NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Čís. 1248.

Přijala-li jedna strana návrh druhé strany se změnou neb obmezením, zamítla novým svým návrhem celý návrh, nikoliv pouze onen bod, jehož změnu navrhovala.
(Rozh. ze dne 18. října 1921, Rv I 551/21.)
Po delší vzájemné korespondenci zaslal žalobce žalované bance zboží, uvedené ve faktuře ze dne 1. října 1919, žalovaná přijala fakturu i zboží bez námitek a poukázala žalobci v prosinci 1919 svou odbočkou v Praze 22400 K rak., jež žalobce nepřijal a domáhal se žalobou zaplacení 15762 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl, odvolací soud ji zamítl a uvedl mimo jiné v důvodech: Žalobce domáhá se žalobou, aby žalovaná byla uznána povinnou, zaplatiti mu 15762 Kč s přísl. Požadavek ten nelze pojímati v tom smyslu, že předmětem sporu jest skutečné zaplacení v československých korunách. Ježto si totiž žalobce ve svém dopise, jímž kupní cenu určoval na 125 Kč, vymínil pouze súčtování a stanovení cen v českosl. korunách, jakožto předpoklad vývozního povolení, ne však skutečné zaplacení v českosl. měně (čl. 336 obch. zák.), zvláště pak proto, že žalovaná nabízela zaplacení prostřednictvím své odbočky v Praze a při výplatě u této odbočky jiná měna, než tuzemská, tedy československá, nemohla ani přijíti v úvahu, placení tedy bylo nabídnuto v českoslov. korunách, nemůže býti předmětem sporu, může-1i žalobce žádati placení v českosl. korunách. Jest-li že nicméně této otázce bylo ve sporu jednáno, jest důvod toho pouze v tom, že předmět sporu nebyl správně pojat. Spornou jest pouze otázka, zda se musí žalobce spokojiti s onou částkou v českosl. korunách, jež odpovídá 22400 rak. kor., převedených na filiálku žalované při kursu čsl. koruny v den výplaty, zda může žádati snad placení dle kursu, jemu příznivějšího, a to dle kursu v den podání žaloby, tedy žádati za poukaz tolika rak. korun odbočce žalované, aby mu mohlo býti vyplaceno 15762 Kč. Tuto otázku jest zodpověděti záporně. Dle předchozích písemných vyjednávání, která měla na mysli kupní cenu v rak. korunách, sdělil žalobce s žalovanou dopisem ze dne 7. července 1919, že přenechává vagon za 125 Kč, protože účtování v čsl. měně jest podmínkou vývozního povolení, a že on tedy může stanoviti ceny toliko v této měně. Žalovaná odpověděla na to, aby žalobce sepsal účet v čsl. korunách, že mu za to připíše k dobru na něm. rak. účtu částku, odpovídající kursu 150 K rak. Tím žalovaná, když ohledně ceny a jejího súčtování podstatně se odchylovala od žalobce, učinila novou nabídku, kterou žalobce telegramem ze dne 17. července 1919 zodpověděl tak, že přejímá dodávku dle své telegrafické nabídky ze dne 4. července 1919 za cenu 125 Kč. Tato odpověď dle čl. 278, 279 obch. zák. nemůže býti vykládána jinak, než že žalobce k nabídce žalované а k súčtování, v ní nabídnutém, dle kursu 1,50 K rak. za 1 Kč přistupuje, povolí-li se mu žádaná cena 125 Kč, neboť přes tuto část nabídky přešel mlčky a držel se pouze ceny 125 Kč, dříve požadované. Nechtěl-li také přistoupiti k nabídnutému súčtování, ačkoliv si v dřívějším svém dopise vymínil pouhé súčtování, ne však též skutečné placení v českosl. korunách, pak měl, chtěl-li bráti za základ jiný způsob počítání, odmítnouti nabízené účtování a tím také celou dodávku tedy i nabídku. Když však žalobce dodávku přijal pod podmínkami, uvedenými žalovanou v její nabídce — nehledě k odchylce v ceně, kterou výslovně vytknul, není oprávněn, aby žádal súčtování částky fakturované a přiznané penízem 15762 Kč, na jiném základě než poměr 100 : 150. Ježto dále není sporu o tom, že poukaz kupní ceny filiálce žalované v Praze stal se do rukou žalobcových dle tohoto kursu, jest žaloba bezdůvodná a bylo žalobní prosbu zamítnouti.