Č. 3364.

Veřejní zaměstnanci. — Školství: Kterými předpisy řídí se právní poměry zemských úředníků a učitelů zemských hospodářských škol na Moravě?
(Nález ze dne 14. března 1924 č. 4344.)
Věc: František S. v B. proti moravskému zemskému výboru (vrch. zem. rada Dr. Ad. Kadlec) o služební postavení a propuštění ze služby.
Výrok: Stížnost do výnosu zemského výboru ze 4. dubna 1923 zamítá se z části jako bezdůvodná, zčásti jako nepřípustná. Naříkaný výnos zemského výboru ze 13. října 1923 zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Dekretem zv-u mor. ze 14. října 1912 byl st-l jmenován »prozatímně odborným hospodářským učitelem českých nižších škol hospolářských na Moravě«. Ucházel se sice potom opětně o definitivu, zv však, neshledávaje vzhledem k jeho působení definitivní ustanovení st-lovo na hospodářských školách možným, zahájil s ním jednání o přeložení k zemské účtárně. Dne 17. února 1920 st-l prohlásil u zv-u protokolárně svůj souhlas, aby místo žádaného definitivního ustanovení jako hospodářský učitel byl ustanoven zemským úředníkem přiměřené kategorie. Na to byl dekretem zv-u z 30. března 1920 k této své žádosti od 1. května 1920 »přidělen službou moravské zemské účtárně« a služební požitky upraveny mu dle předpisů platných pro zemské úředníky kategorie C. Když další setrvání jeho i na tomto místě stalo se nemožným, byl usnesením zv-u z 18. září 1920 v základě § 83 služ. pragm. pro zemské úředníky dán od 1. října 1920 na dovolenou s čekatelným, která pak výnosem ze 4. března 1923 až na další prodloužena.
V lednu 1923 st-l podal žádost, aby byl jmenován definitivně úředníkem zemské účtárny nebo defifnitivním odb. hospod. učitelem. Výnosem ze 4. dubna 1923 nevyhověl zv této žádosti a zároveň upozornil st-le, že koncem října 1923 uplyne lhůta 3 roků, po kterou byla mu udělena dovolená s čekatelným, a že po uplynutí této lhůty bude, poněvadž je dosud provisorním a nemá tudíž nároku na zaopatřovací požitky, ze služeb zemských propuštěn. Doporučeno mu, aby si hleděl do té doby zjednati jiné zaměstnání.
Výnosem z 13. října 1923 provedl zv svůj úmysl st-li oznámený. Výnos zní: »Pan František S., odborný hospodářský učitel v Brně. Zv usnesl se ve schůzi dne 13. října v důsledku svého usnesení ze 4. dubna 1923, propustiti Vás koncem října 1923 ve smyslu § 12 služební pragmatiky ze služeb zemských a zastaviti Vám koncem října Vaše dosavadní služební požitky.«
Stížnosti podané do obou výnosů posléze uvedených v podstatě dovozují, že st-l náleží do kategorie učitelů hospodářských škol, nikoli mezi zemské úředníky, a důsledkem toho že nevztahuje se naň služební pragmatika pro zemské úředníky z roku 1914, nýbrž »Pravidla o služebních poměrech učitelských osob hospodářských škol« z roku 1904. Podle těchto pravidel dlužno ustanovení jeho dekretem ze 14. října 1912 pokládati za ustanovení definitivní, a zv není proto oprávněn ze služby ho propustiti.
Nss rozhoduje o stížnostech řídil se těmito úvahami:
Výnos ze 4. dubna 1923 obsahuje dvojí výrok: jednak zamítá žádost st-lovu za udělení definitiva buď v kategorii zemského úřednictva účtárenského, buď v kategirii hospodářského učitelstva; jednak upozorňuje st-le, že koncem října 1923 skončí 3letá lhůta, na kterou dána mu dovolená s čekatelným, a že po uplnutí této lhůty jako síla dosud provisorní bude bez pense ze zemských služeb propuštěn.
