Č. 829.

Bursovní věci: I. * Pravidelná shromáždění, jež se sice konají za účelem obchodování v místnostech povolené bursy, ale mimo čas bursovní, považovati jest za nepovolenou bursu dle § 1 zák. ze dne 1. dubna 1875 č. 67 ř. z. — II. * Ke skutkové povaze přestupku § 1 zák. ze dne 1. dubna 1875 č. 67 ř. z. se nevyžaduje, aby ten, kdo byl přestupkem tím uznán vinným, skutečně uzavřel nějaký obchod na nedovolené burse, nýbrž stačí pouhé účastenství na takové burse.

(Nález ze dne 27. dubna 1921 č. 5115.)
Věc: Bedřich F. a soudruzi v Praze (adv. Dr. Líbal z Prahy) proti zemské správě politické v Praze stran trestního nálezu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dle oznámení bursovního komisaře pražské bursy zastihl týž dne 19. ledna 1920 prvních sedm stěžovatelů před zahájením oficielní bursy v bursovní místnosti pražské bursy mezi jinými četně shromážděnými osobami, které obchodovaly s hodnotami na pražské burse neznamenanými. Dne 20. ledna 1920 zastihl v podobném shromáždění stěžovatele Bohuslava D. a Františka H.
Stěžovatelé, byvše u magistrátu města Prahy vyslechnuti, udali, že se sice účastnili shromáždění v místnosti bursovní, v němž před zahájením bursy se obchodovalo, že však žádný z nich nebyl bursovním komisařem přistižen při obchodování.
Nálezem magistrátu města Prahy uznáni byli všichni stěžovatelé vinnými přestupkem § 1 zák. ze dne 1. dubna 1875 č. 67 ř. z., jehož se dopustili účastenstvím na nedovolené burse a byli odsouzeni každý k pokutě 1000 K, v případě nedobytnosti na 14 dnů do vězení. V důvodech poukázáno jest na to, že doznali se, že se před zahájením oficielní bursy súčastnili v t. zv. kulise, jak je uvedeno v oznámení bursovního komisaře.
Odvolání stěžovatelů bylo naříkaným rozhodnutím žalovaného úřadu zamítnuto, poněvadž skutková povaha přestupku je dána.
Nejvyšší správní soud založil své rozhodnutí na těchto úvahách:
Žalovaný úřad shledal skutkovou povahu přestupku § 1 zák. ze dne 1. dubna 1875 č. 67 ř. z. stejně jako úřad I. stolice v tom, že stěžovatelé v bursovní místnosti pražské bursy súčastnili se shromáždění, které tam před zahájením oficielní bursy, tedy mimo stanovené hodiny bursovní obchodovalo s papíry na burse té neznamenanými. Stížnost popírajíc, že by stěžovatelé byli uzavřeli také nějaké obchody, vidí nezákonnost naříkaného rozhodnutí především v tom, že žalovaný úřad shromáždění za účelem obchodování s papíry na povolené burse, třeba mimo hodiny bursovní komorou stanovené a třeba s papíry na burse té neznamenanými, pokládá za bursu nepovolenou (pokoutní) a dovozuje, že byla-li pražská bursa zřízena s povolením příslušných ministerstev, je již tím každé shromáždění v místnosti bursovní, komorou k obchodování určené, bursou dovolenou čili že v místnosti povolené bursy nemůže se utvořiti bursa nepovolená.
Názor ten neshledal nejvyšší správní soud správným.
Zákon ze dne 1. dubna 1875 č. 67 ř. z. uvádí, že ke zřízení bursy je potřebí povolení miniserstva financí a obchodu po slyšení obchodní a živnostenské komory. Pojem bursy zákon neuvádí, ale nelze pochybovati o tom, že má na mysli pojem, jak byl stanoven naukou, zejména národohospodářskou. Dle toho jest bursa místem, na němž se shromažďují obchodníci, dohodci a jiné osoby při obchodování zúčastněné, v určitém místě bydlící, pravidelně t.j. v určitou dobu, aby se domluvili na různých operacích obchodních, je zahájili a obchody uzavírali. Bursou je však i shromáždění osob těch za uvedeným účelem.
Zákon citovaný uváděje v § 1, odst. 2, že burs nepovolených (pokoutních) nemá býti, měl zajisté na mysli shromáždění ve smyslu svrchu uvedeném a vyslovil, že ten, kdo na takové nepovolené burse t. j. nepovoleném shromáždění měl účastenství, bude potrestán.
