Č. 8190.

Stavební ruch: O právní povaze státní podpory pro novostavby podle zákonů o stav. ruchu.
(Nález ze dne 18. října 1929 č. 18 544.)
Prejudikatura: Boh. A 3664/24.
Věc: František a Zdenka E. proti ministerstvu sociální péče o snížení podpory stavebního ruchu. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem ze 13. června 1922 udělilo min. soc. péče v dohodě s min. fin. a veř. prací obecně prospěšnému družstvu »Svépomoc« ve V. na stavbu 15 rodinných domků finanční podporu podle § 27 odst. 1 č. 1 zák. č. 45/22 za podmínek stanovených prov. nařízením a převzalo tím záruku státu v rozsahu stanoveném v § 29 cit. zák. za hypotékární zápůjčky ve druhém knihovním pořadí, jak ve výnose tom blíže uvedeny, při čemž výše takto zaručeného úvěru representovala 80% celkového nákladu stavebního. Když domky ty byly postaveny, provedlo o nich min. prací kvalitativní kolaudaci a na základě ní vydalo min. soc. péče výnos z 21. března 1925, v němž u domku, postaveného na parcele č. kat. ..., snížilo udělenou finanční podporu s 80% na 62%, ježto za čekatele tohoto domku byla označena osoba svobodná (Frant. B.), a prohlásilo, že béře na vědomí výsledek kolaudace jen s podmínkou, že družstvo, resp. nabyvatel domku nahradí státu rozdíl mezi anuitami z původně povolených 80% a nyní stanovených 62% stav. nákladu. Na oznámení družstva, že dosavadní čekatel domku toho se vzdal čekatelství a že za nové čekatele byli přijati st-lé, odpovědělo min. soc. péče výnosem z 23. února 1926 mimo jiné, že změnu čekatele bude možno schváliti jen za podmínky, že zůstane v platnosti výnos z 21. března 1925. Výnosem z 28. prosince 1926 schválilo min. soc. péče kupní smlouvu, jíž družstvo zmíněný domek prodalo st-lům.
Nař. výnosem dalo min. soc. péče v dohodě s min. veř. prací a fin. souhlas ke konversi zaručených i nezaručených zápůjček, na domku tom váznoucích s České spořitelny na hromadnou sirotčí pokladnu okresu K.; současně prohlásilo, že výnos z 21. března 1925, pokud stanoví snížení podpory na domek a povinnost vlastníka domku k náhradě té části anuit ze zaručené zápůjčky, jež připadá na rozdíl mezi původně povolenou zárukou 80% a zárukou později sníženou na 62% stav. nákladu, zůstává i nadále v platnosti a že celkové súčtování náhrad a nový předpis náhrady bude proveden po konversi zvláštním výnosem,
Do tohoto rozhodnutí, pokud obsahuje posléze zmíněné prohlášení, podána jest stížnost, o níž nss uvažoval takto:
Žal. úřad nevyslovil v nař. rozhodnutí způsobem konstitutivním, že udělená finanční podpora se snižuje a že vlastník domu jest povinen z titulu tohoto snížení státu část jím placených anuit nahraditi, nýbrž učinil výrok deklaratorní, že uvedené snížení a povinnost k náhradě, vyslovená pravoplatně výnosem z 21. března 1925 proti družstvu, přešla převodem vlastnictví uvedeného domu na st-le a proto působí také proti nim. Proti takto vymezenému obsahu nař. rozhodnutí mohli by st-lé namítati buď, že cit. výnosem z 21. března 1925 nebyly hned od původu ani pro družstvo platně založeny právní účinky, jež mu žal. úřad v nař. rozhodnutí přikládá nebo, že i v tom případě, kdyby pro družstvo cit. výnosem takovéto právní účinky platně založeny byly, nemají platnosti proti nim samým, nebo konečně, že právní účinky původně platně založené později pominuly, byvše pozdějším aktem min-a odvolány, resp. změněny. V prvém směru st-lé námitek nevznášejí, neuplatňují zejména, že by výnos z 21. března 1925, formálně pravoplatný a družstvem ani během zákonné lhůty 60denní stížností k nss-u nenapadený, byl zmatečný a proto nezpůsobilý vejíti také v materielní právní moc a založiti tak platně proti družstvu účinky právní. Dlužno proto vycházeti z právního stavu, že výnosem tím bylo vůči družstvu pravoplatně vysloveno, že se fin. podpora, stanovená původně zárukou ve výši 80% stav. nákladu, snižuje na 62% a že družstvo jest povinno dáti státu z titulu tohoto snížení náhradu na anuitách, jak ve výnosu tom bylo stanoveno.
