Č. 763.

Administrativní řízení: Podmínky závaznosti všeobecných
nařízení a opatření nejnižších úřadů správních.
(Nález ze dne 14. března 1921 č. 2990.)
Věc: Natan a Arnoštka Kl. v Dejvicích a Oskar L. v Praze proti nájemnímu úřadu v Dejvicích stran neschválení nájemní smlouvy a zabrání bytu. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Podáním odeslaným doporučené poštou dně 2. září 1920 na společný bytový úřad v Praze oznámili Natan a Arnoštka Kl. tomuto úřadu ve smyslu § 2 zák. z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n., že hodlají ve svém domě č. p. 305 v Dejvicích pronajmouti byt o jednom pokoji a kuchyni Oskaru L., obchodníku v Praze. Oznámení došlo na společný bytový úřad v Praze dne 4. září 1920 a bylo odtud týž den postoupeno a dalšímu řízení obecnímu úřadu v Dejvicích, kam dle presentata došlo 5. října 1920. Výměrem z 13. října 1920 č. 13 540 byli stěžovatelé vyrozuměni, že bytová komise v Dejvicích usnesením z 12. října 1920 žádané schválení zmíněného pronájmu odepřela, poněvadž Oskar L. nevyhovuje § 14 cit. zák., nemaje v obci práva domovského a nejsa ve veřejném zájmu nucen v obci trvale bydleti. Výměr byl stěžovatelům podle potvrzení poštovního úřadu odeslán doporučené poštou dne 13. října a doručen dne 14. října 1920.
Podaný odpor nájemní úřad v Dejvicích naříkaným rozhodnutím zamítl a výrok svůj odůvodnil takto: Oznámení o zamýšleném pronájmu bylo sice odesláno již dne 4. září 1920 na společný bytový úřad v Praze. Avšak tento úřad byl k rozhodování o věci nepříslušným, neboť již v roce 1919 byl společným bytovým úřadem k zabírání bytu a schvalování nájemních smluv v Dejvicích v základě § 24 cit. zák. zmocněn bytový úřad v Dejvicích, zmocnění to pak v, obci obvyklým způsobem vyhlášeno. Rozhodným je tedy datum, kdy ohlášení došlo na obecní úřad v Dejvicích, a to se stalo teprve dne 5. října. Výměr, jímž schválení odepřeno, byl stěžovatelům doručen dne 13. října 1920, tedy ještě před uplynutím stanovené 8denní lhůty. Odmítnutí schválení je pak věcně odůvodněno, neboť Oskar L. neprokázal ani, že jest ve veřejném zájmu nucen v obci bydleti, ani že má v obci Dejvické právo domovské.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nejvyšší správní soud uvážil:
Nehledíc k námitkám věcným, které stížnost uvádí teprve v druhé řadě, vytýkají stěžovatelé ve svém odporu i ve stížnosti v podstatě, že nájemní smlouvu, kterou sjednali s Oskarem L., dlužno považovati za schválenou ve smyslu § 2, odst. 2 zák. z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n., poněvadž ve stanovené tam osmidenní lhůtě neobdrželi rozhodnutí o ní, a důsledkem toho popírají úřadu právo rozhodovati o pronájmu a schválení jeho odepírati. Žalovaný úřad naproti tomu stojí na stanovisku, že prekluse stanovená v § 2, odst. 2 leg. cit. nenastala, a rozhoduje tedy o schválení nájemní smlouvy in merito. V prvním směru vychází ze skutkového předpokladu, že oznámení smlouvy ke schválení došlo na bytový úřad v Dejvicích dne 5. října 1920 a výměr tohoto úřadu, jímž schválení odepřeno, že stěžovatelům, manželům Kl. doručen byl dne 13. října 1920, tedy ještě v zákonné lhůtě.
