— 36 —

Přehled rozhodnutí c. k. nejvýš, soudu v jiných časopisech uveřejněných:

Právník = P. — Právnické Rozhledy = P. R. — Allg. österr. Gerichtszeitung = G. Z. — Juristiche Blátter = J. B. — Gerichtshalle = G. H. — Notariatszeitung = N. Z. — Příloha k min. věstníku = off. — Österreichisches Zentralblatt fur die juristische Praxis = Z. Bl. — Připojená čísla znamenají ročník a stránku přísl časop., u min. věstn. běžná čísla rozhodnutí.

I. Ve věcech civilních.

A. Z práva občanského.
1. §§ 4., 866. obč. zák. Právní jednání tuzemce, svéprávnosti zbaveného, v cizině uzavřené, jest neplatné; odsouzení jeho ex delicto dle § 866. obč. zák. jest nepřípustno, bylo-li žalováno pouze ex contractu (3. června 1909, Rv VI. 193/9; Z. Bl. 1909: 699.)
2. §§ 4., 300. Pro posouzení platnosti a správnosti formy dovětku v cizině rakouským občanem o nemovitostech v zemích rakouských ležících rozhodný jsou jedině ustanovení §§ 4. a 300. obč. zák. a nikoliv zásada »Locus regit actum« (15. června 1909, Rv II. 395/9; P. 1909: 902.).
3. § 6. Pokrevnými dědici (Leibeserben) rozuměti dlužno celé manželské potomstvo a nikoliv jen děti z určitého manželství (5. října 1909, Rv VI. 307/9; Z. Bl. 1909: 1012.).
4. §§ 26., 1295., 1311. Tvoření se náledí jest nahodilý zjev přírodní; poškození osoby následkem náledí jest nahodilé a obec za škodu tu neručí (24. června 1908, Rv I. 463/8; Z. Bl. 1909: 1032.).
5. § 64. Katolík, z katolické víry vystoupivší, zůstává osobou bez vyznání, byť i své vystoupení odvolal, dokud se k nějaké víře zase nepřihlásí a přijat nebude; manželství jeho v této době s protestantkou uzavřené jest neplatné (14. července 1909, Rv I. 580/9; J. Bl. 1910: 21.).
6. §§ 71., 72. Bydlištěm dle těchto §§ nelze rozuměti bydliště ve smyslu práva procesního, nýbrž místo, kde se snoubenci usadili v úmyslu, nebydliti zde jen přechodně (28. září 1909, Rv I. 656/9; J. Bl. 1909: 585.).
7. § 94. Také manželé mají právo odpírati platnosti manželství pro nedostatek ohlášek (28. září 1909, Rv I. 656/9; J. Bl. 1909: 585.).
8. §§ 163., 138., 155. Bylo-li děcko porozeno manželkou, rozvedenou od stolu a lože, mimo lhůtu § 138. obč. zák., lze paternitní žalobu na domněle nemanželského sploditele podati teprve, až se v
procesu proti rozvedenému manželi zjistí, že děcko jest skutečně nemanželské (16. června 1909, Rv II. 445/9; J. Bl. 1909: 621.).
9. § 166. Pro výši alimentační povinnosti nemanželského otce, příp. jeho pozůstalosti, jest směrodatným jeho jmění (19. května 1909, Rv VI. 178/9; Z. Bl. 1909: 751.). — 37 —
10. § 167. Nemanželský, práce schopný otec jest povinen své děcko nemanželské alimentovati i tehdy, když jen málo vydělá (22. září 1909, Rv VI. 320/9; Z. Bl. 1909: 934.).
11. § 296. Příslušenství statku neobmezuje se na dobytek tažný; také kráva dojnice a tele na chov mohou býti příslušenstvím; rozhodnutí o tom přísluší soudu; znalcům jest se vysloviti jen o základech pro význam dobytka ku dalšímu řádnému hospodaření (2. července 1909, Rv VI. 271/9; Z. Bl. 1909: 819.).
12. §§ 311., 312., 313., 339. Vztyčování praporův obcí na kostelní věži při slavnostech nemůže tvořiti předmět držby práva. Rušení takového vztyčování není rušením držby; k rozhodování o žalobě o takovém rušení držby příslušní jsou soudové (15. září 1909, R VI. 249/9; Z. Bl. 1909: 914.).
13. § 339. Obecní starosta nedopouští se rušení držby, zakáže-li výkon cizí držby ohledně statku veřejného (22. června 1909, R II. 581/9; P. 1909: 865.).
14. §§ 339., 351. Není tu rušené držby práva, jestliže kdo prohlásí, že právo jiného neuznává, jestliže však nehrozí, že výkon práva toho zamezí (24. srpna 1909, R II. 778/9; Z. Bl. 1909: 818.).
15. §§ 367., 1500. Vydržení pozemku proti tomu, jenž ho nabyl ve veřejné dražbě, byť i ne v důvěře ve veřejnou knihu pozemkovou, jest bezúčinno. Bona fides jest vyloučena jen tehdy, jestliže nabyvateli známo bylo, aneb známo býti musilo, že pozemek jest vlastnictvím osoby třetí (vydržitele) (6. května 1909, Rv IV. 516/8; Z. Bl. 1909: 812.).
16. § 369. Byla-li táž parcela zanešena v pozemkových knihách různých dvou států a pak mezinárodním soudem rozhodčím přiznána jednomu z nich, jest pro posouzení práva vlastnického k ní směrodatným knihovní stav toho státu, jemuž parcela byla přiznána (6. května 1909, Rv IV. 516/8; Z. Bl. 1909: 812.).
