Čís. 3966.

Podle § 174 II e) tr. zák. trestá se za zločin jen krádež ryb ulovených v rybníku, nikoliv v potoce.
(Rozh. ze dne 16. října 1930, Zm I 776/29).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 21. září 1929, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem krádeže podle §§ 171, 174 II a), e) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by o ní znovu jednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Podle § 174 — II e) tr. zák. trestá se krádež ryb za zločin jen při rybách v rybnících v ceně přes 500 Kč. Odcizení ryb v potoce nelze podřaditi pod tuto kvalifikaci a jest proto u obžalovaných, třebas to zmateční stížnost nevytýkala, přihlédnouti z moci úřední k tomu, že rozsudek nerozlišoval mezi rybami ukradenými v rybnících a ulovenými v potoce, a že pro úlovek všech 45 ryb v ceně jen málo 500 Kč převyšující uznal na kvalifikaci zločinu podle § 174 — II e) tr. zák. Podle spisů není vyloučeno, že snad část dolejšího potoka, kde obžalovaní ryby chytali, jest podle místního stavu součástí rybníka »Na dolejším«, o němž jest ve spisech zmínka, snad že jest v určité, části tak ohrazena, že tvoří součást tohoto rybníka a že by po případě i ryby v této části potoka bylo považovat! za ryby v rybníku podle § 174 e) tr. zák. Takové okolnosti pro správné posouzení věci potřebné bylo by třeba přesně zjistiti. Jest proto pro přesné zjištění, zda byly všechny ryby v ceně přes 500 Kč chyceny v místech, jež jest považovat! za rybníky, nutno, by rozsudek byl u všech obžalovaných podle § 288 čís. 3 tr. ř. zrušen. Při tom bude Vhodno i situační poměry obou obecních rybníků blíže osvětliti. Čís. 3967. Přečin podle § 335 tr. zák. jest dieliktemi ohrožujícím, k němuž se nevyhledává, by pachatel předvídal určitý účinek; stačí předvídatelnost ohrožení. — čís, 3967
494
Otázka příčinné souvislosti jest znakem objektivm'm, při němž podle
zásad § 134 tr. zák. stačí k přičítatelnosti výsledku, nastal-li výsledek
jen pro nahodilé Okolnosti, za nichž byl čin spáchán.
Nezbytným předpokladem pro přičítatelnost určitého výsledku podle
§ 335 tr. zák. ve spojitosti s § 134 tr. zák. jest bezvadné zjištění pri-
memí otázky pachatelova zavinění.
Zapálení benzinu není vždy jednámm s hlediska § 335 tr. zák. zá¬
vadným.
(Rozh. ze dne 16. října 1930, Zm I 923/29).
N e j v y š š í soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném za¬
sedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu
v Písku ze dne 27. listopadu 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným
přečinem proti bezpečnosti života podle § 335 tr. zák.; zrušil napadený
rozsudek jako zmatečný a vrátil věc prvnímu soudu, by ji znovu pro¬
jednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti obžalovaného nelze upříti oprávnění. Napadený
rozsudek zjišťuje příčinnou souvislost mezi neopatrným jednáním obžalo¬
vaného a účinkem, smrtí Matěje Z-y, opíraje se o úvahu, že krátce po
zapálení kaluže benzinu obžalovaným začaly hořeti na Z-ovi šaty, a
prohlašuje, že pro otázku viny je nerozhodné, zda obžalovaný věděl, že
Z. jest polit benzinem. Při tomto výroku vychází soud zřejmě z právního
předpokladu, v podstatě správného, že přečin § 335 tr. záL jest deliktem
ohrožujícím, k němuž se nevyhledává, by pachatel předvídal určitý úči¬
nek, nýbrž stačí jen předvídatelnost ohrožení,, a že otázka příčinné sou¬
vislosti jest znakem objektivním, při němž podle zásad § 134 tr. zák.
stačí k přičítatelnosti výsledku, nastal-li výsledek jen pro nahodilé okol¬
nosti, za nichž byl čin spáchán. Leč z tohoto předpisu též vysvítá, že
nezbytným předpokladem pro přičítatelnost určitého výsledku podle
§ 335 tr. zák. ve spojitostí s § 134 tr. zák. jest, že primerní otázka pa¬
chatelova zavinění je bezvadně zjištěna, v , souzeném případě, že po
