NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 12324.

Podle § 75 III dílčí novely k obč. zák. lze naříditi prozatímní opatření i pro pohledávky již vykonatelné.
Domáháno-li se na dědici zaplacení dávek výživného již dospělých a budoucích na dobu jednoho roku, jest pro prozatímní opatření pro dávky dospělé osvědčiti ohrožení podle § 379, druhý odstavec, ex. ř., kdežto u dávek budoucích toho není třeba vzhledem k § 5 zákona ze dne 16. prosince 1930, čís. 4 sb. z. a n. na rok 1931.
(Rozh. ze dne 3. února 1933, R I 1154/32.)
K zajištění nároku na placení výživného navrhla Hilda F-ová proti svému manželi Josefu F-ovi povolení prozatímního opatření zákazem odpůrci nakládati s určitými nároky, příslušejícími odpůrci jako dědici po jeho otci Štěpánu F-ovi. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření.
Důvody: Prozatímní opatření má sloužiti k zajištění výživného, které bylo žalobkyni svého času prozatímně na dobu sporu pravoplatně povoleno, při čemž v návrhu tvrzeno, že jest o ně žádáno proto, že uhražovací exekuce nevedla k cíli a že dalšího placení výživného nelze docíliti. Návrh nemůže se opírati o ustanovení § 5 zákona ze dne 16. prosince 1930 čís. 4 sb. z. a n. z roku 1931, protože ustanovení to předpokládá, že se někdo domáhá, by soud stanovil nárok na výživné, a jen v takovém případě může navrhnouti proti zavázanému k zajištění dávek splatných v jednom roce, zatímní opatření podle § 379 a násl. ex. ř., aniž třeba osvědčiti, že by jinak dobytí dávek bylo zmařeno nebo značně ztíženo. Avšak v souzeném případě bylo výživné již usnesením o prozatímním opatření stanoveno a spor se týká rozvodu manželství. Tu by bylo lze nejvýše dovolávati se ustanovení § 6 cit. zák., podle něhož k zajištění vyživovacího nároku může býti povolena exekuce zajišťovací podle kteréhokoliv exekučního titulu, opravňujícího k vymáhání dávek z uvedeného nároku (tedy i na základě usnesení prozatímní výživné povolujícího), a netřeba osvědčení, že jest pohledávka ohrožena. O tuto exekuci zajišťovací žádáno není, nýbrž jen o prozatímní opatření, toto bylo by proto lze povoliti jen na základě všeobecných předpokladů § 379 ex. ř. Ohrožení nebylo ani tvrzeno, tím méně osvědčeno. Tu nesmí však býti přehlíženo ustanovení § 379 ex. ř., podle něhož jsou prozatímní opatření k zajištění peněžitých pohledávek nepřípustná, pokud strana za týmž účelem může předsevzíti exekucí zajišťovací podle § 370 ex. ř., a tu by mohla, jak svědčí ustanovení § 6 cit. zák., vésti i na základě usnesení o prozatímním opatření, poněvadž jde o výživné. Nehledíc k tomu jest návrh nepřípustný i proto, že se opírá o ustanovení § 822 obč. zák., jenž připouští před odevzdáním pozůstalosti jen zabavení jednotlivých určitých věcí do pozůstalosti náležejících, které byly pozůstalostním soudem dány dědici k volné disposici, což se v souzeném případě nestalo, a také § 75 III. dílčí novely k obč. zák., připouštějící k zajištění pohledávky proti dědici prozatímní opatření, praví výslovně, že se to může státi jen za předpokladů § 379 ex. ř.; poněvadž však jest, hledíc k ustanovení § 380 ex. ř. ustanovení citovaného § 75 vykládat! ve spojení s § 822 obč. zák., který předpokládá, že exekuci mají býti postiženy věci náležející do pozůstalosti, pokud byly pozůstalostním soudem dány dědici k volné disposici, tu by i prozatímní opatření mohlo postihnouti jen tyto věci, a že jde o takové věci, nebylo tvrzeno ani osvědčeno (§ 54 čís. 3 ex. ř.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolací rekurs jest odůvodněn. Jde o prozatímní opatření ve příčině určitých částí pozůstalosti, dosud neodevzdané, o nichž dlužníku jako dědici nebylo pozůstalostním soudem ponecháno volné nakládání. § 75 třetí dílčí novely k obecnému občanskému zákonu připouští v takovém případě prozatímní opatření za podmínek § 379 druhý odstavec ex. ř.; jiných podmínek tento zákonný předpis nestanoví, tedy není opatření to vyloučeno ani pro vykonatelné již nároky, což nejvyšší soud odůvodnil již v rozhodnutí čís. 4216 sb. n. s. Mylný jest tedy názor rekursního soudu, že povolení navrženého opatření překáží ustanovení § 379 prvý odstavec ex. ř. V tomto právním stavu nastala změna ustanovením § 5 zák. ze dne 16. prosince 1930, čís. 4 sb. z. a n. z roku 1931, potud, že k povolení prozatímního opatření pro dávky výživného splatné v jednom roce ani není třeba osvědčiti ohrožení, jak tomu jest podle druhého odstavce § 379 ex. ř. V souzeném případě žádáno bylo prozatímní opatření pro dávky výživného měsíčních 500 Kč dospělé již před návrhem ve výši 4060 Kč a pro dávky budoucíma dobu jednoho roku. Podle toho co řečeno, třeba rozlišovati dávky dospělé a dávky budoucí: pro ony třeba k prozatímnímu opatření osvědčiti ohrožení podle § 379 druhý odstavec ex. ř., u dávek budoucích toho není třeba. Soud prvé stolice ohrožení měl za osvědčené, strana povinná pak proti tomu ve svém rekursu nijak nebrojila, napadajíc povolené prozatímní opatření z jiných důvodů. I navržený způsob prozatímního opatření jest podle § 379 ex. ř. přípustný, neboť jde o soudní obstávku podle § 379 třetí odstavec čís. 3 ex. ř. i ve příčině vkladních knížek v návrhu jmenovaných, ve příčině nichž navrhovatelka nedomáhá se přímé obstávky vkladů na knížky proti peněžním ústavům, nýbrž nároku na vydání podílů ze vkladů těch dlužníkovi připadlého. Proto netřeba se obírati otázkou, zda v případech § 75 III. dílčí nov. k obč. zák. lze povoliti zajištění peněžité pohledávky též prostředky § 382 ex. ř.

Citace:

č. 7783. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 398-400.