NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 10180.

Vojenské věci: Za platnosti branných předpisů z r. 1889 jest proti výroku přezkoumací komise v řízení o vyměření vojenské taxy přípustný protidůkaz.
(Nález ze dne 29. listopadu 1932 č. 17109.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9511/31.
Věc: Antonín J. v Praze a pozůstalost po Josefu J. proti ministerstvu vnitra o náhradní taxu služební a taxu rodičskou.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Platebními rozkazy ze 16. listopadu 1922 a z 18. listopadu 1922 vyměřila osp v Karlíně Josefu J. na roky 1917, 1918, 1919 a 1920 za syna Antonína taxu rodičskou a to: 780 Kč, 4123 Kč, 3761 Kč 50 h a 3430 Kč. Platebními rozkazy ze 16. listopadu 1922, z 18. listopadu 1922, ze 17. prosince 1926 a z 20. prosince 1926 vyměřila táž osp Antonínu J. na tytéž roky služební taxu náhradní 458 Kč, 2292 Kč, 3765 Kč a 678 Kč.
V odvoláních z těchto platebních rozkazů podaných uplatňovali Josef a Antonín J., že nepodléhají ve smyslu §§ 1 a 2 b) zák. č. 30/1907 ř. z. rodičské, resp. služební taxe náhradní, poněvadž Antonín J. dne 1. října 1909 nastoupil činnou vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník u hulánského pluku v Olomouci úplně zdráv, teprve pádem s koně při výkonu vojenské služby utrpěl tříselnou kýlu, a pro tu byl z vojenské služby dne 13. prosince 1909 propuštěn. Shora uvedeným odvoláním nevyhověla zsp v Praze výnosem z 11. března 1927 podle § 1 odst. 2 lit. b) zák. č. 30/1907 ř. z. ve znění min. nař. č. 306/1914 ř. z., vl. nař. č. 506/20 Sb. a čl. 2 bodu 1 b) min. nař. č. 211/1907 ř. z. (ve znění min nař. č. 308/1914 ř. z., vl. nař. č. 508/20 Sb.) a zák. č. 231/24, ježto vada, pro kterou byl Antonín J. propuštěn v roce 1909 z vojenské služby, nevznikla podle přípisu čsl. doplňovacího okresního velitelství Velké Prahy z 24. července 1924 činnou službou vojenskou a ježto st-li nebylo prokázáno, že Antonín J. byl propuštěn z vojenské služby pro nezpůsobilost k vojenské službě následkem vady způsobené činnou službou vojenskou.
Dalšímu odvolání žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl z těchto důvodů: Stížnost namítá, že Antonín J. byl dne 13. prosince 1909 propuštěn z činné služby vojenské pro vadu způsobenou při výkonu této činné služby vojenské. K odůvodnění této námitky dovolává se stížnost jednak úředních spisů býv. hulánského pluku č. 4 v Olomouci, jednak spisů superarbitračních. Z kmenového listu jest patrno, že Antonín J. byl dne 15. dubna 1909 odveden a dne 1. října 1909 zařaděn. Dne 25. listopadu 1909 byl předveden před přezkoušecí komisi v Olomouci, kde byl klasifikován jako »zbraně neschopný, budiž ze svazku zeměbrany vymazán«. Dne 26. listopadu 1909 byl ze svazku zeměbraneckého propuštěn. Nález tento byl výměrem býv. zeměbraneckého velitelství v Praze ze 14. prosince 1909 potvrzen. Jest tudíž zřejmé, že Antonín J. nebyl podroben superarbitraci, jak stížnost za to mylně má, a nebyly a také nemohly býti proto spisy superarbitrační nalezeny. Podle § 114 odst. 1 lit. b) branných předpisů I. díl z roku 1889, které v r. 1909 platily, bylo osoby, u kterých do konce odvodního roku shledána nezpůsobilost ke službě pro vadu, která existovala již v době zařádění, představiti přezkoušecí komisi. Z toho, že Antonín J., odvedený v roce 1909 a zařáděný 1. října 1309, byl před koncem téhož roku přezkoušen a nikoli superarbitrován, nutno tudíž, aniž by bylo zapotřebí dále pátrati po přezkoušecích spisech, které nebyly nalezeny, souditi, že vada, pro kterou byl ze svazku býv. zeměbrany propuštěn, existovala již dne 1. října 1909. Jest tudíž námitka, že Antonín J. byl propuštěn pro vadu způsobenou při výkonu činné služby vojenské, bezpodstatná.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss:
Na sporu jest otázka povinnosti Josefa J., resp. jeho pozůstalosti platiti taxu rodičskou a Antonína J. platiti služební taxu náhradní za roky 1917, 1918, 1919 a 1920. Žal. úřad spornou otázku zodpověděl kladně, poněvadž dospěl k závěru, že Antonín J. nebyl dne 13. prosince 1909 propuštěn z činné služby vojenské pro vadu způsobenou při výkonu této činné služby vojenské. — Stížnost stojí na stanovisku opačném.
