NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5064.

Závodní výbory: * Propuštěním ve smyslu § 22, odst. 2 zák. o záv. výborech sluší rozuměti skutečné rozvázání pracovního poměru. Není tedy zapotřebí souhlasu rozhodčí komise, jestliže skutečné rozvázání pracovního poměru má nastati teprve v době, kdy následkem zrušení závodního výboru členství v závodním výboru již přestalo.
(Nález ze dme 27. října 1925 č. 20114).
Prejudikatura: Boh. 2956 adm.
Věc: »Sklárna a rafinerie Josef I., akc. spol.« v P. (adv. Dr. Oskar Lów z Prahy) proti rozhodčí komisi podle zákona o závodních výborech v P. (za zúč. býv. závodní výbor stěžující si firmy v P. adv. Dr. Frt. Polák z Prahy) o propuštění členů závodního výboru.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dělnický záv. výbor zřízený v továrně st-lčině v P. podal rozhodčí komisi dle zák. o záv. výborech v P. stížnost, ve které vytýkal, že správa závodu propustila z práce vedle ostatních dělníků také členy záv. výboru, ačkoliv dle vyjádření ředitelství není jisto, po jakou dobu provoz továrny zůstane zastaven a nezmění-li se situace během příštích 14 dnů. Při ústním líčení uváděli zástupci záv. výboru, že st-lka neměla propustiti členy záv. výboru z práce, ježto předně není jisto, na jakou dobu zůstane výroba zastavena, a pak i kdyby výroba zastavena byla na dobu delší jednoho měsíce, přece záv. výbor má po propuštění dělníků aspoň 14 dně ještě fungovati, kdežto v daném případě byli členové záv. výboru propuštěni současně s ostatními dělníky.
Nař. nálezem prohlásila rozhodčí komise, že stížnosti záv. výboru vyhovuje a výpověď danou členům a náhradníkům záv. výboru zrušuje.
O stížnosti nss uvážil:
V nař. rozhodnutí je obsažen výrok dvojí a to: 1) uznání, že výpovědí danou členům a náhradníkům záv. výboru porušen byl předpis § 22, odst. 2. zák. o záv. výborech, dle něhož členové záv. výboru nesmějí býti propuštěni z práce bez souhlasu rozhodčí komise, 2) prohlášení, že výpověď tato se zrušuje, t. j. že v příčině trvání soukromoprávního poměru pracovního je stav takový, jakoby platně vůbec dána nebyla.
Tento druhý výrok žal. úřadu řešící otázku, byl-li soukromoprávní poměr pracovní členů a náhradníků záv. výboru výpovědí platně rozvázán či nikoliv, je v podstatě své rozhodnutím o nárocích soukromoprávních. K rozhodování o těchto nárocích není však rozhodčí komise kompetentní, leč by šlo o rozhodnutí dle § 3 lit. g. cit. zák., o jaké však v daném případě nejde. Řídě se v tom směru stálou svojí judikaturou, musil mss výbor sub 2) uvedený zrušiti jako nezákonný pro nepříslušnost žal. úřadu.
Výrok sub 1) uvedený je rozhodnutím o rozsahu práv členů a náhradníků závodního výboru, a byla tedy rozhodčí komise k vydání jeho kompetentní (§ 26 zák. o záv. výborech). Toto rozhodnutí žal. úřadu je založeno na právním náhledu, že členu resp. náhradníku záv. výboru nesmí bez souhlasu rozhodčí komise za trvání tohoto členství dána býti výpověď z práce, třeba bylo jisto, že v době, kdy výpovědní lhůta uplyne, dotčený zaměstnanec členem záv. výboru již nebude, nýbrž že nutno s výpovědí vyčkati, až zaměstnanec ten členem resp. náhradníkem záv. výboru býti přestane.
