Č. 4128.

Závodní výbory: * Členové závodního výboru nemají právního nároku, aby byli vysazeni z práce teprve po ostatních zaměstnancích, jestliže toto vysazení jim ani fakticky nebrání plniti úkoly členské, ani právně není totožné s propuštěním jich z práce.
(Nález ze de 18. listopadu 1924 č. 20262.)
Věc: Firma »Akciová společnost strojírny dříve Breitfeld, Daněk i spol.« v Praze (adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Praze (za zúč. záv. výbor adv. Dr. Frt. Kysela z Prahy) o vysazení členů závodního výboru z práce. Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Záv. výbor dělnický zřízený ve st-lčině závodu stěžoval si u rozhodčí komise, že správa závodu omezila v některých odděleních pracovní dobu tím způsobem, že as 700 zaměstnanců jest vždy v sobotu dopoledne vysazeno z práce, a že mezi těmito z práce vysazenými zaměstnanci jest i předseda závodního výboru a jeho čtyři členové. Tím znemožňuje prý správa závodu činnost záv. výboru, neboť, ačkoliv v závodě i v sobotu dopoledne velká část dělnictva pracuje, členům záv. výboru se v té době práce neposkytuje. Vzhledem k tomu navrhl záv. výbor, aby bylo uznáno, že správa závodu jest povinna zaměstnávati členy záv. výboru plných 48 hodin týdně a umožniti jim tak plnění úkolů zákonem vytčených.
Dále žádal záv. výbor, aby jednomu z jeho členů vyplacena byla mzda za dobu, kdy byl činný pro závodní výbor.
Rozhodčí komise prohlásila se nálezem z 28. února 1924 za nepříslušnou rozhodovati o náhradě mzdy členům záv. výboru, v dalším však vyhověla stížnosti potud, že uznala, že správa závodu jest povinna i při částečné zaměstnanosti vzíti především zřetel na předsedu a členy záv. výboru a tyto zaměstnávati; naproti tomu však nevyhověla návrhu, aby závod byl uznán povinným zaměstnávati členy záv. výboru po 48 hodin týdně. — —
Nss maje rozhodovati o zákonnosti tohoto rozhodnutí, musil především obrátiti svoji pozornost k otázce, zda a pokud v odpor vzaté rozhodnutí náleží svým obsahem do kompetence žal. úřadu, neboť právě v materii právní, o niž jde, hranice kompetence úřadu správního na straně jedné a řádného soudu na straně druhé úzce se stýkají, a nss již se zřetelem na vlastní svou kompetenci, pečlivě musí dbáti toho, aby v meritu nepřezkoumával rozhodnutí, jež věcně spadá do kompetence řádných soudů (§ 3 lit. a) zák. o ss).
V tom směru uvážil soud, že nař. rozhodnutím, pokud st-lkou bráno je v odpor, bylo ke stížnosti záv. výboru, že správa závodu vysazuje z práce na jeden den v týdnu předsedu a čtyři členy záv. výboru a tím je omezuje v jejich činnosti pro záv. výbor, vysloveno, že správa závodu jest povinná i při částečné zaměstnanosti vzíti především zřetel na předsedu a členy záv. výboru a tyto zaměstnati.
V rozhodnutí tom obsaženy jsou výroky dva, a to:
1. že členové záv. výboru mají nárok toho obsahu, aby nebyli z práce vysazováni před jinými zaměstnanci v závodě, a
2. že zaměstnavatel jest povinen zaměstnávati členy záv. výboru.