17. § 374. Za držitele spořitelních knížek, po smrti přednosty úřadu v úřední pokladně nalezených a na jméno úřadu znějících, považovati jest nikoliv dědice zůstavitelovy, nýbrž fiskus a to i tehdy, když v dotyčné pokladně není schodek (28. října 1909, Rv VI. 299/9; Z. Bl. 1909: 1005.).
18. §§ 443., 1401. Převezme-li nabyvatel hyp. statku hyp. dluh k samostatnému zaplacení, je z něho práv nejen věcně, nýbrž i osobně (6. října 1909, Rv II. 639/9; J. Bl. 1909: 598.).
19. §§ 461., 466. Žaloby o uplatnění smluvního zástavního práva netřeba, zabavil-li věřitel později zástavu u osoby třetí na základě exekučního titulu proti této. Vlastník a zástavce nemůže proti této exekuci podati odporu (23. června 1909, Rv I. 488/9; Z. Bl. 1909: 1008.).
20. § 477. Nájemci pozemku jsou oprávněni vykonávati služebnost jízdy a cesty, s najatým pozemkem jako statkem panujícím spo- — 38 —
jenou, leč by to byl pronájemce výslovně vyloučil. Do stodoly, na panujícím pozemku postavené, mohou nájemci stodoly, třebas jich bylo i několik, svážeti úrodu nejen s pozemků, vlastníkům stodoly náležejících, nýbrž i s jiných pozemků. Pro zabraňování výkonu takové služebnosti nájemcům jsou vlastníci pozemku panujícího oprávněni k žalobě (14. dubna 1909, Rv II. 285/9; P. 1909: 907.).
21. § 484. Nabídnutí jiné cesty má význam jen, bylo-li tu již v době podané žaloby a stalo-li se v úmyslu § 484. obč. zák. (26. května 1909, Rv VI. 125/9; Z. Bl. 1909: 769.).
22. §§ 496., 915. Při zřízení služebnosti čerpání vody učiněné prohlášení zřizovatele, že nerad vidí, chodí-li pro vodu děti a odpověď oprávněného, že bude pro vodu choditi sám, pokládati jest v pochybnosti za pouhé přání a nikoliv za pevné ujednání (2. července 1909, Rv VI. 282/9; Z. Bl. 1909: 820.).
23. §§ 509., 521.; § 3. zák. z 6. února 1869, č. 18. ř. z. Nepodal-li výměnkář odporu proti bezzávadnému odloučení pozemku, určeného pro výměnkářský byt, vzdal se tím mlčky práva na byt ten (13. května 1908, Rv II. 123/8; J. Bl. 1909: 597.).
24. §§ 565., 585. Poslední pořízení jest neplatné, přikývl-li jen testátor k dané mu otázce hlavou (6. října 1909, Rv VI. 357/9; Z. Bl. 1909: 1042.).
25. § 631.; § 256. nesp. říz. Pohledávka allodu za svěřenstvím na náhradu nákladů, zaň učiněných, může býti zaplacena z fruktifikátů vyvazovacího kapitálu, část svěřenství tvořícího. Určení fruktifikátů těch k opatření fundu instruktu, zrušením poddanství nutného, již odpadla (28. září 1909, R II. 769/9; P. 1909 : 830.).
26. §§ 635., 638., 641. Na kmenové jmění fideikomisu nesmí býti sáhnuto k účelu náhrady nákladů melioračních (21. září 1909, R VI. 232/9; Z. Bl. 1909: 936.).
27. § 843. Byla-li ideelní část nemovitosti, více společníkům náležející, právoplatně přiklepnuta vydražiteli, jest žalobu o zrušení společenství podati na vydražitele a nikoliv na spoluvlastníka, dosud v pozemkové knize zapsaného (1. července 1908, Rv V. 1067/8; off. 1201.).
28. § 871. Pojišťovací smlouva jest pro pojištěnce neplatná, byl-li uveden agentem v omyl ohledně výše prémií (31. srpna 1909, Rv V. 1300/9; Z. Bl. 1909: 952.).
29. §§ 871., 876., 1387., 1002., 1017. Narovnání jest platné, byť i jedna smluvní strana druhou byla uvedena v omyl o hlavní věci, jen když zmocněnec oné znal pravý stav věci. Vědění a jednání tohoto zmocněnce platí za vědění a jednání zmocnitele (14. dubna 1909, Rv V. 241/9; Z. Bl. 1909: 1016.).
30. §§ 876., 1092. Zřízenec principálův, jenž telefonicky udávaje jeho jméno, ujednání učiní, není mandatářem, nýbrž výkonným orgánem. Jeho omyl nelze posuzovati dle zásad o mandátu (3. července 1907, č. 7023; J. Bl. 1910: 9.). — 39 —
§ 878. Viz Čl. XIV. uv. zák. k c. s. ř.
31. § 887. Ústní úmluvy, předcházející smlouvu písemnou, jsou nejdůležitější pomůckou při výkladu této (5. říj. 1909, Rv VI. 307/9; Z. Bl. 1909: 1012).
32. § 915. Prohlášení dlužníka, že je mu lhostejno, obdrží-li věřitel na provisi 100 K neb 200 K, zavazuje jej jen ohledně obnosu nižšího (6. říj. 1909, Rv VI. 364/9; Z. Bl. 1909: 1014.).
