NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 11332.

Školství. — Zaměstnanci veřejní: I. * Organisačním statutem, vydaným pro české vysoké učení technické v Praze na základě usnesení vlády z 20. srpna 1920 výnosem min. škol. z 1. září 1920 č. 53250, nebyly zrušeny předpisy dřívější, upravující postup při jmenování asistenta na zemských polytechnických ústavech, nyní na vysokém učení technickém v Praze. — II. * Ustanovení asistenta na českém vysokém učení technickém v Praze (tedy i na vysoké škole obchodní) jest za předpokladu splnění ostatních náležitostí (§ 138 plat. zák. č. 103/1926 Sb.) perfektním teprve tehdy, bylo-li příslušné usnesení profesorského sboru potvrzeno ministerstvem školství a národní osvěty.
(Nález ze dne 6. června 1934 č. 11663.) Věc: Ing. Miloslav J. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty o počátek služebního poměru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 9. prosince 1931 žádal děkan vysoké školy obchodní v Praze na základě usnesení profesorského sboru této školy a se zřetelem k výn. min. škol. z 5. srpna 1931, aby bylo povoleno dnem 3. ledna 1932 nově obsaditi (resp. udělen předchozí souhlas k tomu) systemisované místo asistentské při ústavu soukromého práva na této vysoké škole, které se uprazdňuje odchodem dosavadního asistenta. Žádost odůvodňována rozsahem agendy ústavu, počtem posluchačů a nutnou pomocí při právním praktiku a semináři; z toho také plyne, že o restrikci tohoto místa nelze uvažovati. — Toto místo asistentské bylo systemisováno výnosem min. škol. z 24. listopadu 1927 v I. služební skupině.
Usnesením profesorského sboru vysoké školy obchodní ze 17. prosince 1931 ustanoven na místo to v I. služební skupině na dobu od 1. ledna 1932 do 31. prosince 1933 Ing. Miloslav J., prokazující II. stát. zkoušku na vysoké škole obchodní, státní zkoušku historicko-právní na Karlově universitě a zkoušku učitelské způsobilosti na obchodních akademiích. St-l místo to ve smyslu cit. usnesení nastoupil dne 2. ledna 1932 a od té doby je nepřetržitě zastává, jak dosvědčuje příloha stížnosti (potvrzení o služebním poměru, vydané děkanem vysoké školy obchodní ze 14. listopadu 1932).
Přípisem děkanství vysoké školy obchodní ze 4. února 1932 bylo pak urgováno vyřízení podání z 9. prosince 1931 a přípisy ze 14. března, 19. dubna, 24. května a 2. června 1932 urgováno schválení ustanovení st-le asistentem od 1. ledna 1932, od kdy je již ve službě, jak o ně žádáno bylo podáním z 29. prosince 1931; při poslední urgenci bylo upozorněno na to, že jinak hrozí posluchačům III. reorganisovaného ročníku ztráta semestru, ježto přednosta ústavu by odepřel testování, nemoha sám kontrolu zmoci.
Dne 28. července 1932 vydalo pak min. škol. zemskému úřadu v Praze výnos tohoto znění: »Min. škol. dává souhlas k přijetí asistenta Ing. Miloslava J. na uprázdněné systemisované místo od 1. července 1932 a zmocňuje tamní úřad k dalšímu opatření.«
Zem. úřad v Praze vydal na to výměr z 27. srpna 1932, adresovaný »Ing. Miloslavu J., asistentu vysoké školy obchodní českého vysokého učení technického«, tohoto znění: »Min. škol. schválilo výnosem z 28. července 1932 k usnesení profesorského sboru ze 17. prosince 1931 Vaše ustanovení asistentem při ústavu soukromého práva českého vysokého učení technického v Praze vysoké školy obchodní na dobu od 1. července 1932 do konce prosince 1933 v II. služební skupině. Podle §§ 90 a násl. a § 141 plat. zák. přísluší Vám od 1. července 1932 do konce června 1933 ročně remunerace I. stupně 12600 Kč po srážce pensijního příspěvku ročně 504 Kč, od 1. července 1933 do konce prosince 1933 ročně remunerace II. stupně 13800 Kč po srážce pensijního příspěvku ročně 552 Kč. Účtárna se současně poukazuje, aby Vám vyplácela tento služební plat v měsíčních předem splatných lhůtách předepsaným způsobem. Zároveň se vybízíte, abyste se dostavil k panu děkanovi k složení služebního slibu. Proti výměře služebního platu můžete se odvolati k min. škol. spisem podaným u zem. úřadu v Praze do 15 dnů.«
Maje uvažovati o stížnosti podané do rozhodnutí min. škol. z 28. července 1932, musil nss především zkoumati legitimaci st-lovu k dnešní stížnosti.