Touto druhou částí svého rozhodnutí ocitla se rozhodčí komise již na půdě práva soukromého, neboť rozhodla o tom, jaký reflex má zvláštní postavení členů záv. výb. na soukromoprávní pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, pokud se týče povinnosti zaměstnavatele poskytnouti svému zaměstnanci příležitost k pracov. výdělku. Poněvadž dle stálé judikatury nss-u rozhodčí komise není s výjimkou § 3 lit. g) zák. o záv. výborech kompetentní, aby rozhodovala o soukromoprávních nárocích z poměru pracovního, třeba šlo o členy záv. výboru, bylo nutno nař. rozhodnutí v této jeho části zrušiti pro nekompetenci žal. úřadu. První část rozhodnutí konstatuje, že členové záv. výboru mají v příčině vysazování z práce jisté postavení výjimečné, jehož ostatní zaměstnanci účastni nejsou, a formalisuje toto právo jejich v tom smyslu, že nesmějí býti vysazování z práce před jinými zaměstnanci v závodě. Poněvadž rozhodování o tom, jaká práva příslušejí členům záv. výboru se zřetelem na tuto jejich funkci, náleží dle § 26 zák. o záv. výborech do působnosti rozhodčí komise, jest nss povolán výrok její přezkoumati meritorně.
Tak řečené vysazování z práce, jež rozhodčí komise uznala nepřípustným, záleželo v daném případě v tom, že předseda a někteří členové záv. výboru byli vždy v sobotu ponecháni bez práce a výdělku, přes to, že část dělníků tohoto dne pracovala.
Rozhodčí komise neuznala toto »vysazení z práce« za rovnocenné s propuštěním z práce a nezabývala se zejména otázkou, zda nešlo o takovou změnu dosavadní pracovní smlouvy, kterou co do právních účinků jest klásti na roveň rozvázání dosavadní smlouvy pracovní a ofertě zaměstnavatelově k uzavření smlouvy nové. Musil tedy nss tuto otázku, kterou by ostatně bylo lze posouditi podle obsahu dosavadní smlouvy pracovní, ponechati stranou.
Předmětem rozhodování nss-u mohl býti jen výrok úřadu, že »vysazení« členů záv. výb. z práce před jinými zaměstnanci bylo dle své skutkové povahy svrchu uvedené, nepřípustným omezováním členů záv. výboru v jich činnosti pro záv. výbor. Žal. úřad sám neuvedl, v jakém směru byli členové záv. výboru v této činnosti omezováni, dle povahy věci mohlo by se však jednati o omezování takové jediné tehdy, kdyby vysazením z práce bylo bývalo zabráněno členům záv. výboru v plnění úkolů, jež záv. výbor dle § 3 cit. zák. má plniti. Úkoly ty jsou uvedeny v cit. ustanovení jednak příkladmo, jednak jsou vytčeny ve všeobecné úvodní větě cit. § 3.
Z vypočtených úkolů nelze ani o jednom říci, že by předpokládal nepřetržité zaměstnání člena záv. výboru po celou dobu, kdy se v závodě pracuje. Že by vysazeným členům záv. výboru bylo bráněno po pracovní dobu v přístupu do závodu, a že jim snad takto bylo bráněno v plnění jejich úkolů, nebylo ve správním řízení vůbec tvrzeno a tvrzení stížnosti, že členové záv. výboru přístup do závodu měli, zůstalo nepopřeno.
Co se týče ostatních, v § 3 výslovně nevypočtených úkolů, nebylo vůbec ani ve správním řízení ani v nař. rozhodnutí nic uvedeno, z čeho by se dalo souditi, že vysazení členů záv. výboru mělo za následek omezení v plnění jejich funkcí.
Za tohoto stavu věci chybí jakákoliv opora pro předpoklad nař. rozhodnutí, že vysazení členů záv. výboru z práce mělo za následek skutečné jich omezování v činnosti pro záv. výbor.
Žal. úřad vychází však zřejmě z náhledu, že vysazení z práce před jinými zaměstnanci již samo o sobě znamená nepřípustné omezení členů záv. výboru v jejich správní činnosti. Leč tento náhled nemohl nss uznati správným, neboť členové záv. výboru, nejde-li o rozvázání pracovního poměru, jež z důvodů svrchu uvedených zůstává mimo úvahu, nemají před ostatními zaměstnanci postavení privilegovaného. Z uvedeného plyne, že i prvý výrok žal. úřadu odporuje zákonu a bylo proto celé rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4128. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 813-816.