Č. 8317.

Honební právo (Čechy): Jaký vliv má rozdělení obce, složené z několika osad, na dvě obce samostatné co do další úpravy honebního území a co do dalšího trvání nájmu honitby v rozsahu dosavadním?
(Nález ze dne 19. prosince 1929 č. 23156.)
Věc: Výbor honebního společenstva v M. a Rudolf Š. v M. proti zemskému správnímu výboru v Praze o úpravu honebních poměrů a pronájem společenstevní honitby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Společenstevní honitby v místní obci M. a v přidělených osadách Ch. a P. byly hon. výborem, vzniklým dne 5. února 1918 volbou gruntovníků usedlých ve všech jmenovaných osadách, pronajaty dne 29. července 1923 jakožto celek Rudolfu Š., statkáři v M., na dobu ode dne 1. února 1924 do dne 31. ledna 1930; pronájem byl vzat na vědomí usnesením osk v L. z 21. září 1923.
Výměrem zsv-u v Praze ze 3. března 1926 byla dosavadní místní obec M. -Ch.-P. rozdělena na dvě samostatné místní obce M.-P. a Ch. Gruntovníci usedlí v Ch. zvolili si jakožto hon. společenstvo hon. výbor, kterouž volbu vzala osk v L. na vědomí usnesením z 30. listopadu 1926. Tento hon. výbor ch-cký se usnesl ve schůzi z 27. prosince 1926, pro- najati společenstevní honitbu v Ch. z volné ruky Josefu P. v Ch. za nájemné ročních 2 Kč 50 h z 1 ha. Proti tomuto usnesení podal dne 5. ledna 1927 odvolání svrchu jmenovaný nájemce honitby v M.-Ch.-P. Rudolf Š., neboť nabyl práva na vykonávání myslivosti na celé této honitbě pronájmem, na němž se usnesl společný hon. výbor v M.-Ch.-P. dne 29. července 1923 a jejž schválila osk 21. září 1923. Mimo to podal výbor hon. společenstva v Ch. dne 12. února 1927 u osk. v L. žádost, aby »souvislé pozemky držitelů pozemků obce Ch. v celkové výměře 474 ha, 90 a, 95 m2 byly uznány samostatnou společenstevní honitbou obce Ch. po rozumu § 4 česk. zák. hon. a aby o enklávě pana T. ze M. bylo zavedeno příslušné úřední šetření«. Osk výnosem z 23. února 1927 uznala, že souvislé pozemky držitelů osady Ch. mají více než 115 ha výměry (celkem 470 ha) a že tudíž držitelé tito tvoří společenstvo honební, kteréž má právo, vykonávati myslivost na svých pozemcích, a to ode dne 1. února 1927. Uznání toto bylo vysloveno »na základě žádosti hon. výboru v Ch. a z úřední moci na základě rozluky dosavadních obcí M.-Ch.-P., ve kterémžto svazku nebyla obec Ch. osadou po rozumu § 107 zříz. obec. Teprve rozlukou, povolenou vládou čsl. ve smyslu výměru zsv-u nabyla osada Ch. tohoto charakteru a tedy i charakteru osady podle § 4 zák. hon.«.
Dále vzala osk výnosem z 24. února 1927 na vědomí, že se hon. výbor v Ch. ve schůzi z 27. prosince 1926 usnesl, pronajmouti honitbu hon. společenstva v Ch. z volné ruky Josefu P. za cenu 2 Kč 50 h z 1 ha. Námitky Rudolfa Š., nájemce honitby v býv. katastrální obci M.-Ch.-P., osk zamítla, ježto osamostatněním osady Ch. a úpravou resp. zřízením honitby hon. společenstva v Ch., pouhým to důsledkem rozluky býv. jedné obce M.-Ch.-P. na dvě obce M.-P. a Ch., nastaly zde změny veřejnoprávní, jimž se musí poměr soukromý, jakýmž jest nájem honitby, přizpůsobiti.
Výbor hon. společenstva v M. odvolal se z rozhodnutí osk z 23. února 1927 i z 1. února 1927; nájemce honitby Rudolf Š. odvolal se z rozhodnutí osk z 24. února 1927.