33. §§ 919., 1284. Výměnkář může žádati peněžitou náhradu za neposkytnuté dávky naturální jen tehdy, má-li zavázaný na nesplnění nějaké zavinění dle §§ 1293., 1294., 1295. obč. zák. Při dávkách, jež splatný se stanou teprve po upomínce, jako nutné šatstvo a obuv, nelze před upomínkou o prodlení mluviti (7. září 1909, Rv VI. 312/9; Z. Bl. 1909: 822.).
34. §§. 928., 468., 1019., 1401. Prodatel má nárok na zaplacení přiměřeně části kupní ceny, jestliže na prázdno vyšlý hypotekární věřitel po nucené dražbě domáhá se na něm zaplacení své pohledávky, jež byla převzata na srážku trhové ceny (26. ún. 1908, Rv II. 138/8; Z. Bl. 1909: 823.). Srov. též rozh. uvedené ve »Zprávách« 1909 pod A. č. 179. a 119.
35. §§ 932., 1153. Objednatel jest pro nezpůsobilost díla oprávněn odstoupiti od smlouvy i tenkráte, když po nějaký čas ho používal k tomu účelu, aby se pokusil o odstranění vad (12. květ. 1909, Rv VI. 105/9; Z. Bl. 1909: 924.).
36. § 933. Lhůta pro žaloby ze správy jest praeklusivní a nikoliv promlčecí. Při evikci práv pachtovních, na delší dobu uzavřených, počíná její běh nastalou evikci a nikoliv teprve pozdější splatnosti pachtovních lhůt; běh její se uznáním nepřerušuje; k jejímu uplynutí jest přihlížeti z úřední povinnosti (2. června 1909, Rv VI. 157/9; Z. Bl. 1909: 824.).
37. §§ 964., 1315.; §§ 37., 38. žel. řádu dopr. Dráha neručí za ztrátu zavazadel, v nádražní garderobě uložených, není-li sama podnikatelkou (7. září 1909, Rv II. 583/9; P. 1909: 871.).
37. §§ 970., 1316. Hostinský ručí za svršky cestujícího, jež tento odevzdal jen dočasnému pomocníku podomkovu i tenkráte, když cestující nepoužil hostince k bydlení, nýbrž jen k jednomu stravování (21. dubna 1909, Rv I. 331/9; Z. Bl. 1909: 922.).
39. § 983., nař. z 2. čna. 1753. Půjčka, poskytnutá vojákovi (pod- důstojníkovi) jest jen relativně neplatná; uznání dluhu po vystoupení z aktivní služby, zavazuje k zaplacení (6. čce. 1909, Rv VI. 253/9; Z. Bl. 1909; 1003.).
§ 1017. Viz § 871. obč. zák.
40. §§ 1019., 1017., 1036. Odevzdání daru osobě dárcem určené s příkazem, aby dar zatím uschovala a později (na př. po smrti dárcově) jej určitým osobám vydala, nemá účinku platného darování. — Odevzdání věci jednateli bez příkazu není odevzdáním tomu, v je- — 40 —
hož zájmu tento jedná (domino negotii) (24. květ. 1907, č. 5994; J. Bl. 1909: 574.).
§§ 1090., 1098. Viz § 1393. obč. zák.
41. § 1151. Dohodce má nárok na provisi jen tehdy, je-li mezi jeho činností a uzavřením obchodu příčinná souvislost a má-li o této souvislosti zmocnitel vědomost (23. čna. 1909, (Rv VI. 239/9; Z. Bl. 1909: 1030.).
42. § 1151.; §§ 82. f, 101. živ. ř. Neoprávněné opuštění práce může býti důvodem pro zrušení smlouvy o vyučení jen tehdy, je-li patrno, že učeň tak učinil s rozvahou a v úmyslu, práce zanechati (10. srpna 1909, Rv VI. 351/9; Z. Bl. 1909 : 836.).
43. § 1264. Bez vlastní viny rozvedená manželka nemá nároku na obvěnění, byly-li svatební smlouvy zrušeny (26. říj. 1909, Rv VI. 273/9; Z. Bl. 1909: 1041.).
44. § 1295.; zák. o ruč. drah z 5. března 1869, č. 27. ř. z.; § 19. cís. nař. z 16. list. 1851, č. 1. ex 1852. Zavinění železničních zřízenců není dáno, nedbala-li osoba, poraněná zavazadlovým vozíkem, po nádražním perrónu posunovaným, výstražného volání oněch zřízenců (3. čna. 1909, Rv VI. 222/9; Z. Bl. 1909: 1031.). — Viz též § 26. obč. zák.
45. § 1311. Byly-li při stavbě erární silnice zachovány dotyčné předpisy, není erár práv ze škody, povstalé následkem nedostatečných domněle ochranných opatření (nezřízení zábradlí při příkopu 19 m. hlubokém (13. říj. 1909, Rv II. 709/9; J. Bl. 1909: 609.).
§ 1311. Viz § 26. obč. zák.
46. § 1315. Pojem »vědomě« není totožným s pojmem »dolosně«, nýbrž jest dán již při opomenutí náležité pozornosti; objektivní neschopnost zjednané osoby k založení závazku principálova k náhradě škody nestačí (18. list. 1908, Rv I. 717/8; Z. Bl. 1909: 1035.).
47. § 1317. §§ 19. a 26. cís. nař. z 16. list. 1851, č. 1. ř. z. ex 1852. Železnice není povinna nahraditi škodu, vzešlou cestujícímu tím, že doba ohlášeného zpoždění vlaku byla ve skutečnosti kratší a vlak proto dříve byl vypraven (12. list. 1907, č. 11349; P. 1909: 837.).
