Č. 9946.

Zaměstnanci veřejní. — Legionáři: * Ustanovení čl. I., bodu 6 odst. 3 vl. nař. č. 202/22 o tom, že jest započísti legionářům převzatým ze smluvního poměru na místa pragmatikální v novém služebním poměru dosavadní služební dobu tak, jako by v něm byli hned při nastoupení služby, pozbylo účinnosti ustanovením § 142 odst. 1 plat. zák. č. 103/26.
(Nález ze dne 7. června 1932 č. 7721.)
Věc: Alois K. v Bratislavě proti ministerstvu financí o úpravu služebních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosem gfř v Bratislavě z 21. ledna 1929 bylo st-li, vrchnímu kanc. oficiantu, k jeho žádosti propůjčeno služební místo v 7. plat. stupnici s úředním titulem kancelářský oficiál v osobním stavu kancelářských úředníků IV. služební třídy pro obvod gfř v Bratislavě s platností od 29. prosince 1928 a zároveň poukázán mu služební plat 7. plat. stupnice, stupně služného a) počínaje od 1. ledna 1928. Dále bylo podotknuto, že stanovení dne nároku pro platy nejblíže vyšší, resp. úprava platů bude provedena zvláštním dekretem.
Dalším výnosem ze 14. února 1929 byl st-l dodatkem k výnosu z 21. ledna 1929 zařazen na základě zmocnění min. fin. z 24. ledna 1929 s ohledem na předcházející služební dobu do 7. plat. stupnice stupně služného b) a zároveň vysloveno, že mu přísluší proto služné ročních 10800 Kč a činovné ročních 3900 Kč, které se mu poukazují k výplatě od 1. ledna 1929 počínajíc.
Proti tomuto výnosu podal st-l námitky ve smyslu § 151 odst. 1 plat. zák. Na to sdělilo gfř st-li dalším výnosem z 25. března 1929 toto:
»Min. fin. výnosem z 20. prosince 1928 stanovilo, že se (vrchním) oficiantům-legionářům při ustanovení kanc. úředníkem, jedná-li se při tom o prvé ustanovení ve veřejnoprávním poměru, nejprve započítá služba v legiích; teprve, bylo-li by toto započtení méně příznivé než započtení z titulu oficiantské služby podle oběžníku z 20. prosince 1928 č. 25130, bylo by možno podati návrh min. fin. na započtení doby, o kterou doba započítatelná z titulu služby oficiantské přesahuje dobu započtenou z titulu služby v legiích. Protože je pro st-le započtení služby v legiích výhodnější než započtení provedené výnosem z 14. února 1929, doplňuje, případně pozměňuje se tento výnos v tom smyslu, že se st-li započítává služba legionářská ve výměře 8 roků přímo v 7. — Č. 9946 —
plat. stupnici ke dni ustanovení kancelářským úředníkem a přísluší mu proto od 1. ledna 1929 služební plat 7. plat. stupnice stupně služného c), t. j. služné ročních 12600 Kč.
Námitkám do tohoto výměru podaným nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím, ježto služba legionářská byla st-li správně započtena a na jakékoliv jiné započtení nemá podle § 142 plat. zák. nároku.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Podle obsahu správních spisů vznesl st-l v námitkách, jež byly podkladem nař. rozhodnutí, dvojí petit, jednak domáhal se ve smyslu bodu 6 odstavce 3 vl. nař. č. 202/22 započtení služby ztrávené v poměru kancelářského pomocníka, oficianta a vrch. oficianta celkem 6 roků, 3 měsíců, 19 dnů ke dni 1. ledna 1929, resp. započtení 2/3 veškeré služební doby asi 9 roků, jež mu byla dříve započtena v poměru kancelářského oficianta po odečtení 61eté čekací loby, jednak žádal, aby služba v čsl. legiích byla mu započtena i do služební doby podle § 37 služ. pragm. rozhodné pro určení služebního pořadí v příslušné plat. stupnici jmenováním nabyté tak, jak stanoví čl. 1 vl. nař. č. 151/20. Žal. úřad opřel zamítnutí žádosti, o předpis odstavce 1 § 142 plat. zák. č. 103/26.