Pokud se týče tohoto druhého výroku, nelze v něm podle jeho znění spatřovati ještě opatření, kterým se dosavadní služební poměr st-lův rozvazuje a st-l se ze zemských služeb bez nároku na pensi propouští. St-l se jím pouze upozorňuje, že zv hodlá po uplynutí 3leté dovolené takto proti němu pokračovati, a doporučuje se mu proto, aby si včas hleděl zaopatřiti jiné zaměstnání. Výrok tento sám o sobě nedotýká se tedy ještě nějak domnělých práv st-lových; ta mohla by býti porušena teprve skutečným propuštěním bez pensijních požitků. Pokud tedy stížnost směřuje proti onomu druhému výroku nař. výnosu, jeví se vzhledem k ustanovení § 2 zák. o ss nepřípustnou.
Zbývá tedy jako způsobilý předmět stížnosti pouze první část výnosu, kterou se st-li odpírá deffinitiva. St-l proti tomu především tvrdí, že nabyl definitivního postavení jako hospodářský odborný učitel již dekretem ze 14. října 1912. Tento názor však docela zřejmě postrádá podkladu, neboť v dekretu praví se výslovně, že se st-l ustanovuje prozatímně; pouhá okolnost, že se mu poskytují takové požitky, které normálně má učitel definitivní, nemůže ovšem na tomto výslovně stanoveném provisoriu ničeho měniti, a stejně je bez významu, že měl již zkoušku učitelské způsobilosti, poněvadž z toho, že § 16/4 »Pravidel pro učitelský personál hospodářských vyučovacích ústavů« mluví o prozatímních učitelích beze zkoušky učitelské způsobilosti, nelze ještě dovozovati, že ten, kdo má tuto zkoušku, již eo ipso je definitivní,
Mohlo by se tedy jednati jenom o to, zda st-l později z nějakého důvodu snad nenabyl na definitivu právního nároku, jejž nař. výnos neprávem zneuznává. Stížnost — protivou k stanovisku žal. úřadu, že služební poměr st-lův dlužno posuzovati podle služební pragmatiky pro zemské úředníky z r. 1914 — opírá se jedině o »Pravidla pro učitelský personál hospodářských vyučovacích ústavů« a z nich dovozuje nárok st-lův na postavení definitivní. Ale tato pravidla neposkytují pro onen nárok žádné opory. Ačkoliv v §§ 10, 15, 16 mluví výslovně o prozatímně ustanovených silách a tento poměr tedy dobře znají a jako možný jej předpokládají, nevyslovuji nikde, že učitel takto prozatímně ustanovený nabývá někdy nároku na ustanovení definitivní.
St-l sám neuvádí žádného takového předpisu Pravidel. Poukazuje-li na ustanovení §§ 24 a násl., je odvolání takové docela nemístné, poněvadž § 24 dává nárok na výslužné jen silám, které definitivně jsou již ustanoveny, nelze však ani z něho ani z následujících předpisů souditi, že i učitel původně provisorně ustanovený stává se časem automaticky silou definitivní, ani že na udělení definitivy nabývá nároku.
A rovněž z předpisů hlavy III. o disciplinárním jednání nelze pro otázku definitivy praničeho dovozovati. Nemá-li však st-l žádného nároku na udělení definitivy, nemohl zamítavým výrokem zv-u býti dotčen ve svých právech. Je tedy stížnost jeho v tomto bodě bezdůvodnou.
Výnos z 13. října 1923 opírá propuštění st-lovo ze služby o ustanovení § 12 služ. pragmatiky pro zemské úředníky z r. 1914, vycházeje — jak patrno ze správních spisů — z předpokladu, že st-l dekretem z 30. března 1920 byl ze státu učitelů hospodářských škol převzat do státu zemských úředníků. Nss neshledal tento předpoklad správným.