§ 1336. Viz čl. 284. obch. zák. č. 70.
§ 1387. Viz § 871. obč. zák.
48. § 1393., 1098. Právo ze smlouvy lze odstoupiti i bez současného převedení smluvního závazku, s právem spojeného. Přenechání práva honitby není smlouvou odstupní, nýbrž podpachtovní;
podpachtéř nemá proto práva žalobního na vlastníka honby (obec)
(29. září 1909, Rv VI. 247/9; Z. Bl. 1909: 1026.).
49. §§ 1401., 1017. Převzetí dluhu vůči věřitelovu agentu jest platné, zvláště když je věřitel dodatečně schválil (7. čce. 1909, Rv VI. 242/9; Z. Bl. 1909: 838.).
50. § 1497.; § 168. c. s. ř. Nebylo-li řízení soudní po uplynutí tříměsíční doby klidu obnoveno, nepřerušuje se promlčení. Vyprše- — 41 —
la-li za doby klidu promlčecí lhůta, jest žalobní nárok zamítnouti (30. září 1908, Rv IV. 292/8; G. Z. 1909: 335.).
51. § 1500. Důvěry ve veřejnou knihu nemůže se nabyvatel dovolávati, jestliže nesprávnost knihovního stavu se stavem skutečným z okolností mohl seznati a jen pro nedostatek obyčejné pozornosti jí neseznal. Mapa pozemkové knihy není v právním smyslu totéž co mapa katastrální. Prvnější má právní význam jen pro řešení otázky, která plocha v přírodě odpovídá nákresu v pozemkové mapě (7. čce. 1909, Rv VI. 283/9; Z. Bl. 1909: 818.).
52. Zák. o cestách nezbytných z 7. července 1896, č. 140. ř. z. Zřízení cesty nezbytné ve prospěch továrny, do níž se suroviny odjinud přivážejí a tam zpracují, jest nepřípustno (18. října 1909, R II. 298/9; P. 1909: 832.).
53. §§ 5., 6. odpůrč. zák. Ku odporování právním jednáním ve smyslu těchto §§ stačí, byl-li kupec v době zastavení platů zanesen v obch. rejstříku. Zastavení platů jest tu, nemůže-li obchodník platiti splatných pohledávek pro nedostatek platebních prostředků (6. července 1909, Rv V. 1427/9; J. Bl. 1909: 587.).
54. § 6.; §§ 1010., 1017. obč. z. Zastavení platů jest tu jen tehdy, je-li všeobecným, takže splnění existujících závazků jest vůbec nemožno. Vědomosti strany o něm rovná se též vědomost jejího právního zástupce o ní, ba i jeho při právním jednání intervenovavšího zřízence (8. čna 1909, Rv II. 305/9; J. Bl. 1909: 514.).
55. § 30. č. 4. Uznání byť i pravého dluhu manželem manželce ve vykonatelném notářském spise a provedení exekuce na základě jeho lze i mimo konkurs odporovati, stalo-li se na oko v úmyslu poškoditi věřitele (3. června 1909, Rv II. 425/9; P. 1909: 835.).
56. § 35. § 21. kn. zák. Věřitel, oproti jehož pohledávce byla pohledávka knihovní prohlášena za bezúčinnou, může se domáhati za účelem svého uspokojení vkladu nadzástavního práva pro pohledávku svou na uvedené knihovní pohledávání (5. led. 1909, Rv II. 943/8; P. 1909: 868.).
57. Zák. o ručení drah z 5. břez. 1869 č. 27. ř. z. resp. z 12. čce. 1902 č. 147. ř. z. platí též pro elektrické dráhy vlečné, sloužící pouze účelům určité továrny (17. čna. 1908, Rv VII. 121/8; J. Bl. 1909: 250.; Z. Bl. 1909: 745.).
58. Událostí při dopravě jest úraz, jejž utrpěl cestující, vstupující do vlaku během zastávky ve stanici, spadnutím rozbité okenní tabule (12. květ. 1909, R III. 176/9; Z. Bl. 1909: 928.).

B. Z práva směnečního, obchodního a společenstevního.

1. Čl. 16. odst. II. obch. zák. Dodatek »první« k firmě jest přípustný (6. července 1909, R I. 421/9; J. Bl. 1909: 574.).
2. Čl. 26. Neoprávněné užívání firmy (vlastní) nelze spatřovati v tom, jestliže společnost s om. ruč. dá si vytisknouti na obálky zně- — 42 —
ní své firmy jen v podstatných částech. Čl. 26. chce chránit pouze před porušováním práv firem cizích (13. června 1909, R I. 376/9; Z. Bl. 1909: 938.).
3. Výmaz firmy kupce jednotlivce po jeho smrti může býti nařízen z úřední povinnosti. Právo rekursu přísluší jen osobám súčastněným, t. j. těm, jež jsou dle zákona oprávněny dáti podnět k zápisu do rejstříku neb k jeho výmazu (3. list. 1909, R I. 631/9; J. Bl. 1910: 22.).
4. Čl. 86., 88. Kombinovaně podpisování společníků veřejně obchodní společnosti (jeden podepíše křestní jméno a druhý příjmění) jest nepřípustno (6. dubna 1909, R II. 358/9; J. Bl. 1909: 610.).
5. Čl. 116. Právo společníka zastupovati společnost nelze omezit na jednotlivé druhy obchodů (14. září 1909, R III. 325/9; J. Bl. 1909: 586.).
