NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Č. 9817.

Jazykové právo: K výkladu předpisu čl. 78 odst. 1 jaz. nař. o úřední korespondenci obcí.
(Nález ze dne 12. dubna 1932 č. 5973.)
Věc: Městská obec Cheb proti ministerstvu vnitra o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Z podnětu dožádání presidia rady a magistrátu hl. m. Prahy, učiněného k městskému úřadu v Chebu za vyslechnutí Ludvíka S., kovodělníka v Chebu, ve věci účasti při volbách do poslanecké sněmovny a senátu 15. listopadu 1925, rozhodlo k stížnosti jazykové jmenovaného presidia v postupu instančním min. vnitra nař. rozhodnutím, že městská rada v Chebu byla povinna vyříditi jazykem státním dožádání téhož presidia v uvedené věci a uznalo správným odůvodnění II. stolice, že dožadující úřad v tomto případě vystupuje jako politický úřad v řízení trestním pro neúčast voliče při volbě a ježto v obvodu magistrátu hlavního města Prahy nebydlí 20% státních příslušníků jiného jazyka než československého, není tento úřad oprávněn přijmouti podání sepsané v jiném jazyku než státním, pročež byla městská rada v Chebu podle čl. 78 odst. 1 vl. nař. ze 3. února 1926 č. 17 Sb. povinna dožádání vyříditi v jazyku státním. Žal. úřad dodal k tomuto rozhodnutí, že toto — Č. 9817 —
má oporu v čl. 78 odst. 1 větě 2. jaz. nař., ježto jde o úřední korespondenci.
Stížnost napadá toto rozhodnutí výtkou nezákonnosti, že odporuje ustanovení čl. 78 odst. 1 jaz. nař. V tom směru dovozuje, že povinnost použíti státního jazyka v dopisování obce místům v cit. čl. 78 odst. 1 a 2 uvedeným, která nejsou oprávněna přijmouti podání v jednacím jazyku dopisující obce, příp. v jiném jazyku než státním aneb v jiném menšinovém jazyku než jest jejich jednací jazyk, jest podmíněna tím, že jde o podání obce, jež má býti obcí dožádanou vyřízeno, kdežto pro odpověď jinou obcí požadovanou jako v daném případě pro zprávu městské obce Chebu presidiem rady a magistrátu hl. m. Prahy žádanou neplatí. Proto byla prý st-lka oprávněna a povinna užíti k odpovědi svého jazyka jednacího, jímž jest podle usnesení městského zastupitelstva jazyk německý. Odůvodnění napadeného rozhodnutí, že jde o úřední korespondenci, nemá opory ani v jaz. nař. ani v zák. jaz.
Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu.
Jak II. tak i III. stolice, opírající svá rozhodnutí o čl. 78 odst. 1 jaz. nař. vycházely ze skutečnosti, že presidium rady s magistrátu hl. m. Prahy, žádajíc městský úřad v Chebu o výslech voliče pro neúčast při volbách do poslanecké sněmovny a senátu v r. 1925, vystupovalo jako politický úřad v řízení trestním. Tuto skutečnost st-lka v řízení správním nepopírala a také stížnost ji nechává nepopřenu, pročež jest také nss-u podle § 6 zák. o ss vycházeti z toho, že jde v projednávaném případě odpovědi městské rady Chebu jmenovanému presidiu o dopisování úřadu.
Vycházejíc z názoru, že podmínkou pro užití cit. předpisu čl. 78 jaz. nař. jest, že jde o podání obce, míní sice stížnost, že platnost jeho jest omezena jen na přípisy obce dopisování zahajující, kdežto na odpovědi obce takové přípisy že se již nevztahuje. K výkladu tomu však neopravňuje ani slovné znění téhož čl. a jeho nadpisu, které užívá výrazu »dopisování«, jež jest synonymní s »korespondencí« a značí v obecné mluvě každý písemný styk bez rozdílu, jde-li o dopis zahajující takový styk nebo o odpověď vyvolanou obdrženým dopisem.
Také účel téhož ustanovení mluví zřejmě proti omezujícímu výkladu stížnosti. Jazykové úpravě úřední korespondence obcí šlo při poměrné početnosti menšinových jazyků v republice o to, aby bylo dopisování po stránce jazykové účelně vymezeno, a to stalo se právě jako při dopisování stran nejvhodněji s hlediska místa, jemuž se dopisuje. Proto je nemyslitelno, že by tato úprava v odporu k uvedené základní myšlence připouštěla nahodilé rozlišování, jak míní stížnost, mezi přípisem a odpovědí.
Tomu nasvědčuje také roztřídění látky v hl. 14. jaz. nař., která v čl. 70—77 upravuje styk se stranami — písemní i ústní — s nadpisy »podání a vyřízení podání«, »ústní styk obecních úřadů se stranami« a v čl. 78 upravuje specielně »dopisování úřadům«. V tomto smyslu jest proti výkladu stížnosti rozuměti »podání« v cit. čl. 78 uvedenému nikoli jako podání obce, nýbrž jako podání strany místům tam uvedeným a na poměru těchto míst k jazyku těchto podání (stran) závisí pak, v jakém jazyku těmto místům má dopisovati obec.
Jestliže tedy odpověď st-lčinu presidiu rady a magistrátu hl. m. Prahy jest považovati bez ohledu na to, zda jde o přípis původní či o odpověď, za dopisování obce úřadu, pak správně posoudil žalovaný úřad spornou věc dle čl. 78 odst. 1 jaz. nař., ježto jde o úřední korespondenci.

Citace:

č. 551. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 375-376.