Posuzuje tuto otázku s hlediska spisů žal. úřadem předložených a přes vyzvání nss-u dále nedoplněných, jakož i s hlediska odvodního spisu a přílohy stížnosti (potvrzení děkanátu o služebním poměru st-lově ze 14. listopadu 1932), musel nss především konstatovati, že mezi stranami je nesporno, že st-l byl usnesením profesorského sboru vysoké školy obchodní ze 17. prosince 1931 ustanoven asistentem na systemisované služební místo I. skupiny při ústavu soukromého práva na vysoké škole obchodní, uprázdněné dnem 1. ledna 1932 odchodem býv. asistenta a že místo to dne 2. ledna 1932 skutečně nastoupil a od té doby zastává. Odvodní spis žal. úřadu tyto skutečnosti také nejen nepopírá, ale i sám připouští a nepopírá dále, že st-l byl i o tomto ustanovení vůbec vyrozuměn (bez ohledu na to, jakým způsobem).
Při těchto nepopřených skutečnostech nutno při nejmenším již s hledisek procesních zásadně připustiti stížnost st-le, hájícího porušení jeho subj. práv, jež mu podle jeho názoru vznikla z jeho ustanovení profesorským sborem, o němž byl nějak vyrozuměn, a z jeho nastoupení a zastávání služby ve smyslu usnesení tohoto sboru.
Naproti tomu nebylo by možno připustiti stížnost, pokud by snad chtěla hájiti porušení případných práv profesorského sboru vysoké školy obchodní, poněvadž k hájení takových případných práv byl by oprávněn sbor, o jehož práva se jedná. Ostatně z pouhé zmínky stížnosti o porušení též subj. práv profesorského sboru, jaksi mimochodem uvedené, nedá se ani souditi, že by stížnost takový úmysl měla, zvláště když zmínku tu nijak dále neprovádí a v dalším se k ní již ani nevrací.
V dalším pořadu bylo by zkoumati otázku, byl-li žal. úřad k vydání nař. rozhodnutí příslušným. Tuto otázku nutno ovšem nss-u zkoumati nejen k námitce stížnosti, ale i z moci úřední, z čehož však plyne, že nss se při tomto zkoumání nemůže omeziti pouze na normy, jichž se dovolává na jedné straně stížnost a na druhé straně odvodní spis žal. úřadu, nýbrž nutno přihlédnouti i k tomu, zda snad jiná, stranami nedovolaná norma neposkytuje základ pro kompetenci žal. úřadu. Po této stránce bylo by pak uvážiti toto:
Nař. rozhodnutí vyslovilo souhlas k přijetí st-le na uprázdněné systemisované místo asistenta vysoké školy obchodní. I když pak zem. úřad ve svém intimátu užil jiných slov, uváděje, že min. škol. »schválilo k usnesení profesorského sboru ustanovení« st-le asistentem, je přece jen zřejmo, že jednalo se tu o postup při ustanovování asistenta vysoké školy technické.
V tomto směru ustanovuje pak i stížností dovolaný zák. z 31. prosince 1896 č. 8 ř. z. z r. 1897 ve svém § 3 toto: »Předpisy zvláštními budou určeny podmínky kvalifikační a modality, za kterých asistenti a konstruktéři budou ustanovováni.«
Prov. nař. z 1. ledna 1897 č. 9 ř. z., stížností rovněž dovolané, pak ve svém § 4 stanoví: »Co se týče ustanovování asistentů a konstruktérů při vysokých školách technických...., platnost budou míti předpisy dosavadním.«
Z toho je tudíž zřejmo, že ani zák. č. 8/1897 ř. z. ani cit. nař. nechtělo — pokud jde o vysoké školy technické — na dosavadních předpisech nic měniti a že tyto spíše naopak doznaly sankce zák.