6. Čl. 150. Provozují-li přejímatelé obchodu tento dále pod dřívější firmou, ručí osobně věřitelům obchodním. Vnitřní úmluvy osobně po zákonu ručících společníků komanditní společnosti ohledně osvobození od závazku nemají právního účinku ohledně obchodních pohledávek komanditisty. Souhlasí-li tento s posloupným zrušením společnosti, nevzdává se tím práva, uplatniti svoji obchodní pohledávku při její dospělosti (6. říj. 1909, Rv II. 639/9; J. Bl. 1909: 598.).
7. Čl. 278.; § 915. obč. zák. Záznam odesílatele na nákladním listě: »budiž bez manipulace dále dopraveno, nevylučuje jen odčítání a odvážení zboží, nýbrž i přeložení jeho do jiného vozu; za škodu, z tohoto opomenutí vzešlou, dráha neručí (11. února 1908, Rv VI. 52/8; Z. Bl. 1909 : 693.).
8. Čl. 313.; čl. III. nař. 28. říj. 1865, č. 110. ř. z. Bance přísluší retenční právo na akciích, členem správní rady jako kauci složených a jest oprávněna ke kompensaci přes to, že nároky onoho člena vůči bance byly soudně zabaveny (21. září 1909, Rv I. 523/9; J. Bl. 1910: 9.).
9. Čl. 347. Kupitel má povinnost zboží odjinud zaslané zkoušeti a vady oznámiti i tehdy, bylo-li zboží zasláno přímo na appretéra, jím poznačeného; povinnost tu ať vykoná appretérem jako svým zmocněncem (6. července 1909, Rv II. 529/9; Z. Bl. 1909: 849.).
10. Čl. 354.—356.; §§ 919., 1449. obč. zák. Koupě většího množství zboží za úhrnnou cenu, při čemž kupitel dle svého druh zboží a množství toho druhu určití a do určité doby odebrati a prodatel mu je na objednání dodati má, jest koupě specifikační a nikoliv alternativní. Objednávka v poslední den lhůty stala se v čas. Uplynutím dodací lhůty smlouva nezaniká; v případě prodlení kupitele se specifikací má prodatel právo žaloby o specifikaci, ač je-li s plněním pohotově (9. června 1909, Rv I. 465/9; Z. Bl. 1909: 685.).
11. Čl. 380., 383., 384. Pojistitel dopravy má regressní nárok na povozníka ohledně odškodného, vyplaceného odesílateli za ztracené zboží (9. února 1909, Rv I. 909/8; Z. Bl. 1909: 758.). — 43 —
12. Čl. 395., 400. Povozník ručí za škodu ztrátou zboží osoby třetí, jež jeho zřízenec k příkazu objednatele na vůz naložil (17. února 1909, Rv I. 124/9; Z. Bl. 1909: 691.).
13. Zák. o společenstvech a zák. z 10. června 1903, č. 133. ř. z. Poznámka výstupu společenstva z jednoho revisního svazu a přístup jeho k revisnímu svazu druhému jest přípustná jen tehdy, prokáže-li se, že vystoupení stalo se dle stanov (23. břez. 1909, R VI. 66/9; Z. Bl. 1909: 683.).
14. Připouští-li stanovy vyloučení členů výborem, mohou jím vyloučeni býti i členové výboru (26. říj. 1909, R II. 927/9; P. R. 1909/10: 30.).
15. Zák. o společnostech s om. ruč. Nepřípustné jest ustanovení smlouvy, že společníci, k valné hromadě se nedostavivší, smějí hlasovati písemně a že návrhy na valné hromadě učiněné považovati jest za schválené i těmi nedostavivšími se společníky, kteří během určité lhůty nevznesou odporu. Nepřípustno jest ustanovení, že liquidace má místa jen tehdy, nebude-li usneseno něco jiného (22. června 1909, R I. 352/9; Z. Bl. 1909: 943.).
16. §§ 4., 6., 11. Byla-li veřejná společnost přeměněna ve společnost s om. ruč., nestačí k určení vkladů (apports) udání podílů na jmění veřejné společnosti. — Byl-li návrh na zápis do rejstříku zamítnut v 2. instanci, naříditi jest výmaz zápisu (19. října 1909, R VI. 239/9; Z. Bl. 1909: 1044.).
17. § 79. — Členové společnosti s obmez. ruč. mohou i před zápisem společnosti do obchodního rejstříku platně smluviti, že část závodního podílu se převádí a přejímá závazek k dotyčnému dělení podílu (7. července 1908, Rv I. 554/8; off. 1202.).
§§ 37., 38. žel. řádu dopr. Viz § 964. obč. zák.

C. Z řízení sporného a exekučního.

1. § 1. j. n. Rozhodovati o nárocích na náhradu škody, vznášených na erár pro zanedbané udržování veřejných komunikací, přísluší řádným soudům (17. ún. 1909, R V. 53/9 a Rv V. 30/9; J. Bl. 1909: 662.). Opačně (14. dubna 1909, R V. 468/9; J. Bl. 1909: 622.).
2. § 29. Zavedeně řízení nemění se dodatečným snížením žalobního nároku (18. květ. 1909, R VI. 138/9; Z. Bl. 1909: 765.).
3. § 43.; § 240. c. s. ř. Námitka věcné nepříslušnosti jest v dalším řízení nepřípustná, byla-li při prvním roku namítána jen nepříslušnost místní (11. květ. 1909, R VI. 132/9; Z. Bl. 1909 : 698.).