Soud nemohl sice stěžovatelům dáti za pravdu, namítají-li, že sporná nájemní smlouva byla oznámena ke schválení platně již tím, že dne 2. září 1920 oznámení bylo doporučené odesláno na společný bytový úřad v Praze, a že tudíž lhůtu § 2, odst. 2 dlužno počítati od tohoto dne. Správními spisy je prokázáno, že společný bytový úřad v Praze již výměrem z 28. prosince 1919 č. 19 935 v základě § 24, odst. 1 cit. zák. zmocnil obec Dejvickou, aby sama vykonávala některá oprávnění společného bytového úřadu dle zákona z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n., mezi jiným také, aby rozhodovala o pronájmech dle § 2 leg. cit.; když pak výměrem z 25. května 1920 č. j. Sb. 3270/20/1 agendu zabírání bytů zase sám převzal, ponechal obecnímu bytovému úřadu výslovně rozhodování o schválení předložených nájemních smluv. Vyhláškou obecního úřadu ze 14. června 1920, vyvěšenou na úředních deskách, byla o tom veřejnost vyrozuměna s výslovným upozorněním, že žádosti o schválení nájemních smluv v obci Dejvické nutno podávati u obecního úřadu v Dejvicích. — Opatření, učiněná společným bytovým úřadem v základě § 24, odst. 1 cit. zák., nedotýkají se přímo individuelních práv a zájmů jednotlivců, a není tedy účinnost jich proti stranám podmíněna individuelním vyrozuměním o nich. Jakožto opatření v podstatě organisatorské mají vůči zájemníkům povahu abstraktního nařízení, a stávají se tedy proti nim účinnými již veřejným vyhlášením. Zákon z 30. října 1919 nemá ovšem žádného předpisu o tom, jak by opatření ta bylo vyhlašovati. Směrnici pro zodpovědění této otázky dlužno však shledávati v ustanovení jiných zákonů, jež pro svoje účely upravují vyhlašování všeobecných nařízení a opatření nejnižších úřadů správních. V předpisech těch — srovnej na př. § 110 instrukce pro okresní úřady ze 17. března 1855 č. 52 ř. z., § 29 živn. ř., § 82 čes. zák. vodního a jiné — projevuje se zásada, že k vyhlášení aktů takových stačí veřejné vyvěšení na obecní tabuli úřední, a touto publikací že stávají se účinnými proti všem, jichž se týče. Zásady té dlužno užíti i pro opatření společného bytového úřadu, jimiž dle § 24 zák. z 30. října 1919 přenáší svoje kompetence na obecní úřady jednotlivých obcí sloučených v bytový obvod. Bylo-li tedy — jak spisy prokázáno — zmocnění dané obecnímu úřadu Dejvickému vyvěšením na obecních úředních deskách uveřejněno, přešla tím kompetence společného bytového úřadu v mezích publikovaného zmocnění na obecní úřad Dejvický s účinkem i na venek, a nemohou se tedy stěžovatelé s úspěchem dovolávati toho, že jim toto přesunutí kompetencí nebylo známo. Právem tedy žalovaný úřad postavil se na stanovisko, že oznámení smlouvy nájemní ve smyslu § 2 cit. zák. stalo se platným způsobem teprve dne 5. října, kdy oznámení došlo na úřad, k přijímání oznámení těch v obci Dejvicích příslušný, totiž na obecní úřad Dejvický, a že teprve od toho dne dlužno počítati osmidenní lhůtu pro rozhodování o pronájmu úřadu ponechanou.
Žalovaný úřad předpokládá však ve svém rozhodnutí, jak již uvedeno, dále, že výměr bytové komise z 13. října 1920 č. 13 540, jímž schválení pronájmu odepřeno, doručen byl stěžovatelům Kl. dne 13. října 1920. Proti tomu stížnost uvádí, že výměr ten doručen byl stěžovatelům teprve dne 14. října 1920, a ve správních spisech předložených žalovaným úřadem není opory pro závěr, že předpoklad úřadu je správný. Poněvadž naříkané rozhodnutí v tomto bodě spočívá tedy na skutkovém předpokladu neúplně vyšetřeném, bylo je podle § 6, odst. 2 zákona o správním soudě zrušiti.

Citace:

č. 763. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 338-340.