Č. 3617.

Vysokoškolští profesoři: I. * I za platnosti zák. ze 7. října 1919 č. 541 a z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. má řádný profesor vysoké školy nárok na místní přídavek dle výměry stanovené pro úředníky V. hodn. tř. 1. st., třebas požívá teprve služného VI. hodn. tř. 3. st. — II. * Ve stížnosti na nss nemůže vysokoškolský profesor uplatniti výhrady slíbené, které v jmenovacím dekretu nedošly uznání.
(Nález ze dne 15. května 1924 č. 8054).
Věc: MUDr. O. R. v B. (adv. Dr. Kam. Šulc z Brna) proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. rada Dr. Frt. Havelka) o dobu účinnosti jmenování a výši místního přídavku.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jde o výměru místního přídavku, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Při zřizování vysoké školy zvěrolékařské v Brně zvláštní komise min. škol. navázala jednání s Drem O. R., zda by přijal stolici . . . na této vysoké škole. Dr. O. R. podáním z 15. května 1919, řízeným na min. škol., prohlásil, že principielně trvá na jmenování řádným profesorem; uznává však okolnosti sdělované min. při jednání o této profesuře a přijme profesoru mimořádnou, bude-li stolice při . . . ústavu již nyní systemisována jako řádná profesura a bude-li řádným členem sboru profesorů, při jmenování řádných profesorů na této vysoké škole bude řečená profesura . . ., jakožto oboru obligátního, v pořadí prvém: min. nebude činiti námitek proti jmenování profesorem řádným již během školního roku 1919/1920.
Po té president republiky jmenoval st-le dekretem z 29. září 1919 mimořádným profesorem . . . na vysoké škole zvěrolékařské v Brně s požitky zvýšenými o jednu kvadrienálku.
Když A. H., na téže škole působící ve vlastnosti mimořádného profesora ode dne 21. srpna 1920, byl dne 11. července 1922 jmenován řádným profesorem, podal dne 30. prosince 1922 st-l na min. škol. připomínku ddto. 28. prosince 1922, že jeho sdělení o přáních a požadavcích z 15. května 1919 obsahovalo i bod, že při jmenování řádných profesur na jmenované vysoké škole bude řádná profesura . . . jakožto oboru obligátního, v pořadí prvém; ježto jmenování sdělována bývají v tom časovém pořadí, jak jmenování jest uskutečněno, a jmenování profesora H. — prvé to jmenování řádným profesorem od okamžiku ustavení vysoké zvěrolékařské školy vůbec — sděleno bylo časově dříve, než jmenování Dra R. řádným profesorem, má podatel za to, že min. škol. přehlédlo okolnost, že ve smyslu svrchu uvedených podmínek, za jakých šel na školu, jest též podmínka min. bez námitek přijatá, aby jmenování jeho řádným profesorem bylo — při jmenování řádných profesur na této vysoké škole — v pořadí prvém, upozorňuje ministerstvo na tuto okolnost a žádá, aby ji vzalo v úvahu při stanovení data jeho jmenovacího dekretu řádným profesorem; na požadavku tehdy jím vysloveném a min. bez námitek přijatém z principielních důvodů trvá.
Zatím dekretem z 29. prosince 1922 — intimovaným dekretem min. škol. z 1. března 1923 — president republiky jmenoval st-le řádným profesorem. V intimačním dekretu uložilo ministerstvo zsp-é, aby poukázala jmenovanému ode dne 1. ledna 1923 k výplatě předepsaným řádem systematisované služební požitky řádného profesora, t. j. služné ročních 19608 Kč, všeobecný místní přídavek ročních 5040 Kč s příslušnými přídavky, konečně zvláštní vysokoškolský přídavek místní, stanovený pro profesory vysoké školy zvěrolékařské v Brně toho času roční částkou 2100 Kč.
Proti dekretu min. škol. z 1. března 1923 směřuje stížnost Dra O. R., ve které se namítá:
I. Vzhledem k předcházejícímu před jmenováním mimořádným profesorem vyjednávání s referentem odborovým radou M., jakož i vzhledem k celkové povaze záležitosti nutno podmínky v podání st-lovu z 15. května 1919 uvedené pokládati i pro min. za závazné (odst. č. 4 výn. ministra vyučování z 18. prosince 1848 č. 20 doplňku k říš. zák. z roku 1849, dále i druhý odst. § 5 zák. z 13. února 1919 č. 78 Sb.). Neměl tedy st-l býti jmenován později než profesor H., maje nárok na jmenování v prvém pořadí. Tím, že však byl nař. rozhodnutím jmenován v pořadí za profesorem H., bylo st-li ublíženo v jeho nároku na jmenování v pořadí prvém.
II. Dekretem v odpor vzatým byl přiznán st-li místní přídavek VI. platové třídy 3. stupně přes to, že řádní profesoři vysokých škol požívají přídavku V. platové třídy státních úředníků (§ 4 zák. z 13. února 1919 č. 78 Sb., čl. II., §§ 1 a 2 zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb.). Přídavek tento nezmenšil se nikterak ani zákonem z 20. prosince 1922 č. 394 Sb., jak výslovně v § 2 tohoto zák. jest stanoveno (viz důvodovou zprávu vládní osnovy str. 13). Jest tudíž st-l zkrácen na výši místního přídavku.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Nezákonnost, vytýkaná jmenovacímu dekretu byla by snad založena, kdyby tento dekret posuzoval subjektivní právo st-le na to, aby jeho dosazení působilo od termínu položeného před datem jmenovacím aktu presidenta republiky. Takové subjektivní právo mohlo by vzniknouti, nehledíc k případu stížností netvrzenému, že by je přiznávala výslovně norma zákona, jen z aktu osoby k st-lovu jmenování oprávněné, neboť doba účinnosti jmenování jest integrující součástí samotného jmenovacího aktu, pročež i případné určení jiné doby působnosti, než která se podová z data dosazovacího aktu, mohlo by uskutečněno býti jen aktem orgánu k dosazení oprávněného. Tímto orgánem jest pak po zákonu (§ 1 zák. z 13. února 1919 č. 79 Sb.) jedině president republiky. Po rozumu uved. předpisu cit. zák., jehož §em 22 byly výslovně zrušeny příslušné předpisy dosavadní, o nichž tudíž netřeba uvažovati, jest tedy pro obsah jmenovacího aktu rozhodným výhradně autoritativní projev vůle presidenta republiky. Vyjednávání s orgánem min. a přání st-le při tom vyslovené, nemají významu pro jeho právní postavení, když nedošly uznání v dekretu jmenovacím.