4. § 55. Při žalobách o placení měsíčního platu jest pro příslušnost rozhodným obnos tohoto, nikoliv celkový obnos ročního platu (2. června 1908, R II. 439/8; R II. 439/8; off. 1198.).
5. §§ 66., 97. Fiakr, jenž na dobu lázeňského období si poblíž lázní najme byt a stáje k účelu provozování své živnosti, založil tím — 44 —
řádné bydliště a mají proti němu průchod žaloby dle § 97. j. n. (14. ledna 1908, R II. 31/8; P. R. 1909/10: 19.).
6. §§ 66., 71. Domicil předpokládá úmysl celou svou hospodářskou existenci založiti v místě usazení se. Nezletilci ani se svolením zákonného zástupce a poručenského soudu nemohou samostatný domicil založiti (11. srp. 1909, R I. 380/9; Z. Bl. 1909: 859.).
7. § 115. § 1. zák. z 3. května 1868, č. 36 ř. z. Rakouské soudy jsou příslušný k umořování uherských listin (splátkových) (21. září 1909, R II. 838/9; J. Bl. 1909: 574.).
8. Čl. 1. uv. zák. k. c. s. ř. Nařízení, aby odevzdací listina v české věci v německém území (v Čechách), jež byla vydána v řeči německé, byla vydána ve vyhotovení českém, nelze revisnímu soudu vydati, jelikož s vydáním a doručením jí jest dle § 819. obč. zák. a § 174. nesp. pat. spjat právní účinek odevzdání pozůstalosti a ukončení pozůstalostního řízení, následkem čehož jest opětné vydání odevzdací listiny v řeči české vyloučeno. — Bylo-li v české věci použito německého záznamu o dojiti, německého razítka, vyhotoveny-li adresy německy a pod., vymykají se tato jednání ingerenci revisního soudu, jelikož spočívají na používání řádu jednacího a nikoli na usnesení soudu (16. února 1909, R II. 149/9; P. 1909: 898.).
9. Čl. XIV.; § 577. c. s. ř. § 878. obč. zák. Závěrečnými listy nemůže býti smluvena příslušnost cizozemského bursovního soudu rozhodčího (7. září 1909, R VI. 258/9; Z. Bl. 1909: 960.).
10. § 6. c. s. ř. K provedení posledního pořízení utvořené kuratorium postrádá procesní způsobilosti. Vada tato může býti napravena, jestliže všichni členové žalovaného kuratoria po rozsudku prvního soudce vstoupí v process (5. května 1909, R VI. 154/9; Z. Bl. 1909: 961.).
11. § 11. č. 1.; §§ 3. č. 4., 15. č. 3. a) odp. zák. Převedl-li dlužník nemovitost na svou manželku a zřídili-li pak oba pro dluh onoho na ní právo zástavní ve prospěch osoby třetí, lze odpůrčí žalobou stihati manželku i tuto osobu třetí jako společníky v rozepři (11. května 1909, R VI. 132/9; Z. Bl. 1909: 698.).
12. § 27. § 6. adv. ř. Při posouzení otázky, lze-li soudnímu radovi pensionovanému započísti sborovou praxi, nezáleží na tom, měl-li větší či menší praxi jako hlasující člen sborového soudu. Zanesení není na překážku, žádal-li dotyčný rada o pensionování pro nedostatek statnosti (1. září 1909, R IV. 417/9; J. Bl. 1909: 515.).
13. §§ 36., 73., 133., 399.; § 11. adv. ř. Rozsudek pro zmeškání jest vydati, nedostavil-li se k přelíčení advokát chudé strany, plnou moc vypověděvší, bylo-li přelíčení konáno před uplynutím 14 dní od výpovědi, byť i chudá strana sama k přelíčení se byla dostavila (6. července 1909, R VI. 190/9; Z. Bl. 1909: 1059.).
14. § 41. Za zbytečné rozvláčnosti v přípravných spisech a za cestu k jednání, kde substituce notářem byla možná, nepřísluší náhrada útrat (22. června 1909, R VI. 175/9; Z. Bl. 1909 : 868.). — 45 —
15. §§ 41., 473. Vyhledávání dle § 473. odst. II. nejsou formálním vedením důkazu, intervence stran při něm není nutná a nepřísluší jim proto útraty za ni (4. list. 1909, R II. 960/9; J. Bl. 1910: 23.).
16. § 43. Z větší části zvítězivší žalovaný může býti odsouzen
k náhradě větší části útrat, zavinil-li tyto bezdůvodnými námitkami
(1. září 1909, R VI. 227/9; Z. Bl. 1909: 868.).
17. § 48. Jedině ty útraty následkem překážek v doručování vzešlé lze přiřknouti bez ohledu na výsledek sporu, jež zaviněním odpůrce vzešly; při zavinění obojstranném dlužno je děliti (18. květ. 1909, R VI. 130/9; Z. Bl. 1909: 768.).
18. §§ 142., 53. O nároku na náhradu útrat odloženého roku nelze rozhodnouti jen co do důvodu a rozhodnutí o výši vyhradili ústnímu líčení pře. Rozhodl-li tak první soudce, nutno mu naříditi, aby i o výši rozhodl, nikoliv však usnesení jeho měniti (29. září 1909, R VI. 255/9; Z. Bl. 1909: 966.).
19. § 192. Proti usnesení rekursního soudu, jímž přerušení řízení bylo za nepřípustné prohlášeno, nelze podati revisní rekurs (29. září 1909, R VI. 259/9; Z. Bl. 1909: 1060.).
