Č. 1078.

Samospráva obecní (Morava): * Zemský výbor nemůže dle § 97 mor. ob. zř. schváliti usnesení obecního výboru o uzavření zápůjček, když obecní výbor pozdějším usnesením toto usnesení zrušil.
(Nález ze dne 23. prosince 1921 č. 17283.) Věc: Obec J. proti zemskému výboru moravskému v Brně (zast. přísedícím Drem Jar. Budínským) stran rakouských válečných půjček.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Není sporno, že zastupitelstvo městské obce J. se usneslo upsati 12. května 1916 na IV. válečnou půjčku 200000 K a 22. května 1917 na VI. válečnou půjčku 77100 K a vydlužiti si potřebné peníze u Živnostenské banky. Příslušné úpisy staly se u Živnostenské banky, filiálky v Brně, dopisy ze dne 13. května 1916 a 8. června 1917 opatřenými razítkem městského úřadu v J. a podepsanými starostou Jos. K., odvolávajícími se na shora uvedená usnesení obecního výboru. Rovněž jest nesporno, že obec o schválení těchto usnesení ve smyslu § 97 ob. zř. pro Moravu nežádala, a že městské zastupitelstvo dne 10. července 1920 se usneslo, že neuznává dluhy učiněné upsáním IV. a VI. válečné půjčky za dluhy obecní.
Vyšetřiv za příčinou úpisu IV. českoslov. státní půjčky z moci úřední tento stav věci, schválil Moravský zemský výbor usnesením ze dne 16. října 1920 dodatečně uvedená usnesení z moci úřední. Na tomto usnesení setrval zemský výbor také usnesením ze dne 11. prosince 1920 na podání obce, kterým bylo žádáno, aby zemský výbor rozhodnutí ze dne 16. října 1920 zrušil. Stížnost městské obce J. naříká obě usnesení pro nezákonnost.
Nejvyšší správní soud rozhoduje o této stížnosti řídil se následujícími úvahami:
Naříkaná rozhodnutí rozlišují jednak upsání válečných půjček, jednak vzetí zápůjčky lombardní k provedení příslušných úpisů a vycházejí z právního názoru, že upsání půjček válečných byla pravoplatná i bez schválení zemského výboru. Pokud jde o zápůjčky, uznává zemský výbor, že usnesení ona vyhledávala k platnosti schválení zemského výboru, vychází však z právního názoru, že přes to obec z důvodu bezdůvodného obohacení jest povinna k náhradě bankou za ni vynaložených nákladů, protože dlužní úpisy válečných půjček přešly do jmění obce. Zemský výbor jest také názoru, že obecní zastupitelstvo za tohoto stavu věcí nemohlo pouze formálně nedokonalé usnesení dřívějšího zastupitelstva zrušiti, a že tímto opačným usnesením nemohlo býti překáženo zemskému výboru, aby schválením pouze formálně kusých usnesení vytvořil příznivější stav pro obec.
Nejvyšší správní soud neuznal tyto právní názory a důsledkem toho právní posouzení věci v naříkaných rozhodnutích vyslovené za souhlasné se zákonem.
V podstatě své obsahuje upsání válečných půjček slib, že obec půjčí státu k vedení války upsané částky — složením upsané sumy v hotovosti byl by slib ten proveden.
Poněvadž však obec této hotovosti neměla, nýbrž si ji musela zjednati zápůjčkou, stran které usnesení obce nesporně podléhalo schválení zemského výboru, stal se úpis válečných půjček pod podmínkou tohoto schválení.
Z úvah těchto jde, že nelze upisování válečných půjček děliti jednak na zakoupení cenných papírů, jednak na opatření peněz, neboť cenné papíry v době upisování vůbec neexistovaly, nýbrž že jde tu podstatně o zápůjčku za účelem úpisu.
Pokud jde o zápůjčku, stanoví moravské ob. zřízení v § 97, že se má usnesení obec. výboru předložiti k schválení, když obec si chce vypůjčiti sumu peněz, kteráž s připočtením dluhů, které obec již má, činí více, nežli roční příjmy obce neb ústavů obecních. Není sporno, že při úpisech shora uvedených o takovou zápůjčku šlo. Jde tedy vzhledem k vývodům stížnosti pouze o otázku a) mohlo-li se schválení státi z moci úřední, když obec o ně nežádala, b) mohlo-li se státi, když obec usnesení schválení vyžadující sama zrušila před schválením.
Nejvyšší správní soud obmezil se na zodpovědění otázky ad b) a uznal, že v případě, kdy obec usnesení své, schválení vyžadující, novým usnesením zrušila dříve než bylo schváleno, odpadl pro úřad k schválení povolaný předmět jednání, že nebylo již co schvalovati, a že schválení přes to vyslovené jest bezpředmětné i musí proto, že udržuje v platnosti usnesení, které přestalo býti platným, býti zrušeno. Otázku, zdali obec vzhledem k soukromoprávnímu poměru, ve který vstoupila snad k osobě třetí, byla oprávněna usnesení své zrušiti, nebo zdali zrušení usnesení může býti obci ku škodě, nebylo nejvyššímu správnímu soudu zkoumati, poněvadž stížnost naříká pouze dodatečné schválení usnesení o úpisech na válečnou půjčku, takový poměr obce k osobě třetí může býti pouze soukromoprávní a se stanoviska veřejnoprávního postavení obce jako svazu ve svém hospodářství autonomního nelze dovoditi ničeho, co by takovému zrušení dřívějšího usnesení bylo na překážku.
Dovolává-li se žalovaný úřad v odvodním spisu na § 96 ob. zř., tož nelze k tomu hleděti, neboť na tomto ustanovení bylo lze založiti pouze pokyny, které obci za příčinou upravení celé záležitosti byly dány — do kterých však stížnost podána není.
Naříkané opatření muselo proto jako nezákonné býti zrušeno.

Citace:

č. 1078. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1098-1100.