NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

č. 2750.

Živnostenské právo: Proponenti živnostenského společenstva, jehož zřízení bylo povoleno, které však není ustaveno, nejsou legitimováni stěžovati si za toto společenstvo.
(Nález ze dne 10. října 1923 č. 16701.) Věc: Společenstvo stavebních živností v Mor. Ostravě a František K. a společníci v Mor. Ostravě (adv. Dr. Zikmund Witt z Mor. Ostravy) proti ministerstvu obchodu (za zúčastněné společenstvo stavitelů — arch. Jan Valihrach z Olomouce) o zřízení společenstva stavitelů pro obvod obchodní komory v Olomouci.
Výrok: Stížnost Františka K., a společníků odmítá se jako nepřípustná; ke stížnosti Společenstva stavebních živností zrušuje se naříkané rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 3. listopadu 1921 nařídila zsp v Brně na základě § 109 živn. ř., aby živnost stavitelská byla vyloučena ze všech společenstev, k nimž dosud náležela a aby rozšířením obvodu společenstva živností stavebních v Olomouci zřízeno bylo samostatné odborové společenstvo stavitelů pro obvod obchodní a živnostenské komory v Olomouci.
Z tohoto rozhodnutí podali mimo jiné František K., Leopold P. v Mor. Ostravě a Viktor S. v Přívoze jako proponenti odborového společenstva stavitelů v Mor. Ostravě, jehož zřízení bylo výnosem býv. místodržitelství na Moravě z 3. října 1918 povoleno, jakož i společenstvo stavebních živností v Mor. Ostravě odvolání, jež byla nař. rozhodnutím zamítnuta.
Stížnost k nss-u podalo společenstvo stavebních živností v Mor. Ostravě a další stížnost stejného znění František K., Leopold P., Eugen N.a Viktor S.
O těchto stížnostech uvažoval nss takto:
I. František K. a společníci podali stížnost »jako proponenti úředně povoleného společenstva stavebních živností pro politický okres Mor. Ostravu«, správně společenstva stavitelů pro politický okres Mor. Ostravu, jehož zřízení bylo povoleno výnosem býv. místodržitelství na Moravě 3. října 1918. Stanovy tohoto společenstva, jak st-lé sami udávají, dosud schváleny nebyly a společenstvo dosud není konstituováno. František K. a společníci nepodávají stížnost vlastním jménem, netvrdí porušení svých vlastních práv, nýbrž podávají stížnost jako proponenti tohoto společenstva a tvrdí, že jeho práva byla porušena, zejména tím, že společenstvo nebylo před vydáním rozhodnutí o zřízení odborového společenstva stavitelů pro obvod obchodní a živnostenské komory v Olomouci slyšeno.
Nss-u bylo především zkoumati, jsou-li zmíněné osoby legitimovány vystupovati jménem společenstva stavitelů pro politický okres Mor. Ostravu a je zastupovati, s čímž souvisí otázka, existuje-li vůbec po právu tato korporace, jejíž zastupování si st-lé osobují.
Pokud jde o správu společenstva, vypočítává § 117 ž. ř. orgány, jimiž společenstvo obstarává své záležitosti. Následující paragrafy obsahují ustanovení o tom, kterak tyto orgány se zřizují a jaký obor působnosti každému z nich jest vymezen. V §§ 116a—116d jsou obsažena ustanovení o odvolacím právu společenstev, jež jest vyhrazeno představenstvu, po případě hromadě společenstevní (116c).
Ze všech těchto ustanovení plyne, že jednati za společenstvo povolány jsou jen orgány v § 117 uvedené. Není-li tu těchto orgánů proto, že nedošlo k tomu, aby společenstvo, jehož zřízení bylo povoleno, bylo aktivováno a nevstoupilo-li takto společenstvo vůbec v život, nemůže býti řeči o právní existenci společenstva a o možnosti, aby je někdo zastupoval, kdo nemá kvalifikaci některého orgánu v § 117 uvedeného. Pouzí proponenti nemají dle živn. řádu žádných práv. St-lé netvrdí, že by byla porušena jejich osobní práva, jež by snad dovozovali z výnosu mor. místodržitelství z 3. října 1918.
Poněvadž pak, jak bylo vyloženo, st-lé František K. a společníci jako proponenti společenstva stavitelů pro politický okres Mor. Ostravu nejsou legitimováni podávati stížnosti za toto společenstvo dosud neustavené, slušelo jejich stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.