20. § 228. Manželka nemůže žádati za zjištění obnosu svého věna žalobou proti osobě třetí, jež od manžela statek a s ním část jeho dluhu z věna toho převzala (20. července 1909, Rv VI. 286/9; Z. Bl. 1909: 869.).
21. — Žaloba o zjištění neplatnosti právního jednání jest nepřípustná, žaluje-li se touže žalobou o plnění následkem oné neplatnosti (14. dubna 1909, Rv V. 241/9; Z. Bl. 1909: 1016.).
22. § 235. Žádá-li se zaplacení provise na místě záplatné práce, jež původně jako provise byla slíbena, není tu změny žaloby (9. čna. 1909, Rv VI. 232/9; Z. Bl. 1909: 699.).
23. § 396. Rozsudkem pro zmeškání žalovaného dlužno žalobní žádost zamítnouti, není-li žalobní nárok v přednesené skutkové povaze odůvodněn (3. čna. 1909, Rv VI. 193/9; Z. Bl. 1909: 699.).
24. § 419. Rozsudek může býti cestou § 419. c. s. ř. změněn (12. květ. 1909, Rv VI. 188/9; G. H. 1909/10: 9.).
25. § 448. Ve sporech bagatelních nelze zavésti řízení řádné ani po dohodě stran (9. pros. 1908, R II. 969/8; P. 1909: 760.).
§ 453. Viz § 236. c. s. ř. C č. 249. ex 1909.
26. § 467. č. 3. Odvolání jest dostatečně substancováno, vytýká-li se vadnost rozsudku v tom záležející, že obsah určitých listin nebyl správně posouzen a že určitým jich částem nebyl přikládán patřičný význam (20. července 1909, R VI. 207/9; Z. Bl. 1909: 872.).
27. § 468. Za odvolací odpověď, iež dle zákona nebyla nutná, nelze přiznati odměny pod záštitou, že byla nutná k informaci substitutově (26. října 1909, Rv VI. 293/9; Z. Bl. 1909: 1066.). — 46 —
28. § 482. Průvodní prostředek, zasahující do materielní skutkové povahy, jest v odvolacím řízení nepřípustný (9. června 1909, Rv VI. 228/9; Z. Bl. 1909: 700.).
29. § 503. č. 2. Odvolací řízení není vadným, byl-li zamítnut návrh na opakování důkazův a přiklonil-li se soud odvolací k ocenění důkazů prvním soudcem (26. května 1909, Rv VI. 125/9; Z. Bl. 1909: 769.).
30. § 503. č. 4. Je-li rozsudek první instance vadným pro nesprávné právní posouzení, nelze vadu tu uplatňovati v řízení revisním, nebylo-li v tom směru již rozsudku první instance odvoláním odporováno (23. pros. 1908, Rv II. 937/8; G. H. 1908/9: 516.).
31. §§ 504., 506., 513. Revisní návrh musí odpovídati revisním důvodům; jinak jest revisi zamítnouti (9. června 1909, Rv VI. 227/9; Z. Bl. 1909: 872.). Stejně z 29. září 1908, Rv III. 210/8; Z. Bl. 1909: 770, shora C č. 153.
§ 514. c. s. ř. Viz § 236. c. s. ř. C č. 249. ex 1909.
32. §§ 565., 566., 571. Také o námitkách proti výpovědi mimosoudní, předpisům §§ 565. a 566. c. s. ř. neodpovídající, budiž nařízen rok k ústnímu líčení dle § 571. c. s. ř. (21. července 1909, Rv IV. 563/9; G. H. 1909/10: 117.). Opačně rozhodnutí viz v min. roč. »Zpráv« C č. 224, str. 334.
§ 577. Viz čl. XIV. uv. zák. k c. s. ř.
33. Čl. IX. č. 8. úvoz. zák. k ex. ř., § 39. č. 2. ex. ř. Exekuční zájem služby četníkovy není přípustný ani pro alimenty; usnesení opačné i po formální pravomoci jest zrušiti z moci úřední (7. dub. 1908, R II. 885/8; P. 1909: 721.).
34. Čl. IX. č. 10. uv. zák. k ex. ř. Exekuce na nedospělý honorář herce, není-li týž částí trvalého služného, jest nepřípustná (30. června 1909, R VI. 184/9; J. Bl. 1909 : 611.).
35. §§ 35., 355. Exekuci, aby vymoženo bylo jisté opomenutí, jest povoliti byť i dlužník namítal, že nejednal proti zákazu, v ex. titulu obsaženému. Námitku takovou lze k platnosti přivésti pouze pořadem práva a to žalobou dle § 35. ex. ř. (26. ledna 1909, R II. 57/9; P. 1909: 880.).
36. § 37. Zástavní právo osoby třetí k věci, kterou tato osoba exekutovi půjčila, není právem, které by dle § 37. ex. ř. vedení exekuce na věc tuto věřitelem exekutovým vylučovalo (6. dubna 1909, Rv II. 170/9; P. 1909: 873.).
— Viz shora § 461. obč. z. A č. 264. a níže § 253. ex. ř.; dále § 369. obč. zák. A č. 261. ex 1909.
37. Žaloba vylučovací může se opírati: 1. o vlastnické právo žalobcovo k zabavené věci, 2. o jeho právo věcné k téže a 3. o jeho právo obligační na vydání věci té, do majetku dlužníkova nepatřící a již tento drží jen jménem osoby třetí (11. květ. 1909, ? G. H. 1908/9: 535.). — 47 —
38. §§ 37., 74. Osoba, jež vznáší nároky vylučovací a dostaví se na obsílku k výslechu o návrhu vym. věřitele, nemá nároku na náhradu intervenčních útrat (26. října 1909, R VI. 285/9; Z. Bl. 1909: 1066.).
