Čís. 1150.
Odklad exekuce vyklizením (nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n.).
Soud není oprávněn povoliti odklad exekuce vyklizením již předem na dobu delší jednoho čtvrtletí.
(Rozh. ze dne 16. srpna 1921, R I 1023/21.)
Vyklizením povinný domáhal se povolení odkladu exekuce až do té
doby, kdy se bude moci nastěhovati do svého domu. Exekuční soud
povolil odklad dle návrhu. Rekursní soud obmezil odklad do 31. července 1921. Důvody: Stížnost jest potud oprávněna, pokud napadá
usnesení prvého soudu, jímž byl povolen odklad až do doby, kdy bude
povinnému možno nastěhovati se do bytu ve svém domě. Vzhledem
k účelu nařízení čís. sb. z. a n. 409/20, by jednak povinný byl ušetřen
nepříjemných následku, jež by mohlo vyklizení jeho přivoditi za nynějšího
nedostatku bytu, by však s druhé strany vymáhající věřitel nebyl přespříliš zkracován u výkonu svých práv, dlužno pojem »přiměřená náhrada«
v § 1 zm. nař. vykládati přesně v tom směru, že povinný musí se spokojiti
s jakoukoliv náhradou, jež odpovídá jeho potřebám, až do té doby, kdy
se mu dostane určitého bytu. Bylo tudíž povoliti odklad pouze na tři měsíce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu povinného.
Důvody:
§ 1 nařízení vlády ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. připouští
odložení exekuce vyklizením najatých místností »až na dobu jednoho čtvrtletí«. Zákon sám tedy obmezuje rozsah lhůty, do které odklad exekuce lze povoliti na určitou dobu, stanovenou pevně dle kalendáře na
jedno čtvrtletí. Lhůtu tu lze ovšem dle odstavce druhého téhož ustanovení
prodloužiti; to však předpokládá nový návrh a nové rozhodnutí soudu
exekučního, a nelze z toho vyvozovati, že by exekuční soud již předem byl oprávněn exekuci na dobu větší než čtvrtroční povoliti, třeba by snad
již u příležitosti povolení odkladu bylo lze očekávati, že po uplynutí povolené čtvrtroční lhůty novému návrhu na další odložení snad bude vyhověno, poněvadž důvody odložení exekuce pravděpodobně i po uplynutí
čtvrtroční lhůty budou trvati. Je-li dle zákona vyloučeno povolení delší
než čtvrtroční dle kalendáře předem stanovené lhůty, jest tím více vyloučeno povolení lhůty neurčité, závislé na splnění jistých podmínek nebo na
tom, zda určitě události či skutečnosti nastanou čili nic. Zákon ne bez
úmyslu stanovil lhůtu nejdéle čtvrtletní, stanovení to má za účel, aby soud
exekuční vždy znovu rozhodoval, zdali jsou po ruce veškeré podmínky
dalšího odkladu, neboť doba čtvrtletní jest dosti dlouhá, aby v poměrech
nájemníků a pronajímatelů mohly nastati změny proti stavu v čas původního povolení odkladu.