Stížnost nemůže se též odvolávati na předpis 2. odst. § 5 zák. o platech profesorů vysokých škol z 13. února 1919 č. 78 Sb., který připouští, aby byly vládou přiznány vysokoškolským profesorům různé výhody, neboť k propůjčení případné výhody, plynoucí z dřívějšího určení působnosti jmenovacího aktu, nebyla by vláda vůbec ani oprávněna. Ježto tudíž nebylo tu právního nároku st-le na takové určení doby působnosti jeho jmenování, jakou požaduje, nelze mluviti o porušení jeho subjektivního práva a jest stížnost v tomto bodu bezdůvodná.
Pokud jde o námitku II., dlužno uvážiti, že předpisem § 1 zák. z 13. února 1919 č. 78 Sb. bylo odstraněno zařadění profesorů vysokých škol státních do hodnostních tříd. Uvedený zákon toliko při určování služebních požitků (§§ 2 a sl.) odvolává se na platy příslušející těm kterým třídám platovým státních úředníků do hodnostních tříd zařaděných. Řádným profesorům přiznán počáteční plat 3. st. VI. platové třídy státních úředníků (§ 2), avšak činnostní (aktivitní) přídavek podle V. hodn. třídy státních úředníků. Normou čl. II., §§ 1 a 2 zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. byly někdejší, pro každou hodnostní třídu jednotně stanovené činnostní přídavky, počínajíc pátou hodnostní třídou níže, ohledně státních úředníků do hodnostních tříd zařaděných nahraženy přídavky místními, řídícími se poměrně podle výše služného, kteréž v mezích jedné platové třídy podle stupnic mohou býti různé výše. Poněvadž však profesoři vysokých škol jsou funkcionáři do hodnostních tříd nezařadění, nemohl se tento předpis přímo i na ně vztahovati a zůstal tak svrchu cit. předpis § 4 zák. 78/1919 ve své právní podstatě nedotčen. Změna nastalá předpisem zák. 541/19 působila toliko nepřímo na číselnou výměru činnostního přídavku vysokoškolských profesorů, jinými slovy jen číselná výše činnostního přídavku jest nadále určována podle číselné výše toho, co nastoupilo na místě činnostního přídavku státních úředníků do hodnostních tříd zařaděnvch od V. tř. dolů: po vydání zák. 541/19 rovná se tedy činnostní přídavek řádného profesora s platem 3. stupně VI. hodn. tř., místnímu přídavku státních úředníků V. plat. tř., resp. nemůže býti nižší, než místní přídavek státních úředníků nejnižšího platového stupně V. plat. třídy. Zák. 541/19 ve svém čl. X. sice stanoví, že v jeho důsledku upraví se poměry a požitky takových zaměstnanců ve státních úřadech, podnicích a fondech státem spravovaných, kteří jím zůstali nedotčeni, podle zásad, na nichž jest vybudován. Toto zmocnění exekutivy nelze již dle doslovu jeho vztahovati na profesory vysokých škol. Předpis 1. odst. § 5 vl. nař. ze 14. května 1920 č. 349 Sb., že vysokoškolští profesoři požívají přídavku (všeobecně místního na místě dřívějšího činnostního) ve výměře odpovídající ustanovení čl. II. § 2 zák 541/19, ani nezrušuje výslovně ustanovení § 4 zák. č. 78/19, ani ze znění jeho se nepodává, že chtěl profesorům s platem VI. hodn. tř 3. stupnice odejmouti činnostní přídavek V. třídy. Na tomto právním stavu nic nezměnil zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb., jímž byly zvýšeny místní přídavkv státních úředníků zařaděných do hodnostních tříd od XI. až včetně V., neboť v 2. odst. jeho § 2 slovy, že zvýšením místního přídavku mění se ustanovení § 4 zák. č. 78/19 — zák. č. 394/22 ani se nezmiňuje o normě § 5 vlád. nař. 349/1920 —, zákonodárce za daného stavu věcí vyjadřuje jen, že zvýšení místního přídavku státních úředníků do hodnostních tříd zařaděných působí číselně na výši obdobného přídavku vysokoškolských profesorů, ježto tato výše řídí se nyní podle zvyšovaného obnosu místního přídavku té které platové třídy státních úředníku. Vl. nař. z 15. ledna 1923 č. 34 Sb., na něž se odvolává spis žal. úřadu k opoře nař. rozhodnutí a které provedlo některá ustanovení zák. 394/22, jest pak pro otázku zcela bez významu, neboť k svrchu cit. § 2 zák. 394/22 vůbec nějaké prováděcí normy neobsahuje.
Nař. rozhodnutí přiznalo tudíž neprávem st-li místní přídavek, odpovídající číselně jen místnímu přídavku státních úředníků 3. stupně VI. hodn. tř., stížnost v bodu proti tomuto výroku čelícím jest důvodná a slušelo nař. rozhodnutí v této části zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3617. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1291-1294.