NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8533 —
Č. 8533.

Závodní výbory: I. Propuštění člena závodního výboru z důvodu § 82 živn. řádu není nezákonné již proto, že nebylo sděleno závodnímu výboru. — II. K výkladu předpisů o kompetenci rozhodčí komise.
(Nález ze dne 2. dubna 1930 č. 5410.)
Prejudikatura: Boh. A 4723/25, 7093/28, 7531/28, 7610/28.
Věc: Firma »Pošumavské závody pro impregnaci dřeva, akc. spol.« ve St. proti rozhodčí komisi podle zák. o závodních výborech ve St. (za zúč. záv. výb. firmy »Pošumavské závody pro impregnaci dřeva, akc. spol.« ve St. adv. Dr Isidor Schletter z Prahy) o propuštění zaměstnance a člena záv. výboru z práce.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká přípustnosti a platnosti výpovědi Františka B. podle ustanovení § 22 zák. o záv. výborech, se zrušuje — Č. 8533 —
pro nezákonnost, v ostatním se stížnost odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Předseda závodního výboru František B., jenž podle vlastního svého udání byl zaměstnán v závodě st-lčině nepřetržitě po 4 roky, oznámil rozhodčí komisi zřízené podle zák. o záv. výborech, že byl okamžitě propuštěn z práce s odůvodněním, že vnáší nespokojenost mezi dělnictvo, a žádal, aby rozhodčí komise, ježto si není vědom viny, uznala, že jeho propuštění odporuje zákonu, a že firma je povinna vzíti jej zpět do práce a nahraditi mu ušlý výdělek. Žal. rozhodčí komise po provedeném ústním líčení, k němuž jako stranu přibrala i závodní výbor, vyslovila nař. nálezem, že stížnosti závodního výboru vyhovuje, a prohlašuje naříkanou výpověď pro nedostatek formálních náležitostí za neplatnou a to v podstatě z toho důvodu, že st-lka opomenula oznámiti záv. výboru výpověď danou jeho předsedovi a sděliti důvod, proč se rozhodla propustiti jej z práce.
O stížnosti majitelky závodu do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí jeví se zcela nepochybně jako rozhodnutí podle § 26 odst. 1 zák. o záv. výborech, vydané o stížnosti do porušení práv člena záv. výboru dle 2. odst. § 22 tohoto zák. Poněvadž rozhodnutí takové podléhá kognici nss-u, musil se nss stížností, pokud směřuje proti tomuto výroku, věcně zabývati. Stížnost ovšem vycházejíc z předpokladu, že nař. rozhodnutí obsahuje vedle toho také výrok o nároku zaměstnance v závodě déle 3 let pracujícího dle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech, brojí také proti tomuto ať již skutečnému nebo jen domnělému výroku rozhodčí komise a vytýká, že rozhodnutí toto nemělo vůbec býti vydáno, ježto rozhodčí komisi nebyl příslušný petit předložen.
Nss musil stížnost v tomto bodě odmítnouti pro svou nepříslušnost, ježto proti výroku rozhodčí komise o nároku zaměstnance podle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech možno, jak nss ustáleně judikuje (Boh. A 4723/25, 7093/28, 7610/28 a j.) dovolávati se nápravy pořadem práva na základě § 105 úst. listiny a zák. č. 217/25. Tím je rozhodování o tomto nároku vyloučeno z kompetence nss-u dle § 3 lit. a) zák. o ss.
Bylo se proto nss-u zabývati stížností jen potud, pokud jest namířena proti výroku žal. komise o porušení práv člena záv. výboru podle § 22 zák. o záv. výborech.
Žal. komise v té příčině 1) vyhověla stížnosti, jíž člen (předseda) záv. výboru se domáhal výroku, že propuštění jeho z práce bylo nezákonné, poněvadž stalo se bez souhlasu rozhodčí komise, a 2) prohlásila propuštění ono za neplatné.
