P. N. Miljukov: Národnost, její vznik a vývoj. Politická knihovna, řada II. kniha XI. Preložil Josef Veverka, s doslovem Jana Slavíka. V Praze, 1930. Nákladem »Orbis«, 8°. Stran 176. Cena 36 Kč. — Jest správné, že nakladatelství »Orbis« zařadilo Miljubivovu knihu do své knihovny politické a nikoliv vědecké; neboť pro vědu jest příliš diletantská a spojuje příliš nahodile různorodé prvky po nechvalném způsobu některých sociologů, hlavně amerických. Jako politická kniha jest nejen velmi případným a jistě originelním příspěvkem k oživlé diskusi o nacionalismu, ale vyniká i nad úroveň podobných děl svou vážnou snahou po vědecké objektivitě, již předčí jinak vtipnější knihy podobného druhu jako na př. Wellsovy Dějiny světa, libující si někdy příliš okázale v kácení starých model.
V předmluvě doznává autor loyálně, že není odborníkem v celé řadě vědeckých oborů, jichž data jsou nutná pro vybudování vědeckého výkladu o národnosti. Nezabývá se totiž pojmem národnosti z jednotného hlediska, nýbrž v 1. dílu, kde jedná o vzniku národnosti, zabývá se nejdříve politickými ideologickými soustavami (stanovisko kosmopolitické, nacionalistické a internacionalistické), dále uvádí o národnostní otázce názory anthropologů, ethnografů, sociologů atd. s četnými odkazy na literaturu. Jak jsme již uvedli, nespočívá cena knihy v těchto výkladech, nýbrž pozoruhodnou ji činí četné postřehy a myšlenky, které ještě v literatuře o nacionalismu se zřídka vyskytly nebo nebyly aspoň rozvedeny. Nacionalismus vystupuje jako obecné heslo politické, jako program teprve v době francouzské revoluce. Ale »národ« racionalistické i rousseau-ovské filosofie jest něco zcela jiného než »národ« romantiků německých. Tam to jest uvědomělý, vládnoucí lid, nacionalismus jest podkladem programu demokratického nebo aspoň osvícenských reforem, zde jest národ mystickou, morální osobou (asi podobně jako Hegelův stát), nacionalismus jest podkladem programu theokratického. Pojem národnosti byl pak měněn i pod vlivem darvinismu, který zejména jest východiskem rasových teorií. Autor dokazuje, že národnost jest produktem lidské společnosti, jako stát, církev atd., staví se tedy vědomě proti romantismu, neuznává tajemnou duši národa, neuznává morální sankci, které se dostává všem lidským počinům, jen když jsou vpravdě »národními«.
Druhá část knihy jedná o národnostní otázce v Rusku. Jest přirozeně nejdůkladnější a také mnohem jednotnější než první: zde mluví slavný kulturní historik Miljukov. Lze vytknouti snad jen některé drobnější historické nepřesnosti, na př. podceňuje příliš persekuce ruských Arménů za vlády Alexandra III. a podezírá nespravedlivě Salisburyho úplně ve smyslu bývalé ruské oficielní dějepravy. Zajímavou se kniha stává zejména tam, kde může podávati autor své osobní zkušenosti o snaze cizích národů v bývalé ruské říši po sebeurčení; ačkoliv totiž Rusko bylo ve válce spojencem západních velmocí, našli zástupce těchto národů ve svých emancipačních snahách u nich přece dosti porozumění i v této době.
Slavíkův doslov obsahuje krátké ocenění Miljukovy osobnosti.
Překladatel dopustil se některých nepřesností (kooperativy místo družstva, str. 156, Krživickij místo Krzywicki, str. 142 a pod.).
Dr. Čakrt.