Č. 4603.


Učitelstvo: Jmenování definitivním státním učitelem na státní lidové škole na Slovensku není provedeno, dokud nebyl osobě, o niž jde, doručen dekret jmenovací.
(Nález ze dne 9. dubna 1925 č. 7074.)
Věc: Alžběta N. v Š. proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. rada Kam. Buzek) o zrušení jmenování definitivní učitelkou. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: St-lka byla ustanovena dekretem škol. referátu v Bratislavě z 31. srpna 1920 dočasně učitelkou na státní ludové škole v Š., kde také službu dnem 20. září 1920 nastoupila.
Na návrh referátu min. škol. v Bratislavě byla st-lka jmenována dekretem min. škol. z 31. prosince 1922 definitivní učitelkou na shora vzpomenuté škole. Dekret ten byl však zmíněným referátem zadržen a nebyl st-lce doručen. Nař. výnosem bylo pak definitivní jmenování toto zrušeno.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Spor se točí o otázku, kdy sluší považovati jmenování definitivní učitelkou na státní lidové škole na Slovensku za ukončené a kdy může orgán státní správy školské, který jest nadán právem jmenovacím, jmenování takové odvolati a zrušiti. St-lka vidí perfekci jmenovacího aktu již v jeho vydání a považuje zrušení dekretu o něm za přípustné toliko v těch případech, v nichž lze podle zákona rozvázati pravoplatný služ. poměr učitelské osoby definitivně na státní lidovou školu ustanovené. Žal. úřad hájí naproti tomu právní thesi, že jmenování definitivní učitelkou na státní škole národní na Slovensku jest ukončeno teprve doručením dekretu, jmenování osvědčujícího, a že, dokud se tak nestalo, nic příslušnému činiteli nepřekáži, aby od jmenování určité osoby upustil a dekret již vyhotovený zrušil.
Nss uznal, že právní stanovisko žal. úřadu jest v souhlasu se zákonem. Zákonem z 28. října 1918 č. 11 Sb. provedena byla inkorporace uherského práva platného na území býv. uh. státu, jež se stalo teritoriální součástí čsl. republiky, do právního řádu republiky té, a zůstaly normy jeho závaznými právními pravidly na území tom dále, dokud nebyly resp. nebudou změněny neb zrušeny zákonodárstvím tohoto státu. Byla tedy za tohoto předpokladu zachována v platnosti i všechna ustanovení bývalého uherského právního řádu, jež upravují způsob a postup ustanovování učitelstva na státních školách národních (elementárních) na Slovensku, a sluší proto především v nich hledati právní zdroje pro řešení nadhozené otázky. Tomu jest tak tím spíše, když i t. zv. paritní zákon z 23. května 1919 č. 274 Sb., jehož působnost byla rozšířena na učitelstvo, působící na státních obecných a občanských školách na Slovensku vl. nař. z 26. března 1920 č. 181 Sb., podobných předpisů neobsahuje a normativní úpravou způsobu jmenování učitelstva na školách těch se nezabývá.
Z dříve vzpomenutých předpisů býv. uh. práva řeši pak spornou otázku positivními normami zákonný článek XV. z r. 1913. Tento determinuje blíže ve svém § 1 právní pojem definitivně ustanoveného stát. učitele při státních školách národních (elementárních) a určuje v § 2, že se jmenování takové provedené ministrem kultu a vyučování, stává konečným úředním doručením dekretu o jmenování a přijetím jmenování. Z toho plyne, že platné jmenování definitivní učitelkou na státní škole národní na Slovensku vyžaduje ke své perfekci nejenom projevu vůle ministra školství a národní osvěty, propůjčiti určité osobě určité definitivní místo učitelské na státní škole národní, nýbrž také ještě i vtělení tohoto projevu vůle v písemnou formu dekretu a doručení jeho osobě, jíž se týče. Není tedy jmenovací akt ukončen, dokud nebylo provedeno z vůle příslušného orgánu státního doručení dekretu o jmenování definitivní učitelkou na státní škole, i když se snad osoba zúčastněná jinak dověděla o onom interním rozhodnutí příslušného činitele ústavního, propůjčiti jí jmenováním definitivní místo učitelské na určité statní škole národní.
Je-li tomu tak, pak jest vše, co předchází doručení dekretu o jmenování, pouhým vniternim úředním děním, jež úřad vůči straně vázati nemůže, a jest proto i činitel k jmenovacímu aktu ze zákona povolaný až do té chvíle oprávněn od jmenování upustiti, a dekret třeba i vyhotovený, ale nedoručený zrušiti, aniž tím porušiti mohl a porušil snad nějaké subjektivní právo osoby, o jejíž jmenování šlo.
Ze všeho toho, co právě dolíčeno, vyplývá, že jmenování definitivní státní učitelkou na státní lidové škole na Slovensku není provedeno, dokud nebyl osobě, o niž jde, doručen dekret jmenovací a že není porušením »nabytých práv«, když orgán k jmenovacímu aktu ze zákona povolaný odvolal své rozhodnutí jmenovati určitou osobu státní učitelkou na státní lidové škole ještě před doručením dekretu jmenovacího.
V přítomném sporu vysvítá ze spisů správních, že min. škol., jmenoval sice po řízení, předepsaném v § 20 zák. či. XXVI z r. 1907, st-lku definitivní učitelkou na státní lidové škole v Š., že však dekret o jmenování tomto byl školským referátem v Bratislavě zadržen a nebyl st-lce doručen. Opak není ani st-lkou ve stížnosti tvrzen. Nemohlo proto jmenování toto — podle toho, co nahoře pověděno — zapůsobiti právně vůči st-lce a nemohlo pro ni založiti žádných subj. práv, jež spojena jsou jinak s pravoplatným ustanovením definitivní učitelkou na státní škole lidové. Pak ovšem mohl min. škol. jmenovací akt ten, který dosud právně ukončen nebyl, zrušiti a tím projev vůle své o propůjčení zmíněného def. místa učitelského st-lce odvolati, aniž tím zasáhl do právní sféry její. Neporušil tedy žal. úřad zákona, zrušil-li nař. rozhodnutím dříve vyznačený jmenovací dekret st-lky, a jest stížnost její bezdůvodná.
Na tom nemůže ničeho změniti ani okolnost, že nižší úřady školské vyrozuměly st-lku o zrušení dříve vzpomenutého jmenování, neboť se postupem tím na právním postavení jejím jako dočasně jmenované učitelky ničeho nezměnilo a nemůže se proto domáhati před nss uznáni svých práv, která jí dle hořejších vývodů vůbec ani nevzešla. Stejné lichými jsou konečně i vývody stížnosti, které konkludují ze zrušeni dekretu o jmenování definitivní státní učitelkou na zrušení a rozvázání služebního poměru st-lčina vůbec a s tohoto hlediska vidí v nař. rozhodnutí zásah do práv st-lčiných. Vždyť se, jak bylo dovozeno, zrušením jmenovacího dekretu ničeho nezměnilo na služebním a právním postavení st-lky jako řádně ustanovené dočasné učitelky na statní lidové škole v Š. a ona zůstala i na dále v této své vlastnosti na škole té působiti.
Jest proto stížnost v celém svém rozsahu bezdůvodnou a musila býti zamítnuta.
Citace:
č. 4793. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1137-1138.