NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Č. 7299.

Školství. — Legionáři: * Zákonu (§ 10 zák. č. 226/22) odporuje presentace uchazeče — muže, třebas je legionářem s delší služební dobou a se zvláštními pozoruhodnými okolnostmi (čl. IV. zák. č. 306/20), na místo učitelské, určené pro učitelky a vypsané s předností pro ženy, jestliže mezi uchazeči je učitelka, pro ono místo kvalifikovaná.
(Nález ze dne 24. května 1928 č. 14025).
Prejudikatura: Boh. A. 6550/27.
Věc: Městský školní výbor pro české školy v Brně (mag. rada Frant. Pokorný) proti ministerstvu školství a národní osvěty o presentaci na místo učitelské.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle úředního listu pro správní obvod zsp-é v Brně z 15. prosince 1924 byl vypsán konkurs na def. místo učitelské pro první odbor při občanské škole chlapecké v Brně—Králově Poli a to s předností pro ženy. Měst. škol. výpor v Brně presentoval na uvedené místo dne 23. října 1925 legionáře Pavla M. — Zšr v Brně rozhodnutím ze 14. prosince 1925 presentaci tuto vzhledem k ustanovení čl. IV. zák. č. 306/20 nepotvrdila, ježto podle ustanovení malého škol. zákona místo toto bylo pravoplatně vypsáno s předností pro ženy a mezi uchazeči také je jedna učitelka pro vypsaný odbor způsobilá (P-ská). Odvolání měst. škol. výboru bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y. K námitkám v odvolání uplatňovaným podotklo min., že ustanovení § 10 zák. č. 226/22, pokud se týče prov. předpis k tomuto § (§ 17 vl. nař. ze 4. dubna 1925 č. 64 Sb.) stanoví striktně předpoklady, za nichž možno výjimečně připustiti obsazení místa žadatelem jiného pohlaví, než pro které konkurs byl vypsán, a nelze tedy výjimku z tohoto pravidla připustiti za okolností jiných, než které v cit. předpisech jsou uvedeny. Okolnost, že v daném případě jeden ze žadatelů mužského pohlaví, byť i služebně i fysicky nejstarší, jest býv. legionář, nemůže po názoru min-a derogovati ustanovení cit. předpisů, ježto, kdyby zákonodárce byl měl podobný úmysl, byl by možnost takového výjimečného přihlédnutí k uchazečům legionářům pojal do zákona, nebo do prov. předpisů, které upravují podrobně obsazovací řízení, podobně jak učinil při stanovení všeobecných podmínek pro obsazování definitivně systemisovaných míst v čl. IV. zák. č. 306/20.
O stížnosti nss uvážil:
Na sporu je otázka, zda měst. škol. výbor jako oprávněný presentator mohl po zákonu na uvedené místo presentovati učitele M., ačkoliv jde o místo vypsané s předností pro ženy, a to vzhledem k tomu, že učitel M. je legionářem a má při stejné kvalifikaci delší služ. dobu než učitelka P., mohla zároveň se vykázati jinými pozoruhodnými okolnostmi, anebo zda vykonaná presentace odporuje zákonu a zda proto právem nebyla školskými úřady schválena.
Čl. IV. zák. č. 306/20, který upravuje jmenování učitelů na místa definitivně systemisovaná zřetelem na služ. stáří a kvalifikaci, resp. v druhé řadě na rodinné poměry, obtíže dosavadní služby a zdrav. stav uchazečů, stanoví ve své třetí větě, že »učitelům legionářům a vál. invalidům jest (budiž) dávati přednost »v případech zvláště pozoruhodných, zejména pak za okolností jinak stejných.«
Jelikož žadatel M. má při kvalifikaci stejné (dobré) značně delší služební dobu než uchazečka P. a jelikož škol. úřady nepopírají u učitele M. existentních okolností, na které měst. škol. výbor v řízení poukazoval a ve stížnosti poukazuje (dlouhá služba v místě, rodinné poměry), bylo by zajisté lze spatřovati v uvedených okolnostech (legionářská vlastnost, delší služ. doba atd.) důvod, pro který by s hlediska toliko čl. IV. zák. 306/20 slušelo dáti učiteli M. přednost před uchazečkou P., takže by vykonaná presentace byla s hlediska pouze zák. 306/20 správná a úřady by s hlediska tohoto zák. neměly příčiny vykonanou presentaci neschvalovati.
