Č. 4064

Domovské právo. — Obecní úředníci: Kdo byl před převratem usnesením městského zastupitelstva hl. města Brna trvale ustanoven městským lesmistrem, nabyl — předpokládaje jeho tuzemské státní občanství — domovské příslušnosti v Brně.

(Nález ze dne 27. října 1924 č. 18 489.)
Prejudikatura: Boh. 119, 699 a 1567 adm.
Věc: Richard F. ve V. proti ministerstvu vnitra (okr. hejtman Vlád. Velner stran domovské příslušnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.

Důvody: Dle úředního záznamu ve spisech z 12. března 1921 byl st-l dříve státním občanem a příslušníkem Vídně a byv ustanoven dne 10. prosince 1891 skutečným úředníkem co městský lesmistr nabyl vzhledem k § 1 č. 4 a § 15 zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. státního občanství čsl. republiky a domovského práva brněnského. Na základě toho byl Richard F. zapsán do obecní matriky brněnských příslušníků a měs. rada hl. zem. města Brna vydala st-li k jeho žádosti domovský list daný dne 20. května 1921, kterým potvrdila, že st-l, městský lesmistr, narozený v roce 1863 v Bzenci, má v Brně domovské právo. Dle záznamu popisního úřadu byl lesmistr F. jmenován definitivním — usnesením obecního výboru z 10. prosince 1891 a byl mu vydán dekret dne 19. prosince 1891. Po přezkoumání věci vydal první náměstek starosty města Brna dne 19. července 1922 st-li, tehdy již na odpočinku, výměr, jímž mu oznámil, že vymazal jej i jeho choť z matriky brněnských příslušníků, poněvadž jako lesmistr města Brna ani dle ustanovení § 1 č. 4 zák. z 9. dubna 1920, č. 236 Sb. nestal se státním občanem čsl., ani dle § 10 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. nenabyl domovského práva v Brně ustanovením definitivním lesmistrem, a vyzval st-le, aby neplatný domovský list vrátil. V odvolání z výměru toho podaném uvedl st-l, že od 13. března 1887 byl v městských službách jako lesní úředník, od 1. listopadu 1892 jako definitivní, že lesní úředníci města Brna byli od 1. listopadu 1914 podrobeni služ. pragmatice pro měst. úředníky a že jeho stálým sídlem bylo Brno. Odvolal se na § 10 novely z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. a čl. 3 smlouvy brněnské a dovozoval, že i dle č. 3 § 1 úst. zák. č. 236/20 musí býti pokládán za čsl. státního občana. Zsp výnosem z 26. ledna 1923 nevyhověla odvolání z důvodů výměru v odpor vzatého a dodala: K námitce odvolatele ,že byl definitivním obecním zřízencem podléhajícím předpisům služ. pragmatiky pro obecní zřízence města Brna a tudíž veřejným úředníkem ve smyslu § 2 a 3 zák. z 23. července 1919, č. 443 Sb., tedy úředníkem, který požívá, pokud se domovského práva týče, výhody § 10 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z., se podotýká, že nelze ho považovati za úředníka v uvedeném smyslu, ježto nebyl v den, kdy zák. z 23. července 1919 č. 443 vešel v platnost, t. j. 1. září 1919, čsl. státním občanem a tudíž nesplnil základní podmínky stanovené § 2 cit. zák. K další námitce odvolatele, že v každém případě jest jej dlužno považovati za čsl. státního občana podle § 1 č. 3 zák. úst. č. 236/1920 se podotýká, že zde není zákonného podkladu pro toto tvrzení, ježto jeho otec neměl nikdy domovského práva na území čsl. republiky, nýbrž až do své smrti (ještě před 16. červnem 1920 t. j. dnem, kdy vešla v platnost mírová smlouva Saint-Germainská) byl příslušníkem města Vídně. Stížnosti na toto rozhodnutí, v níž nebyly nové námitky vzneseny, min. vnitra nař. rozh. nevyhovělo a potvrdilo v odpor vzaté rozhodnutí z důvodů v něm uvedených, jakož i v tom dalším uvážení, že rekurenta nelze pokládati za veřejnoprávního funkcionáře brněnské obce, který by byl v důsledku svého ustanovení městským lesmistrem obce brněnské nabyl domovského práva v Brně dle § 10 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. a který tedy jako veřejný zaměstnanec byl by se stal čsl. státním občanem dle čl. 3 brněnské smlouvy ze 7. června 1920 č. 107 Sb. ex 1921. Nss shledal stížnost důvodnou. Žal. úřad má patrně za to, že st-l podle svého služebního postavení jako zaměstnanec soukromohospodářského podniku města Brna nevykonává veřejnoprávní funkce v organismu obecním a není proto ve veřejnoprávním poměru služebním, má tedy patrně za to, že st-l byl jen v soukromoprávním služebním poměru k obci brněnské a že proto nebyl obecním úředníkem ve smyslu § 10 novely k domovskému zákonu. Názor ten nelze uznati správním. Zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. v § 10 stanoví, že definitivně