Čís. 12464.Zákon ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného. Přibrání účastníků ku provádění důkazů není vyloučeno a jest je naopak přibrati, kdykoliv to soud pokládá za potřebné k úspěšnému provádění důkazů. Závazným jest přibrání účastníků jen tam, kde jest předepsáno zvláštním zákonným ustanovením.(Rozh. ze dne 24. března 1933, R I 245/33.)Soud prvé stolice zbavil otce moci otcovské a uložil mu, aby platil dítěti výživné. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu otcovu. Důvody: Napadenému usnesení rekursního soudu, jímž potvrzeno bylo usnesení soudu prvé stolice, vytýká rekurent jednak zmatečnost, jednak nezákonnost po rozumu § 46 zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. Dovolací rekurs není však opodstatněn. Zmatečnost shledává rekurent v tom, že byly osoby přezvědné slyšeny za jeho nepřítomnosti, tak že neměl možnosti klásti jim otázky a výpovědi jejich uvésti na pravou míru. Rekurent však přezírá, že v tomto případě nebylo porušeno ustanovení § 46 písm. g) uvedeného zákona o nutnosti slyšeti účastníka před rozhodnutím, ježto byl o věci slyšen dne 24. března 1932 a zmatek tento není tudíž opodstatněn. Podle ustanovení druhého odstavce § 18 téhož zákona jest dáti všem účastníkům příležitost, by se o věci vyjádřili a to zpravidla ústně. Přibrání účastníků ku provádění důkazů podle § 28 cit. zák. není vyloučeno a jest naopak je přibrati, kdykoliv to pokládá soud za potřebné k úspěšnému provádění důkazů. Za závazné lze přibrání účastníků požadovati jen tam, kde jest předepsáno zvláštním zákonným ustanovením. O takový případ tu nejde, a neuznal-li soud za nutné prováděti výslech osob přezvědných za přítomnosti rekurenta, nezaložil tím zmatečnost řízení.