Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 58 (1919). Praha: Právnická jednota v Praze, 424 s.
Authors:
Legitimace k podání odporu ve smyslu pat. zák. Proti udělení patentu na předmět patentové přihlášky možno podati odpor u Patentního úřadu ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy byla přihláška vyložena a uveřejněna v »Patentním věstníku«.
Odpor jest třeba podati písemně ve dvojím vyhotovení. Může se opírati toliko o tato tvrzení, doložená určitými skutečnostmi:
1. že předmět není způsobilý k patentování (§§ 1—3 pat. zák.).
2. že vynález je podle podstaty shodný s vynálezem, který byl v tuzemsku dříve přihlášen nebo dříve patentován aneb privilegován;
3. že žadatel patentu není původcem vynálezu nebo jeho právním zástupcem, aneb, že nemůže za takového býti pokládán;
4. že podstatný obsah sporné přihlášky vzat byl z popisů, výkresů, modelů, nářadí nebo zařízení někoho jiného aneb z postupu výroby jím užívaného, bez jeho svolení. (§ 58 pat. zák.)
Proti přihlášce firmy F. v F. podal Patentní komitét spolku odpor z důvodů § 3, č. 1 a 2 pat. zák. t. j. 1. že vynález se nepokládá za, nový, ježto již před svým přihlášením byl popsán v uveřejněných tiskopisech tím způsobem, že může býti podle tohoto popisu užíván znalci; 2. a byl v tuzemsku tak zjevně užíván, veřejně vystaven nebo předveden, že se tím jeví býti možným jeho používání znalci.
V námitkách proti tomuto odporu popřela přihlašovatelka po stránce formální aktivní legitimaci odporovatele k podání odporu, vytýkajíc, že patentní komitét, který odpor podal, není právnickou osobou, t. j. není ani protokolovanou firmou ani společností, ani společenstvem ani spolkem, a nemůže tudíž sledovati a nabývati nějakých práv. Navrhla proto, aby byl odpor považován za nepodaný.
Současně sdělila přihlašovatelka v námitkách, že nemá dále zájmu na sledování přihlášky a proto ji odvolává. Přihláškové oddělení rozhodlo, že přihlašovatelka jest povinna nahraditi odporovateli do 14 dnů pod exekucí náklady řízení odporového, jelikož odpor vedl k odvolání přihlášky.
Přihlašovatelka podala proti tomuto usnesení včas stížnost (t. j. do 30 dnů po té, co usnesení bylo doručeno, § 39 odst. 1. pat. zák.), v níž vytkla jednak vadu řízení, spočívající podle jejího mínění v tom, že nebylo přihláškovým oddělením rozhodnuto o námitce nedostatku aktivní legitimace odporovatele k odporu, jednak nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že byla odporovateli, ač nebyl ve sporu zastoupen, přiznána vedle náhrady skutečných nákladů řízení také náhrada nákladů odborného zastoupení. Navrhla proto zrušení naříkaného usnesení.
Ve svém vyjádření na stížnost uvedl odporovatel, že výtka nedostatku aktivní legitimace jest bezdůvodnou, neboť patentní komitét byl ve schůzi spolku pověřen vyřizováním agendy v záležitostech patentních, týkajících se zájmu spolku. Uvádí dále, že veškerá opatření tohoto patentního komitétu vycházejí jménem spolku a členové komitétu, kteří jsou, každý jednotlivě, k podpisu oprávněni, pověřenými funkcionáři spolku. Veškerá podání tohoto komitétu dlužno prý považovati za podání spolku.
Ostatně prý členové komitétu, poněvadž každé podání jest osobně podepsáno, jsou kdykoliv, rovněž vlastním jménem, jako fysická osoba oprávněni k podání odporu a možno také takto na odpor pat. komitétu pohlížeti a název pat. komitétu pokládati za název pouze interní, zvolený pouze k ulehčení agendy.
Ohledně druhé výtky, podle níž neprávem přiznány byly odporovateli též náklady právního zastoupení, má odporovatel za to, že jde patrně pouze o obrat, užitý nedopatřením, neboť ve skutečnosti jde pouze o náhradu hotových výloh a náhrada jiných útrat nebyla přihláškovým oddělením povolena. Navrhuje zamítnutí stížnosti.
Na výzvu stížnostního oddělení předložil pak odporovatel k průkazu své právní osobnosti stanovy spolku a jednací řád tohoto spolku, podle nichž jsou jednotlivé sekce v rámci stanov spolku, jakož i podle jednacího řádu oprávněny zřizovati samostatné pracovní komise, jak se to stalo v tomto případě. Z těchto důvodů pokládá odporovatel za prokázáno, že jest právní osobou.
Rozhodnutím čpú 6027-31 neshledalo stížnostní oddělení vývody odporovatele správnými.
Ze stanov spolku jest sice zřejmo, že tento spolek jest oprávněn zřizovati si odborné sekce a pododbory, tyto pak podle svých jednacích řádů mohou opět ustanoviti různé pracovní zájmové komise. Avšak působnost těchto pododborů a komisí jest ve smyslu stanov čistě interní, neboť podle stanov spolku může tento vůči úřadům a veřejnosti zastupovati pouze předseda, případně místopředseda a tajemník.
Podle těchto zjištění jeví se tedy patentní komitét, který podal odpor, pouze interním orgánem spolku, jehož funkcí jest snad připravovati návrhy tohoto spolku, pokud se týkají zájmů jednoho z oborů ve spolku sdružených a zájmy ty ve spolku uplatňovati: komitét tento není však oprávněn ani spolek na venek (vůči úřadům) zastupovati a jeho jménem jednati, tím méně pak vystupovati před úřadem samostatně, jak tomu jest v daném případě. Není osobou právní ve smyslu § 26 obč. zák. Neprokázal tudíž odporovatel svou legitimaci k podání odporu.
Ježto pak odpor byl podán komitétem, nelze přistoupiti na výklad odporovatelem navrhovaný, aby při posuzování aktivní legitimace bylo pokládáno za to, že byl odpor podán jednotlivými členy tohoto komitétu, kteří jej podepsali, jako osobami fysickými. Tyto osoby nepodaly odpor svými jmény.
Vzhledem ke všem těmto úvahám neměly býti přihláškovým oddělením při odvolání přihlášky a zastavení řízení přiznány náklady řízení odporového odporovateli, který podání odporu nebyl legitimován, a jest proto stížnost po této stránce plně důvodnou.
Další výtka stížnosti, týkající se nesprávného přiznání nákladů zastoupení odporovatelce, jako straně nezastoupené, jest vzhledem k těmto uvedeným vývodům bezpředmětnou.
Nové rozhodnutí o nákladech odporového řízení odpadá, ježto přihlašovatelka jich náhrady nežádala.
Náhrada nákladů řízení stížnostního uložena byla rukou společnou a nedílnou všem členům komitétu, kteří byli odporovatelkou jmenováni a komitét tvoří, v úvaze, že při nedostatku aktivní legitimace komitétu tito členové, jako osoby fysické, jsou povinny náklady přihlašovatelce hraditi. Při stanovení nákladů byl zachován postup § 61 pat. zák. a při stížnosti § 63 pat. zák.
Dr. Reichert.
Citace:
Přehled průměrných mezd.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1919, svazek/ročník 1, s. 471-479.