Takovým cit. zákonem a nařízením uznaným »zvláštním« a »dosavadním předpisem« s hlediska vysoké školy technické v Praze, o jakou v daném případě jde, byl i organisační statut polytechnických zemských ústavů v Praze, vyhlášený a upravený na základě zmocnění panovníkova výnosem býv. rak. min. vyuč. z 29. dubna 1869 č. 3331 (vyhl. č. 73/1869 z. z. čes.) ve znění (pokud jde o jeho §§ 10 a 13) výnosů ze 16. června 1874 č. 8081 a z 29. srpna 1879 č. 13568.
Podle § 17 odst. 2 tohoto statutu jmenuje profesorský sbor na návrh profesora a s výhradou potvrzení zem. výboru asistenty na 2 roky. S tímto ustanovením pak plně koresponduje i ustanovení § 21 téhož statutu, podle něhož je zem. výboru vyhraženo právo potvrzování volených asistentů. K tomu přistupuje ještě další ustanovení § 22 lit. C) cit. statutu, podle něhož »...jmenování a placení asistentů...., jest ponecháno zem. výboru«.
Z těchto ustanovení je tedy při nejmenším zřejmo, že i když profesorské sbory jmenovaly asistenty, jmenování to podléhalo vždy vyššímu potvrzení, z čehož se dále podává, že orgán, jemuž takové potvrzení bylo vyhraženo, měl určitou kompetenci (bez ohledu zatím na její obsah a rozsah) při ustanovování takových asistentů. Při tom nebylo již ani třeba v této relaci zabývati se blíže poměrem mezi §§ 17 a 21 na straně jedné a § 22 na straně druhé.
Podobně tomu bylo i u německé vysoké školy technické v Brně — ústavu státního — kde § 6 odst. 3 organ. statutu, vydaného zák. č. 92/1873 ř. z., stanovil, že asistenti jsou profesorským sborem jmenováni a ministru vyuč. k potvrzení oznamováni; po 4leté službě mohlo se však další ustanovení státi jen se svolením ministrovým.
Stejné ustanovení je i v § 65 org. stát. vídeňské vysoké školy technické, vydaného nař. z 20. února 1875 č. 6348 (věstník býv. rak. min. vyuč. č. 16), který podle výn. téhož min. z 26. září 1899 č. 2082 platil i pro českou vysokou školu technickou v Brně.
Po postátnění obou zemských ústavů pražských, k němuž došlo cís. rozhodnutím z 25. listopadu 1874 (výnos býv. rak. min. vyuč. ze 6. prosince 1874) přešla pak kompetence zem. výboru na min. vyuč., takže ohledně potvrzování asistentů, ustanovených na vysoké škole technické v Praze, nastal zde stejný stav jako na ústavě v Brně. Tento stav zákonodárství byl pak ve smyslu zák. č. 11/1918 Sb. převzat a stal se součástí právního řádu republiky.
Výnosem min. škol. z 1. září 1920 č. 53250, vydaným na základě usnesení vlády z 20. srpna 1920, byl pak vydán nový organisační statut (a to pouze) pro české vysoké učení technické v Praze. Podle § 18 tohoto nového statutu ruší se jím platnost všech předpisů, pokud se s ustanoveními nového statutu nesrovnávají. Počítal tedy i tento nový statut do jisté míry s předpisy dosavadními i nadále a bylo by jen přihlédnouti, zda tomu tak je i v otázce ustanovování asistentů. Leč otázky této nový statut se vůbec nedotýká, ji neupravuje, z čehož vyplývá, že dosavadní předpisy nemohou býti po této stránce v rozporu s novým statutem. Ani z § 5 lit. D (asistenti patří k učitelskému sboru) ani z § 9 (pravomoc sboru profesorského ve věcech členů učitelského sboru) nedá se nic takového vyčísti. Poněvadž tedy nový statut nemá žádného jasného ustanovení o postupu při jmenování vysokoškolského asistenta, ba ani jednací řád schválený podle § 17 org. statutu v sezení senátu vysoké školy technické dne 22. června 1921 zde žádného jiného východiska nepodává, dlužno vzhledem k ustanovení § 18 nového org. statutu (cf. slova »pokud se s nimi nesrovnávají) míti za to, že i nový statut v otázce ustanovování asistentů počítal s předpisy dosavadními, tedy s § 17 odst. 2, §§ 21 a 22 organisačního statutu z r. 1869 podle něhož — v důsledku pozdějšího postátnění ústavů dříve zemských — je, jak bylo již dovoděno, min. škol. vyhraženo právo potvrzování asistentů volených profesorským sborem (viz §§ 17 a 21 org. stát. z r. 1869 a § 9 statutu z r. 1920) na českém vysokém učení technickém.
