Č. 3697.

Vyvlastnění: I. Pozemky státní nejsou předmětem vyvlastňovacího řízení podle zák. o stav. ruchu. — II. Pořadí stanovené v zák. o stav. ruchu pro vyvlastnění pozemků platí jenom potud, pokud pozemky předcházející se k zamýšlené stavbě hodí. — III. K výkladu pojmu »vzrostlý sad« podle zák. o stav. ruchu. — IV. Je podstatnou vadou řízení, určil-li úřad náhradu za pozemky vyvlastněné podle zák. o stav. ruchu na základě posudků znalců podaných v nepřítomnosti vyvlastněného.
(Nález ze dne 4. června 1924 č. 9962.)
Prejudikatura: Boh. 815 adm. a jiné.
Věc: Adolf a Ida Sch. v T. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině o vyvlastnění dle zákona o stavebním ruchu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud stanovilo výši náhradyzavy vlastněný pozemek, zrušuje se pro vady řízení; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vyvlastňovacím nálezem z 29. května 1923 vyvlastnil okr. úřad v T. na základě zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. z parcely zapsané v poz. zápisnici města T. č. . . . částku v situačním nákresu blíže označenou v celkové výměře 5600 m2 na stavbu 7 obytných domů, pro každou stavbu tedy 800 m2 a stanovil náhradu penízem 12 K za každý m2. Další modality, za kterých bylo vyvlastnění povoleno, nemají pro stížnost u nss-u podanou významu.
Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad vyvlastňovací nález se změnou, že náhrada za 1 m2 stanovena byla 8 korunami. V důvodech rozhodnutí toho uvedeno: Vyvlastňovací nález bylo potvrditi — vyjímajíc výši náhrady — na základě jeho odůvodnění a také proto, poněvadž šetřením, které dne 20. července 1923 vykonali na místě samém státní hospodářský inspektor a zástupce okr. technického oddělení t-ského, bylo zjištěno toto:
V T. je jediný pro stavbu vhodný státní pozemek, zahrada věznice, které je však potřebí pro zaměstnání mladistvých provinilců. Obecní pozemek za župní nemocnicí se pro zamýšlené stavby nehodí; je v bezprostřední blízkosti nemocnice, k jejímuž rozšíření byl koupen, není k němu komunikace a je vzdálen od středu města. Taktéž se nehodí farská zahrada pro vzdálenost od středu města, pro nedostatek kanalisace a vodovodu; stejně je tomu s pozemky »Kúty«. Pozemky ve čtvrti K. jsou v soukromém vlastnictví.
Vyvlastňovaný pozemek není ani zahradou ani vzrostlým sadem, 2/3 jsou rolí, na zbytku jsou vlašské ořechy, plané třešně a švestky, ovšem pouze tu a tam; stromy jsou příliš zastaralé, polosuché; počet stromů nesoucích užitek je pouze 36.
Stavební parcelační předpisy města T. stanoví výměru 1 stavebního místa ve vilové čtvrti na 800—1000 m2.
Státní hospodářský inspektor ocenil 1 m2 na 6 K, zástupce technického oddělení na 10 K a stanovena tedy cena průměrem t. j. 8 K. Rozhoduje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané, veden byl nss těmito úvahami:
V prvé řadě vytýká stížnost, že mělo jako stavenišť býti použito pozemků státních, totiž vězeňské zahrady, a že proto, že se tak nestalo, vyvlastnění pozemků st-lových je nezákonné. Je ovšem pravda, že dle § 1 zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. je jako stavenišť použíti nejprve pozemků státních. Ale tyto nejsou předmětem vyvlastňovacího řízení, nýbrž státní správa byla 2. odst. tohoto § pouze zmocněna, aby pozemky k zastavění způsobilé, jichž nehodlá sama zastaviti nebo použíti k účelům veřejným, prodala za náhradu obecné jejich hodnoty. O návrhu a podmínkách zcizení rozhoduje min. fin. v dohodě s ministerstvem, v jehož správě je pozemek, do 14 dnů od podání žádosti. Expropriát mohl by z ustanov. § 1 cit. zák. čerpati jedinou námitku, kdyby totiž tvrdil, že stát je ochoten onu vězeňskou zahradu expropriátům prodati, oni však ji koupiti nechtějí. Toho však st-lé netvrdili a netvrdí, nýbrž poukazují, neprávem ovšem, vlastně k tomu, že tato zahrada měla v prvé řadě býti expropriována. Že však státní pozemky nejsou předmětem expropriačního řízení, plyne z § 1 a § 5, odst. 1 cit. zák. zcela zřejmě a je tedy námitka stížnosti bezdůvodná.
V druhé řadě namítá stížnost, že v T. jsou pozemky obecní a pak pozemky k účelům stavebním již parcelované, k nimž dle pořadí v § 3, odst. 2 cit. zák. stanoveného mělo býti dříve sáhnuto, než k pozemku st-lů. Jako takové parcelované pozemky uvádí stížnost obecní pozemky při nemocnici, t. zv. farskou zahradu a stavební pozemky t. zv. Kuty. Žal. úřad zabývaje se námitkami st-lů v tom směru již v řízení vznesenými vyslovil, že tyto pozemky se pro zamýšlené stavby nehodí, prvý pro bezprostřední blízkost nemocnice, k jeiímuž rozšíření má sloužiti, ostatní pro vzdálenost od středu města, nedostatek kanalisace a vodovodu.