Nss nemohl náhled tento uznati správným. Dle § 22, odst. 2. zák. o záv. výborech smějí členové záv. výboru býti propuštěni z práce jen se souhlasem rozhodčí komise. Tato ochrana poskytnuta jest členům záv. výboru a trvá tedy tak dlouho, dokud trvá jejich členství v záv. výboru. Zrušením záv. výboru ztrácejí dosavadní členové své členství. Záv. výbor zrušuje se však dle výslovného ustanovení § 25 zák., zastaví-li závod činnost na dobu delší jednoho měsíce. Zrušení záv. výboru nastává dle tohoto ustanovení ipso facto. Od tohoto okamžiku není již žádných členů záv. výboru a pominula tedy zákonná ochrana, která jim dle § 22, odst. 2. zák. přísluší. Ochrana tato jest členům záv. výboru dána jen proti propuštění z práce, t. j. proti rozvázání pracovního poměru za trvání jejich členství v záv. výboru, nikoliv proti výpovědi, jež nemá přivoditi rozvázání pracovního poměru za trvání členství v záv. výboru, nýbrž teprve v době, kdy dotyčný zaměstnanec členem záv. výboru již nebude.
Při posuzování přípustnosti výpovědi s hlediska § 22, odst. 2 zák. o záv. výborech je tedy rozhodno, zuali zaměstnanec v okamžiku rozvázání pracovního poměru, které výpovědí má býti přivoděno, bude ještě členem záv. výboru.
V daném případě dala st-lka členům a náhradníkům záv. výboru výpověď ke dni 15. listopadu 1924 a týmž dnem, jak stížnost tvrdí, zastavila výrobu na dobu delší jednoho měsíce. Dle tvrzení stížnosti mělo tedy onou výpovědí býti způsobeno rozvázání pracovního poměru členů a náhradníků záv. výboru teprve v době, kdy záv. výbor přestane existovati a to následkem zastavení závodu na dobu delší jednoho měsíce, tedy v době, kdy zánikem členství v záv. výboru pomine i ochrana členům záv. výboru v § 22, odst. 2. cit. zákona poskytnutá.
Správnost tohoto náhledu potvrzuje i následovní úvaha:
Zákon o záv. výborech vychází v § 22 ze základní myšlénky, že správa závodu nesmí zaměstnance omezovati v činnosti jejich jako členů záv. výboru. Aby nejúčinnějšímu způsobu obmezování činnosti člena záv. výboru bylo čeleno, váže zákon propuštění člena záv. výboru na souhlas rozhodčí komise. Ochrana tímto ustanovením členu záv. výboru poskytnutá jest mu tedy dána jen v zájmu jeho činnosti ve výboru záv., nikoli v jeho zájmu osobním. Z toho však pljne, že ochrana tato stává se bezpředmětnou, jestliže činnost záv. výboru zrušením jeho vůbec pomíjí. Má-li tedy propuštění člena záv. výboru působiti teprve v době, kdy činnost záv. výboru po zákonu vůbec ustane, nemůže již o ochraně činnosti člena záv. výboru býti řeči a nelze tedy ochranný prostředek, t. j. potřebu souhlasu rozhodčí komise nad meze jeho zákonného účelu rozšiřovati.
Rozhodčí komise byla by ovšem mohla souhlas dle § 22 zák. uznati nutným, kdyby byla zjistila, že nenastal případ § 25 lit. b), t. j. zastavení činnosti závodu na dobu delší jednoho měsíce (srov. nález Boh. 2956 adm.). Touto otázkou se však rozhodčí komise nezabývala, ježto vycházela z právního náhledu, že členství v závodním výboru chrání zaměstnance i proti výpovědi, která má přivoditi rozvázání pracovního poměru až p o zániku členství v záv. výboru. Poněvadž, jak svrchu dovoděno, náhled ten jest mylný, bylo nař. rozhodnutí i v tomto bodě zrušiti dle § 7 zák. o ss.
Budiž jen ještě podotknuto, že bezdůvodné jsou obavy zástupce zúčastněné strany, projevené při ústním líčení, že při tomto výkladu zákona bude zaměstnavatel kdykoliv moci prostým svým prohlášením, že zastavuje výrobu na dobu delší jednoho měsíce, zbaviti členy záv. výboru jejich funkcí a propustiti je z práce, třebas ve skutečnosti pak výroba nezůstala zastavena pro dobu delší jednoho měsíce, neboť dlužno uvážiti, že, nehledě k možnosti obnovy řízení a k trestní sankci § 29, odst. 1. cit. zák., pro rozhodčí komisi není rozhodno zmíněné prohlášení zaměstnavatelovo, nýbrž jí samé přísluší podle všech okolností případu posouditi, zda činnost závodu byla vůbec zastavena a zda byla zastavena na dobu delší jednoho měsíce (srov. citovaný již nález Boh. 2956 adm.).

Citace:

č. 5064. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 411-413.