Důvod pro neschválení presentace neshledává žal. úřad ovšem taky v předpisech čl. IV. zák. č. 306/20, nýbrž výlučně v předpisech § 10 zák. 226/22. Cit. předpis stanoví v odst. 1., že » veškerá místa literních učitelů na školách občanských se zřizují bez určení pohlaví. ...«. Podle odst. 2 téhož § jest při »obsazování míst literních učitelů dbáti toho, aby polovina všech míst na každé škole byla obsazena učiteli a polovina učitelkami. ...«, při čemž pak zákon dává ještě zvláštní ustanovení v příčině míst vybývajících při počtu lichém a míst správců a ředitelů škol (srovnej též odst. 4 téhož §). V odstavci třetím stanoví pak § 10 cit. zák., že »orgán, jemuž přísluší rozepsati konkurs na def. místo učitelské . ...« má »rozhodnouti s konečnou platností a v konkurse vysloviti, kterému pohlaví náleží při obsazování místa přednost, aby vyhověno bylo zásadě vyslovené v předešlém odstavci.«
Tyto předpisy zák. jsou již podle svého znění povahy zcela kogentní a všeobecné, a měla jimi — jak zřejmo též z vývodů důvodové zprávy — vyčerpávajícím způsobem a odchylně od dosavadního stavu (srovnej zejména §§ 104 a 113 def. řádu škol. z roku 1905), zavdávajícího podnět ke stálým stížnostem a průtahům v řízení obsazovacím, býti nově upravena otázka kompetence mužů a žen na vypsaná místa učitelská. Že takový byl úmysl zákonodárce, plyne zejména též z toho, že zákon sám v § 10 odst. 6 a 7 stanovil výjimky ze všeobecné platnosti zásad shora uvedených (odst. 2 až 5 § 16), z čehož je tudíž zřejmo, že zákonodárce si jiných úchylek než tam uvedených nepřál.
Když pak mimo to zák. č. 226/22 v § 19 ještě výslovné prohlásil derogaci zákonů starších, a když ovšem zákonodárce, vydávaje zákon č. 226/22, dobře znal předpisy čl. IV. zák. 306/20 a potíže a průtahy, které z jeho předpisů vznikají při obsazovacím řízení, nutno míti za to, že předpis poslední věty čl. IV. zák. 306/20, byl alterován ustanoveními § 16 zák. 226/22, takže od účinnosti zák. č. 226/22 platí ovšem výhoda přiznaná učitelům legionářům a vál. invalidům v čl. IV. větě 3 zák. 306/20 beze změny již jenom při ucházení o místa určená a vypsaná podle § 10 zák. 226/22 s předností pro muže; odporuje tudíž zákonu (§ 10 zák. 226/22) presentace uchazeče — muže, třeba legionáře s delší služ. dobou a se zvláštními pozoruhodnými okolnostmi, na místo určené pro učitelky a vypsané s předností pro ženy, jestliže mezi uchazeči je učitelka podle jinakých předpisů na místo ono kvalifikovaná.
Za tohoto stavu věci shledal nss, že postup žal. úřadu vyhovuje zákonu a nebylo proto již třeba, aby nss posuzoval daný případ také ještě s hlediska předpisů prov. nař. k zák. č. 226/22, totiž § 17 vl. nař. č. 64/1925, ani aby nss zkoumal, zda a do jaké míry ustanovení cit. § 17 jsou se zákonem ve shodě.
Na výkladu, který nss právě dal předpisu § 10 zák. č. 226/22 a jeho poměru k čl. IV..zák. 306/20, nemohou nic měniti vývody stížnosti, které se snaží dovoditi opak, tvrdíce zejména, že výhoda přiznaná legionářům v čl. IV. větě 3 zák. 306/20 — jsouc stanovena bez omezení — platí pro všechna místa, ať jsou určena pro kompetenci mužskou nebo ženskou a že kdyby zákon 226/22 této výhody legionářů se byl chtěl dotknouti, byl by musil výslovně tak stanoviti. Neboť, jak již uvedeno, předpis § 10 zák. 226/22 je zcela všeobecný, připouští jen výjimky tam stanovené, a kdyby jakýkoliv vliv jeho na ustanovení čl. IV. zák. 306/ 20 měl býti vyloučen, byl by zákon musil výslovně tak naříditi.

Citace:

č. 7299. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 715-717.