Podle čl. 2 č. 1 lit. b) nař. č. 211/1907 ř. z., podle něhož je podle zák. č. 231/24 posuzovati daný případ, je pro otázku shora uvedené taxovní povinnosti st-lů rozhodným, zda vada, pro kterou byl Antonín J. dne 13. prosince 1909 před splněním své služební povinnosti z činné služby vojenské propuštěn, vznikla vykonáváním této činné služby vojenské či nikoli.
Žal. úřad, vyřizuje jednotlivé námitky odvolání, zodpověděl si otázku, zda Antonín J. byl dne 13. prosince 1909 propuštěn z činné služby vojenské pro vadu způsobenou při výkonu této činné služby vojenské, záporně na podkladě kmenového listu, podle něhož Antonín J. byl jen u přezkoušecí komise dne 25. listopadu 1909 klasifikován jako »zbraně neschopný, budiž ze svazku zeměbrany vymazán« a nikoliv superarbitrován, dovolávaje se po stránce právní ustanovení § 114 odst. 1 lit. b) bran. předpisů I. díl z r. 1889, které v roce 1909 platily. Opřel tedy žal. úřad závěr, že vada ta nebyla v příčinné souvislosti s činnou službou vojenskou jedině o to, že Antonín J. byl propuštěn cestou přezkoušecí a nikoli superarbitrační, z čehož vzhledem na cit. ustanovení branných předpisů usoudil, že nemohlo jíti o vadu vzniklou v činné službě vojenské, nýbrž muselo jíti o vadu, kterou Antonín J. trpěl již dříve než vojenskou službu nastoupil.
St-lé, stejně jako tvrdili v řízení správním, tvrdí i nyní ve stížnosti, že vada Antonína J., která byla příčinou jeho nezpůsobilosti k další činné službě, vznikla poraněním při pádu s koně v době konání činné služby vojenské při cvičení a vytýkají, že k zvrácení tohoto tvrzení nestačí jen pouhá skutečnost, že Antonín J. byl propuštěn cestou přezkoušecí, poněvadž z fakta toho neplyne logický důsledek, že nešlo o vadu získanou činnou službou vojenskou a že také po té stránce nikde není stanovena právní domněnka, že propuštění řízením přezkoušecím vylučuje možnost fakta, že vada v činné službě vojenské byla získána.
V nál. Boh. A 9511/31 vyslovil nss, že votum přezkoušecí komise není rozhodnutím o prejudicielní otázce, nýbrž dobrozdáním veřejného orgánu, směrodatným především pro poměr k branné moci, že tohoto dobrozdání je sice podle čl. 2 bodu 1 b), čl. 17 a čl. 18 bodu 4 a odst. 4 a) min. nař. č. 211/1907 ř. z. použíti i za podklad pro vyměřování vojenské taxy, že však tyto předpisy, sledující pouhý účel evidenční, nevylučují, aby strana obsah onoho vota vzala v odpor a proti jeho věcné správnosti nabídla protidůkaz. Ježto branné předpisy z roku 1889, na nichž žal. úřad rozhodnutí své založil, v otázce té shodují se s předpisy brannými z roku 1912, na jichž základě vydáno bylo rozhodnutí v citovaném nálezu uvedené, setrval nss i tu na zásadě tam vyslovené, že jest proti výroku přezkoumací komise v řízení o vyměření vojenské taxy přípustný protidůkaz.
Žal. úřad, vycházeje z opačného právního názoru, nezabýval se námitkami, jimiž st-1 ve svém odvolání popřel, že by jeho vada nebyla způsobena při výkonu služby vojenské a nabídl důkaz o tom, že nastoupil službu vojenskou zdráv a že vadu, pro kterou byl později propuštěn, utrpěl při výkonu činné služby vojenské. Po té stránce dovolával se zejména spisů tehdejšího hulánského pluku č. 4 v Olomouci, týkajících se onoho jeho úrazu. Je podstatnou vadou řízení, že se žal. úřad touto námitkou pro daný spor právně relevantní nezabýval. Ježto pak tato vada řízení byla zaviněna nesprávným právním názorem žal. úřadu, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 9946. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 106-108.