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Zamítnuv žalobu, posoudil odvolací soud věc nesprávně po stránce právní. Skutková zjištění omezila se v tomto sporu na tyto skutečnosti: Strany vyměnily mezi sebou několik dopisů a telegramů, žalobce zaslal na to žalované straně zboží uvedené ve faktuře ze dne 1. října 1919, žalovaná banka přijala fakturu i zboží bez námitek a poukázala žalobci v prosinci 1919 svou filiálkou v Praze 22400 K rak., kterých žalobce nepřijal. Vše ostatní je věcí právnického výkladu, při němž jde o rozhodnutí, zdali žalovaná strana poukazem 22400 K rak. splnila smluvní povinnost zapraviti žalobci kupní cenu 15762 Kč. Sporným je v první řadě přepočítací kurs Kč na K rak. Žalovaná strana, dovolávajíc se práva svého, platiti žalobci v K rak. dle kursu 150 : 100 Kč, nepoukázala však žalobci celé částky 23543 K rak., připadajících dle uvedeného kursu na 15762 Kč, nýbrž pouze 22400 K rak. O srážce 1242,90 K rak. však ve sporu jednáno nebylo, poněvadž žalovaná strana práva na tuto srážku výslovně neuplatňovala, učinila tak však mlčky poukazem pouze 22400 K rak. Jest proto uvažovati o otázce, zda žalovaná strana poukazem 22400 K rak. splnila svou smluvní povinnost, či zda je povinna zapraviti žalobci 15762 Kč, ať již ve měně čsl., anebo ve měně rak. dle kursu odpovídajícího částce té v den placení, jak toho domáhá se žalobce. Právní posouzení věci záleží ve výkladu korespondence a v úvaze dalších skutečností. První nabídku učinila žalovaná strana telegramem ze 27. června 1919, nabízejíc koupi vagonu (slaměných obalů) v ceně 230 K rak. (za 100 kusu). Telegramem ze dne 4. července a dopisem ze dne 7. července 1919 nabídl žalobce žalované straně prodej vagonu za cenu po 125 Kč. Poznámka »Bedingung zur Ausfuhr ist die Berechnung in čechosl. Währung, weshalb ich nur in dieser die Preise stellen kann« —, je vysvětlivkou, proč žalobce nabízí zboží za kupní cenu v Kč; neboť ještě krátce před tím v červnu požadoval sám kupní cenu v K rak. Dopisem ze dne 10. července 1919 nabízí žalovaná strana žalobci koupi vagonu za cenu po 120 Kč. Vymiňuje si při tom, že dlužno vyčkati dovozní povolení a že žalobce má nésti vývozní clo, mimo to upozorňuje žalobce na způsob, kterým by se dalo vzájemné účtování usnadniti, píšíc; »Jedenfalls glauben wir, daß der Vorgang möglich ist, daß Sie uns die Rechnung in čechosl. Kronen ausstellen und wir Ihnen hiefür zum Kurse von K 150 Gutschrift auf deutschen Kronen leisten«. Ke konci žádá o souhlas telegraficky. Telegramem ze dne 17. července 1919 nabídl žalobce žalované straně opětně prodej vagonu za kupní cenu 125 Kč. O souhlasu s další nabídkou žalované strany z 10. července není v telegramu tom zmínky. Žalovaná strana na tento návrh neodpověděla, odkazovala žalobce na dosavadní nedostatek vývozního povolení a vyzvala teprve 21. srpna 1919 žalobce, aby vagon zaslal. Zboží i fakturu, znějící na cenu 125 Kč za 1000 kusů, přijala bez námitek. Teprve přijetím zboží a faktury došlo mezi stranami ke kupní smlouvě, poněvadž teprve tím přistoupila žalovaná strana na kupní cenu 125 Kč žalobcem žádanou. Předmět kupu byl určen již dříve. Korespondence vyměněná mezi stranami před zasláním faktury a zboží je důkazem pouze toho, že dříve nedošlo ke smlouvě kupní mezi stranami. Jakmile totiž přijala jedna strana nabídku druhé strany se změnou neb omezením, zamítla tím dle čl. 322 obch. zák. návrh druhé strany novým svým návrhem, a sice celý návrh, nikoliv pouze onen bod, jehož změnu navrhovala, neboť v mlčení jejím co do ostatních bodů shledati možno ne souhlas, nýbrž jen omezení na bod, jehož týkal se nový návrh. Žádal-li žalobce dopisem ze dne 17. července kupní cenu 125 Kč místo nabízených 120 Kč, aniž s ostatními návrhy žalované strany výslovně souhlasil, zamítl tím celý návrh z 10. července, čině nový návrh na prodej za 125 Kč bez dalších podmínek. Opačný náhled byl by odůvodněn jen tehdy, kdyby byl žalobce ostatní návrhy, mimo výši kupní ceny, přijal výslovně, projeviv s nimi souhlas, jak žalovaná strana žádala. Mlčení žalobcovo o nich lze dle čl. 322 obch. zák. vyložiti jen jako přijetí návrhu s omezením na prodej za cenu 125 Kč bez dalších výhrad a podmínek. Žalovaná strana, neodpověděvši na tento návrh žalobcův, naň nepřistoupila, aspoň ne ihned, nýbrž teprve později a mlčky tím, že bez námitek přijala fakturu žalobcovu znějící na kupní cenu 125 Kč. Pro výklad kupní smlouvy mezi stranami uzavřeně rozhodno jest pouze znění faktury ze dne 1. října 1919. V této není zmínky o právu žalované strany jako kupitelky zapraviti kupní cenu v K rak. dle kursu 150 : 100 Kč a sraziti z kupní ceny vývozní clo částkou 1242,90 K rak. Nebyla proto žalovaná strana oprávněna tak učiniti. Nárok žalobní na zaplacení kupní ceny 15762 Kč je tudíž odůvodněn kupní smlouvou se žalovanou stranou uzavřenou. V odchylném náhledu odvolacího soudu spočívá nesprávné právní posouzení.

Citace:

č. 1248. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 709-712.