K tomuto druhému výroku nebyla však rozhodčí komise, pokud rozhodovala o stížnosti opřené o ustanovení § 22 zák. o záv. výborech, příslušná, neboť otázka, zda propuštění z práce je platné, t. j. zda byl jím soukromoprávní pracovní poměr rozvázán, je otázkou práva soukromého, o níž rozh. komisím nepřísluší v rámci § 26 zák. o záv. výborech judicielně rozhodovati (srov. Boh. A 7531/28). Bylo proto tento výrok rozhodčí komise zrušiti pro nezákonnost. — Č. 8534 —
Zbývá tudíž přezkoumati pouze zákonnost prvého výroku, jímž rozh. komise uznala, že se propuštění předsedy záv. výboru z práce bez souhlasu rozh. komise příčí zákonu. Při tom sluší míti na mysli, že rozh. komise uznala propuštění předsedy záv. výboru nezákonným z toho důvodu, že st-lka záv. výboru neoznámila ani toto propuštění a ani konkrétní důvod, proč jeho člen (předseda) z práce byl propuštěn. Stížnost především namítá, že výrok tento se ve svém úvodu nesprávně prohlašuje za rozhodnutí o stížnosti záv. výboru, neboť stížnost k rozh. komisi nepodal závodní výbor, nýbrž jen předseda záv. výboru. Námitka tato je vskutku věcně odůvodněna, avšak nss nemohl toto nesprávné označení původce stížnosti uznati za podstatnou vadu, ježto — jak stížnost sama přiznává — návrh, o němž rozhodčí komise rozhodla, byl vznesen osobou k tomu legitimovanou, t. j. členem záv. výboru, a nesprávné označení navrhovatele v nálezu rozh. komise není s to, aby st-lce způsobilo právní újmu.
Důvodnou však shledal nss stížnost potud, pokud napadá uvedený výrok rozh. komise ve věci samé. Výrok ten založen na právním názoru, že zaměstnavatel, jenž zamýšlí propustiti člena záv. výboru z důvodu § 82 živn. řádu, je povinen oznámiti to záv. výboru s udáním konkrétního důvodu, pro který hodlá člena záv. výboru z práce propustiti. Takovouto povinnost zaměstnavatelovu nelze však z ustanovení § 22 zák. o záv. výborech vyčísti. Ustanovení toto nechrání člena záv. výboru proti propuštění z důvodu, jenž zaměstnavatele oprávňuje k okamžitému propuštění zaměstnance podle § 82 živn. řádu. Zejména není zaměstnavateli uložena povinnost takovéto propuštění záv. výboru předem ohlásiti. Před rozh. komisí může ovšem býti vznesen spor o to, zdali propuštění člena záv. výboru bylo po zákonu přípustno, a sice může spor takový býti rozhodčí komisi předložen k rozhodnutí i tehdy, když zaměstnavatel odůvodňuje propuštění člena záv. výboru ustanovením § 82 živn. řádu. Třebaže rozh. komisi nepřísluší, aby ve sporu o propuštění zaměstnace z důvodu posléze dotčeného rozhodovala judikátně (ježto spor takový náleží před řádný soud), musí rozh. komise, majíc rozhodnouti ve sporu před ni vzneseném, rozřešiti si otázku v tomto sporu prejudicielní, zdali zaměstnavatel měl důvod propustiti zaměstnance podle § 82 živn. ř. Kdyby rozh. komise otázku tuto zodpověděla záporně, mohla by ovšem vysloviti, že se propuštění člena záv. výboru bez souhlasu rozh. komise příčí zákonu a je tedy nepřípustné. Než žal. rozh. komise, davši se vésti mylným právním názorem, že sporné propuštění je již proto nezákonné, poněvadž nebylo sděleno záv. výboru, opomenula zjednati si rozřešením řečené otázky prejudicielní nezbytný podklad svého judikátního výroku.
Slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8533. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 612-614.