NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6517.

Učitelstvo (Slovensko): Jak jest vyměřiti zaopatřovací požitky nestátních učitelů podle zák. č. 286 a 287/24?
(Nález ze dne 30. dubna 1927 č. 9163).
Prejudikatura: Boh. 3618/24 a 6504/27 adm.
Věc: Mořic E. v Bratislavě proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o zaopatřovací požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím referátu min. škol. v Bratislavě ze 17. října 1925 byl st-l, učitel kongr. žid. lud. školy, ke své žádosti přeložen podle § 11 zák. č. 286/24 dnem 31. října 1925 na trvalý odpočinek s tím, že na základě 32leté služ. doby podle § 8 zák. čl. XXXII:1875 má ve smyslu § 3 zák. čl. XLIII:1891 nárok na pensi ve výši 84% z pens. základu 2600 K. Referát přiznal st-li od 1. listopadu 1925 roční pensi 2180 Kč na dobu života, válečnou podporu 720 Kč do dalšího opatření, příplatek podle 2. věty § 11 zák. č. 286/24 v roční částce 622,80 Kč na dobu 24 měsíců, tedy od 1. listopadu 1925 do 31. října 1927, a dále ve smyslu bodu 6 § 7 zák. č. 287/24 a v duchu usnesení min. rady z 18. června 1926 do výše pens. požitků stát. učitele na základě zák. č. 99/21 na dobu od 1. ledna 1926 do 31. prosince 1926 jednorázovou výpomoc ročních 1938 Kč 40 h, drah. výpomoc dle II. rod. třídy ročních 1896 Kč, mimořádnou drah. výpomoc ročních 1512 Kč a nouzovou výpomoc ročních 1512 Kč. Pro výpočet této zvýšené jednorázové výpomoci byl na základě posledního platu st-lova 2600 Kč, který odpovídá platu 3. stupně I. třídy uher. systému podle čl. I. § 1 odst. b/2 zák. č. 99/21, zjištěn pen. základ 1. stupně IX. hodn. třídy zák. č. 541/19 5760 Kč (plat 4608 Kč, 50% místního přídavku pro Prahu 1152 Kč) a z 32leté služby do .pense započítatelná procentní sazba 84%.
O stížnosti do rozhodnutí toho uvážil nss takto:
Námitky st-lovy vrcholí v tom, že byly mu v době jeho akt. služby vypláceny posledně požitky odpovídající 4. plat. stupni VII. hodn. třídy podle zák. č. 394/22 a že tudíž i při stanovení pens. základny mělo se hleděti k těmto požitkům, a nikoli stanoviti pens. základnu podle pravidel platných pro nestátní učitele, dále pak že neprávem byla st-li přiznána jednorázová výpomoc toliko dle zák. č. 99/21, poněvadž slušelo prý použíti 6. bodu § 7 zák. č. 287/24 a přiznati st-li výpomoc, jež by náležela stát. učiteli VII. hodn. třídy 4. plat. stupně.
Nss shledal stížnost bezdůvodnou.
Pokud st-l dovozuje z toho, že mu byly v době jeho akt. služby ve skutečnosti placeny požitky stát. učitele v 4. stupni VII. hodn. třídy, že mu měly býti vyměřeny také zaopatřovací požitky ze základny odpovídající oněm akt. požitkům a to podle předpisů pro stát. učitele, odkazuje se podle §§ 44 j. ř. k nál. Boh. 3618/24 adm., v němž nss vyslovil právní názor, že výši zaopatř. požitků učitelů na nestátních ludových školách na Slov. sluší posuzovati výhradně podle uher. norem platných pro tuto kategorii učitelů, totiž podle zák. čl. XXXII:1875, zák. čl. XLIII:1891 a § 5 zák. čl. III:1918, nikoli podle norem platných pro čsl. státní učitele, ovšem s modifikacemi nastalými akty čsl. státu, a dále, že z okolnosti, že učiteli nestátnímu po dobu jeho akt. služby byly jeho akt. požitky případně vyrovnány na míru akt. požitků učitelů státních, nelze ještě za daného právního stavu dovoditi, že učitelé nestátní mají právní nárok též na to, aby také zaopatř. požitky byly jim vyrovnány v poměru k těmto pobíraným akt. požitkům na výši zaopatř. požitků učitelů na školách státních.
