Č. 7783.

Učitelstvo: Kdy začíná služební doba učitele s hlediska § 38 zák. č. 104/1926?
(Nález ze dne 2. března 1929 č. 4193/27.)
Věc: Vavřinec L. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyměření služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem ošr-y v Ch. z 29. září 1897 byl st-l ustanoven zatímním učitelem ve službě školské, kterouž nastoupil dne 1. října 1897, vykonav dne 29. září 1897 drahou a pěšky cestu do svého působiště a přihlásiv se dne 30. září 1897 u předsedy mšr-y a u správce školy k nastoupení služby.
Proti dekretu min. škol. z 1. září 1926, provádějícímu st-lovo přeřadění do nových platů po rozumu zák. č. 104/26 a započítavšímu st-li ke dni 1. ledna 1926 služby školní 30 let, 9 měsíců, okrouhle na celá půlletí 30 let, 6 měsíců, podal st-l dne 3. října 1926 námitky tohoto obsahu: Stanovení služ. doby neodpovídá předpisu §u 38 odst. 2 zák. 104/26, podle něhož mají býti zlomky, přesahující 3 měsíce, počítány za celá půlletí, neboť st-l měl dne 1. ledna 1926 o jeden den více služ. doby než 9 měsíců. První st-lův dekret jest datován dnem 29. září 1897 a uvádí se v něm, že st-l byl ošr-ou v Ch. ustanoven za zatímního podučitele s přikázáním chlap. škole obecné v Š. k službě a s průkazem, aby nastoupil službu dne 1. října 1897 a přihlásil se před tím podle předpisu u předsedy mšr-y i u správy školy. Ještě dne 29. září 1897 vykonal st-l služ. přísahu a musil z rozkazu ošr-y ještě téhož dne se odebrati do svého působiště, kdež se hlásil podle předpisu dne 30. září 1897. Podle dekretu vyučoval sice podepsaný ode dne 1. října 1897, ale již dne 29. a 30. září začal konati službu (slib, cestu do působiště a hlášení). Dekret má také dřívější datum, než dne 1. října 1897. Nový zákon č. 104/26 stanoví v §u 19 odst. 2., že doručením jmenovací listiny se stává udělení místa účinným — tedy dne 29. září 1897.
Tyto námitky vyřídilo min. škol. nař. výnosem v ten rozum, že z důvodu, že st-l koná službu školní ode dne 1. října 1897 a nikoli déle, byla mu v dekretu z 1. září 1926 tato služba započtena správně a proto nelze vyhověti jeho námitce v této věci.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost namítá, že podle zák. měla býti st-li při použití §u 38 zák. č. 104/26 za účelem převodu do nových platů jakožto služ. doba, rozhodná pro stanovení výše služného, čítána doba již ode dne 29. září 1897 a až do dne 1. ledna 1926, tento den v to počítaje, a nikoli ode dne 1. října 1897 do dne 31. prosince 1925, jak prý rozhodl žal. úřad. Podle nazírání stížnosti by prý se pak služ. doba st-lova, zjištěná jakožto doba rozhodná pro stanovení služného, páčila o 3 měsíce déle, než jak určil úřad.
Především pokud jde o konečný termín služ. doby, rozhodné podle stanoviska stížnosti pro stanovení výše služného při převodu, nař. rozhodnutí nijak se nevyslovilo, nemajíc k tomu podnětu v obsahu st-lových námitek, jenž byl podán svrchu, proto také nelze uvažovati (§§ 2, resp. 18 zák. o ss) o stížnosti, pokud se její obrana týká tohoto konečného termínu služ. doby.
Pokud pak jde o počáteční termín zmíněné doby služební, stížnost své svrchu vytčené stanovisko straní délky služ. doby, rozhodné pro stanovení služného při převodu do nových platů, odůvodňuje s hlediska trojího: 1. jednak prý ustanovovací dekret byl datován již dnem 29. září 1897, 2. st-li byl dekret i doručen téhož dne (body (1) a (2) § 19 zák. č. 104/26) a 3. st-l svou službu nastoupil téhož dne, vykonav přísahu služební, při čemž jest nerozhodno, že s vlastní vyučovací funkcí započal teprv dnem 1. října 1897.
Nss v tomto bodu stížnosti za pravdu dáti nemohl. Jde totiž v konkrétním případu o stanovení počátečního dne doby rozhodné pro stanovení výše služného při převodu do nových platů, kterýžto počáteční den spadá do konce září 1897, tedy do času daleko před působností zák. č. 104/26. Pro toto stanovení jest směrodatným jedině předpis prvé věty bodu (1) § 38 cit. zák., obsahující přechodné ustanovení, týkající se převodu do nových platů. Z té příčiny může se stížnost po právu dovolávati ustanovení 1. neb 2. bodu § 19 cit. zák., která se týkají jen poměrů za jeho účinnosti. Prvá věta 1. bodu cit. § 38 pak praví : »Pokud se za předpoklad pro zjištění doby rozhodné pro stanovení výše služného ... béře započítatelná služ. doba, rozumí se tím služ. doba ve služ. poměru, ve kterém se učitel převádí, skutečně ztrávená, podle dosud platných předpisů pro postup v tomto služ. poměru započítatelná «. Ježto započítatelnost není v konkrétním případu na sporu, záleží jenom na tom, jaká byla doba skutečně ztrávená, resp. od kterého okamžiku se v této relaci započala. Pro posouzení toho především jest rozhodným obsah úředního aktu, jímž byl tehdy st-l ve svůj úřad dosazen, neboť důsledky tohoto konstitutivního aktu sluší zásadně posuzovati podle jeho obsahu a podle případných klausulí omezovacích, pokud v něm byly vysloveny, zejména podle případně odsunutého počátku jeho účinnosti; jeť zaměstnanec dosazen jen v těch mezích, jak příslušný činitel vyslovil. Tu pak stížnost sama připouští, že text dekretu dosazovacího obsahoval příkaz, nastoupiti službu dne 1. října 1897. St-l byl takto dosazen v ten způsob, že se nastoupení služby počíná, tedy počátek skutečně ztrávené služby zahajuje teprv dnem 1. října 1897, při kterémžto nazírání pak arci na dni datování, resp. doručení jmenovacího dekretu a dni vykonání služeb. přísahy, pokud jde o počátek služ. doby, nezáleží. Výrok úřadu, jenž se kryje s tímto stanoviskem, jest tudíž ve shodě se zákonem.

Citace:

č. 7783. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 398-400.