Není pochybnosti o tom, že pořadí v § 3 zák. z 25. ledna 1923 č. 35 Sb. stanovené platí jen potud, pokud pozemky předcházející se pro zamýšlené stavby hodí (arg. slovo »příhodné« v 2. odst), a že tedy cxpropriát nemůže odkazovati exproprianta na pozemky v pořadí předcházející, jsou-li tyto pro zamýšlenou stavbu nepříhodné. Žal. úřad pozemek při nemocnicí, »farskou zahradu« a t. zv. Kuty za nepříhodné uznal a nelze tedy shledati v tom, že jich pominul, nezákonnost, když stížnost ponechává výrok, že nepříhodnými jsou, bez námitky, netvrdíc že pro zamýšlené stavby příhodné jsou, po případě že skutečností, jež úřad vzal za podklad svého výroku, že jsou pro zamýšlené stavby nevhodné, k závěru tomu nedostačují. Teprve při veřejném ústním líčení namítal zástupce st-lů, že pozemky ony k zamýšleným stavbám vhodné jsou, a vytýkal, že opačné zjištění žal. úřadu nemá ve spisech podkladu. K námitkám těm nemohl však nss vzhledem k ustanovení § 18 zák. o ss přihlížeti.
Pokud jde o pozemky ve čtvrti K., pominul je žal. úřad proto, že nejsou parcelovány a jsou v soukromém vlastnictví, tedy v témž pořadí jako vyvlastněná půda st-lů. Stížnost toto zjištění ponechává nedotčeným, netvrdí, že byly parcelovány ani že by šlo snad o půdu neplodnou, která by před plodnou půdou st-lů předcházela. Nelze proto ani v tom, když úřad pozemky ve čtvrti K. pominul, shledávati nezákonnost.
Nezákonnost vidí stížnost v tom, že vyvlastněn byl na stavbu obytných domů vzrostlý sad. Jak nss již v nál. Boh. 815 adm. vyslovil, je vzrostlým sadem plocha osázená stromovím, jejíž sadba je založena a určena k tomu, aby svým stromovím sloužila určitému účelu, a dosáhla H sadba ta takové vyspělosti, že jest způsobilá tomu svému účelu sloužiti, aniž degenerací stromoví pozbyla způsobilosti, účelu tomu sloužiti. Jestliže žal. úřad na základě zjištění skutkového, stížností nepopřeného, že na vyvlastněné půdě ze dvou třetin vysázena je řepa, kukuřice, zemáky a ječmen, že na jedné třetině jsou tu a tam ovocné stromy podřadné kvality, jednak velmi zastaralé a polosuché, jednak plané, a jen ořechy užitku schopné, dospěl k zjištění, že plocha ta není vzrostlým sadem ve smyslu § 3, odst. 5 cit. zák., a povolil vyvlastnění plochy té, není v tom vytýkané nezákonnosti a je tedy námitka stížnosti bezdůvodná.
I výtka nezákonnosti spatřované v tom, že vyvlastněno bylo jako staveniště pro každý z domků 8002, nebyla shledána důvodnou. Dle § 3, odst. 4 zák. č. 35 z r. 1923 lze pro stavbu domku s jedním bytem (o takové domky jde) vyvlastniti i větší výměru než 400 m2, stanoví-li parcelační povolení výměru větší. Stížnost dovolává se statutu města T., tvrdíc, že dle toho stavební místo domku o jednom bytu obnášeti má nejméně 480 m2. Ale i kdyby tomu skutečně tak bylo, nemohl by nss takto formulovanou výtku stížnosti shledati důvodnou, když stížnost netvrdí, že konkrétní parcelační povolení pro stavby, k jichž provedení bylo vyvlastnění povoleno, vzhledem k celkové konfiguraci staveb a míst stavebních nevyžádalo plochy větší než právě 480 m2, totiž té, která byla pro jednotlivou stavbu a komunikace vyvlastněna.
Ježto všecky výtky stížnosti proti výroku o vyvlastnění směřující byly shledány bezdůvodnými, musela stížnost v tomto směru býti zamítnuta.
Důvodnou shledána však výtka, pokud se týká náhrady za vyvlastněný pozemek. Žal. úřad při stanovení náhrady té opíral se o posudek stát. hospodářského inspektora a zástupce techn. oddělení okr. úřadu v T., z nichž prvnější uznal náhradu 6 K, druhý 10 K zla přiměřenou, a stanovil ji průměrem 8 K. Stížnost popírajíc správnost posudků těchto znalců právem vytýká, že oba jmenovaní znalci vyslechnuti byli a podali své posudky v nepřítomnosti st-lů. Tím porušen byl předpis § 5, odst. 2 a 4 cit. zák. a st-lé nemohli ke zjištění, ze kterých znalci ti při podávání posudku vycházeli, a k posudku samému zaujmouti stanovisko. Namítá tudíž stížnost právem, že žal. úřad nemohl se o tyto posudky opírati. Musel tedy nss nař. rozhodnutí, pokud stanoví náhradu penízem 8 K za 1 m2 vyvlastněné plochy, zrušiti pro vady řízení, nemoha ovšem vzhledem na ustanovení §§ 6 a 7 zák. o ss sám výši náhrady určiti, jak toho stížnost žádá.

Citace:

č. 3697. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1452-1460.