II. Pokud jde o stížnost společenstva stavebních živností v Mor. Ostravě, vychází toto společenstvo z dvojího hlediska. Na jedné straně tvrdí stížnost, že společenstvo stavitelů pro pol. okres M. O., zřízené výnosem moravského místodržitelství z r. 1918, právně existuje a že jeho práva byla porušena tím, že nebylo před vydáním výnosu o zřízení odborového společenstva stavitelů pro obvod obchodní a živnostenské komory v O. slyšeno. Na druhé straně však již tím, že společenstvo stavebních živností v M. O. se brání proti výnosu, jímž bylo posléze jmenované společenstvo pro obvod obchodní a živnostenské komory v Olomouci zřízeno, tvrdí zásah do své právní sféry a dovozuje též porušení svých práv tím, že nebylo jeho vyjádření dbáno. Toto dvojí stanovisko se ovšem nedá uvésti v soulad, neboť kdyby společenstvo stavitelů pro pol. okres M. O. existovalo a jemu byli stavitelé v M. O. přikázáni, pak by živnostníci tito nebyli již ve svazku stěžujícího si společenstva stavebních živnostníků a nebylo by toto společenstvo nař. výnosem dotčeno.
Poněvadž však, jak již uvedeno, společenstvo stavitelů v M. O. ne bylo dosud ustaveno a stavitelé moravsko-ostravští jsou tudíž členy stěžujícího si společenstva, jest toto ke stížnosti legitimováno a dlužno o jeho stížnosti rozhodnouti.
Nař. rozhodnutí bylo vydáno na základě § 109 ž. ř. Stížnost nevytýká expressis verbis, že na tomto podkladě nemělo býti rozhodnutí založeno, a nekonstruuje s tohoto hlediska námitku nezákonnosti, namítá však, že se pro zřízení odborového společenstva stavitelů pro obvod obchodní a živnostenské komory olomoucké, jak bylo projektováno olomouckým společenstvem stavebních živností, nevyslovila většina zúčastněných stavitelů. Souhlasu většiny zúčastněných živnostníků potřebí jest však k zřízení odborného společenstva podle ustanovení 2. odst. §'111 a) ž. ř.
Vytýká-li stížnost nedostatek souhlasu většiny, jest v tom obsažena nepřímo i námitka, že daný případ posuzovati bylo podle předpisů § 111 a) ž. ř., t. j. že zřízení společenstva, o něž je spor, bylo přípustno jen za předpokladů v tomto § stanovených. V tom sluší dáti stížnosti za pravdu. Zřízení odborového společenstva, má-li za následek vyloučení živnostníků příslušné kategorie z jiných již existujících společenstev, jest ve smyslu ž. ř. možno buď podle §111, totiž tenkráte, je-li tu dohoda zúčastněných společenstev, anebo žádá-li o zřízení takového společenstva většina příslušníků té které kategorie živností; není-li tu pak takového souhlasu zúčastněných společenstev ani zakročení většiny interesovaných živnostníků, podle § 111 a) ž. ř., jenž jako jeden z předpokladů pro zřízení odborového společenstva z iniciativy úřední stanoví souhlas většiny živnostníků dotyčné kategorie.
Že v daném případě o zřízení odborového společenstva podle předpisu 2. odst. § 111 nešlo, jest ze spisů zřejmo. Bylo tedy věcí úřadu, aby rozhoduje o zřízení společenstva stavitelů pro obvod živnostenské a obchodní komory v O. položil svému rozhodnutí za základ ustanovení § 111 a) a zřízení povolil jen, jsou-li dány předpoklady v tomto paragrafu vytčené.
Úřad rozhodnuvší v prvé stolici opřel však své rozhodnutí o ustanovení § 109 ž. ř., jenž stanoví podmínky jiné, a žal. úřad rozhodnutí jeho beze změny potvrdil. Subsumoval tedy daný případ pod normu zákonnou, jež se na něj nehodí a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Podotknouti jest, že postup úřadů byl vadný také v tom směru, že nebyl slyšen svaz společenstev. V rekursech bylo poukazováno, že svaz společenstev, který se má vyslechnouti, existuje. Žal. úřad existenci svazu takového nepopřel a nss-u bylo tudíž vycházeti ze skutkové podstaty, že tvrzení ono odpovídá skutečnosti. Potom však byl úřad po zákonu povinen jej slyšeti a opomenutí jeho vyslechnutí zakládá podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 2414. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 150-152.