Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 2
PDF

Čís. 10935.


Do usnesení rekursního soudu, jímž bylo změněno usnesení prvého soudu, zrušující rok k výkonu vyjevovací přísahy vzhledem k podané žalobě podle § 35 ex. ř., v ten smysl, že se rok k výkonu vyjevovací přísahy nezrušuje a soudu prvé stolice ukládá, by ve vyjevovacím řízení proti dlužníku pokračoval, jest přípustným dovolací rekurs dlužníkův.
(Rozh. ze dne 19. srpna 1931, R II 128/|31.)
K žalobě o nepřípustnost exekuce zrušil soud prvé stolice rok nařízený k vyjevovací přísaze. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že se rok nařízený k vyjevovací přísaze nezrušuje, a uložil prvému soudu, by pokračoval ve vyjevovacím řízení proti dlužníku.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Dovolací rekurs jest přípustný přes to, že v důsledku rozhodnutí soudu rekursního musil by býti položen rok k vykonání vyjevovací přísahy. Příslušné usnesení prvního soudu nemohlo by ovšem býti napadeno zvláštním rekursem (§ 66 ex. ř.). Ale o to tu nejde. Dlužnice si stěžuje do toho, že rekursní soud nařídil, by bylo pokračováno ve vyjevovacím řízení, které jest součástí exekučního řízení, a v té příčině není jí odňato právo stížnosti, třebaže usnesení rekursního soudu v sobě obsahuje též příkaz, by byl nařízen rok k vykonání vyjevovací přísahy.
Citace:
Čís. 10935. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 66-66.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).