NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9835.

Policejní věci. — Řízení před nss-em: * Rozhodnutí úřadu okresního resp. státního úřadu policejního, jímž bylo odepřeno udělení visa podle zák. č. 55/28, je konečné.
(Nález ze dne 20. dubna 1932 č. 5289.)
Věc: Markéta B. v Mukačevě proti policejnímu komisařství v Mukačevě o visum cestovního pasu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zemský úřad v Užhorodě rozhodnutím z 18. ledna 1929 nevyhověl žádosti Elišky F., obchodnice v Mukačevě, o povolení k zaměstnávání maďarské příslušnice Markéty B., dnešní st-lky, jako pomocnice v domácnosti, neshledav pro povolení to předpokladu ustanovení § 8 zák. č. 39/28 o ochraně domácího trhu práce. Když o tom byla vyrozuměna st-lka s vyzváním, aby do měsíce opustila zdejší území, a s upozorněním, že jinak bude vyhoštěna, žádala, aby jí byl dovolen pobyt v Mukačevě do platnosti jejího cestovního pasu, t. j. do 24. června 1930, resp. na dobu jednoho roku, uvádějíc, že u Elišky F. není zaměstnána, nýbrž že u jmenované, jež jest její sestřenicí, jest na návštěvě jako host.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad, opíraje se o ustanovení zák. č. 55/28, zmíněné žádosti st-lky o povolení k pobytu v Mukačevě, resp. prodloužení visa, a vyzval ji, aby do měsíce dobrovolně opustila zdejší území, upozorniv ji zároveň, že jinak bude proti ní zavedeno vypovídací řízení.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle § 10 zák. č. 55/28, za jehož účinnosti bylo nař. rozhodnutí vydáno, může ministr vnitra — vyžadují-li toho mimořádné poměry nebo důležité zájmy veřejné, zejména státní bezpečnost nebo důležité hospodářské zájmy státu nebo reciprocita vůči státům cizím — v dohodě s ministrem věcí zahraničních a s ostatními podle okolností zúčastněnými ministry naříditi, že pasy cizinců musí býti opatřeny visy (visová povinnost), — Č. 9835 —
a určiti úřady, jež visa udělují nebo prodlužují. Stane-li se tak, smějí se cizinci zdržovati v republice Čsl. jen po dobu, na niž visum zní; po uplynutí této lhůty mohou býti vyhoštěni politickým úřadem I. stolice. Jinak zůstávají zákonná ustanovení o vyhošťování cizinců beze změny. Visová povinnost se zavádí a zrušuje vyhláškou ve Sbírce zák. a nař. Z odepření visa není — jak se ustanovuje v 2. odst. § 13 cit. zák. — odvolání. V § 16 odst. 3. téhož zák. se pak ustanovuje, že pro přechodnou dobu zůstává v platnosti visová povinnost — v rozsahu, v němž platila bezprostředně před tím, než tento zákon nabyl účinnosti, — až do doby, kdy bude postupně zrušena vyhláškami min. vnitra v dohodě s min. zahr. věcí a s ostatními podle okolností zúčastněnými ministry. Vyhlášky tyto uveřejňují se ve Sbírce zák. a nař. I pro tuto visovou povinnost platí ustanovení 2. věty § 10.
Podle § 3 vl. nař. z 9. června 1921 č. 215 Sb., jež bylo doplněno a prodlouženo vl. nař. z 25. října 1923 č. 207 Sb., z 22. prosince 1925 č. 264 Sb. a z 20. prosince 1927 č. 185 Sb. a podle čl. 1. tohoto vl. nař. platilo až do doby, kdy nabyl účinnosti shora cit. nový zákon o cestovních pasech č. 55/28, musí cizinec v tuzemsku trvale neb přechodně se zdržující dáti si vidovati svůj pas osp-ou místa svého pobytu, pokud není již opatřen visem čsl. úřadu zastupitelského. V místech, kde jsou zřízeny státní úřady bezpečnostní, obstarávají podle § 7 cit. vl. nař. č. 215/21 tyto úřady funkce příslušející osp-é.
Poněvadž v době vydání nař. rozhodnutí nebyla ve Sbírce zák. a nař. uveřejněna vyhláška o zrušení visové povinnosti ve styku s Maďarskem, byla pro příslušníky tohoto státu v platnosti visová povinnost v rozsahu stanoveném cit. vl. nař. č. 215/21, a musil tudíž maďarský státní příslušník, zdržující se na území republiky — ať trvale nebo přechodně — dáti vidovati svůj pas osp-ou, resp. státním úřadem policejním svého pobytu, pokud arci pas ten nebyl již opatřen platným visem čsl. úřadu zastupitelského. Poněvadž pak — jak bylo uvedeno shora — není podle 2. odst. § 13 zák. č. 55/28 z odepření visa odvolání, jest rozhodnutí zmíněného úřadu okresního, resp. státního úřadu policejního, jímž bylo udělení visa odepřeno, rozhodnutím podle § 5 zák. o ss konečným.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne pro konkretní spor toto:
St-lka jest — jak jest nesporno — státní občankou maďarskou. Nestačil jí proto k pobytu v Čsl. republice její třebas platný cestovní pas, nýbrž musila si dáti vidovati tento cestovní pas policejním komisařstvím v Mukačevě, v jehož obvodu se zdržovala, když — jak jest rovněž nesporno — cestovní pas ten nebyl opatřen platným visem čsl. úřadu zastupitelského. Jednal tedy žal. úřad ve shodě se zákonem, když žádost st-lky o povolení k pobytu v Mukačevě posuzoval jako žádost o vidování cestovního pasu podle zák. č. 55/28 a když — odepřev toto visum — označil své rozhodnutí jako konečné. Opačné stanovisko stížnosti jest nesprávné.
Zbývá námitka, že ustanovení zák. č. 55/28 bylo v konkretním případě použito nesprávně proto, že případy, ve kterých lze cizinci odníti právo k pobytu v území Čsl. republiky a vyzvati ho k opuštění tohoto území s vyhrůžkou vyhoštění, jsou taxativně vypočteny v zák. čl. V:1903. Vznášejíc tuto námitku přehlíží stížnost úplně, že také pro visovou povinnost zachovanou v platnosti §em 16 zák. č. 55/28 platí — jak již shora bylo uvedeno— ustanovení 2. věty § 10 tohoto zák., takže cizinec, na nějž se visová povinnost taková vztahuje, tedy i příslušník státu maďarského, smí se zdržovati v republice jen po dobu, na niž visum zní, a po uplynutí této lhůty může býti z území státního vyhoštěn.

Citace:

č. 9835. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 786-788.