Čís. 15629.

Asistent vysoké obchodní školy v Praze vykonává úřad učitelský ve smyslu § 2, písm. c) advokátní novely čís. 40/22 Sb. z. a n. a lze ho zapsati do seznamu kandidátů advokacie, dovoluje-li mu jeho učitelské povolání, aby se mohl věnovati dostatečně advokátní praksi.
(Rozh. ze dne 26. listopadu 1936, R I 1267/36.)
Srov. Sb. n. s. čís. 6355.
Advokátní komora nevyhověla žádosti asistenta vysoké obchodní školy v Praze Dr. Jana E-a o zápis do seznamu kandidátů advokacie. Důvody: Podle ustanovení § 20 lit. a) adv. řádu resp. § 2, lit. c) novely k adv. řádu výkon státního úřadu jest neslučitelným s výkonem advokacie a zásada tato platí podle obdoby i pro kandidáty advokacie, při čemž jest nerozhodné, zda v době podání žádosti uchazeč o zápis do listiny kandidátů advokacie skutečně vykonává funkce státního úředníka čili nic (viz rozh. čís. 995 Sb. n. s.). V tomto směru zákon stanoví pouze výjimku pro úřad učitelský. Jest tudíž v tomto případě řešiti otázku, zda úřad asistenta na vysoké škole spadá pod pojem úřadu učitelského. Výbor advokátní komory dospěl k úsudku zápornému. Předpis, který stanoví výjimku ze zásady neslučitelnosti státního úřadu s výkonem advokacie, jest předpis výjimečný a jako takový má býti vykládán restriktivně. Vztahuje se tudíž tento výjimečný předpis pouze na učitelský úřad ve vlastním smyslu. Úřad asistenta není takovým učitelským úřadem. Je to úřad pomocné síly učitelovy a v některých případech jest i přípravou k úřadu učitelskému. Učitelským úřadem přímo však není. Z těchto důvodů zamítl výbor advokátní komory shora uvedenou žádost pro formální překážku a nezabýval se otázkou, zda služební postavení žadatelovo a jeho povinnosti spojené s výkonem úřadu asistenta dovolují mu, aby fakticky vykonával praksi kandidáta advokacie tak, jak to předpisuje ustanovení § 5, odst. 5. Vrchní soud potvrdil toto usnesení advokátní komory. Důvody: V § 4 vlád. nař. čís. 529/19 Sb. z. a n. jest uvedeno, v čem spočívá činnost asistentů, totiž, že podporují profesory při přednáškách a při cvičeních. Na tom nic nemění, jestliže tato podpůrná činnost dokonce záleží i v přednášení učebné látky, ve cvičení a zkoušení kandidátů a podpisování vysvědčení. Zůstává i tu tato činnost jen činností podpůrnou a není úřadem učitelským. Marně se odvolatel snaží dovoditi opak toho poukazem na to, že třetí část platového zákona čís. 103/26 Sb. z. a n. má nadpis »Státní osoby učitelské« a že v ní vedle profesorů vysokých škol a ostatních profesorů a učitelů je v díle III. zahrnuta i skupina vysokoškolských asistentů. Právě to, že jsou uvedeni zvlášť v díle III., nasvědčuje tomu, že platový zákon nic nezměnil na jejich jen podpůrné činnosti v § 4 vlád. nař. čís. 529/19 Sb. z. a n. stanovené.
Nejvyšší soud vrátil věc výboru advokátní komory a uložil mu, by po doplnění řízení o žádosti znovu rozhodl.
Důvody:
Pokud žadatel na doklad svého tvrzení, že vykonává učitelský úřad, odkazuje na zákon čís. 8/96 ř. z. z roku 1897, nařízení ministerstva vyučování čís. 9/97 ř. z. na zákon čís. 319/17 ř. z. a čís. 198/19 Sb. z. a n., nelze z nich pro tuto otázku nic vytěžiti, poněvadž předpisy ty se vůbec nezabývají otázkou, zda vysokoškolský asistent vykonává úřad učitelský. Naproti tomu ustanovuje sice platový zákon čís. 103/26 Sb. z. a n. v § 1, že třetí část zákona platí pro státní osoby učitelské, a to: 1. pro profesory vysokých škol, 2. státní profesory středních škol atd. a 3. vysokoškolské asistenty a konstruktéry atd. S hlediska platového pokládá tedy zákon vysokoškolské asistenty za učitele. Ale tím není vyřešena otázka, zda odvolatel jako vysokoškolský asistent skutečně vykonává státní učitelský úřad ve smyslu § 2, písm. c) nov. k adv. ř. čís. 40/22 Sb. z. a n. Rozhodné jest proto jen, v čem záleží úřední činnost odvolatele jako vysokoškolského asistenta. Podle § 4, poslední odstavec vládního nařízení o organisaci vysoké školy obchodní v Praze a o studiu na ní čís. 529/19 Sb. z. a n. podporují vysokoškolští asistenti profesory při přednáškách a při cvičeních. Tím vykonávají úřad učitelský, neboť účelem a cílem učitelského úřadu jest seznámiti posluchače s vyučovací látkou, což se nemusí díti právě jen bezprostředně, nýbrž i prostředečně tím, že prostředník na základě svého předběžného vzdělání v témže oboru, o který jde, vyvinuje takovou činnost podpůrnou, jejíž cílem a účelem jest rovněž seznámení posluchačů s vyučovací látkou. Je-li vysokoškolský asistent povolán jen k tomu, aby podporoval profesory při přednáškách a cvičeních, tedy slouží jeho činnost v podstatě témuž účelu jako činnost profesorova. V souzeném případě prokázal žadatel dokonce, že vykonával přímo učitelský úřad, a to potvrzením děkana českého vysokého učení technického a vysoké školy obchodní, jímž byl pověřen suplováním přednášky účetnictví v letním semestru studijního roku 1935/36, zkoušením z téhož předmětu a podpisováním vysvědčení. Nejde tu proto o překážku podle § 2, písm. c) adv. novely. Věc není však zralá k rozřešení z jiného důvodu. V rozhodnutí čís. 6355 Sb. n. s., na něž se poukazuje, bylo vysloveno a odůvodněno, že jest třeba zkoumati, zdali žadatel se míní vážně věnovati advokacii a zdali jest při svém jiném zaměstnání s to, aby se věnoval právní praksi u advokáta plně tak, jak to má na mysli § 5, odstavec 5, to jest zdali může vykonávati právní praksi v takovém rozsahu, v jakém pravidelně jiní advokátní kandidáti, nemající jiného zaměstnání, právní praksi vykonávají. Jest proto třeba tyto rozhodné okolnosti vhodným způsobem vyšetřiti a zejména zjistiti, v kterých hodinách každého dne v týdnu kandidát podle rozvrhu jest zaměstnán výkonem úřadu vysokoškolského asistenta, aby bylo lze utvořiti si úsudek o tom, zdali může vedle toho vykonávati i praksi kandidáta advokacie tak, jak toho řádný výcvik podle úmyslu zákona vyžaduje.

Citace:

Čís. 15629.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1118-1120.