ustanovení úředníci a sluhové dvorští, státní, zemští, obecní, okresní a veřejných fondů, duchovní a veřejné osoby učitelské, konečně notáři nabývají nastoupením svého úřadu domovského práva v obci, kde které jim bylo jejich stálé úřední sídlo vykázáno. Zákonodárce mohl tu, pokud jde o úředníky a služebníky obce, na mysli míti ty zaměstnance obecní, které jest dle předpisu obecního zřízení pokládati za obecní úředníky a služebníky. Dle § 31 mor. ob. zříz., jest úředníkem obce ten, kdo byl ob. zastupitelstvem ustanoven na systemisované místo úřednické, aby konal práce, jež představenstvu dle samostatné i dle přenesené působnosti konati náleží. K samostatné působnosti obce pak dle § 27 cit. ob. zříz. náleží i správa jmění obecního. § 10 novely k zák. domovskému mluví všeobecně o obecních úřednících, nečiní rozdílu mezi těmi, kteří jsou zaměstnáni při správě majetku obce a těmi, kteří jsou v jiných oborech obecní správy zaměstnáni. Za úředníka obecního ve smyslu cit. § 10 dlužno proto pokládati každého zaměstnance obce, který byl obecním zastupitelstvem trvale ustanoven na zvlášť zřízené (systemisované) místo úřednické bez rozdílu oboru, v němž svěřené mu práce vykonává. Nss vyslovil pak v nál. svých Boh. 119 a 699 adm. pro obor platnosti česk. zem. zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z., platného dle čl. 2. zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. též pro Moravu, právní názor, že pro otázku, je—li zaměstnanec obce ve služebním poměru veřejnoprávním či soukromoprávním, jest lhostejno, v jakém oboru správy jest zaměstnán, zda při veřejné správě či při soukromohospodářském podniku obce a že rozhodným jest jedině, jaké místo zaujímá ve služebním organismu obce, takže za zaměstnance ve veřejnoprávním poměru služebním považovati dlužno každého, kdo ustanoven byl na místo příslušným orgánem ve služebním organismu obce systemisované, aby tu ve služební podřízenosti jako svoje povolání konal obci služby, ať jest obsah jejich jakýkoliv. V nál. svém Boh. 1567 adm. pak dovodil nss, že statut města Brna neposkytuje žádné opory pro závěr, že by zaměstnanci obecních podniků města Brna byli zásadně v jiném služebním poměru k obci, než zaměstnanci ostatní a že z ustanovení čl. 4. a 95 služ. pragmatiky z 12. května 1914 pro úředníky obecních podniků vychází, že obec nechtěla ty zaměstnance, kteří byli při podnicích obce dosazeni na místa úřednická, považovati pouze za síly smluvní, nýbrž že chtěla jim v celku a zásadně dáti totéž služební postavení, jako ostatním úředníkům obecním, že tedy úředníci podniků města Brna, pokud obec sama podnik provozuje, jsou stejně jako ostatní úředníci města Brna ve veřejnoprávním služebním poměru k obci. V daném případě jest nesporno, že st-l byl v roce 1891 usnesením obecního výboru trvale ustanoven jako měs. lesmistr a že toto služ. postavení zastával až do konce roku 1920, kdy byl dán na odpočinek. Dle toho, co právě uvedeno, stal se st-l obecním úředníkem města Brna ve smyslu § 10 novely k zák. domovskému již v roce 1891, byl ve veřejnoprávním služebním poměru k obci, vykonával funkce jako obecní úředník, tedy funkce veřejnoprávní až do ukončení služebního poměru. Poněvadž pak také dle spisů a dekretů jmenovacích jde na jevo, že st-l byl ustanoven obecním lesmistrem v Brně, tedy že jeho stálým úředním sídlem ve smyslu § 10 cit. novely bylo Brno, byly dány všecky podmínky pro použití posléz uvedeného ustanovení již v době, kdy ustanovení toto nabylo působnosti. Úsudek II. stolice, jejž žal. úřad přijal za svůj, že st-le nelze považovati za veřejnoprávního úředníka ve smyslu zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. a tedy také ne za úředníka obecního ve smyslu § 10 novely k zák. domovskému proto, že dne 1. září 1919 nebyl čsl. státním občanem, není logický, poněvadž rozřešení otázky, zda-li a kdy st-l stal se čsl. státním občanem, závisí teprve na rozhodnutí, zda-li a kdy nabyl st-l domovského práva v obci brněnské. Z úvah shora uvedených plyne, že závěr žal. úřadu, že st-l nenabyl domovského práva v Brně v základě ustanovení § 10 zák. z 5. prosince 1890 č. 222 ř. z., spočívá na mylném právním názoru a mylném posouzení věci po stránce právní, důsledkem toho také i úsudek, že st-l nestal se čsl. státním občanem, ježto nenabyl domovského práva v obci brněnské, a bylo proto nař. rozhodnutí, ježto zákonu odporuje, zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4064. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 688-691.