NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 2143.

Maření exekuce (zákon ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák.).
Pojem »odstranění« (§ 3 zákona) naplňuje každé svémocné odnětí zabavených předmětů z úředního opatření; spadá sem i přenesení jich na jiné místo.
(Rozh. ze dne 17. října 1925, Zm I 503/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. května 1925, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle §u 3 zákona ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá stěžovatel, že jeho činnost nenaplňuje skutkové podstaty přestupku §u 3 zákona o maření exekuce. Především prý šicího stroje ani neodvezl ani neodstranil, nýbrž dal pouze H-ovi do správy. Podle stěžovatelova náhledu nebylo v tomto případě úřadu (exekučnímu soudu) znemožněno, nakládati zabaveným šicím strojem, protože bylo prodejové řízení zastaveno a zůstalo v platnosti pouze zabavení. Ostatně prý nevylučuje zástavní právo podle svého pojmu, by zástavní dlužník s věcí nenakládal, pokud jí ze správy působnosti úřadu neodnímá. Stěžovatel má za to, že přijetím zápůjčky 400 Kč od H-a, doprovázené jeho ujištěním, že H. má stroj, že se tudíž nemusí báti, že mu zápůjčka nebude vrácena, nebylo ještě založeno zástavní právo na šicím stroji ve prospěch H-ův. I kdyby tomu tak bylo, nelze prý v zastavení spatřovati odstranění zabavené věci, poněvadž by nový zástavní věřitel mohl uplatňovati své zástavní právo po prodeji zástavy teprve v pořadí po zástavním věřiteli, který nabyl soudcovského práva zástavního exekučním zabavením. Se zmateční stížností nelze souhlasiti. § 3 zákona o maření exekuce zakazuje komukoliv (tedy nejen dlužníkovi) odstraniti zabavené věci, by s nimi úřad (exekuční soud) nemohl nakládati. Pojem odstranění naplňuje tedy každé svémocné odnětí předmětu z příkazu úřadů (soudu) zabavených neb obstavených, z úředního opatření. Jeť právě účelem trestního ustanovení §u 3 zákona chrániti soudní opatření proti svémocnému nakládání věcí, postiženou takovým opatřením; poněvadž opatření exekučního soudu, záležející v zabavení svršků, nutně vyžaduje, by zabavené předměty byly ponechány v patrnosti exekučního soudu— tedy na dosavadním místě, ruší je svémocně každý, kdo bez vědomí a souhlasu soudu (i zástavního věřitele) věci takové přenáší na jiné místo a tím je disposičnímu právu úřadu skutečně odnímá. Dlužno totiž uvážiti, že autorita úřadu v jeho veřejných opatřeních vyžaduje, by bez jeho souhlasu nebylo na úředních opatřeních svémocně ničeho měněno, a účinnou ochranu proti takovým změnám poskytují právě ustanovení trestního zákona o maření exekuce.
V projednávaném případě jest zjištěno, že obžalovanému byl zabaven 26. září 1924 k návrhu vymáhajícího věřitele soudním výkonným orgánem mimo jiné věci i šicí stroj, že bylo sice později — 27. října 1924 — prodejové řízení ohledně tohoto stroje zrušeno, ale zabavení ponecháno v platnosti, jakož i že byl obžalovaný řádně poučen, že zabavené věci nesmí ani prodati, ani odstraniti ani zabaviti. Přes to dal obžalovaný počátkem prosince 1924 zabavený šicí stroj odvésti k zámečníku H-ovi v Ú., ujednal s ním, by jej opravil a dal mu stroj do zástavy za poskytnutou zápůjčku 400 Kč. Tímto jednáním — odvezením a zastavením — odňal obžalovaný stroj úřednímu opatření exekučního soudu, které vyžadovalo, by stroj byl ponechán na dosavadním místě, dokud exekuční soud jinak nerozhodne. Pokud zmateční stížnost tvrdí, že obžalovaný stroje neodvezl a nezastavil, brojí proti opačným skutkovým zjištěním prvého soudu, jimiž jest zrušovací soud vázán (§ 258, 288 čís. 3 tr. ř.). Pokud se snaží dovoditi z ustanovení občanského práva a exekučního řádu (§ 447 obč. zák., §§y 257, 286 ex. ř.), že obžalovaný jednal v mezích zákona, dav stroj do zástavy, přehlíží, že zákon o maření exekuce stanoví právě z důvodů veřejných určitá omezení, která zakazují disposici věcí — jinak o sobě dovolenou a přípustnou, — jde-li o ochranu úředních opatření v případě exekučního zabavení.

Citace:

č. 2143. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 592-593.