Z právní praxe Smějí záložny poskytovati zápůjčky i nečlenům?Krajský soud obchodní v P. uložil záložně V-ské, zapsanému společenstvu s ručením obmezeným, aby změnilo své stanovy v ten smysl, že poskytuje zápůjčky pouze členům, nikoliv též nečlenům. Rekursu záložny vrchní soud usnesením ze dne 7. IV. 1934 R IV 270/34 vyhověl a příkaz uvedený odvolal z těchto důvodů: Usnesením ze dne 26. IV. 1929 č. j. Firm 5407-Dr I 37/219 uložil prvý soud stěžovatelce mimo jiné změnu: 1. čl. 3 b) a čl. 9. I. stanov, že slova nečlenům z článků těch se mají vypustiti a to z důvodu, že činnost záložny jako společenstva musí zůstati omezena na členy/ a proto poskytování zápůjček nečlenům je nepřípustno, 2. čl. 3, že se odstavec g) vypouští, ježto nákup a prodej cenných papírů, mincí a valut na vlastní i cizí účet jest i omezen na členy, obchodem bankovním u tohoto družstva nepřípustným. Žádosti dne 16. Π. t. r. podané o odvolání vyzvání tohoto vzhledem k ustanovení § 7 vl. nař. č. 169/33 Sb. z. a n. prvý soud napadeným usnesením mimo příkaz ohledně § 3 lit. g) stanov nevyhověl z důvodu, že činnost družstva je omezena pouze na jeho členy.Podle § 1 zákona č. 70/73 ř. z. jest účelem společenstva podpora výdělku neb hospodářství vlastních členů, musí tudíž činnost jeho směřovati к podpoře výdělku neb hospodářství členů společenstva prostředky určenými stanovami, jimiž společenstvo je vázáno a v jejichž rámci může se uplatniti.Podle čl. 3 b) stanov účelem společenstva je poskytovati zápůjčky členům svým i nečlenům a podle čl. 9. I. odst. zápůjčky poskytují se členům i nečlenům.Vládním nařízením z 5. VIII. 1933 č. 169/33 Sb. z. a n., kterénabylo účinnosti dnem vyhlášení, t. j. 14. srpna 1933, upraven byl předmět podnikání též úvěrních společenstev, zřízených podle zákona č. 70/73 ř. z. (§ 1) v ten smysl, že peněžní ústavy takové jsou oprávněny napomáhati živnosti a hospodářství svých členů způsobem v tomto paragrafu vytčeným, mimo jiné též poskytováním úvěru členům a obstaráváním jejich platů, zejména poskytovati jim zápůjčky a úvěry všeho druhu, dále mají působnost vymezenou v § 2 odst. 1., jsou oprávněny mimo jiné od kohokoliv přijímati vklady na vkladní knížky, a též uzavírati jinaká právní jednání s kýmkoliv, jestliže a pokud toho vyžaduje provádění působnosti v § 2 vymezené, nebo správa vlastních a svěřených prostředků a mimo to jsou oprávněny podle § 4 odst. 1. uzavírati s nečleny právní jednání pod a—e uvedená, a působnost tato je přípustná jediné jako vedlejší a podružná.Peněžní ústavy tyto, které byly již přede dnem účinnosti tohoto nařízení zřízeny, jsou ustanoveny vykonávati působnost v rozsahu, jak jej určují jejich stanovy platné v den 1. ledna 1933,byť by tím byla překročena působnost vymezená v §§ 2 až 5.Jest proto rozhodnouti, zda cit. ustanovení čl. 3 b) a čl. 9. I. odst. stanov, podle kterých lze poskytovati zápůjčky i nečlenům, § 7 vlád. nař. č. 169/33 Sb. z. a n. byla ponechána v platnosti a tedy žádost stěžovatelky o odvolání vyzvání k provedení jejich· změny jest odůvodněna, či zda příkaz prvým soudem usnesením ze dne 26. IV. 1929 daný má býti proveden, jak napadeným usnesením se nařizuje.§ 2 upravuje obchodování se členy, § 3 připouští obchodování s kýmkoliv, ovšem jen, jestli a pokud toho vyžaduje provádění působnosti v § 2 vymezené, tedy týkající se členů, nebo správa vlastních a svěřených prostředků (odst. 1. e) § 3).Stěžovatelka míní, že podle tohoto ustanovení je oprávněna obchody provozovati i s nečleny.Avšak názor tento rekursní soud nesdílí. V dalším § 4 téhož vlád. nař. vypočítávají se právní jednání v obor působnosti tohoto peněžního ústavu spadající, která ústav oprávněn je uzavírati s nečleny, mimo jiné také poskytovati zápůjčky svazkům územní samosprávy, nikoliv však také nečlenům- soukromým osobám.Jistě by zákonodárce, povoluje v tomto paragrafu družstvu uzavírati jednání s nečleny, chtěl-li dovoliti poskytovati zápůjčky také nečlenům jiným, to výslovně uvedl, když jednotlivá právní jednání jiného druhu uvádí.Avšak § 7 téhož nařízení jest stěžovatelce jako peněžnímu ústavu přede dnem účinnosti tohoto nařízení zřízenému poskytnuto oprávnění vykonávati působnost v rozsahu, jejími stanovami v den 1. ledna 1933 platnými určeném, třebas tím byla překrocena působnost v §§ 2 až 5 vymezená, tedy také právo poskytovati zápůjčky nečlenům. Ostatně změny čl. 8, 20 a 17 odst. 11. stanov s předmětem, podniku nemají co činiti a důsledkem tohoto ustanovení § 7 cit. vl. nař. dotčeny nejsou a také nejsou předmětem návrhu rekursního, který se dovolává na ust. § 3 1. odst. e) cit. vl. nař. Z úvah těchto bylo stížnosti odůvodněné, pokud jde o změnu čl. 3 b) a 9. I. odst. stanov, vyhověno, jak shora uvedeno, jinak napadené usnesení bylo netknutým ponecháno. H.