Rušená držba práva jízdy aneb jen přípustné obmezení služebnosti jízdy?
Majitelka domu A. podala na spolek »Deutsches Haus« v Dolní Rudě žalobu pro rušenou držbu práva jízdy po parcele 696, patřící tomuto spolku, z té příčiny, ježto tento spolek asi 14 dnů před podáním žaloby část téže parcely, po níž žalobkyně již po dlouhá léta všelikými povozy jezdila a volně ke svému domu a obchodu v něm umístěnému a zase naopak chodila, zřízením dřevěného plotu zahraditi dal, tak že jízda po zahražené části stala se jí nemožnou a jízda kolem nového plotu k jejímu obchodu značně ztížena byla. Žalobou domáhala se A. odstranění plotu a výroku, že jest žalovaný spolek povinen dalšího rušení držby se zdržeti a veškeré náklady sporu jí nahraditi.
C. k. okresní soud v Š. žalobu zamítl, vysloviv, že se žalobkyně sice nachází v poslední držbě práva jízdy po parcele 696, a zvláště i po té její části, která novým plotem jest zahražena, že však svémocným zřízením tohoto plotu nebyla rušena v této své držbě, ježto, jak prý z místního ohledání a dobrozdání znalců na jevo vyšlo, jízda po parcele 696 zřízením nového plotu na žádném místě a žádným způsobem zamezena ani ztížena nebyla. Žalobkyně i po zřízení nového plotu může služebnost jízdy vykonávati ve smyslu §. 492. obč. zák. beze vší překážky a není jí na úkor okolnost, že nemůže jezditi též po zahražené nyní části řečené parcely, ježto dle §. 484. obč. zák. mají se služebnosti obmezovati, pokud to jejich povaha a účel zřízení dovoluje.
Správnosti tohoto názoru nasvědčují též ustanovení §§ 422., 384. a 1321. obč. zák. a předpisy práva honebního a rybářského, dle nichž právo vlastnické obmezuje do jisté míry výkon práva třetích osob na pozemku vlastníkově a to dle účelu, jakého se má při právu tom dosíci.
Rekursu strany žalující c. k. krajský soud v O. vyhověl, uznal právem dle návrhu žalobního, a to z těchto důvodů:
Prvý soud sám zjistil na základě souhlasného tvrzení obou stran a výsledku místního ohledání, že žalobkyně až do poslední doby, totiž až do zřízení sporného plotu, byla v pokojné držbě práva jízdy po parcele 696, patřící žalovanému spolku, a do té doby nezahražené, ježto jezdila jakýmikoliv povozy a dle své potřeby přes tuto parcelu a to zvláště i v těch místech, která jsou nyní sporným plotem zahražena. Byla tudíž žalobkyně až do zahražení v pokojné držbě služebnosti jízdy, dle níž byl žalovaný spolek povinen její jízdu i po nově zahražené části řečené parcely trpěti a zdržeti se zvláště i ohražení téže parcely, k němuž by jinak jako vlastník její byl oprávněn (v. z. o., § 482). Dle §. 339. obč. zák. byla zase žalobkyně oprávněna chrániti svou pokojnou držbu téže služebnosti žalobou proti činu žalovaného, jímž byla proti své vůli ve výkonu své služebnosti rušena ať již úplným znemožněním, ať pouhým obmezením dosavadního způsobu jízdy po dotyčné parcele na škodu její. V tom ohledu jest místním ohledáním a dobrozdáním znalců zjištěno, že následkem zřízení nového plotu nemůže žalobkyně po oné části parcely 696, která jest mezi dřívějším a novým plotem, vůbec jezditi, a že jízdě její kolem nově zřízeného plotu sice nic nevadí, že však, když se jede k jejímu domu směrem od Olšan, musí se dělati veliká oklika kolem rohu nového plotu, jejíž poloměr jest o 10 m. delší než při oblouku jízdy dřívější. Mimo to jest z nákresu patrno, že následkem zřízení nového plotu jest prostora podél domu žalobkyně, k jízdě určená, značně sevřena a snížena, což pro jízdu velkými, těžkými povozy a zvláště pro vyhýbání se dvou proti sobě jedoucích vozů jest podstatným obmezením. Z toho jest zřejmo, že postavením nového plotu bylo právo jízdy, v jehož držbě žalobkyně jest, podstatně ku škodě žalobkyně obmezeno tím, že nyní možná jízda jest delší a obtížnější a jízda po nově vyhrazené části parcely 696 nadobro znemožněna. V tomto poslednějším směru dlužno také uvážiti, že dlouholetou, nepřetržitou jízdou po té části parcely 696, která se mezi starým a novým plotem nalézá, kolem dřívějšího rohu starého plotu nabyla žalobkyně i pokojné držby dotyčného pozemkového pruhu samého, ve kteréž zřízením nového plotu najisto byla rušena a kterouž si přítomnou žalobou rovněž chrániti chce. Této ochrany nelze jí dle §. 339. obč. zák. odepříti, byť i jí, nač prvý soud váhu klade, jízda k jejímu domu a obchodu úplně znemožněna nebyla. Ježto tedy žalovaný zřízením nového plotu žalobkyni svémocně v držbě práva jízdy po parcele 696 rušil, bylo rekursu vyhověti a uznati právem dle návrhu žalobního.
Dovolací stížnosti žalovaného spolku c. k. nejvyšší soud nevyhověl, poukázal na důvody rekursního usnesení, co do stavu spisů i zákona úplně správné, a dodav k nim ještě toto: Ve smyslu §. 457. c. ř. s. nutno setrvati na tom, že se líčení v záležitostech týkajících se rušené držby, má obmeziti jen na rozbor a důkaz skutečností posledního stavu držby a nastalého porušení, a že se při tom mají vyloučiti všecky ostatní tam blíže naznačené rozbory. Žalovaný přiznal však beze všeho jak skutečnost posledního stavu klidné držby, jak jej žalobkyně tvrdila, tak i porušení držby této svémocným zřízením plotu, a nemůže si proto stěžovati do toho, že usnesení v odpor vzaté vyznělo v jeho neprospěch. On nemůže se tu také naprosto dovolávati svého práva vlastnického k parcele a také jinakých výjimečných předpisů obecného zákona občanského; překážíť tomu jednak citovaný svrchu předpis §. 457. c. ř. s., jednak i ustanovení §. 339. obč. zák., dle něhož nesmí držba, ať si je jakákoliv, nikým býti svémocně rušena, a konečně i zásada, že nelze předpisů výjimečných užívati všeobecně.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 1. října 1912, R III 360/12.)
Dr. Synek.