Na tom nic nemění ani okolnost, že výnos min. škol. z 1. září 1920, jímž nový organ. statut byl vydán jako jeho součást, uvádí ve svém úvodu, že se dosavadní organisační statut z r. 1869 s předpisy jej doplňujícími zrušuje, neboť § 18 statutu pak vysvětluje rozsah tohoto zrušení, takže je zřejmo, že nešlo o zrušení totální, k čemuž ještě přistupuje, že předpisy původního statutu o ustanovování asistentů zůstaly v platnosti také cestou cit. již zák. č. 8/1897 ř. z. a min. nař. č. 9/1897 ř. z.
Za tohoto stavu, kdy tedy v uvedené otázce potvrzování asistentů sborem ustanovených nechtěl ani nový statut — jak plyne z jeho obsahu — přivoditi změny, nemusil se nss ani již zabývati otázkou poměru výnosu min. škol. z r. 1920 k výnosu býv. rak. min. kultu z r. 1869 s hlediska derogační schopnosti norem.
Na shora uvedeném stavu nezměnil však nic v otázce kompetence min. škol. při potvrzování asistentů sborem ustanovených na prvé dvouletí (jako je tomu i v daném případě) ani § 89 zák. č. 103/1926 Sb. a je názor stížnosti, jakoby tu šlo o výlučně taxativní omezení kompetence min. školství, již zásadně mylným. Jak patrno ze znění § 89 plat. zák. upravoval tento otázku, jíž se dotkl, jen všeobecně, což ani nebylo jinak dobře možno, kdyžtě zákonodárce musil zde počítati s různými stavy, zakládajícími se na normách různé povahy. Někde byl org. statut vydán zákonem (něm. techn. v Brně), jinde opět jen nař. min., vydanými případně na zákl. rozhodnutí panovníka a publikovanými event. v zem. zákonnících či věstnících min. Věcně pak někde nebylo vyššího potvrzení k ustanovení asistenta profesorským sborem vůbec třeba (srov. § 3 odst. 1 nař. č. 9/1897 ř. z.), jinde opět ano, a to za různých podmínek. Vzhledem k těmto různostem bylo v § 89 plat. zák. vysloveno jen nejnutnější minimum, společné všem úpravám, jichž platnost nebyla nadále také zásadně vyloučena. Cit. paragraf nemá pak vůbec ustanovení o postupu a kompetenci při jmenování asistenta na prvé resp. druhé dvouletí. Naopak ze slov »může býti ustanoven« v odst. 1 § 89 a ze slov »ustanovuje se zpravidla« a »ustanovení může býti obnoveno« je zřejmo, že zákon zde počítá s normami, které postup při takovém ustanovování upravují, nechtěje na tomto postupu nic měniti. Teprve pokud jde o další ustanovení po čtyřleté službě stanoví zákon potřebu »schválení« min., při čemž upravuje současně obsah a rozsah tohoto »schválení« a modifikuje tu v určitých směrech ustanovení dosud platná.
Je tedy ve smyslu § 89 plat. zák. i nadále postup ten, že pokud jde o ustanovení asistenta vysoké školy technické na prvé resp. druhé dvouletí, provádějí ustanovení příslušné profesorské sbory, že však podléhá ustanovovací usnesení profesorského sboru potvrzení min. škol.