Stížnost proti nař. rozhodnutí, pokud v něm nutno spatřovati i zamítnutí petitu st-lova, týkajícího se zápočtu legionářské služby podle § 37 služ. pragm. pro určení služ. pořadí, námitek nevznáší. Odpadá proto pro nss možnost, aby v tomto směru přezkoumal zákonitost ňař. rozhodnutí. Stížnost, dovolávajíc se znění čl. 1. bodu 6 odstavce 3 vl. nař. č. 202/22 a § 142 plat. zák. dovozuje toliko, že měly býti st-li zachovány nároky nabyté z cit. předpisu a ze započtení provedeného již před vydáním plat. zák., tudíž že měla mu býti pro zvýšení služného v 7. plat. stupnici započtena nezkráceně celá služba včetně legionářské, jež ke dni 29. prosince 1928 činila celkem 16 roků, 10 měsíců, 18 dní. Brojí tedy proti nař. rozhodnutí potud, pokud jím byl zamítnut st-lův petit na zápočet služby ztrávené v poměru kancelářského pomocníka, oficianta a vrch. kanc. oficianta jednak proto, že dosavadní předpisy, zaručující st-li tento zápočet, nebyly platovým zákonem zrušeny, jednak proto, že zápočet služby proveden byl již před účinností plat. zákona, takže lze mluviti o nabytém nároku, který plat. zákonem nebyl dotčen.
Pokud stížnost dovozuje nezákonnost nař. rozhodnutí s hlediska nabytého nároku st-le, nemohl se jí nss zabývati, poněvadž st-l tento důvod v námitkách neuplatnil a žal. úřad z tohoto hlediska tudíž sporný nárok neposuzoval. Pokud vytýká, že st-li nárok na zápočet sporné doby přísluší s hlediska čl. I. bodu 6 odstavce 3 vl. nař. č. 202/22, resp. zák. č. 462/19 a dovozuje, že ustanovení tato nebyla plat. zákonem, zejména ustanovením § 142 cit. zák. dotčena, bylo uvážiti:
Paragraf 142 odst. 1 plat. zák. určuje, že předpisy, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků, se zrušují s výjimkou předpisů o započtení služby v čsl. legiích. Zákon mluví o předpisech o započtení služby v čsl. legiích a dává tu jasně na jevo, že za jeho účinnosti mají míti dále platnost jen ony předpisy, které upravují otázku zápočtu služby v čsl. legiích, tedy služby, kterou legionáři jako dobrovolníci čsl. legionářské armády, resp. některé ze spo- — Č. 9946 —
jeneckých a spřátelených pravidelných armád, jsoucích v pravidelné válce proti středoevropské koalici, v armádách těch ztrávili (viz §§ 1 a 2 zák. č. 462/19). Toliko předpisy o zápočtu takto kvalifikované služby zůstaly tedy nedotčeny předpisem § 142 odst. 1 plat. zák. a platí dosud. Naproti tomu pozbyly vzhledem na znění cit. předpisu platnosti předpisy, které dávaly legionářům nárok na zápočet služební doby ztrávené ve služebním poměru státně zaměstnaneckém a tedy i předpisy čl. I. bodu 6 odst. 3 nař. č. 202/22 o tom, že jest započísti legionářům jmenovaným v předcházejících ustanoveních služební dobu dosavadní v novém služebním poměru tak jako by v něm byli hned při nastoupení služby. Nemá proto stížnost pravdu, domnívá-li se, že žal. úřad porušil zákon, nezapočetl-li st-li vzhledem k ustanovení čl. I. bodu 6 odst. 3 vl. nař. č. 202/22 službu ztrávenou v poměru kancelářského pomocníka, oficianta a vrchního kancelářského oficianta v novém služebním poměru a jsou vývody její liché.

Citace:

č. 9946. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 106-108.