39. § 74. Útraty dražebních podmínek, připojených současné k žádosti o dražbu, dlužno přisouditi ihned (6. čce 1909, R II. 644/9; P. 1909 : 726.).
40. §§ 74., 75. ex. ř. Vymáhající věřitel nemá nároku na náhradu nákladův exekuce, jež dodatečně byla prohlášena za nepřípustnou (30. června 1909, R VI. 192/9: 875.).
41. §§ 74., 75. Vymáhající věřitel, jenž následkem vlastnických nárokův osoby třetí k zabaveným věcem navrhl zastavení exekuce, nemá vůči dlužníku nároku na náhradu útrat tohoto návrhu (26. října 1909, R VI. 290/9; Z. Bl. 1909: 1067.).
42. §§ 78., 239., 229., 149.; § 528. c. s. ř. Nepřípustný jest revisní rekurs proti stejným usnesením o náhradě hypotekárnímu věřiteli, opětnou dražbou zkrácenému, z vadia obmeškalého vydražitele (7. dubna 1908, R III. 88/8; Z. Bl. 1909: 1067.).
43. § 79. Na základě výroku rozhodčího v Německu vydaného, nelze povoliti exekuci bez vykonávacího rozsudku (4. května 1909, R III. 153/9; Z. Bl. 1909 : 701.).
44. § 170. Ohlášení práva, dražbu vylučujícího, musí se státi takovým způsobem, aby exekuční soudce byl v stavu poznati, že se činí ohlášení ve smyslu odst. V. § 170. ex. ř. (22. září 1909, Rv VI. 369/9; Z. Bl. 1909: 1068.).
45. § 250. Pomník, postavený dlužníkem na hrobě příbuzného, podléhá exekuci (19. února 1907, č. 2296.; Z. Bl. 1909: 703.).
46. § 253. K nabytí zástavního práva zabavením je nerozhodno, byl-li protokol přijat k soudu; ihned po zabavení lze podati žalobu vylučovací (2. břez. 1909, R II. 155/9; P. 1909: 798.).
47. § 331. Exekuce na právo k dobývání nevyhražených mineralií děje se dle §§ 331. násl. ex. ř. (1. července 1908, R III. 138/8; off. 1199.).
48. § 341., § 21. d živ. ř. Vnucené propachtování živnosti sprostředkování služeb a míst jest nepřípustno (1. čce 1908, R III. 168/8; off. 1192.; G. H. 1909/10: 90.).
§ 355. Viz § 35. ex. ř.
D. Z řízení nesporného, knihovního a konkursního.
1. § 2. č. 7. nesp. říz. Činí-li na úmrtní kvartál nárok kurátor po- zůstalosti pro tuto a zůstavitelovy sestry pro sebe, jest nárok těchto odkázati na pořad práva (14. července 1909, R VI. 199/9; Z. Bl. 1909: 858.). — 48 —
2. §§ 8., 92. Inventář z povinnosti úřadu lze zříditi i tehdy, je-li
neznám pobyt dědice nepominutelného (26. října 1909, Rv VI. 289/9;
Z. Bl. 1909; 1052.).
§ 256. Viz § 631. obč. zák.
§ 3. zák. z 6. února 1869, č. 18. ř. z. Viz § 509. obč. zák.
3. Řízení kaduční; dv. d. z 30. října 1802, č. 582. sb. z. s. Třeba aby vlastník starého deposita byl dle jména i dle místa pobytu neznám; neznámost tohoto nestačí; je-li neznámý vlastník zastoupen opatrovníkem, nemá kaduční řízení místa (18. června 1909, R I. 392/9; Z. Bl. 1909 : 860; J. Bl. 1910: 23.).
4. Zák. z 24. dubna 1874, č. 49. ř. z., a z 5. prosince 1877, č. 111. ř. z. Smlouvu mezi kurátorem prioritních věřitelů a dlužnicí (dráhou) uzavřenou, dle níž splacení obligací se za účelem sanace dráhy na delší dobu odkládá, jest schváliti, usnesla-li se tak většina prioritních věřitelů (19. října 1909, R I. 574/9; Z. Bl. 1909: 1052.).
5. §§ 1., 2., 11., 12. konk. ř. Prodal-li vydražitel nemovitost dosud mu nepřipsanou, a byl-li potom uvalen na jeho jmění konkurs, nelze kupiteli právo vlastnické připsali (19. února 1907, č. 1993; Z. Bl. 1909: 777.; G. H. 1908/9: 403.). — Týž jest však oprávněn, byla-li mu nemovitost ta fysicky před úpadkem odevzdána, žádati o její vyloučení z úpadci podstaty a žalobou domáhati se knihovního připsání jí (11. prosince 1907, č. 10199; Z. Bl. 1909: 778.; G. H. 1908/9: 404.).
6. § 74. Poživatel statku, náležejícího do úpadčí podstaty, nemůže odpírati návrhu zástavních věřitelů na volbu zvláštního správce pro tento statek. Nepřísluší mu ani právo volební při této volbě (1. července 1908, R III. 173/8; off. 1200.).

Citace:

Přehled rozhodnutí c. k. nejvyš. soudu v jiných časopisech uveřejněných. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1910, svazek/ročník 19, s. 60-72.