Zsv v Praze zamítl nař. rozhodnutím výnosem ze dne 16. června 1927 jakožto bezdůvodná: 1. odvolání hon. výboru v M. z rozhodnutí osk z 23. února 1927, jímž bylo uznáno, že v osadě Ch. jsou splněny předpoklady společenstevní honitby podle § 4 zák. hon., 2. odvolání téhož hon. výboru a odvolání nájemce společenstevní honitby Rudolfa Š. z rozhodnutí osk z 24. února 1927, kterýmž byl vzat na vědomí pronájem této společenstevní honitby v Ch. z volné ruky na šestiletí 1927—1933. — — — — —
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Nař. rozhodnutí 1. potvrdilo výrok prvé stolice, že přísluší hon. společenstvu obce Ch. právo, vykonávati ode dne 1. února 1927 honitbu podle § 4 zák. hon. Dále 2. nař. rozhodnutí potvrdilo i výrok prvé stolice, pokud tato ponechala netknutým usnesení výboru hon. společenstva obce Ch., že se honitba společenstevní pronajímá z volné ruky Josefu P. na období šesti let čítajíc ode dne 1. února 1927. 3. Naproti tomu stran pozemků, které — jak později tvrdilo odvolání hon. výboru v M. — leží sice v katastru osady Ch., avšak náleží gruntovníkům m-ským a hraničí převážně se společenstevní honitbou m-skou, resp. o tom, mají-li, či nemají-li býti tyto pozemky »přikázány honitbě m-ské«, se nař. rozhodnutí nevyslovilo.
Ad 1. Nss vyslovil v nál. Boh. A 1086/1921 právní názor, že k společenstevní honitbě osady (§ 107 zříz. obec.) podle česk. zák. hon. nenáleží pozemky mimo hranice příslušné obce politické. Při tomto právním názoru trvá nss i tuto.
Zsv opřel své zamítavé stanovisko vůči nazírání stěžujícího si honebního výboru m-ského, jakoby myslivost, přiznaná ode dne 1. února 1927 hon. společenstvu v Ch., měla ve vlastnosti společenstevní honitby příslušeti hon. společenstvu v M., zejména též o důvod, že od okamžiku, kdy se staly Ch. samostatnou obcí místní (politickou), nemůže hon. společenstvu v jiné politické obci, t. j. M., příslušeti společenstevní honitba na pozemcích ocitnuvších se v území mimo její hranice jakožto politické obce. Ježto stížnost vůbec nebrojí proti předpokladu, že Ch. staly se před dnem 1. února 1927 samostatnou obcí politickou, úřad již z tohoto důvodu právem odmítl nárok stěžujícího si hon. společenstva m-ského na příslušnost pozemků, ležících v hranicích politické obce Ch., k společenstevní honitbě v M. Proto není potřebí přihlíželi ještě k další části odůvodnění nař. rozhodnutí, kdež se dovozuje, že vůbec, tedy i přede dnem 1. února 1927, kdy ještě Ch. nebyly samostatnou obcí politickou, po právu honitba na oněch pozemcích náležela hon. společenstvu v Ch., které byly osadou po rozumu § 4 cit. zák. a nenáležela tedy hon. společenstvu jiné osady, t. j. M. A není také třeba zabývati se námitkami stížnosti, pokud brojí proti tomuto předpokladu úřadu stran původní vlastnosti Ch. jakožto osady.
Stížnost po stránce, že byla vyslovena příslušnost sporných pozemků k honitbě ch-cké ode dne 1. února 1927, namítá, že osk učinila tak výrokem teprv z 23. února 1927, tudíž s působností zpětnou, což prý se příčí zákonu, poněvadž, nemohou-li zákony působiti zpět, nemůže tak působiti ani konkrétní rozhodnutí správní. Nss však neshledal, že by ve vytýkaném postupu úřadu slušelo spatřovati nezákonnost, neboť jde zřejmě o výrok osk, jež byla po rozumu § 23 cit. zák. hon. povolána jednak dozírati na dodržování předpisů jeho § 4, jednak spory v té příčině vzešlé rozsuzovati, a to výrok toho obsahu, co jest v konkrétním případě na základě daného skutkového stavu po zákonu právem, tudíž o výrok deklaratorní, a není pak v právním řadě pro to podkladu, že by výrok zmíněného způsobu nesměl se týkati posouzení poměrů z doby již minulé a směl posuzovati jen poměry buďto přítomné nebo budoucí. Ad 1. jest tudíž stížnost bezdůvodnou.
Pokud se dále stížnost obrací proti výroku úřadu ad 2. vytýkajíc mu nezákonnost i při eventualitě, že ch.-ckému společenstvu hon. ode dne 1. února 1927 příslušela po právu honitba podle § 4 zák. hon., a namítá především, že pacht s novým pachtýřem byl uzavřen za podmínek pro pána myslivosti nevýhodnějších, než byly podmínky pachtu původního, nemohl nss k tomuto bodu přihlédnouti, poněvadž žádný ze st-lů není stranou po této stránce legitimovanou. Jdeť o honební pozemky t. č. hon. společenstva ch-ckého, a případný nedostatek výhodnosti zužitkování honitby na nich, pro jakéž se rozhodl s hlediska § 13 zák. hon. k tomu povolaný hon. výbor ch.-cký, mohl by se případně dotknouti jen práv členů ch.-okého společenstva hon., nikoli však jiného společenstva hon., jemuž, jak svrchu dovoženo, ode dne 1. února 1927 již nepřísluší na oněch pozemcích právo honební a jež proto není percipientem úplat a výhod poskytovaných nájemcem; tím méně pak by se případně nevýhodný pro- nájem mohl dotknouti práv jiného nájemce, nezúčastněného na pronájemní smlouvě, uzavřené ch.-ckým výborem honebním s Josefem P.