Pražská bursa jest ovšem bursou povolenou a jest tedy místem, na němž se mohou konati povolená shromáždění za účelem provádění obchodů s cennými papíry. Ale za taková povolená shromáždění, tedy bursu povolenou, lze dle názoru nejvyššího správního soudu pokládati jen bursu t. j. shromáždění, konané ve dny a v hodiny ustanovené bursovní komorou. Neboť § 3 cit. zák. ustanovuje, že bursovnímu řízení (při pražské burse tedy bursovní komoře) přísluší vydávati předpisy k upravení obchodu na burse v mezích zákona a ustanovovati zvláště čas bursovní. Dle § 8 stanov pražské bursy ustanovuje také komora bursovní dny a hodiny pro shromáždění bursovní a oznamuje se začátek i konec každého shromáždění bursovního zvoncem.
Je-li tedy povinností bursovní komory stanoviti určité hodiny pro bursovní shromáždění a stanovila-li je, pak dojista za povolené shromáždění lze považovati jen to shromáždění, které se koná v těchto určených hodinách. Měl-li pak zákon, mluvě o nepovolených bursách na mysli nejen místo, kde se bursa koná, nýbrž i shromáždění samo — a že tomu tak je, není pochybným — pak za nepovolenou bursu sluší dojista považovati i takové shromáždění čili bursu, které koná se v místnostech bursy povolené, ale nikoli v hodinách bursovní komorou pro shromáždění bursovní stanovených.
Správnost tohoto stanoviska plyne i ze všeobecných úvah o účelu burs a státním dozoru nad nimi. Účel, který bursy sledují, jest, aby obchod byl koncentrován, a tím usnadněn a uspořádán a aby umožněno bylo konstatování důležitých pravých kursů, na nichž má zájem obecenstvo mimo bursu stojící. Proto stanoví § 8 cit. zák. bursovního, že mají každý den bursovní po skončení bursy pod dohledem bursovního komisaře vyhledati se kursy věcí na burse prodaných podle jednání od dohodců obchodních po čas bursovní uzavřených, a podle dat, o nichž dohodcové u vykonávéní svého úřadu nabyli vědomosti. Koncentrace obchodu byla by zmařena, kdyby bursa, konaná na povolené burse mimo hodiny pro shromáždění bursovní určené, měla býti považována za bursu povolenou a stejně zmařen by byl i účel konstatování pravých kursů. Obchody uzavřené mimo čas k shromáždění bursovnímu určený vypadají z úvah o kursech a tím by úřední list kursovní, jenž má býti dle § 8, odst. 2 bez prodlení ve známost uveden, neposkytoval vůbec pravého obrazu, jaký výsledek mělo obchodování. To mluví pro názor, že i bursa s papíry na burse znamenanými, konaná v místnosti bursovní, ale mimo hodiny k shromáždění ustanovené, považována býti musí za bursu nepovolenou.
Bursy povolené jsou dále pro dalekosáhlý svůj význam národohospodářský a státně-finanční postaveny pod dozor státní a, jak zákon v § 1 praví, pod zvláštním řízením bursovním. Pro výkon dozoru státního ustanoven zvláštní bursovní komisař, pro řízení pražské bursy stanovena bursovní komora. Povinností orgánů těch jest dbáti toho, aby všechny předpisy o bursách byly přesně zachovávány, a tu jest zcela přirozený požadavek, že musí býti orgánům těm dána příležitost, aby na burse t. j. při shromáždění bursy byli a mohli býti přítomni. Dozor takový by se však stížil, ba znemožnil, kdyby byl správným názor stížností hájený, že každé shromáždění (bursa) v místnosti povolené bursy již proto, že se koná v takové místnosti, je bursou povolenou. Z důvodu nutnosti tohoto dozoru, jímž jak státu tak veřejnosti zaručena býti má určitá garancie, nutno proto považovati za bursu povolenou jen takovou, která koná se v místnostech bursy povolené a v hodinách k tomu určených.
Ustanovení času bursovního, t. j. určitých hodin pro bursovní shromáždění komorou bursovní, nelze z důvodů těch pokládati za pouhé nařízení pro zachování pořádku na burse, vydané ve smyslu § 17 cit. zák. — ježto tento předpis mluvě o jednání a obchodech na burse, jichž chod formální blíže upravovati má komora bursovní svými pořádkovými předpisy, nemůže míti již dle své povahy na mysli jinou bursu, než bursu oficielní, t. j. bursu ve stanovených hodinách konanou.
