NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 14 (1905) - Účinek vnucené správy v příčině nájemného předem zaplaceného.

Účinek vnucené správy v příčině nájemného předem zaplaceného.

Proti žalobě vnuceného správce A ve správu domu v Z. dne 25. dubna 1903 v exekuci soudní zavedeného podané 5. srpna 1903 proti nájemci B řečeného domu, na němž nájemní práva jeho nebyla knihovně zjištěna, na zaplacení nájemného za dobu od 1. července 1903 do 30. září 1903 v obnose 180 K dle úmluvy s povinným X čtvrtletně předem splatného namítal žalovaný, že před 1 1/2 rokem zaplatil povinnému k jeho žádosti nájemného předem 600 K a že nájemné dosud celým tím obnosem předem má zaplaceno, ježto povinný, jsa stále v peněžních nesnázích, při placení nájemného odkazoval jej vždy, aby nájemné srazil si až za termín příští.
Svědci žalovaným vedení potvrdili, že žalovaný zapůjčil před 1 1/2 rokem povinnému na jeho žádost dílem na daně, dílem na zařízení domu obnos 600 K, a že při tom bylo ujednáno, že žalovaný má obnos ten si zaplatiti sražením si nájemného, a dále, že povinný při placení nájemného opětovně odkazoval žalovaného, by se srážkou nájemného posečkal do terminu příštího.
C. k. okresní soud v M. O. rozsudkem ze 14. září 1903 odsoudil žalovaného dle žádosti žalobní s tímto
odůvodněním:
Nehledě ani k tomu, že namítka žalovaného již dle zásady §. 1102. obč. z. zřejmě bezdůvodnou se jeví, plyne také z ustanovení §. 97. ex. ř. ve spojení s předpisy §§ 103., 109., 119. ex. ř., jakož i z motivů k §. 119. ex. ř., že dnem zavedení vnuceného správce počínaje veškeré užitky a důchody nemovitosti, pokud před tím dnem splatný jsouce povinným vybrány nebyly, patří do sekvestrační masy.
Žalovaný v odvolání dovozoval, že i kdyby šlo o pouhou zápůjčku, žaloba byla by bezdůvodná, ježto vnucený správce jeví se nuceným zmocněncem povinného soudem jemu ustanoveným, pročež kompensace pohledávkou proti povinnému je přípustná.
C. k. krajský soud v Novém Jičíně rozhodnutím ze 14. listopadu 1903, Bc.IV. 125/3/1, rozsudek prvního soudu potvrdil, připojuje k němu tyto
důvody:
Vnucený správce dle §. 109., odst. 3. ex. ř. je oprávněn vybírati důchody a užitky nemovitosti místo povinného; práv těch nevykonává však vnucený správce jako mandatář povinného neb vymáhajícího věřitele, nýbrž jako orgán soudní, ustanovený s vytknutým oborem působnosti, pročež o kompensaci pohledávkou proti povinnému nemůže býti řeči. Ostatně žalovaný ani netvrdil, že by mezi ním a povinným před zavedením vnuceného správce bylo bývalo ujednáno, že posečkání se splácením zápůjčky, resp. se srážením si nájemného má 1. července 1903 přestati.
Pro posouzení daného případu rozhodno je však ustanovení §. 1102. obč. z., směřující k ochraně práv zástavních věřitelů, kteří dle §. 457. obč. z. nabývají zástavního práva též na plodech, dle kteréhož zákonného předpisu více než jedno placení předem vnucenému správci ustanovenému ku vybírání užitků, resp. nájemného nemovitosti namítáno býti nemůže. Jako první placení nájemného předem může v daném případě pouze považováno býti placení nájemného za dobu od 1. dubna 1903 do 30. června 1903. Naproti tomu nájemné 1. července 1903 splatné nemůže již býti namítáno oproti žádnému z věřitelů zástavních, kteří účastni jsou práv vnucenou správou nabytých, ježto nájemní práva žalovaného nejsou knihovně vložena.
C. k. nejvyšší soud rozhodnutím z 9. února 1904, čís. 538. revisi žalovaného zamítl jakožto bezdůvodnou s tímto
odůvodněním:
Právem považoval odvolací soud ustanovení §. 1102. obč. z. v daném případě za rozhodné. Vymáhající věřitel, který vnucenou správu si vymohl, musí pouze jedno placení nájemného předem učiněné uznati. Ježto vnucený správce 25. dubna 1903 byl uveden, nemůže žalovaný za období od 1. července 1903 do 30. září 1903
3 zaplacení nájemného předem namítati, ani když zápůjčka byla dána výslovně s tím, že žalovaný může si z ní srážeti nájemné.
Ani námitka kompensace důvodná není. Při vnucené správě nemovitosti, nájemné vynášející, nejsou předmětem vnucené správy nároky povinného na nájemné, nýbrž »užitky nemovitosti« (§ 110. ex. ř.). Že užitky ty, pokud záležejí v nájemném, smlouvy povinným uzavřené za základ mají, a že vnucený správce smlouvy ty musí respektovati, je nerozhodno. Tak jako přirozené plody nemovitosti, uzrávající po odevzdání nemovitosti vnucenému správci, náležejí do exekuční massy, tak jest i s jejich surrogátem, plody civilními.
Než i z §. 1102. obč. z. plyne, že kompensace taková je vyloučena. Kdyby opačný názor byl správný, minul by se § 1102. obč. z. se svým cílem, poněvadž nájemce, který více než jednu lhůtu předem zaplatil, mohl by z pravidla namítati, že povinný nemá již práva, podržeti si obnos nájemného předem zaplacený, a že přísluší mu nárok na jeho vrácení.
Nesprávno je tvrzení žalovaného, že placení nájemného dne 1. dubna 1903 učiněné není placením předem ve smyslu §. 1102. obč. z. Dle §. 1100. obč. z. má nájemné býti placeno po uplynutí pololetí od počátku nájmu a při nájmu dobu jednoho roku nepřevyšujícím po jeho uplynutí. Z počátečních slov §. 1102. obč. z. plyne, že za placení předem považovati jest ono placení nájemného, které ve smyslu úmluvy mezi smlouvajícími stranami děje se před výše uvedeným zákonným terminem.
Ustanovení §. 1102. obč. z. samo má patrně na mysli případ, že věřitel na nájemné předem zaplacené sahá v období, za které je nájem zaplacen. V případě tom mělo totiž nastati dělení zaplaceného nájemného mezi povinným a exekuční massou dle poměru období utvořených odevzdáním nemovitosti vnucenému správci. Patrně proto, aby takové rozpočítávání učinil zbytečným, ustanovuje zákon, že věřitel placení za dotyčné období povinnému učiněné musí uznati.
(K podobnému výsledku dospívá Petschek, »Die Zwangsvollstreckung in Forderungen« str. 148., mluvě tu se svého stanoviska o t. zv. »Liegenschaftsverstrickung«.) Dr. Němec.

Citace:

Účinek vnucené správy v příčině nájemného předem zaplaceného.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1905, svazek/ročník 14, číslo/sešit 1, s. 48-50.