Čís. 14123.

Byl-li nárok pojistníka na výplatu pojistné jistiny stižen soudním zákazem, nebyla působnost zákazu dotčena tím, že pojišťovna pojistnou jistinu složila podle § 1425 obč. zák. na soudě. Nesporný soud, stavší se tím poddlužníkem, jest právě tak zákonem vázán jako poddlužník původní.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1935, R I 1189/34.)
Prvý soud přikázal celou pojistnou jistinu z pojistky čís. 1,489.140 pojištěnci Janu S. Rekursní soud k rekursu účastníků Aloise V. a Marie V. usnesení prvého soudu v této části potvrdil. Důvody: Pokud jde o pojistku, týkající se pojištění budov, nebylo sice zjištěno ve smyslu § 290 čís. 2 ex. ř., zda pojistné sumy má býti podle stanov upotřebeno k znovuvystavění neb opravení budovy, ale to nevadí, poněvadž osoby, pro něž pojistka vinkulována, spořitelny města P. a J. K. daly výslovně souhlas k uvolnění náhrady škody z této pojistky a okresní soud s tím mlčky souhlasil, ježto napadené usnesení bylo vydáno nesporným oddělením, u něhož se vinkulace stala. Rekurs manželů V. proti usnesení prvého soudu, pokud jím byla Janu S. přikázána pojistná jistina, není důvodným, neboť rekurenti jen tvrdí, že usnesením krajského soudu v Ch. nabyli prozatímního opatření, jímž bylo Janu S. zapověděno nakládati s pohledávkou za první českou vzájemnou pojišťovnou v P. z důvodu pojištění proti požáru, zejména, by pohledávku nevybral ani zcela, ani částečně. Jde tedy o prozatímní opatření podle § 379 čís. 3 ex. ř., které platí jen potud, pokud jinak soudem nařízeno nebylo, což se právě napadeným usnesením stalo, a kromě toho se obstávka nedotýká právních poměrů ve příčině předmětů jí postižených, zejména nezakládá právo zástavní žadatelů za obstávku na věcech a domáhá se jen zachování statu quo. Manželé V. nemají proto pro svou pohledávku ani exekuční titul, ani nárok na pojistné nezabavili a nemohou jen z důvodů zatímního opatření činiti nároky na pojistnou náhradu.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu, usnesení nižších soudu v této části zrušil a prvému soudu uložil nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Odporuje zřejmě zákonu názor, že prozatímní opatření ze dne 28. března 1933, učiněné krajským soudem v Ch. ve sporu Aloise a Marie V. proti pojistníku Janu S. o 9937 Kč 50 h, jímž mu podle § 379 čís. 3 ex. ř. bylo zakázáno nakládati s pohledávkou za poddlužnicí První vzájemnou pojišťovnou v P. a poddlužnicí zakázáno odškodné mu vyplatiti, pozbylo účinnosti usnesením okresního soudu v P., vydaným v nesporném řízení. Žádný zákon tak neustanovuje, naopak podle § 514 c. ř. s., §§ 78, 65, 387 odstavec 1, 402 ex. ř. pozbývá prozatímní opatření účinnosti, bylo-li změněno pořadem stolic nebo následkem odporu podle § 399 ex. ř., neb uplynula-li doba (§ 391 ex. ř.), pro kterou bylo prozatímní opatření povoleno. Nesporný soud není proto ani oprávněn zkoumatq zda prozatímní opatření jest vzhledem k § 380 ex. ř. (§ 290 čís. 2 ex. ř.) přípustné. Byl-li nárok Jana S. na výplatu pojistné jistiny stižen soudním zákazem, nenastala změna tím, že pojišťovna pojistnou jistinu složila podle § 1425 obč. zák. (§§ 402 a 385 odstavec 2 a 3 ex. ř.) na soudě, an se tím stal soud poddlužníkem a jest právě tak zákazem vázán jako poddlužník původní (§ 442 obč. zák.). Jest proto dovolací rekurs podle § 46 zákona čís. 100/31 sb. z. a n. přípustný a odůvodněný potud, že ani nesporný soud nemůže za účinnosti prozatímního opatření rozděliti a k výplatě poukázati onu část požární jistiny, která jest soudním zákazem stižena. Bude proto na prvním soudu, by vyšetřil a zjistil, do jaké výše zákaz ten platí a přistoupil prozatím k rozvrhu oné části, která zákazem není stižena.

Citace:

č. 14123. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 102-104.