Že tomu tak je, o tom svědčí i výnos min. škol. z 1. června 1928 č. 61000 o postupu při ustanovování asistentů, vydaný vzhledem k příslušným ustanovením plat. zák., kde se v bodě druhém odst. 1 počítá, pokud jde o ustanovení do prvých 4 let služby, nejen s právem profesorských sborů, ale i s kompetencí min. škol., jak o tom svědčí poslední věta tohoto odstavce: »Nedocílí-li se dohody, budiž věc předložena min. škol.«; bylo si tedy i zde min. své kompetence vědomo a nevzdalo se jí ani tím, že výkonem určitých funkcí pověřilo podle téhož výnosu zsp-ou.
Totéž co bylo již řečeno o vysoké škole technické vůbec, platí ovšem i pokud jde o asistenty na vysoké škole obchodní v Praze; škola tato, původně podle § 3 zák. č. 461/1919 Sb. do 1. října 1921 samostatný odbor při české vysoké škole technické a od té doby samostatná vysoká škola obchodní, pro niž do jejího osamostatnění měly podle nař. č. 529/1919 Sb. prozatím zásadně platiti předpisy o organisaci a studiích na vysokých školách technických, a na níž podle § 4 cit. zák. působí i asistenti, byla později podle zák. č. 103/1929 včleněna (§ 1) do svazku českého vysokého učení technického. Platí tudíž pro ni nejen ve smyslu těchto zákonných ustanovení, ale i ve smyslu lit. h) § 1 organ. statutu českého vysokého učení technického z r. 1920 stejná ustanovení, jako pro ostatní vysoké školy, jež obsahuje české vysoké učení technické v Praze, které jsou vypočteny v lit. a)—g) § 1 cit. org. statutu, a jimž zákony samy chtěly vysokou školu obchodní na roven postaviti.
Z uvedeného tedy plyne, že i v daném případě, kdy jednalo se o ustanovení asistenta na vysoké škole obchodní na prvé dvouletí, vykonávalo žal. min., vyslovujíc souhlas s ustanovením st-le asistentem, právem svou zákonnou kompetenci potvrzování volených asistentů na vysokém učení technickém v Praze. Plyne-li však kompetence ta z uvedených již norem, nemusel se nss v této relaci již zabývati otázkou, zda kompetence ta plynula by z poměru nadřízenosti a podřízenosti min. a akademických úřadů, po případě z usnesení vlády z 10. června 1931 o přijímání nových sil do státní služby, intimovaného všem vysokým školám výnosem min. škol. z 8. srpna 1931 č. 109581/31-IV., jakož i ze zák. č. 286/1924 Sb. a z odst. 2 § 64 úst. list. — předpisů to, dovolaných v odvodním spise žal. úřadu.
Po vyřešení otázky kompetence zbývalo by, pokud jde o předpoklady příslušnosti nss-u, zkoumati ještě otázku konečnosti nař. rozhodnutí s hlediska § 5 zák. o ss. Po této stránce mohl by — vzhledem k tomu, že jde o výrok úřadu ústředního — přijíti v úvahu jen předpis odst. 1 resp. 4 § 151 plat. zák. Leč z nař. rozhodnutí a i z jeho intimátu je zřejmo, že celým jeho obsahem bylo toliko vyslovení souhlasu s ustanovením asistenta, a že přes to, že současně byl stanoven i počátek služebního poměru odlišně od usnesení profesorského sboru a že tato skutečnost působí i na výměru služebních příjmů st-lových, nebyly jím a také ani nechtěly býti upravovány požitky st-lovy; to patrno je i z toho, že úprava taková stala se teprve výměrem zem. úřadu u příležitosti intimace napadeného rozhodnutí. Tato úprava však není a ani by nemohla býti předmětem dnešního sporu. Je tedy i po této stránce příslušnost nss-u dána a bylo by přejíti k meritu sporu.
