Č. 11151. Obecní volby. — Zdravotnictví: * Státní obvodní lékař, ustanovený podle zák. č. 332/20 Sb., jest vyloučen z volitelnosti do obecního zastupitelstva podle § 5 č. 2 řádu volení v obcích z 31. ledna 1919 č. 75 Sb. (Nález ze dne 16. března 1934 č. 20303/33.) Prejudikatura: Boh. A 9259/31. Věc: MUDr. František Th. v J. proti zemskému úřadu v Praze o volitelnost za člena obecního zastupitelstva. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: K námitkám Heřmana K. a spol. proti volbě obecního zastupitelstva v J., provedené 27. září 1931, zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím volbu st-le za člena obecního zastupitelstva z těchto důvodů: Podle ustanovení § 5 č. 2 obec. řádu vol. nemohou býti voleni za členy obecního zastupitelstva úředníci všech úřadů správních, jimž přísluší nad obcí přímá moc dohlédací. Právní povaha služby obvodního lékaře jest určena zákony z 15. dubna 1920 č. 332 Sb. a ze 13. července 1922 č. 236 Sb., z nichž jde najevo (§§ 1, 2 a 7 zák. č. 332/20 a § 9 zák. č. 236/22 Sb.), že obvodní lékaře sluší pokládati za úředníky státní, — Č. 11151 — včleněné do organismu úřadů okresních. Jelikož pak st-l je státním obvodním lékařem v J., jest zřejmo, že i na něho se vztahuje ustanovení § 5 č. 2 obec. řádu vol. a že tudíž není do obecního zastupitelstva volitelný. Bylo proto nutno jeho volbu zrušiti. Stížnost, podaná do tohoto rozhodnutí, namítá, že na st-le nedopadá ustanovení § 5 č. 2 obec. řádu vol. předem proto, že obvodní lékaře nelze pokládati za úředníky, včleněné v organismus úřadu okresního, jemuž ovšem přísluší nad obcí přímá moc dohlédací, nýbrž vzhledem k tomu, že obvodní lékaři vykonávají svoji působnost na základě smlouvy, uzavřené s min. zdrav., za smluvní úředníky tohoto min., jemuž však nad obcemi přímá moc dohlédací nepřísluší. Stížnosti nelze přisvědčiti. Právní povaha služby obvodních lékařů jest, jak správně uvedl již žal. úřad, určena předpisy zák. č. 332/20 Sb., případně zák. č. 236/22 Sb. V § 1 zákona prvého jest stanoveno, že o výkon zdravotní policie, obstarávané dosud obcemi, pečuje stát, ke kterémuž cíli má býti podle § 2 téhož zák. ustanoven u okr. úřadů potřebný personál lékařský a pomocný personál zdravotní. Podle § 7 cit. zák. ve znění, doplněném §em 3 zák. č. 236/22 Sb., je výkon zdravotní služby upraven po zdravotních obcích a po zdravotních obvodech, v něž jsou obce za tím účelem sdruženy, a podle § 8 zák. č. 332/20 Sb. bude úprava právních poměrů státních lékařů provedena podle zásad pro úředníky a zřízence státní s obdobnou kvalifikací. K tomu pak jest určeno v § 8 zák. č. 236/22 Sb., že do té doby, než bude možno provésti ustanovení § 8 zák. č. 332/20 Sb., stanoví se požitky obecních a obvodních lékařů smlouvou služební, kterou s každým z nich sjedná min. zdrav., a že touto smlouvou budou se říditi i jiné služební poměry těchto lékařů, pokud nebudou upraveny instrukcí služební. Konečně jest určeno v § 9 zák. č. 236/22 Sb., že vykonávajíce úkoly, uložené jim tímto zákonem a smlouvou služební, mají obecní a obvodní lékaři povahu orgánů veřejných. Z těchto ustanovení jde, že shora cit. zákony byla zřízena a do organismu státních úřadů včleněna nová místa státních úředníků, zvaných státní obecní a obvodní lékaři. Lékaři tito jsou sice, pokud nebude proveden § 8 zák. č. 332/20 Sb., ustanovováni na základě smlouvy služební, kterou s nimi podle § 8 zák. č. 236/22 Sb. sjednává min. zdrav., leč lékaři ti nejsou ustanoveni u řečeného min., nýbrž podle § 2 zák. č. 332/20 Sb. u okresních úřadů, do jejichž territoria spadají obce neb obvody, pro něž byli oni lékaři ustanoveni. Ale pak nelze mluviti o tom, že obvodní lékař je smluvním úředníkem min. zdrav., jak se domnívá stížnost, nýbrž správno jest, že obvodní lékař je jako úředník státní včleněn v organismus okr. úřadu, jak vyslovil žal. úřad. Stížnost se ovšem nespokojuje jen s námitkou, jejíž bezdůvodnost byla právě prokázána, nýbrž stavíc se v dalším obsahu již na půdu, že obvodní lékaře jest pokládati za úředníky úřadu okresního, dovozuje, že ani v tomto případě nemohl býti st-l vylučován z volitelnosti podle ustanovení § 5 č. 2 ob. řádu vol., poněvadž mu jako obvodnímu lékaři nepříslušela nad obcemi jeho obvodu přímá moc dohlédací, nýbrž mohl jen činiti úřednímu lékaři okr. úřadu návrhy na provedení zdravotních opatření, o nichž pak úřední lékař rozhodoval sám u výkonu své úřední dozorčí moci. Z této námitky jde, že stížnost vychází z názoru, že předpokladem nevolitelnosti podle ustanovení § 5 č. 2 ob. řádu vol. jest, aby úředníku, o jehož volitelnost jde, příslušela nad obcí přímá moc dohlédací. V tom si však vykládá mylně cit. zákonné ustanovení. Podle uvedeného předpisu nemohu býti za členy obecního zastupitelstva voleni úředníci všech úřadů správních, jimž přísluší nad obcí přímá moc dohlédací. Podvětí »jimž přísluší nad obcí přímá moc dohlédací« nevztahuje se — jak se st-l mylně domnívá — na dotčené úředníky, nýbrž na úřady, u nichž úředníci ti jsou ustanoveni. To vyplývá již z celé zákonné úpravy dozoru nad obcemi, jenž není nikde svěřen určitému úředníku, nýbrž vždy jen úřadu jako takovému (viz na př. §§ 96, 97, 100 a 102 čes. ob. zříz., § 48 ob. fin. nov., § 43 zák. z 29. května 1908 č. 33 z. z. čes. o služebních poměrech úředníka při obcích a j.). Názor ten ostatně nss vyslovil a blíže odůvodnil již také v nál. Boh. A 584/20. Jest proto nerozhodno, že st-li jako obvodnímu lékaři přímý dozor nad obcemi jeho obvodu nepříslušel. Že by pak dozor ten nepříslušel okr. úřadu, u něhož byl st-l ustanoven, stížnost netvrdí a právem by ani činiti nemohla.