Stížnost dovozuje ovšem, že slovo »pokoutní« bursa, jehož zákon užívá v § 1, příčí se pojetí nedovolené bursy ve smyslu hořejších vývodů, leč neprávem. Zákon rozeznává bursy povolené a nepovolené a rozumí se slovem bursa netoliko místo, kde se shromáždění koná, nýbrž i shromáždění ono samo. Klade tedy proti sobě shromáždění povolená a nepovolená. Slovo »pokoutní« uvedeno jest pouze v závorce a má tu zákon na mysli jen úkaz nejobyčejnější, že takové nepovolené shromáždění scházívá se na místě tajném, tedy pokoutně. Nelze však ze slova toho dovozovati, že by jen takové tajné neb utajované shromáždění mohlo býti považováno za bursu nepovolenou.
Jestliže tedy v bursovní místnosti pražské bursy mimo hodiny pro bursovní shromáždění určené konána byla shromáždění, jichž účelem bylo obchodování s cennými papíry, pak sluší dle názoru nejvyššího správního soudu shromáždění ta považovati za bursu nepovolenou a účastenství na burse takové stíhati dle § 1 zák. ze dne 1. dubna 1875 č. 67 ř. z.
S jakými papíry bylo na takové nepovolené burse obchodováno, nepadá na váhu, poněvadž nepovolená bursa nestává se povolenou, i kdyby se na ní obchodovalo s papíry na povolené burse znamenanými. Jsou tudíž bezpředmětné vývody stížnosti, které dovozují, že shromáždění ono nelze považovati za bursu nepovolenou jen proto, že se tam obchodovalo s papíry neznamenanými, poněvadž nejvyšší správní soud neshledává shromáždění ono bursou nepovolenou vzhledem k předmětu, s nímž tam obchodováno, nýbrž proto, že konalo se mimo hodiny pro shromáždění bursovní určené.
Naříkané rozhodnutí, jež považovalo shromáždění ono za bursu nepovolenou, odpovídá tedy zákonu a námitka stížnosti v tom směru nezákonnost naříkaného rozhodnutí vytýkající je tedy bezdůvodnou.
Stížnost namítá dále, že stěžovatelům obchodování ve shromáždění onom vůbec dokázáno nebylo, a vidí v tom další nezákonnost.
Zákon ze dne 1. dubna 1875 č. 67 ř. z. nestíhá však pouze uzavírání obchodů na bursách nepovolených, nýbrž stíhá toho, kdo by v takových bursách měl účastenství. To odpovídá i povaze věci. Neboť obchody na bursách regulují se poptávkou a nabídkou, uzavírání obchodů takových a úprava cen jsou odvislé od míry nabídek a poptávek a tato řídí se počtem účastníku. Zákon, zapověděv nepovolené bursy, stíhá proto trestem nejen ty, kdož na burse nepovolené prodali neb koupili, nýbrž i ty, kdož se bursy takové zúčastnili, t. j. zejména přítomností svou, nabídkou i poptávkou na utváření obchodu při burse takové vliv měli neb i míti mohli.
Stěžovatelé při výslechu svém u úřadu I. stolice nepopřeli, že se shromáždění ze dne 19. ledna 1920 resp. 20. ledna 1920 zúčastnili a pozastavili se pouze nad tím, že ostatní účastníci nebyli spolu oznámeni. Tvrdili pouze, že účastenství to není účastenstvím na burse »pokoutní«. Ani v odvolání a ve stížnosti na nejvyšší správní soud podané účastenství to nepopřeli a namítali pouze, že neuzavřeli obchodů. Námitka ta jest však, jak svrchu uvedeno, bezdůvodnou, poněvadž skutková povaha přestupku, jímž stěžovatelé byli uznáni vinnými, nevyžaduje toho, aby účastníci na nedovolené burse obchod nějaký skutečně uzavřeli. Proto je však bezdůvodnou i výtka neúplnosti řízení, kterou stížnost vidí v tom, že nebylo zjištěno, zda stěžovatelé skutečně obchodovali.
Shledaly-li administrativní úřady právem v činech stěžovatelů přestupek § 1 zák. ze dne 1. dubna 1875 č. 67 ř. z., pak byly také příslušny k vydání svých rozhodnutí a jest i námitka nepříslušnosti úřadů správních ve stížnosti vznesená bezdůvodná.

Citace:

č. 829. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 509-513.