Stížnost nemůže právem opak dovozovati ani z § 27 zák. z 22. prosince 1924 č. 286 Sb. Praví-li tento paragraf, že ustanovení zák. č. 286/24 platí obdobně i pro učitele veř. ob. a měšť. škol, neznamená to všeobecnou parifikaci nestátních učitelů se státními co do zaopatř. požitků, nýbrž toliko, že opatření, jež zákon č. 286/24 stanoví, t. j. přeložení na odpočinek, resp. dobrovolný odchod na odpočinek za podmínek tam stanovených je přípustný, i pokud jde o učitele veř. ob. a měšť. škol. Kdyby byl opačný názor stížnosti správný, bylo by ustanovení odst. 6 § 7 současně vydaného zák. č. 287/24 zcela zbytečné. Že by však výhody § 11 zákona č. 286/24 se st-li nebylo dostalo, stížnost ani netvrdí, naopak je z nař. rozhodnutí patrno, že se mu jí dostalo. Je tudíž prvá námitka stížnosti bezdůvodná.
Bez podstaty je však i námitka druhá.
Odstavcem 6 § 7 zák. č. 287/24 byla vláda toliko zmocněna, aby osobám, jichž se týkají zák. č. 166 a 167/24 přiznala na místě jednorázové výpomoci podle § 3 těchto zákonů vyšší jednorázovou výpomoc a to až do výše rozdílu mezi odpočivnými nebo zaopatřovacími požitky, na které mají nárok podle zákonů býv. státu uher. a mezi požitky, které by jim náležely za týchž podmínek podle předpisů platných pro učitele státní.
Z předpisu toho plyne jasně, že tímto ustanovením zákona nějaký nárok právní osob těch, před nss-em stihatelný, na poskytnutí určité výpomoci založen nebyl, nýbrž že opatření ve směru tom bylo ponecháno vládě. Při tom nebyla zákonem vládě dána ani směrnice v otázce, kolik ona výpomoc musí činiti, nýbrž byl postup vlády vymezen pouze v ten způsob, že pokud jde o minimum, výpomoc ta musí činiti více, než přiznáno bylo § 3 zák. č. 166 a 167/24 (»vyšší« výpomoc), pokud pak jde o maximum, že nesmí přesahovati rozdíl tam blíže rozvedený.
K opatření, jež vláda v základě tohoto zmocnění provedla, došlo, jak žal. úřad v nař. rozhodnutí též výslovně uvedl, usnesením min. rady z 18. června 1925 a to v ten rozum, že za základ zjištění onoho rozdílu jakožto směrnice pro stanovení výše výpomoci vzat byl zákon č. 99/21. Pak však nárok oněch osob, pokud by dle znění zmíněného usnesení o právním nároku bylo lze mluviti, posouditi sluší výhradně podle tohoto vládního aktu a postrádá tudíž všelikého právního základu st-lova námitka, že při zjištění onoho rozdílu a tudíž výše jednorázové výpomoci mělo býti hleděno k normám jiným.
Že by pak přiznáním výpomoci takto vyměřené byl utrpěl újmu u porovnání s výpomocí stanovenou § 3 cit. zák. č. 167/24 nebo> že by jednorázová výpomoc ta normám těm neodpovídala, st-l ani netvrdí. Pokud konečně stížnost namítá, že byl st-l oběžníkem škol. inspektorátu z 16. března 1925 sveden k mínění, že dostane pensi jako státní učitel, neshledal nss ani tuto námitku důvodnou, poněvadž st-l ve své žádosti o pensi vůbec neuplatňoval, že by měl snad podle onoho oběžníku nárok na pensi jako státní učitel, nýbrž uvedl v žádosti té jen, že žádá za pensionování a vyměření pens. požitků podle odst. 6 § 7 zák. č. 287/24 ve výši, jako kdyby působil na škole státní, a poněvadž těchto požitků se mu, jak shora dovozeno, v plné míře nař. rozhodnutím dostalo.

Citace:

č. 6517. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 773-775.