Protokolnárním prohlášením ze 17. února 1920 st-l nevzdal se bezvýhradně dosavadního svého postavení učitelského; prohlásil toliko souhlas s tím, aby na místo žádaného jím ustanovením definitivním hospodářským učitelem byl ustanoven zemským úředníkem, jinými slovy zřekl se svého dosavadního provisorního a případně žádaného definitivního postaveni hospodářského učitele s podmínkou, že bude ustanoven zemským úředníkem. Dekret z 30. března 1920 dává mu sice pro futuro služební požitky na základě předpisů platných pro platy úředníků zemských skupiny C, neobsahuje však ničeho o tom, že by jej ustanovoval zemským úředníkem ať definitivním ať pouze provisorním, nýbrž toliko ho »službou přiděluje moravské zemské účtárně«, aniž by dále poměr jeho udáním služebního postavení a event. titulu precisoval. Nelze tedy tento dekret považovati za dekret ve smyslu § 8 služ. pragm., kterým se služební poměr zemského úředníka — i provisorního — zakládá, a jehož přijetím podrobuje se ustanovený předpisům služební pragmatiky. Spíše je na místě výklad, že st-l — byv jinak ponechán ve svém dosavadním právním postavení provisorního hospodářského učitele — byl se svým souhlasem toliko na zkoušku přikázán službou do zemské účtárny. Tomuto pojetí nasvědčuje, že také v sezení zv-u z 18. září 1920 je kvalifikován jako »přidělený prozatímní odborný hospodářský učitel«, že dekret z 2. října 1920 jemu na základě tohoto usnesení vydaný zove jej »prozatímní odborný hospodářský učitel, t. č. přidělen moravské zemské účtárně«, a že také pozdější dekrety z 20. ledna 1922, ze 4. března 1922 a z 13. října 1923 označují jej stále ještě »odborný hospodářský učitel«. Konečně také ta okolnost svědčí hořejšímu úsudku, že st-l neměl k zemské službě úřednické žádného určitého postavení. Bylť nejprve přidělen službou zemské účtárně, kdežto později přikázán byl kanceláři zemské nemocnice jako pouhá síla kancelářská. Ovšem byly na st-le aplikovány předpisy služ. pragmatiky pro zemské úředníky. Z toho by se však vzhledem k okolnostem právě uvedeným nanejvýše možno souditi, že zv-u tanulo na mysli ustanovení st-lovo v zemské službě neučitelské na zkoušku ve smyslu 3. odst. § 8 služ. pragm. Avšak nehledě ani k tomu, že zv na toto ustanovení v odvodním spisu se nedovolává, předpokládaje, že st-l byl ustanoven provisorním zemským úředníkem, dlužno uvážiti, že kdyby se dekretu z 30. března 1920 dával onen smysl, neodpovídalo by zajisté takové ustanovení pouze na zkoušku tomu, co rozuměl st-l »ustanovením zemským úředníkem« ve svém prohlášení ze 17. února 1920 a nebylo by tedy možno uznati za splněnou podmínku, za které st-l tímto prohlášením vzdával se svého postavení (provisorního) odborného učitele hospodářského. Ježto pak, když zv-em stále byl výslovně označován jako odborný hospodářský učitel, mohl právem souditi, že zv, i když aplikuje naň předpisy služ. pragmatiky pro úředníky zemské, považuje jej stále ještě nikoli za zemského úředníka, nýbrž za odborného hospodářského učitele, nelze ani z toho, že proti použití norem služební pragmatiky na sebe ničeho nenamítal, dovozovati, že by snad tím byl dosavadního postavení svého jako odborný hospodářský učitel se vzdal, anebo se svými případnými nároky z tohoto postavení plynoucími byl prekludován.
Za těchto okolností není tedy sporným předpoklad žal. úřadu, že st-l ze svého služebního poměru jako odborný hospodářský učitel vystoupil. Poněvadž však dle čl. 6. úvodu služ. pragmatiky pro úředníky zemské tato se na osoby učitelské nevztahuje, nebylo možno na zrušení služebního poměru st-lova aplikovati předpisy této služ. pragmatiky. Je tedy nař. výnos z 13. října 1923, výhradně opřený o § 12 této pragmatiky, nezákonný, pročež bylo jej dle § 7 zák. o ss zrušiti. Je-li propuštění st-lovo ze služby přípustno na základě pravidel platných pro učitelský personál hospodářských škol, nemohl nss zkoumati, poněvadž tato otázka zv-em řešena nebyla.

Citace:

č. 3364. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 810-813.