Růženě E. přes to, že nař. demoliční příkaz byl dán jí samé, st-li Waltru E. pak jedině z toho důvodu, že není vlastníkem pozemku, o který se ve sporném případě jedná, ocitl se v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 9138. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 584-586.