Naproti tomu bylo třeba zabývati se obsahem stížnosti, pokud po uvedené stránce namítá, že po právu nemohlo býti netknutým ponecháno propachtování společenstevní honitby obce Ch. novému pachtýři Josefu P., poněvadž prý setrvalo v působnosti propachtování honitby na těchto pozemcích starému pachtýři Rudolfu Š., jemuž tato honitba byla dána do pachtu, jakožto součást někdejší spojené společenstevní honitby osad M., Ch, a P.
Stížnost tuto svou námitku opírá o tato různá hlediska: a) Oním původním pachtem prý byla pro stěžujícího si Rudolfa S. založena práva, která vzhledem k nastalé právní moci nelze rušiti, a to tím spíše, že byla již částečně konsumována. b) Zrušení nabytých práv stěžujícího si nájemce honitby by pro něho znamenalo i újmu majetkovou a příčilo by se zásadě ekvity. c) Zásada vytčená v nař. rozhodnutí, že se honitby pronajímají se samozřejmou výhradou všech změn hon. obvodu, k nimž dojde za pacht, období, neplatí prý v této všeobecnosti, zejména pak neplatí za stavu v konkrétním případě, kdy běží o zrněnu hon. obvodu nikoli tak, aby jisté jeho části snad byly odděleny, ježto na př. pro změny ve vlastnictví pozemků ztratily souvislost anebo byly obklíčeny, nýbrž tak, že má oddělená část státi se samostatnou, což prý nelze nazvati pouhou změnou hon. obvodu, i pro pachtýře závaznou, d) Přihlížejíc k předpisům §§ 17 a 47 zák. hon. měl prý úřad vyčkati s oddělením honitby na pozemcích v Ch. od komplexu propachtovaného Rudolfu Š. až do konce jeho pachtovní doby.
Nss neshledal se žádného z těchto hledisek námitku stížnosti odůvodněnou:
Ad a) vzniklo stěžujícímu si Rudolfu Š. právo na ponechání zpachtované honitby v jeho provozu, avšak jen vůči hon. společenstvu m.-skému resp. jeho výboru, jenž mu honitbu zadal, nikoli vůči novému pánu myslivosti, jímž jest hon. společenstvo ch.-ské, které jest v této relaci právním subjektem úplně samostatným, a o němž ani stížnost netvrdí, že by bylo právním sukcesorem ve smlouvu pronajímací; za tohoto stavu věcí jest arci i lhostejno, že stěžující si Rudolf Š. svůj pacht se společenstvem m.-ským již částečně zkonsumoval.
Ad b) nejde o námitku, jež by odvozovala svůj podklad z řádu právního, kdežto nss může přihlížeti jen k námitkám, uplatňujícím porušení práv zákonem zaručovaných.
Ad c) se stížnost nestaví proti názoru úřadu, že při pronajímání honitby platí zásada, že objekt pronájmu podléhá za nájemní doby případ- ným změnám, resultujícím z kogentních předpisů hon. zákona po té stránce, komu a v jakém rozsahu přísluší resp. zůstává právo myslivosti na pronajatých pozemcích. Že pak v konkrétním případu odpadnutím části komplexu ze staré honitby společenstevní k honitbě nově vzniklého hon. společenstva v Ch. nastalo zmenšení původního obvodu pronajaté honitby společenstva m.-ského, tedy změna tohoto obvodu, je zřejmo.
Ad d) postačuje připomenouti, že cit. normy předpokládají trvající právo na honitbu a nelze z nich odvozovali nic pro případy, v nichž — jako v případě konkrétním — nastalo zmenšení pronajímatelovy honitby za průběhu pachtovního období.
Ad 3. namítá posléze stížnost, že žal. zsv opominul rozhodnouti o námitce odvolání, zmíněné svrchu pod 3. a tak vydal vyřízení neúplné, tudíž vadné. Avšak nss v tomto opominutí neshledal podstatné vadnosti po rozumu druhého odstavce § 6 zák. o ss. — — —

Citace:

č. 8317. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 559-563.