stránce objektivní musí býti bezvadně zjištěno, že výsledku předcházelo
neopatrné jednání, které bylo způsobilé ohrozit! právní statky uvedené
v § 335 tr. zák. Toto ohrožující jednání spatřuje soud zřejmě v tom, že
obžalovaný poblíže různých osob, najmě v blízkosti Matěje Z-y, zapálil
v hostinské místnosti kaluž benzinu, o němž znalec seznal, že »jest
snadno zápalný a že jeho hořlavost postupuje velkou rychlostí a dravostí,
a že zasahuje místa, kde se ho jeví i nejmenší stopy«. Těmito úvahami
vyslovuje se soud zcela všeobecně jen. o nebezpečných vlastnostech ben¬
zinu vůbec, leč nelze tvrditi, že zapálení benzinu vůbec a za všech okol¬
ností lze pokládati za jednání s hlediska § 335 tr. zák. závadné, nýbrž
jest vždy zkoumat!, zda podle okolností, za nichž se stalo, bylo způso¬
bilé ohrozit! tělesnou bezpečnost lidí. V příčině této konkrétní, individu¬
ální způsobilosti neobsahuje rozsudek žádné zjištění, a nelze je spatřovali — čís. 3968
495
v úvahách rozsudku, nesoucích sé k tomu, že obžalovaný,, třebaže si
nebyl vědom, aspoň se domníval neblahých účinků svého jednání, ana
se těmito vývody zjišťuje jen po subjektivní stránce vědomá či nevědomá
culpa, což však jest bezvýznamné, pokud není otázka objektivní způso¬
bilosti činu, přivodiiti nebezpečí pro tělesnou neporušenost lidí, přesně
a bezvadně vyřešena. Právem vytýká stížnost rozsudku, že ve směru
objektivním neuvažuje vůbec o tom, jak dlouho plamen hořel, zda zůstal
omezen na místo, kde byla skvrna asi »velikosti dvou dlaní«, či zda
se plamen snad šířil po podlaze a kam se šířil, a, co hlavně tu padá
na váhu, kde a v jaké vzdálenosti od kaluže stály přítomné osoby, když
obžalovaný zapálil. Tu se soud musel zabývat! okolností, že obžalovaný
přítomné vyzval, by se vzdálili; musel zjistitii, jak daleko od kaluže stáli,
a musel se vypořádat! s důležitou skutečností, že se nikomu z nich, ani
obžalovanému, jenž kaluž zapálil, nic nestalo. S tohoto hlediska musel
soud věc zkoumat! a zjistit!, jak daleko stál Z. od plamene, zda v takové
vzdálenosti, jako ostatní přítornní, jimž se nic nestalo, čí blíže nebo dále
(stížnost dokonce tvrdí, že stál »nejdále«) a řešiti pak otázku, zda tu
šlo, nehledíc k tomu, že Z. měl šaty nasáklé benzinem, — v kterémžto
směru není zjištěno, že to obžalovaný věděl neb si při průměrné dba-
losti mohl uvědomiti, — objektivně o čin, způsobilý ohrozit! tělesnou
bezpečnost lidí. Pokud by soud zodpověděl tuto otázku záporně, odpadl
by tím nezbytný předpoklad pro přičítání výsledku podle zákonných
pravidel § 134 tr. zák. o příčinné souvislosti, a zbývalo by pak jen za¬
bývat! se — jak již naznačeno — otázkou, zda snad bylo obžalovanému
známo nebo při potřebné dbalosti mohlo býti známo, že Z. má šaty po¬
lité benzinem, a s tohoto nového zorného úhlu pak řešiti samostatně
zavinění podle § 335 tr. zák.
Čís. 3968.
Skutkovou podstatu přečinu podle § 14 čís. 4 zák. na ochr. rep. na¬
plňuje veřejné popuzování k násilnostem nebo k jiným nepřátelským
činům, tedy alteřnativně, proti jedjnotlivci pro jeho národnost.
»Popuzováním« rozumí zákon nejen přímé vybízení, nýbrž každé
(i nepřímé) působení na jiné, směřující podle pachatelova úmyslu
k tomu, by v jiných bylo vzbuzeno jisté rozhodnutí, nebo vyvolán du¬
ševní stav, odpovídající cíli, jejž pachatel sleduje.
Nezáleží na tom, zda mělo popuzování úspěch, zda odpověděli na
ně účastníci čili nic; stačí, že bylo objjektivně způsobilé vyvolat! účinky,
jimž chce zákon zabránit!.
Nepřátelským činem ve smyslu § 14 čís. 4 zák. na ochr. rep. je každé
jednání, jímž se někomu způsobí újma, jíž by jinak neutrpěl; spadá sem
i hospodářský boykot českého hudebníka.
Pokud při odsouzení pro přečin § 14 čís. 4 zák. na ochr. rep. vyža¬
duje veřejný zájem (§ 35 zák. na ochr. rep.) výkon trestu.

Citace:

č. 3967. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 509-511.