NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 20 (1911)

Čís. 670.

Nepřípustnost pořadu práva pro nárok státu o vrácení podpory v nezaměstnanosti, jež žalovanému neprávem byla vyplacena.
(Rozh. ze dne 21. září 1920, R I 722/20.)
Československý erár domáhal se na žalovaném žalobou vrácení podpory v nezaměstnanosti, jež prý byla žalovanému neprávem vyplacena. Soud prvé stolice vyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva, a žalobu odmítl. Rekarsní soud usnesení prvého soudu zrušil a nařídil mu, by o žalobě jednal a rozhodl. Důvody: Žalobce domáhá se žalobou vrácení žalovanému omylem vyplacené podpory v nezaměstnanosti. Žalobce zakládá tedy nárok svůj na ustanovení § 1431 obč. zák. Tento nárok jest nárokem soukromoprávným, třebas by jeho podklad byl rázu veřejnoprávního. Žalobce nemá prostředků administrativních, jimiž by dle jeho tvrzení omylem vyplacený peníz mohl zpět žádati, musí proto nastoupiti pořad práva soukromého, zejména když zákonem ze dne 10. prosince 1918, čís. 63 sb. z. a n. ničeho nebylo ustanoveno o příslušnosti k vymáhání omylem vyplacených podpor v nezaměstnanosti (§ 1 j. n.).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žalobce žádá na žalovaném vrácení vyplacené podpory pro nezaměstnanost tvrdě, že žalovaný neměl nároku na tuto podporu, poněvadž měl výživu zabezpečenu z vlastních prostředků, čehož však demobilisačnímu výboru náležitě a v čas neoznámil, ačkoliv k oznámení tomuto byl po smyslu ustanovení §§ 9 a 12 zákona ze dne 10. prosince 1918, čís. 63 sb. z. a n. povinen. Žalobce, tvrdě, že vyplacení podpory zakládá se na omylu, žádá ji na žalovaném proto zpět, odvolávaje se při tom na ustanovení § 1431 obč. zák. Poukaz žalobce k tomuto zákonnému předpisu není však při řešení otázky, zda uplatňování nároku žalobcova patří na pořad práva, či nikoliv, rozhodným. Vycházeti sluší s hlediska, že soudům občanským náleží vedle ustanovení § 1 j. n. toliko rozhodování o právních poměrech, jež posuzovati dlužno podle zásad práva soukromého, upravujícího vzájemný právní styk jednotlivců, jako takových, kdežto uspořádání poměrů jednotlivců jako členů vyšších svazů organických (státu, obce) vůči těmto svazům vyhraženo jest řízení administrativnímu. Přihlédne-li se blíže k podstatě nároku, žalobou uplatňovaného, jest patrno, že vznik nároku tohoto nelze hledati v právu soukromém, nýbrž v právu veřejném, poněvadž vedle ustanovení zákona ze dne 10. prosince 1918, čís. 63 sb. z. a n., nevystupuje stát při udělování podpor pro nezaměstnanost jakožto soukromoprávní osobnost proti straně koordinované, nýbrž jako nositel práva veřejného, na základě svého výsostního práva podporu udělující a tudíž jako osobnost protistraně nadřízená. Na tomto stavu nemůže přirozeně ničeho změniti ani ta okolnost, že podpora byla vyplacena omylem, a že část její žalovaným byla již vrácena. Jedná se vždy o to, zda vůbec, pokud se týče v jaké výši příslušel žalovanému oproti státu nárok na podporu v nezaměstnanosti a vrácení přeplatku, pokud se týče peněz, bez zákonného podkladu pro nárok vyplaceného, jest jen rubem řečené základní otázky. Tímto rubem otázky nepřeměňuje se však základ její v poměr soukromoprávní. Uplatňování nároku žalobcova nepatří tedy na pořad práva.

Citace:

Podle § 4 zákona ze dne 30. dvětna 1924 č. 124 Sb. z. a n. nestačí, byly-li uvedeny na přetřes též okolnosti mající význam veřejný.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 13, s. 452-454.