Po této stránce bylo by uvážiti, že předpokladem úspěšnosti stížnosti přes nss-em je, že došlo k porušení subj. práv a tudíž v prvé řadě, že je tu vůbec možná existence takových práv, která by pak mohla býti porušena. Stížnost tvrdí porušení takových práv a dovozuje, že práva ta vznikla st-li z jeho ustanovení profesorským sborem ze 17. prosince 1931, z něhož, byv o něm orgány vysokoškolskými zpraven, nabyl st-l po názoru stížnosti nároku na to, aby byl považován za rite ustanoveného od termínu, uvedeného v cit. usnesení profesorského sboru. Bylo by tedy zkoumati, mohl-li st-l takového nároku skutečně nabýti.
Není sporu o tom, že vysokoškolský asistent je státním zaměstnancem a že dále v daném případě šlo o prvé ustanovení ve státní službě, na něž však nemá nikdo stihatelného nároku (srov. Boh. A 9071/31). Propůjčování služebních míst děje se pak podle § 138 zák. č. 103/1926 Sb. formou dekretu, v němž sluší uvésti služební místo, které se propůjčuje, den, jímž se místo propůjčuje a úřední titul s místem spojený. Teprve doručením dekretu stává se propůjčení místa účinným.
Netvrdí-li tedy stížnost a není-li ani ze správních spisů soudu předložených patrno, že st-li byl skutečně doručen dekret s ustanovením od 1. ledna 1932 vyhovující předpisům § 138 plat. zák., pak nelze již zásadně mluviti o tom, že propůjčení místa stalo se účinným od 1. ledna 1932 a v důsledku toho o vzniku příslušných subj. práv st-lových.
Stížnost se ovšem dovolává toho, že st-l byl o usnesení profesorského sboru zpraven děkanem vysoké školy obchodní. Leč i kdyby tomu tak bylo, a i kdyby zpravení to mělo formální náležitosti § 138 plat. zák., nemohl by st-l ani z této intimace pro sebe nic vyvozovati, poněvadž — jak bylo již shora dovoděno — není profesorský sbor vysoké školy obchodní sám o sobě výlučně oprávněn k ustanovování asistentů, kdyžtě ve smyslu ustanovení §§ 17 a 21 statutu z r. 1869 podléhá příslušné usnesení profesorského sboru ještě potvrzení zem. výboru, resp. nyní min. škol., a kdyžtě podle § 22 lit C cit. statutu je jmenování a placení asistentů ponecháno témuž min. (dříve zem. výboru). Mají-li se totiž ustanovení §§ 17 a 21 na straně jedné a § 22 na straně druhé vyložiti tak, aby tu nebylo nějakého rozporu, dlužno ustanovením těm rozuměti jenom tak, že propůjčení služebního místa asistenta na vysoké škole obchodní vyžaduje ke své perfekci dvou projevů vůle činitelů k ustanovování povolaných. t. j. nejenom profesorského sboru, ale i min. škol. a že teprve projevem této druhé vůle se stane ustanovení a počátek služebního poměru účinným.
Je-li tedy stav ten, že jmenování asistenta českého vysokého učení technického (vysoké školy obchodní) v Praze není účinným, dokud nedojde i k vyjádření vůle min. škol., pak nemůže st-l z pouhé skutečnosti, že byl jen vyrozuměn o prvé části státní vůle ustanovovací, t. j. o usnesení profesorského sboru vysoké školy obchodní, ještě nic pro sebe vy- vozovati, protože akt jmenovací nestal se tím již perfektním. Nemohl tedy i st-l z pouhého vyrozumění děkanátu o usnesení profesorského sboru ze 17. prosince 1931 nabýti subj. práv na to, aby byl považován za rite ustanoveného ode dne 1. ledna 1932, a nemohlo pak ani nař. rozhodnutím, pozměnivším den počátku služebního poměru st-lova na 1. července 1932, dojíti k porušení takových subj. práv st-lových.
Za tohoto stavu neměl ovšem nss příčiny zabývati se otázkou, zda vůbec a pokud by snad profesorský sbor vysoké školy obchodní mohl úspěšně dovozovati porušení nějakých svých práv subjektivních a nezbývalo mu, než stížnost, tvrdící bezdůvodně porušení subjektivních práv st-lových, zamítnouti.

Citace:

Č. 11332. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1180-1187.