St-lé ve směru druhém namítají, že právní účinky cit. výnosu na ně s družstva nepřešly, a to jednak proto, že tento výnos jim nebyl ani adresován ani doručen, že po stránce formální nebyl řádně odůvodněn a že také po stránce materielní nemá v zákoně opory, jednak proto, že vydán byl v době, kdy čekatelem domku byla osoba svobodná, kdežto st-lé jsou manželé.
Podle § 25 zák. č. 45/22, podle něhož jest posuzovati celý sporný případ, byla státní správa zmocněna podporovati za podmínek a způsobem v zákoně tom uvedeným stavbu domů s malými byty. Jak se z pojmu tohoto zmocnění podává a jak také nss opětovně, zejména v nál. Boh. 3664/24 vyložil, nepřísluší nikomu právní nárok na udělení této podpory. Teprve z úředního aktu kompetentního k tomu orgánu státního, jímž fin. podpora byla udělena, nabývá strana právního nároku na poskytování výhod, jež jí v tomto udělovacím aktu byly přiznány, ovšem jen v tom rozsahu a za těch podmínek, jak v aktu tom byly propůjčeny.
Tato fin. výhoda, jak plyne z ustanovení § 28 odst. 1 zák. č. 45/22, dle něhož se záruka státu poznamenává v poz. knize, jakož i z předpisů §§ 31 č. 4, 34 a 37 vl. nař. č. 191/21, podle nichž příspěvek státu se zapíše v poz. knize jako reálné právo, není výhodou osobní, jež se propůjčuje určité osobě jako takové, nýbrž jest výhodou reální, t. j. výhodou, které se dostává určitému subjektu jedině a výhradně jakožto stavebníku a budoucímu vlastníku domu s malými byty, a jest pak tato výhoda s vlastnictvím dotyčného domku do té míry nerozlučně spjata, že při převodu vlastnictví nezůstává a nemůže ani zůstati vyhražena dřívějšímu vlastníku, nýbrž přechází na vlastníka nového, leda že by dle výhrady učiněné v propůjčovacím aktu zanikla. Z toho však jde, že také nový vlastník může nárok na poskytování výhod — pokud jemu samému nebyla snad fin. podpora zvlášť udělena — opírati jedině o udělovací povolení svého právního předchůdce. Jestliže pak tomuto právníma předchůdci původně propůjčená fin. podora později byla pravoplatně snížena nebo jinak změněna, přechází na nového vlastníka podpora ta právě jen v tom rozsahu, v jakém trvala pro dosavadního vlastníka v době převodu podpořeného domu. Nový vlastník od okamžiku převodu představuje vlastníka dosavadního a vstupuje vůči státní správě do té situace, v jaké k ní byl v době převodu toho jeho předchůdce. Z toho se tedy podává, že nový vlastník nemůže se vůči státní správě domáhati odstranění úředního aktu, jímž původně udělená fin. podpora byla pravoplatně snížena, a to ani tehdy, kdyby tento úřední akt trpěl nějakou vadou nebo nezákonností, pro něž by dřívější vlastník byl akt ten býval mohl napadnouti opravným prostředkem. Jedině tenkráte mohl by se domáhati odstranění tohoto aktu, kdyby dokázal, že akt ten trpí takovou vadou, jež jej činí zmatečným.
Z těchto úvah tedy pro daný případ vyplývá, že by st-lé jedině tenkráte mohli s úspěchem namítati, že snížení fin. podpory, vyslovené proti družstvu výnosem z 21. března 1925, jest proti nim právně neúčinným, kdyby dokázali, že tento výnos byl stižen takovou vadou, jež jej činí zmatečným a tedy nezpůsobilým vejíti v moc práva. Avšak námitky, jež proti tomuto výnosu ve své stížnosti vznášejí, vytýkají mu pouhou vadnost řízení a nezákonnost, jež mu nemohly zabraňovati, aby nevešel proti družstvu a tím i proti nim v právní moc.
Totéž, co bylo zde dovoděno o snížení fin. podpory, platí také o závazku nahraditi státní správě část anuit státem placených. Také uložení tohoto závazku jest v podstatě restrikcí původně udělené fin. podpory, neboť jím bylo vůči vlastníku podpořeného domu vysloveno, že státní správa ponechá jemu sníženou fin. podporu jen s podmínkou, že jí část anuit nahradí. Také tuto podmínku nechalo družstvo vejíti proti sobě v moc práva, pročež i ona přešla na st-le.
Zbývá tedy jen námitka, že žal. min. svým výnosem z 28. prosince 1926, jímž schválilo převod vlastnictví domku s družstva na st-le, snížení podpory, vyslovené ve výnosu z 21. března 1925 opět odvolalo a tak restituovalo propůjčení fin. podpory v půvobní výši 80% stav. nákladu. V tomto směru bylo dáti stížnosti za pravdu.
Cit. výnosem z 28. prosince 1926 schválilo žal. min. trhovou smlouvu, uzavřenou mezi družstvem a st-li o koupi domku. V čl. 2 lit. b) této smlouvy se praví: Na úhradu trhové ceny v částce 470 000 Kč kupující přejímají zápůjčku Spořitelny České v částce 355 700 Kč, za kteroužto zápůjčku jest převzata záruka státní podle zák. č. 45/22 výnosem min. soc. péče ze 13. června 1922. Schvalovací výnos obsahuje pak doložku: Min. soc. péče prohlašuje, že záruka státu, uvedená v čl. 2 lit. b) nepomíjí výměnou vlastníka nemovitosti, nýbrž trvá nadále v rozsahu stanoveném v § 29 zák. č. 45/22.
Žal. úřad v odv. spise doznává, že částka 355 700 Kč odpovídá 80% stav. nákladu domku, tvrdí však, že v pouhém vrácení schválené smlouvy nelze spatřovati odvolání výměru o snížení fin. podpory. V tom bylo by snad lze dáti mu za pravdu; leč min. přehlíží, že cit. výnosem nebyla družstvu pouze vrácena schválená smlouva, nýbrž bylo ve výnosu tom výslovně ještě prohlášeno, že záruka státu tak, jak jest uvedena v čl. 2 lit. b) této smlouvy, tedy ve výši 80% stav. základu, nepomíjí změnou vlastníka, nýbrž trvá nadále v rozsahu stanoveném v § 29 zák. č. 45/22, že tedy trvá v rozsahu, jak jest v této smlouvě uvedena, t. j. ve výši 80% stav. nákladu, jak povolena byla původním výnosem z 13. června 1922, a také v rozsahu stanoveném v § 29 zák. č. 45/22, t. j. nikoli pouze jako záruční závazek státu vůči věřiteli za správné splacení dlužného obnosu dlužníkem, nýbrž i jako závazek státu vůči věřiteli i dlužníku, že stát bude sám zapravovati ve lhůtách splatnosti celou anuitu. V tomto prohlášení jest spatřovati odvolání výnosu z 21. března 1925 i všech pozdějších výnosů, pokud jimi byla fin. podpora s 80% sitav. nákladu snížena na 62%, a restituování původního povolení z 13. června 1922. Jestliže tedy žal. úřad v nař. rozhodnutí dnes prohlašuje, že snížení fin. podpory, vyslovené ve výnosu z 21. března 1925 a závazek z toho pro st-le plynoucí, nahraditi státu část placených jím afinit, jest dosud vůči st-lům účinným, vykládá mylně právní dosah svého výnosu z 28. prosince 1926. Jest proto rozhodnutí jeho nezákonné.

Citace:

č. 8190. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 292-296.